Spasitel chce odpouštět

Starší Craig A. Cardon

Sedmdesátník


Pán nás miluje a chce, abychom rozuměli Jeho ochotě odpouštět.

Během Spasitelovy služby ve smrtelnosti Ho mnozí následovali, včetně zákoníků a farizeů, „ze všech městeček Galilejských … Judských i z Jeruzaléma“.1 Jednoho ochrnutého muže, který byl upoután na lůžko a který si přál být uzdraven, přinesli jeho přátelé do velkého shromáždění, ale protože se nemohl dostat blíže ke Spasiteli, vynesli ho na střechu domu, v němž byl Spasitel, a spustili ho dolů. Když Spasitel viděl tento projev víry, pronesl velmi rázně, tak jak to Jeho posluchači dosud neslyšeli, tato slova: „Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.“2

To muselo onoho muže překvapit – a i když písma o jeho reakci nic neříkají, možná přemýšlel nad tím, zda Spasitel opravdu porozuměl tomu, proč přišel.

Spasitel věděl, že Ho mnozí následovali kvůli Jeho mocným zázrakům. Předtím již proměnil vodu ve víno;3 vymítal nečisté duchy;4 uzdravil syna královského služebníka,5 malomocného,6 Petrovu tchyni7 a mnoho dalších.8

Ale pokud jde o tohoto ochrnutého muže, Pán se rozhodl poskytnout učedníkům i kritikům důkaz o tom, že má jedinečné poslání být Spasitelem světa. Když zákoníci a farizeové uslyšeli tato Spasitelova slova, začali se mezi sebou radit a pošetile mluvit o rouhání, neboť dospěli k závěru, že hříchy může odpouštět jenom Bůh. Spasitel vytušil jejich myšlenky a řekl jim:

„Co přemyšlujete v srdcích svých?

Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?“9

Spasitel, aniž by čekal na odpověď, pokračoval: „Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, [pak se obrátil na ochrnutého muže a řekl]: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.“10 A on šel!

Spasitel tímto zázračným fyzickým uzdravením potvrdil nám všem tuto neskonale mocnou duchovní pravdu: Syn člověka odpouští hříchy!

Zatímco tuto pravdu snadno přijímají všichni věřící, již tak snadno nepřijímají další důležitou pravdu, která s tím souvisí: Spasitel odpouští hříchy i „na zemi“, a ne jen při posledním soudu. Neomlouvá nás v našich hříších.11 Netoleruje, když se vracíme k dřívějším hříchům.12 Když ale činíme pokání a jsme poslušni Jeho evangelia, odpouští nám.13

V tomto odpouštění vidíme, jak se harmonicky a milostivě projevuje uschopňující a vykupující moc Usmíření. Používáme-li víru v Pána Ježíše Krista, tak nás v čase potřeby uschopňující moc Jeho Usmíření posiluje14 a Jeho vykupující moc, „[odložíme-li] přirozeného člověka“,15 nás posvěcuje. Toto přináší naději všem, zvláště těm, kteří mají pocit, že opakující se lidská slabost přesahuje Spasitelovu ochotu pomáhat a spasit.

Petr poskytl Spasiteli příležitost k osvětlení našeho porozumění16, když se Ho jednou zeptal, kolikrát má odpustit svému bratrovi, a pak se otázal: „Do sedmi-likrát?“ Určitě by to bylo víc než dost. Ale Spasitelova odpověď otevřela doširoka dveře k Jeho milosrdnému srdci: „Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.“17

Pán nás miluje a chce, abychom rozuměli Jeho ochotě odpouštět. Pán v Nauce a smlouvách na více než 20 místech řekl těm, k nimž promlouval, tato nebo podobná slova: „Hříchy tvé jsou ti odpuštěny.“18 Tato Pánova slova byla asi v polovině případů určena přímo Proroku Josephu Smithovi – někdy je obdržel v soukromí, jindy v přítomnosti druhých.19 První z nich byla zaznamenána v roce 1830, poslední v roce 1843. Takže Pán v průběhu mnoha let Josephovi opakovaně říkal: „Hříchy tvé jsou ti odpuštěny.“

I když Joseph nebyl „vinen [žádnými] velikými neboli zhoubnými hříchy“,20 bude dobře, když budeme pamatovat na to, že až na několik málo výjimek Pánovo „sedmdesátkrát sedmkrát“ pro odpuštění není omezováno závažností hříchu.

