Jsme dcery našeho Nebeského Otce

Mladé ženy po celém světě každý týden opakují téma Mladých žen. Bez ohledu na jazyk, pokaždé když slyším tato slova – „Jsme dcery našeho Nebeského Otce, který nás miluje, a my milujeme Jeho“¹ –, Duch potvrzuje mému duchu, že jsou pravdivá. Není to jen potvrzení naší identity – toho, kdo jsme –, ale také uvědomění si toho, čí jsme. Jsme dcery oslavené bytosti!

V každém národě na každém kontinentu jsem se setkala se sebejistými a pohotovými mladými ženami, které jsou naplněny světlem a vytříbeny tvrdou prací a zkouškami a které mají čistou a prostou víru. Jsou ctnostné. Dodržují smlouvy a „[stojí] jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“.² Vědí, kdo jsou, a že mají hrát významnou roli při budování království Božího.

Na vysoké škole jsem byla členkou souboru BYU International Folk Dancers. Jednou v létě jsme měli jedinečnou výsadu uspořádat turné po evropských misiích. Ono léto pro mě bylo těžké, protože několik měsíců předtím mi náhle zemřel tatínek. Když jsme byli ve Skotsku, cítila jsem se velmi osaměle a byla jsem sklíčená. Onoho večera jsme tančili v kapli a po skončení vystoupení jsme šli do vedlejší budovy – do misijního domu. Cestou jsem si všimla jednoho kamene v udržované zahrádce u vchodu. Stála na něm tato slova: „Ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli.“ V tu chvíli se mi tato slova vryla hluboko do srdce a já jsem pocítila, jak se mě dotkly moci nebes a předaly mi poselství. Věděla jsem, že milující Nebeský Otec o mně ví. Pocítila jsem, že nejsem sama. Stála jsem v té zahrádce s očima zalitýma slzami. „Ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli.“ Tato jednoduchá slova mi znovu dala poznat, že mě Nebeský Otec zná a má pro můj život plán, a Duch, kterého jsem pociťovala, mi pomohl pochopit, že na mé roli záleží.

Později jsem se dozvěděla, že ono úsloví motivovalo proroka Davida O. McKaye, když sloužil jako mladý misionář ve Skotsku. Všiml si ho na kameni na jedné budově v době, kdy v životě a na misii prožíval skličující období, a ta slova ho povzbudila. O několik let později, když byla tato budova bourána, president McKay zařídil, aby se kámen dostal k němu, a on ho nechal umístit do zahrady misijního domu.³

Jako dcery Boží jsme každá jedinečná – žijeme v různých podmínkách a máme různé zkušenosti. A přesto na naší roli záleží – protože my jsme důležité. Náš každodenní přínos v podobě výchovy, výuky a péče o druhé se může občas dokonce jevit jako světský, neefektivní, obtížný a ponižující, ale když jen pomyslíme na první větu z tématu Mladých žen – „Jsme dcery Nebeského Otce, který nás miluje“ –, změní to zcela naše vztahy i naše chování.

Nedávno zemřela má úžasná 92letá maminka. Opustila tuto smrtelnou existenci tak, jak ji prožila – pokojně. Její život nebyl úplně podle jejích představ. Její manžel, můj otec, zemřel, když mu bylo 45 let, a zanechal ji zde se třemi dětmi – se mnou a s mými dvěma bratry. 47 let žila jako vdova. Zaopatřovala naši rodinu tím, že přes den učila ve škole a po večerech poskytovala lekce klavíru. Pečovala také o svého zestárlého otce, mého dědečka, který bydlel vedle nás. Dbala na to, aby každý z nás získal vysokoškolské vzdělání. Trvala na tom z toho důvodu, abychom jednou mohli něčím „přispívat“. A nikdy si nestěžovala. Dodržovala své smlouvy, a protože tak činila, přivolávala na nás moci nebe, které žehnaly našemu domovu, a občas seslaly i zázraky. Spoléhala se na moc modlitby, na kněžství a na zaslíbení daná ve smlouvách. Byla věrná ve službě Pánovi. Její neochvějná oddanost nás, její děti, posilovala. Často nám opakovala verš z písem: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“⁴ To bylo její motto, a ona věděla, že je to pravda. Rozuměla tomu, co to znamená dodržovat smlouvy. Ve světě nebyla nikdy známá. Netoužila po tom. Rozuměla tomu, kdo je a čí je – že je dcera Boží. O naší matce lze bezesporu říci, že svou roli hrála dobře.

