Pánův způsob

Sloužím jako Sedmdesátník. Sedmdesátníci jsou povoláni k tomu, aby byli posly – jsme povoláni hlásat slovo Páně tak, jak je přijímáme od apoštolů a proroků a od Ducha, a být zvláštními svědky jména Kristova při kázání evangelia po celém světě, budování Církve a usměrňování jejích záležitostí. (Viz NaS 107:25, 34.)

Vyrůstal jsem na farmě blízko města Burley v Idahu – jsem pravý „idažský farmářský chlapec“! Díky tomu jsem se naučil:

1. Pracovat – kdo nezaseje, nesklízí.

2. Pracovat chytře – kdo zavlažuje a hnojí, má větší sklizeň.

3. Důležitosti správného načasování – když nezasejete v pravý čas, může úrodu zničit první mráz.

4. Dělat to, co je potřeba nebo co se musí udělat, i když to není zábavné, příjemné nebo pohodlné – krávu musíte podojit, když je potřeba ji podojit, ne když se vám zachce.

5. Být přímočarý – s dobytkem a stroji nemáte čas „chodit kolem horké kaše“ nebo přemýšlet, zda jste politicky korektní. (V této souvislosti se během své služby v Církvi často ptám: „Chcete, abych k vám mluvil bez obalu, nebo mám mít jen ‚pěkný‘ proslov?“ Svatí si vždy vybírají „bez obalu“! A tak budu i dnes mluvit bez obalu.)

6. A nakonec jsem se jako idažský farmářský chlapec naučil držet se základních zásad.

Nic není pro nás a naši nauku tak zásadní jako pravdy v prvním článku víry: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“ (Články víry 1:1.)

On je navíc náš Nebeský Otec, který nás zná, miluje a přeje si, abychom se k Němu vrátili. Ježíš je náš Spasitel a Vykupitel, který skrze Usmíření zajistil, že překonáme smrt a budeme znovu žít, a umožnil nám získat oslavení a mít věčný život. Duch Svatý je náš utěšitel, zjevovatel, učitel, svědek a průvodce.

Zamyslete se nad tím, bratři a sestry – nejsme žádní duchovní sirotci! Nejsme sami.

Jaké výhody má to, že máme rodiče – že nejsme sirotci? Můžeme se od nich učit, těžit z jejich zkušeností, vyhýbat se nástrahám, před kterými nás varují, a lépe všemu rozumět díky jejich nadhledu. Nemusíme být ztracení, zmatení, oklamaní či méně úspěšní. Toto platí obzvlášť v případě našeho Nebeského Otce, který nám ukázal nejen jakousi cestu, ale tu pravou cestu a způsob.

Bůh vskutku zná ten pravý způsob jak žít,¹ milovat,² pomáhat,³ modlit se,⁴ hovořit,⁵ jednat s druhými,⁶ vést,⁷ uzavírat manželství,⁸ vychovávat děti,⁹ učit se,¹⁰ poznávat pravdu,¹¹ dělit se o evangelium,¹² moudře si vybírat, co jíme,¹³ atd.

Kromě písem existují další úžasné zdroje, které nám pomáhají najít Pánovu cestu neboli Jeho způsoby – brožurky Věrni víře, Pro posílení mládeže a další učení žijících apoštolů a proroků.

1. V písmech nás Pán učí například tomuto:

   „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.

   Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9.)

2. Jedním z hříchů těchto posledních dnů je to, že „každý člověk kráčí po své vlastní cestě“. (NaS 1:16.) V Příslovích jsme varováni: „Nebývej moudrý sám u sebe“ a „na rozumnost pak svou nezpoléhej“. (Viz Přísloví 3:5–7.)

3. Učíme se, že když děláme věci Pánovým způsobem, je zavázán nám žehnat a my máme nárok na Jeho zaslíbení; když ale Jeho způsobem nejednáme, nemáme žádného zaslíbení. (Viz NaS 82:10.)

4. Pán porovnal svůj způsob s naším způsobem, když učil proroka Samuela, který byl vyslán najít nového krále: „Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na [tvář] jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť nepatřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:7.)

5. I v případě všeobecně přijímané touhy pomáhat chudým a potřebným Pán sice souhlasí s naším záměrem, ale varuje nás: „Ale to musí nezbytně býti učiněno mým vlastním způsobem.“ (NaS 104:16.) Jinak bychom jim mohli ve své snaze pomoci ve skutečnosti ublížit. Pán nás učí, že je nutné podporovat soběstačnost. I když jsme schopni potřebným pomoci, nemáme jim dávat či poskytovat to, co pro sebe mohou a mají udělat sami. Jsme toho svědky všude – svět objevuje zlo skrývající se v podpoře v nečinnosti a nezaměstnanosti. Bůh však zná tu nejlepší cestu.

