Moc kněžství mladého chlapce

Starší Tad R. Callister

Předsednictvo Sedmdesáti


Kněžství mladého chlapce je stejně mocné jako kněžství dospělého muže, pokud se používá ve spravedlivosti.

V roce 1878 bylo mému pradědečkovi Georgi F. Richardsovi 17 let. Jak se tehdy občas stávalo, byl již vysvěcen starším. Jednou v neděli jeho matku zachvátily silné bolesti. Jeho otec nebyl přítomen, a tak o požehnání pro uzdravení požádali biskupa a několik dalších bratrů. Bolesti však nepolevily. Matka proto požádala svého syna George, aby jí ruce na hlavu vložil on. Do deníku si zapsal: „Matčino utrpení a úkol předat požehnání, jež jsem ještě nikdy neuděloval, mě přivedly k slzám, a tak jsem se uchýlil do druhé místnosti, kde jsem plakal a modlil se.“

Když se uklidnil, vložil na matku ruce a dal jí velmi prosté požehnání. Později si poznamenal: „Maminka přestala naříkat a ulevilo se jí ještě ve chvíli, kdy mé ruce stále spočívaly na její hlavě.“ Pak si do deníku zapsal tento velmi moudrý postřeh. Řekl, že měl vždycky pocit, že matce se po požehnání od biskupa neulevilo ne proto, že by Pán nectil biskupovo požehnání, ale proto, že Pán toto požehnání vyhradil pro chlapce, aby ho naučil zásadě, že kněžství mladého chlapce je stejně mocné jako kněžství dospělého muže, pokud se používá ve spravedlivosti.

Dnes večer bych chtěl hovořit právě o této moci. I když budu mluvit k presidentům kvor jáhnů, probírané zásady platí pro všechny mladé muže v Aronově kněžství a pro jejich vedoucí, včetně presidentů kvor učitelů a asistentů presidenta kvora kněží.

Když jsem sloužil jako president misie, všiml jsem si výrazného růstu duchovnosti a vůdcovských schopností u mladých mužů během jejich služby na misii. Kdybychom se nějak pokusili vyjádřit vývoj těchto vlastností během let v Aronově kněžství a na misii, vypadal by asi jako modrá křivka, kterou vidíte na tomto grafu. K tak překvapivému vzestupu během let na misii přispívají podle mého názoru nejméně tři hlavní faktory: 1) těmto mladým mužům důvěřujeme jako nikdy předtím, 2) máme vůči nim vysoká, ale láskyplná očekávání a 3) opakovaně je školíme, aby tato očekávání mohli plnit na výbornou.

Někdo by se mohl oprávněně zeptat: „Proč by se tytéž zásady nemohly uplatnit i v případě presidentů kvor jáhnů?“ Pokud by se tak stalo, tento růst by možná začal mnohem dříve a mohl by vypadat podobně jako zelená křivka na grafu. Chtěl bych nyní chvíli mluvit o tom, jak se tyto zásady mohou vztahovat i na presidenta kvora jáhnů.

Zaprvé – důvěra. Presidenty kvor jáhnů můžeme pověřit velkou zodpovědností. Pán tak rozhodně činí – jak je zřejmé z Jeho ochoty předat jim klíče, což znamená právo předsedat jejich kvoru a řídit jeho práci. Důkazem této důvěry je to, že presidenty kvor jáhnů povoláváme zjevením, a ne jen podle délky členství nebo jiného podobného faktoru. Každý vedoucí v této Církvi, včetně presidenta kvora jáhnů, má právo vědět, a má to vědět, že byl povolán na základě zjevení. Toto ujištění mu pomáhá vědět, že Bůh mu důvěřuje a podporuje ho.

Druhý a třetí bod mají mnoho společného – vysoká očekávání a odpovídající školení, aby bylo možné tato očekávání splnit. V misijním poli jsem se naučil důležité zásadě: misionáři obvykle stoupají nad nebo klesají pod úroveň očekávání svého presidenta misie, a to platí i v případě presidentů kvor jáhnů. Očekává-li se od nich jen to, že budou vést shromáždění kvora a účastnit se schůzek výboru biskupstva pro mládež, pak to je vše, co budou dělat. Ale vy, vedoucí, jim můžete poskytnout větší vizi – Pánovu vizi. A proč je vize tak důležitá? Protože s vyšší vizí přichází vyšší motivace.