Když Pán mluvil ke starším, kteří byli shromážděni v Kirtlandu, řekl: „Chci, abyste přemohli svět; pročež budu míti s vámi soucit.“21 Pán zná naše slabosti a ví, jaký věčný vliv má „svět“ na nedokonalé muže a ženy.22 Slovo pročež v tomto verši je Pánovým ujištěním, že pouze a jen mocí Jeho soucitu můžeme nakonec „překonat svět“. Jak se tento soucit projevuje? Týmž starším v Kirtlandu Pán řekl: „[Odpustil] jsem vám hříchy vaše.“23 Spasitel chce odpouštět.

Nikdo ale nemůže předpokládat, že toto odpuštění přichází bez pokání. Pán vskutku prohlásil: „Já, Pán, odpouštím hříchy těm, kteří vyznávají hříchy své přede mnou a prosí o odpuštění,“ a pak dodává toto varování – „kteří nezhřešili k smrti“.24 I když Pán „[nemůže] pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti,“25 přesto přisuzuje některým hříchům různou závažnost. Stanovuje, že za „rouhání proti Duchu Svatému“26 nebude žádného odpuštění. Jasně říká, jak těžký hřích je vražda,27 a zdůrazňuje závažnost sexuálního hříchu, například cizoložství.28 Oznamuje, že pokud jde o opakování závažného sexuálního hříchu, je obtížnější získat Jeho odpuštění.29 A řekl, že „ten, kdo hřeší proti většímu světlu, obdrží větší odsouzení“.30 Přesto, ve svém milosrdenství, nám umožňuje zlepšovat se postupně a nepožaduje okamžitou dokonalost. Dokonce i když se dopouštíme mnoha hříchů, které jsou důsledkem slabostí smrtelnosti, kdykoli činíme pokání a usilujeme o Jeho odpuštění, On odpouští, znovu a znovu.31

Díky tomu každý z nás, včetně těch, kteří zápolí s tím, aby překonali návykové chování, např. pornografii nebo užívání drog, i jejich blízcí, mohou vědět, že Pán si je vědom našeho spravedlivého úsilí a bude nám láskyplně odpouštět, když bude pokání úplné, „až do sedmdesátikrát sedmkrát“. To ale neznamená, že se člověk může klidně vracet k hříchu beztrestně.32

Pána vždy zajímá naše srdce,33 a ospravedlňovaná falešná víra hřích neomlouvá.34 Pán v této dispensaci varoval jednoho ze svých služebníků před takovým ospravedlňováním těmito slovy: „Nechť … se stydí za skupinu mikulášenců a za všechny tajné ohavnosti jejich.“35 Mikulášenci byli dávnou náboženskou sektou, která tvrdila, že má oprávnění dopouštět se sexuálního hříchu díky Pánově milosti.36 To se Pánovi nelíbí.37 Jeho slitování a milost nás neomlouvají, když „srdce [naše] není uspokojeno. A [neposloucháme] pravdu, ale [máme] potěšení v nespravedlivosti.“38 Naopak – po vykonání všeho, co můžeme,39 jsou Jeho slitování a milost prostředky, jimiž „v průběhu času“40 překonáváme svět díky uschopňující moci Usmíření. Když o tento drahocenný dar s pokorou usilujeme, „slabé věci se pro [nás] stanou silnými,“41 a Jeho silou jsme uschopněni dělat to, co bychom nikdy sami dělat nedokázali.

Pán hledí na světlo, které jsme přijali,42 na přání našeho srdce43 a na naše skutky,44 a když činíme pokání a usilujeme o Jeho odpuštění, On odpouští. Když přemýšlíme o svém životě a o životě svých blízkých a známých, máme být ochotni rovnou měrou odpouštět sobě i druhým.45

Příručka Kažte evangelium mé mluví o tom, jak je těžké překonat návykové chování, a nabádá vedoucí kněžství a členy k tomu, aby nebyli „šokováni nebo zklamáni“, když se zájemce nebo nový člen i nadále s těmito problémy potýká. Spíše jsme nabádáni k tomu, abychom tomuto člověku projevovali důvěru a nesoudili ho a abychom to považovali za dočasný a pochopitelný nezdar.46 Neměli bychom jednat stejně i se svými vlastními dětmi nebo se členy rodiny, kteří zápolí s podobnými problémy a kteří dočasně sešli z cesty spravedlivosti? Zajisté si zasluhují naši věrnost, trpělivost a lásku – a ano, i naše odpuštění.