Podívejme se na další příklady. Pán má svůj způsob, jak dělat misionářskou práci. Je vysvětlen v písmech a v příručce Kažte evangelium mé a uplatňován na základě vedení Ducha.

Pán má svůj způsob, neboli ten pravý způsob, jak projevovat lásku. Lidé ze světa tvrdí, že jediné, na čem opravdu záleží, je to, že se dva lidé mají rádi. Náš Otec v nebi nás učí, že to je důležité, ale učí nás ještě něco navíc – že existuje schválený způsob a čas, jak a kdy má být tato láska vyjadřována.

Joseph Smith byl od mládí vyučován způsobům Páně. Když se ho zeptali, jak vede Církev, odpověděl, že učí správným zásadám a členové se vedou sami.¹⁴ Bratři a sestry, i naši žijící apoštolové a proroci učí správným zásadám. Otázka zní: „Používáme tyto zásady k tomu, abychom se sami vedli?“

Často jsme učeni, že máme kvést tam, kde jsme zasazeni. Někdy však můžeme mít pokušení přestěhovat se do nové oblasti, protože si myslíme, že tam naše děti budou mít více kamarádů, a tudíž i lepší programy pro mládež.

Bratři a sestry, opravdu si myslíme, že oblast, ve které žijeme, je důležitým faktorem pro spasení našich dětí? Apoštolové a proroci nás často učí tomu, že to, co děti zažívají doma, je mnohem důležitější než to, s čím se setkávají mimo domov. Jak své děti vychováváme, je důležitější, než to, kde je vychováváme.

Určitě jsou i jiné faktory, které ovlivňují naše rozhodování, kde budeme žít, a Pán nás naštěstí povede, budeme-li usilovat o Jeho potvrzení.

Další otázka zní: „Kde jsme potřeba?“ 16 let jsem sloužil v předsednictvu kůlu Houston Texas-sever. Během těch let se do naší oblasti přistěhovalo mnoho lidí. Často nám lidé telefonovali, aby nám oznámili, že se přistěhovali, a ptali se, který sbor je nejlepší. Jen jednou za těch 16 let mi někdo zavolal a zeptal se: „Který sbor potřebuje dobrou rodinu? Kde můžeme pomoci?“

V prvních letech Církve Brigham Young a další vedoucí povolávali členy, aby šli na určité místo a budovali tam Církev. Ironií je, že i dnes máme všude věrné členy Církve, kteří by šli kamkoli, kdyby je k tomu prorok vyzval. Opravdu očekáváme, že president Monson řekne jednotlivě více než 14 milionům z nás, kde je naší rodiny zapotřebí? Pánův způsob spočívá v tom, že máme dbát učení svých vedoucích, chápat správné zásady a vést se sami.

Při všem, co se v dnešní době v Církvi děje, a zatímco Pán ve všech ohledech urychluje své dílo, je ještě mnohem důležitější dělat vše, co děláme, Jeho způsobem!

Obzvlášť v souvislosti s dílem spasení se učíme, že „darem svého Syna Bůh připravil lepší cestu“. (Eter 12:11.) Nauka Kristova „je ta cesta; a není dáno žádné jiné cesty ani žádného jiného jména pod nebem, jímž by člověk mohl býti spasen v království Božím“. (2. Nefi 31:21.)

Když vidíme tolik lidí ve světě, kteří jsou zmatení nebo – ještě hůř – bloudí po zakázaných cestách a zbytečně trpí kvůli následkům špatných rozhodnutí, chce se mi zvolat spolu s Almou:

„Ó, kéž bych byl andělem a dostalo se mi přání srdce mého, abych mohl jíti a promlouvati pozounem Božím, hlasem, který by zachvíval zemí, a hlásati pokání všem lidem!

Ano, oznámil bych každé duši … plán vykoupení, že mají činiti pokání a jíti k Bohu svému [a k Jeho cestám a způsobům], aby na celé tváři země již nebylo smutku.“ (Alma 29:1–2.)

Opakuji, že Pán má tu pravou cestu a ten pravý způsob! Nebeský Otec nás zná, miluje nás a chce nám pomáhat. On ví nejlépe, jak pomoci. Nejsme duchovní sirotci!

Náš Spasitel, Ježíš Kristus, je „ta cesta, i pravda, i život“. (Jan 14:6; viz také Alma 38:9.) Jeho cesta je založena na věčné pravdě a vede nás k získání „[pokoje] v tomto světě a [věčného života] ve světě, který přijde“. (NaS 59:23.) O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.