Ke každému povolání v této Církvi patří právo získávat zjevení. Tito presidenti kvor jáhnů proto potřebují vědět, že mají právo obdržet zjevení, když doporučují své rádce, právo obdržet zjevení ohledně zachraňování ztracených a právo obdržet zjevení, když školí členy kvora ohledně jejich povinností.

Moudrý vedoucí bude presidenta kvora jáhnů učit zásadám, které mu při získávání zjevení pomohou. Může ho učit jasnému Pánovu slibu: „Budeš-li prositi, obdržíš zjevení za zjevením.“ (NaS 42:61.) Pán je při udílení zjevení velmi štědrý. Nepřipomněl snad Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu: „Tak často, jak ses tázal, obdržel jsi poučení od Ducha mého“? (NaS 6:14.) A tak tomu může být i s vámi, presidenti kvor jáhnů. Pán vás miluje a přeje si zjevovat vám své úmysly a svou vůli. Dokážete si představit, že by Pán měl problém, který by nedokázal vyřešit? Já ne. Protože máte nárok na zjevení, může vám Pán pomoci vyřešit jakoukoli otázku, kterou jako president kvora máte, pokud Ho jen požádáte o pomoc.

Vy, skvělí vedoucí, můžete tohoto presidenta kvora jáhnů učit, že zjevení nenahrazuje pilnou práci a důkladnou přípravu. President Henry B. Eyring se jednou zeptal presidenta Harolda B. Leeho: „Jak mám získat zjevení?“ President Lee odpověděl: „Chcete-li obdržet zjevení, nejprve se důkladně připravte.“1 Moudrý vedoucí může se svým presidentem kvora jáhnů prodiskutovat něco z toho, jak se může duchovně připravit předtím, než doporučí své rádce. Mohl by si položit a zodpovědět otázky typu: Kdo by byl dobrým příkladem, který by pozvedal ostatní chlapce? Nebo kdo by byl citlivý k potřebám těch, kteří čelí nějakým těžkostem?

A nakonec by ho tento moudrý vedoucí mohl naučit, jak zjevení rozpoznat a jednat podle něj, když přijde. Žijeme v akčním, hektickém světě, kde jsou standardem zářivá světla a hlasitý zvuk z reproduktorů. Ale tento mladý muž potřebuje vědět, že toto je světský způsob, ne Pánův. Spasitel se narodil v relativní anonymitě jeslí; ten nejpozoruhodnější čin všech dob, který byl zcela ojedinělý, vykonal v tichosti zahrady; a Joseph obdržel své První vidění v ústraní lesnatého háje. Odpovědi od Boha přicházejí tichým a jemným hlasem – jako pocity pokoje nebo útěchy, jako vnuknutí činit dobro, jako osvícení – někdy jako malá seménka myšlenek, z nichž mohou díky úctě a péči vyrůst duchovní sekvoje. Někdy vás, presidenti kvor jáhnů, mohou tato vnuknutí nebo myšlenky vést k tomu, abyste za svého rádce doporučili nebo tímto úkolem pověřili mladého muže, který je v současné době méně aktivní.

Před lety jsme jako předsednictvo kůlu pocítili inspiraci povolat referentem kůlu jednoho dobrého muže. V té době dočasně zápolil s pravidelnou účastí na shromáždění. My jsme však věděli, že pokud povolání přijme, bude odvádět skvělou práci.

Povolali jsme ho, a on odpověděl: „Ne, tohle já nedokážu.“

Pak přišlo vnuknutí. Řekl jsem: „Pak asi kůl Glendale nebude mít žádného referenta.“

On překvapeně namítl: „Ale prosím vás, referenta přece mít musíte!“

Já jsem řekl: „Chcete, abychom referentem kůlu povolali někoho jiného, když nás Pán inspiroval povolat vás?“

„Dobře,“ řekl, „budu to já.“

A opravdu jím byl. Je nejen mnoho mužů, ale i mnoho chlapců, kteří přijmou povolání, když budou vědět, že je povolává Pán a že je Pán potřebuje.