Na generální konferenci loni v říjnu nám president Monson radil:

„Je třeba mít na paměti, že lidé se mohou změnit. Mohou odložit zlozvyky. Mohou činit pokání z přestupků. …

… Můžeme jim pomoci překonat jejich slabosti. Musíme si vypěstovat schopnost vidět druhé nikoli takové, jací jsou nyní, ale takové, jakými se mohou stát.“47

Na jedné z prvních konferencí Církve, která se podobala této konferenci, Pán členům řekl:

„Vpravdě pravím vám, vy jste čisti, ale ne zcela; …

Neboť veškeré tělo je přede mnou zkaženo; …

… Neboť vpravdě někteří z vás jsou vinni přede mnou, ale budu milosrdný k slabosti vaší.48

Jeho poselství je stejné i dnes.

Náš Nebeský Otec ví, čemu čelíme, že všichni znovu a znovu hřešíme a „[nemáme] slávy Boží“.49 Poslal svého Syna, který „zná slabost člověka, a jak pomoci těm, kteří jsou pokoušeni“.50 Jeho Syn nás učí, abychom se vždy modlili, abychom nevešli v pokušení.51 Je nám řečeno: „Volejte k [Bohu] o milosrdenství; neboť on je mocný, aby spasil.“52 Spasitel nám přikazuje, abychom činili pokání53 a odpouštěli.54 A i když pokání není snadné, když se z celého srdce snažíme být poslušni Jeho evangelia, dává nám tento slib: „Vpravdě pravím vám, i přes hříchy [vaše] je nitro mé naplněno soucitem vůči [vám]. Já [vás] zcela nezavrhnu a v den hněvu budu pamatovati na milosrdenství.55 Spasitel chce odpouštět.

Pěvecký sbor Mormon Tabernacle Choir začíná každý týden své inspirující vysílání povznášejícími slovy známé písně od Williama W. Phelpse „Gently Raise the Sacred Strain“ [Jemně pozvedni posvátnou melodii]. Utěšující slova čtvrté sloky již tak známá nejsou:

Svatý, svatý je náš Pán.
Vzácná slova, jež dal nám: …
Přijď s lítostí,
i když hříchy jsou velké,
kajícím On odpustí.56

Vyzývám vás, abyste pamatovali na slova Páně a věřili jim a abyste používali víru v Něho ku pokání.57 Miluje vás. Chce odpouštět. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.

Mostrar las referencias

  1.  

    1. Lukáš 5:17; viz také Marek 2:2.

  2.  

    2. Lukáš 5:20; viz také Matouš 9:2; Marek 2:5.

  3.  

    3. Viz Jan 2:1–11.

  4.  

    4. Viz Marek 1:21–28; Lukáš 4:33–37.

  5.  

    5. Viz Jan 4:46–54.

  6.  

    6. Viz Matouš 8:1–4; Marek 1:40–45; Lukáš 5:12–15.

  7.  

    7. Viz Matouš 8:14–15; Marek 1:29–31; Lukáš 4:38–39.

  8.  

    8. Viz Matouš 8:16–17; Marek 1:32–34; Lukáš 4:40–41.

  9.  

    9. Lukáš 5:22–23; viz také Matouš 9:3–5; Marek 2:6–9.

  10.  

    10. Lukáš 5:24; zvýraznění přidáno; viz také Matouš 9:6–7; Marek 2:10–12.

  11.  

    11. Viz 1. Korintským 6:9–10; Alma 11:34, 37; Helaman 5:10–11.

  12.  

    12. Viz 2. Petrova 2:20; Jakub 2:10; Nauka a smlouvy 82:7.

  13.  

    13. Viz Izaiáš 1:18; Jeremiáš 31:34; Lukáš 7:36–50; Enos 1:5; Alma 24:10; Moroni 6:8; Nauka a smlouvy 1:32; 58:42–43.

  14.  

    14. Viz Jákob 4:7; Alma 14:26; Moroni 10:7.

  15.  

    15. Mosiáš 3:19; voz také 2. Nefi 10:24–25.

  16.  

    16. Viz Alma 32:28, 34.

  17.  