O ženách a matkách president Gordon B. Hinckley jednou řekl:

„Nesmíme … nikdy ztratit ze zřetele sílu žen. … Je to matka, kdo nejpříměji ovlivňuje život svých dětí. … Je to matka, kdo je vychovává a vede je po cestách Páně. Matky mají vrcholný vliv. …

… Jsou stvořitelkami života. Jsou vychovatelkami dětí. Jsou učitelkami mladých žen. Jsou našimi nepostradatelnými společnicemi. Jsou našimi spolupracovnicemi při budování Božího království. Jak velká je jejich úloha, jak úžasný jejich přínos!“⁵

Jak tedy může matka nebo otec vštěpovat své dceři povznášející a věčnou pravdu, že je dcera Boží? Jak jí můžeme pomáhat vykročit ze světa a odhodlaně vkročit do království Božího?

Mladé ženy potřebují v morálně upadajícím světě ženy a muže k tomu, aby mohly „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“. Nikdy dříve to nebylo důležitější než dnes. Mladé ženy potřebují matky a rádkyně, které ztělesňují ctnostné ženství. Matky, váš vztah s vaší dcerou je nesmírně důležitý, a stejně důležitý je i váš příklad. To, jak milujete a ctíte jejího otce, jeho kněžství a jeho božskou úlohu, se zobrazí v postojích a chování vaší dcery, a možná je i umocní.

Jakou roli tedy musíme „hrát dobře“? Prohlášení o rodině to říká jasně:

„Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři. …

Varujeme ty jedince, kteří porušují smlouvy cudnosti, kteří týrají nebo zneužívají manželského partnera nebo své potomstvo nebo kteří neplní rodinné zodpovědnosti, že jednoho dne se budou zodpovídat před Bohem.“⁶

V upadající společnosti v době Mormonově truchlil Mormon nad tím, že ženy byly okradeny o to, co je nade vše drahé a cenné – o svou ctnost a cudnost.⁷

Znovu vyzývám k návratu ke ctnosti. Ctnost je síla a moc dcer Božích. Jak by vypadal svět, kdyby ctnost – způsob myšlení a chování založený na vysokých morálních zásadách, včetně cudnosti⁸ – byla v naší společnosti znovu považována za nanejvýš ceněnou hodnotu? Kdyby ubylo nemorálnosti, pornografie, zneužívání a týrání, bylo by méně rozpadlých manželství, ztracených životů a zlomených srdcí? Dokázala by média povznášet a ctít drahocenné dcery Boží, a ne je ponižovat a zneuctívat? Kdyby všichni lidé skutečně rozuměli významu slov „Jsme dcery Nebeského Otce“, jak by pak nahlíželi na ženy a chovali se k nim?

Před několika lety, když se toto Konferenční centrum stavělo a bylo téměř hotové, jsem vstoupila do této posvátné budovy v patře s balkonem v ochranné přilbě a s brýlemi a byla jsem připravena vysát koberec, který můj manžel pomáhal položit. Z místa, kde nyní stojí toto podium, odvážel malý nakladač suť, a v budově byla spousta prachu. Když se usadil, usadil se i na nový koberec. Mým úkolem bylo vysávat. A tak jsem vysávala a vysávala a vysávala. Po třech dnech se mému malému vysavači spálil motor!

Odpoledne před první generální konferencí v této nádherné budově mi zavolal manžel. Chystal se položit poslední část koberce – pod tento historický řečnický pult.

Zeptal se: „Jaký verš mám napsat na rub tohoto kusu koberce?“

A já jsem řekla: „Mosiáš 18:9 – ‚[Stůjte] jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech.‘“

A právě toto dělají v nesmírně náročném světě mladé ženy a ženy této Církve. Ovlivňují svět k dobrému. Jsou ctnostné a příkladné, inteligentní a podnikavé. Mění věci k lepšímu, protože ony jsou jiné. Hrají dobře svou roli.

Před lety, když jsem tento koberec vysávala – ve snaze hrát dobře svou malou roli –, mě ani nenapadlo, že jednou stanu na koberci u tohoto řečnického pultu.

Jako dcera Boží zde dnes stojím jako svědek o tom, že Bůh žije. Ježíš je Kristus. Je náš Vykupitel. Díky Jeho nekonečné smírné oběti se jednoho dne budu moci vrátit k Němu a žít s Ním – vyzkoušená, čistá a zpečetěná ve věčné rodině. Navždy Ho budu velebit za tu výsadu, že mohu být ženou, manželkou a matkou. Svědčím o tom, že nás vede prorok Boží, president Thomas S. Monson, a jsem vděčná za spravedlivé muže, jejichž kněžská moc žehná i mému životu. A navždy budu vděčná za sílu, kterou získávám díky uschopňující moci Spasitelova Usmíření, zatímco se i nadále snažím „[hrát] dobře svou roli“. Ve jménu Ježíše Krista, amen.