Dále můžete presidentovi kvora jáhnů sdělit, že Pán od něj také očekává, že bude zachraňovat ztracené, méně aktivní členy i nečleny. Pán vyjádřil své hlavní poslání těmito slovy: „Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.“ (Matouš 18:11.) Pokud je pro Spasitele důležité zachraňovat ztracené, pokud je to důležité i pro presidenta Thomase S. Monsona, jak nám to dosvědčuje celý jeho život, nemělo by to být důležité i pro každého vedoucího a každého presidenta kvora jáhnů v této Církvi? Jádrem našeho vedení, jako ústřední části naší služby, má být planoucí, neodbytné a neochabující odhodlání najít ztracené a přivést je zpět.

Jeden mladý muž, kterého navštívili členové jeho kvora, řekl: „Bylo to překvapení, … když za mnou domů dnes přišlo 30 lidí. … Díky tomu chci zase přijít na shromáždění.“ Jak by mohl mladý člověk odolat takové lásce a pozornosti?

Těší mě, když slyším tolik příběhů o presidentech kvor jáhnů, kteří získali onu vizi a občas učí lekce na shromáždění svého kvora – celé nebo alespoň část. Před několika týdny jsem se zúčastnil výuky v kvoru jáhnů. Dvanáctiletý chlapec odučil 25minutovou lekci o Usmíření. Na úvod se ostatních jáhnů zeptal, co podle nich Usmíření znamená. Pak přečetl několik souvisejících veršů z písem a položil otázky k zamyšlení, na něž ostatní odpovídali. Když ale zjistil, že zbývá více času, než kolik je v lekci látky, měl tolik duchapřítomnosti a možná i radu od svého otce, že přítomným vedoucím položil otázku, na co se jich lidé na misii ptali ohledně Usmíření a jak na to odpovídali. Pak lekci zakončil svědectvím. Naslouchal jsem s úžasem. Říkal jsem si: „Nepamatuji si, že bych já někdy jako mladý muž v Aronově kněžství odučil větší část lekce.“ Můžeme těmto mladým mužům zvýšit laťku a vizi, a oni na to zareagují.

Vy, vedoucí, pozvedáte presidenty kvor jáhnů nejvíce tím, že je necháte vést a poodstoupíte stranou. Své povolání zvelebujete nejvíce ne tím, že odučíte skvělou lekci, ale tím, když pomůžete jim mít skvělou lekci; ne tím, že někoho zachráníte, ale tím, když jim pomůžete někoho zachránit.

Existuje staré rčení: neumírejte, dokud vám v hrudi stále zní vaše píseň. V podobném tónu bych řekl vám, dospělým vedoucím: než budete uvolněni, předejte dál své vůdcovské schopnosti. Učte naše mladé při každé příležitosti; učte je, jak připravit program schůzky nebo shromáždění, jak vést shromáždění s důstojností a láskou, jak zachraňovat jednotlivce, jak připravit a odučit inspirovanou lekci a jak obdržet zjevení. To bude měřítkem vašeho úspěchu – odkaz vůdcovství a duchovnosti, jenž se díky vám zapíše do srdce a mysli těchto mladých mužů.

Budete-li vy, presidenti kvor jáhnů, zvelebovat své povolání, budete již nyní nástrojem v rukou Božích, neboť kněžství mladého chlapce je stejně mocné jako kněžství dospělého muže, pokud se používá ve spravedlivosti. A pak, až uzavřete smlouvy v chrámu a budou z vás misionáři a později vedoucí této Církve, budete vědět, jak obdržet zjevení, jak zachraňovat jednotlivce a jak učit nauce království s mocí a pravomocí. Pak se z vás stanou mladí lidé vznešeného původu. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, který je Spasitel a Vykupitel světa, amen.

Mostrar las referencias

  1.  

    1. Henry B. Eyring, „Waiting upon the Lord“, Brigham Young University 1990–91 Devotional and Fireside Speeches (1991), 17.