    17. Matouš 18:21–22, zvýraznění přidáno; viz také Lukáš 17:1–4.

  18.  

    18. Viz Nauka a smlouvy 20:5–7; 25:3; 29:3; 31:5; 36:1; 50:36; 60:6–7; 61:2; 62:3; 64:1–4, 5–7, 15–17; 75:6–8; 82:1; 84:60–61; 90:1, 6; 108:1; 110:5; 112:3; 124:74–76, 78; 132:50.

  19.  

    19. Viz Nauka a smlouvy 20:5–7; 29:3; 60:6–7; 61:2; 62:3; 64:5–7; 84:60–61; 90:1; 110:5; 132:50.

  20.  

    20. Joseph Smith–Životopis 1:28.

  21.  

    21. Nauka a smlouvy 64:2; zvýraznění přidáno.

  22.  

    22. Viz 1. Nefi 20:9–11; Nauka a smlouvy 24:2; 50:41; 63:47; 108:1–8.

  23.  

    23. Nauka a smlouvy 64:3.

  24.  

    24. Nauka a smlouvy 64:7.

  25.  

    25. Nauka a smlouvy 1:31; viz také verše 32–33; Alma 45:16.

  26.  

    26. Nauka a smlouvy 132:27; viz také Matouš 12:31; Lukáš 12:10.

  27.  

    27. Viz Exodus 20:13; Mosiáš 13:21; Nauka a smlouvy 132:19; Mojžíš 5:31–36.

  28.  

    28. Viz Alma 39:5; Nauka a smlouvy 42:24–26.

  29.  

    29. Viz Nauka a smlouvy 42:22–26, 75–78, 80–82; 63:13–17; 76:103.

  30.  

    30. Nauka a smlouvy 82:3; viz také Jan 15:22.

  31.  

    31. Viz Moroni 6:8.

  32.  

    32. Viz Mosiáš 15:26.

  33.  

    33. Viz 1. Samuelova 16:7; Žalm 24:3–4; Přísloví 23:7; Matouš 15:18–20; Marek 7:20–23; Židům 3:12; 3. Nefi 12:19; Nauka a smlouvy 59:8; 64:34.

  34.  

    34. Viz Nauka a smlouvy 20:29–30; 121:37.

  35.  

    35. Nauka a smlouvy 117:11.

  36.  

    36. Viz Bible Dictionary, „Nicolaitans“.

  37.  

    37. Viz Zjevení 2:6, 15.

  38.  

    38. Nauka a smlouvy 56:15.

  39.  

    39. Viz 2. Nefi 25:23; Nauka a smlouvy 138:4.

  40.  

    40. Mojžíš 7:21.

  41.  

    41. Eter 12:27.

  42.  

    42. Viz Jan 15:22; Nauka a smlouvy 1:33; 82:3.

  43.  

    43. Viz Alma 41:5–6; 3. Nefi 9:20; Nauka a smlouvy 137:9.

  44.  

    44. Viz 1. Nefi 15:33; Alma 41:3–4; Nauka a smlouvy 137:9.

  45.  

    45. Viz Matouš 6:14–15; Nauka a smlouvy 64:8–10; 98:39–48.

  46.  

    46. Viz Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě (2005), 190.

  47.  

    47. Thomas S. Monson, „Představujte si druhé takové, jakými se mohou stát“, Liahona, listopad 2012, 68, 69; zvýraznění přidáno.

  48.  

    48. Nauka a smlouvy 38:10–11, 14; zvýraznění přidáno.

  49.  

    49. Římanům 3:23.

  50.  

    50. Nauka a smlouvy 62:1; viz také Alma 7:12.

  51.  

    51. Viz Nauka a smlouvy 61:39; zvýraznění přidáno.

  52.  

    52. Alma 34:18; zvýraznění přidáno; viz také 2. Nefi 31:19; Alma 7:14.

  53.  

    53. Viz Helaman 13:11; Nauka a smlouvy 19:4, 13–21.

  54.  

    54. Viz Nauka a smlouvy 64:8–10.

  55.  

    55. Nauka a smlouvy 101:9, zvýraznění přidáno; viz také Nauka a smlouvy 82:1–7.

  56.  

    56. „Gently Raise the Sacred Strain“, Hymns, č. 146.

  57.  

    57. Viz Alma 34:15–17.