Buďte mírní a pokorného srdce

Mormon učil, že člověk „nemůže míti víru a naději, pokud nebude mírný a pokorného srdce“.¹ Dodal, že bez těchto vlastností je „víra a naděje … marná, neboť nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce“.²

Mírnost je ctnost těch, kteří jsou „bohabojní, spravedliví, pokorní, učenliví a trpěliví v utrpení“.³ Ti, kteří mají tuto vlastnost, jsou ochotni následovat Ježíše Krista a mají klidnou, poslušnou, tolerantní a poddajnou povahu.

Apoštol Pavel učil, že mírnost je ovocem Ducha.⁴ Nejlépe ji lze tudíž získat, pokud jsme „Duchem živi“.⁵ A abychom žili Duchem, musí náš životní styl odrážet spravedlivost před Pánem.

Když na sebe bereme jméno Kristovo, očekává se, že se budeme snažit napodobovat Jeho vlastnosti a měnit svou povahu, abychom se Mu každý den více podobali. Když Spasitel nabádal své učedníky, řekl: „Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“⁶ Když přicházíme ke Kristu, popíráme v sobě veškerou bezbožnost a milujeme Boha, pak díky Kristově milosti přijde den, kdy v Něm budeme moci být dokonalí.⁷

„Křesťanské vlastnosti jsou darem od Boha. [Tyto vlastnosti] získáme, když spravedlivě [používáme] svobodu jednání. … S touhou potěšit Boha si [musíme] uvědomit [své] slabosti a být ochotní a dychtiví se zlepšit.“⁸

Mírnost je nezbytná k tomu, abychom se stali více takovými, jako je Kristus. Bez ní nebudeme schopni rozvinout ostatní důležité ctnosti. Být mírný neznamená slabost, ale znamená to, že jednáme s dobrotivostí a laskavostí, projevujeme sílu, vyrovnanost, zdravé sebevědomí a sebekontrolu.

Mírnost byla jednou z nejvíce převažujících vlastností ve Spasitelově životě. On sám učil své učedníky: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“⁹

Jsme požehnáni tím, že jsme se narodili se semínkem mírnosti v srdci. Je třeba chápat, že toto semínko nevyklíčí a nevyroste mrknutím oka, ale je to spíše dlouhodobý proces. Kristus nás žádá, abychom brali „svůj kříž … každý den“,¹⁰ což znamená, že se na to musíme trvale zaměřovat a toužit po tom.

President Lorenzo Snow, pátý prorok naší dispensace, učil: „Je naší povinností snažit se být dokonalí, … zlepšovat se každý den, ohlédnout se, jak jsme žili minulý týden, a dělat tento týden věci lépe; dělat dnes věci lépe, než jsme je dělali včera.“¹¹ Prvním krokem k tomu, abychom se stali mírnými, je tedy zlepšovat se den za dnem. Když procházíme tímto procesem, je třeba snažit se být každý den lepšími než den předchozí.

President Snow dodal:

„Máme své drobné pošetilosti a slabosti; máme se snažit je co nejrychleji překonat a … máme toto přesvědčení vštěpovat i do srdce svých dětí, … aby se mohly učit [chovat se] před Ním způsobile za všech okolností.

Pokud manžel dokáže žít se svou manželkou jeden den bez hádek nebo aniž by se k někomu choval nelaskavě nebo aniž by nějak zarmoutil Ducha Božího …, potud je dokonalý. Nechť zkusí chovat se taktéž i další den. Avšak pokud předpokládáme, že se mu v jeho úsilí další den dařit nebude, není důvod, proč by se mu nemělo dařit den třetí.“¹²

V odpověď na naši oddanost a houževnatost nám Pán dá to, co nejsme schopni sami získat kvůli svým nedokonalostem a lidským slabostem.

Dalším důležitým krokem k tomu, abychom se stali mírnými, je naučit se ovládat naše nálady. Jelikož v každém z nás dlí přirozený člověk, a protože žijeme ve světě plném stresu, může se zvládání nálad stát jednou z výzev v našem životě. Zamyslete se na chvíli nad tím, jak reagujete, když někdo nevyhoví vašim přáním ve chvíli, kdy to vy chcete. A co když lidé nesouhlasí s vašimi nápady, i když jste si naprosto jisti, že tyto nápady představují správné řešení problému? Jak reagujete, když vás někdo urazí, kritizuje vaše úsilí nebo je nelaskavý jednoduše proto, že má špatnou náladu? V těchto chvílích i v dalších obtížných situacích se musíme naučit zvládat své chování a vyjadřovat pocity trpělivě a s jemným přesvědčováním. Toto je nejdůležitější v rodině a ve vztahu k našemu věčnému společníkovi. Během 31 let našeho manželství mi toto má milá žena často jemně připomínala, zatímco jsme čelili různým životním těžkostem.

V pokynech uvedených ve druhé epištole Timoteovi řekl apoštol Pavel:

„Neslušíť pak na služebníka Páně vaditi se, ale aby byl přívětivý ke všechněm, způsobný k učení, trpělivý;

Kterýž by v tichosti vyučoval ty, kteříž se protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy.

Aby sami k sobě [přišli].“¹³

Tím, že budeme ovládat své reakce a budeme klidní a umírnění a budeme se vyhýbat svárům, začneme mít nárok na dar mírnosti. President Henry B. Eyring jednou řekl: „Když s vírou ovládáme své chování a přemáháme pýchu, Duch Svatý udílí své schválení a posvátná zaslíbení a smlouvy se naplňují.“¹⁴

Dalším krokem k získání mírnosti je stát se pokorným. Pán skrze Proroka Josepha Smitha řekl Thomasu B. Marshovi: „Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“¹⁵

Bratři a sestry, věřím, že jen ti, kteří jsou pokorní, jsou schopni přijímat a chápat Pánovy odpovědi na své modlitby. Pokorní lidé jsou učenliví a chápou, jak jsou na Bohu závislí, a přejí si podrobovat se Jeho vůli. Pokorní lidé jsou mírní a jsou schopni ovlivňovat ostatní, aby se chovali stejně. Bůh přislíbil těm, kteří jsou pokorní, že je povede za ruku. Skutečně věřím, že pokud v životě kráčíme ruku v ruce s Pánem, neodkloníme se od směru a vyhneme se smutku.

Jeden z nejkrásnějších novodobých příkladů mírnosti, o kterém jsem kdy slyšel, se týká bratra Mosese Mahlangua.Jeho obrácení začalo v roce 1964, kdy dostal výtisk Knihy Mormonovy. Když knihu četl, byl uchvácen; ale teprve na začátku 70. let jednou kráčel ulicí a na jedné budově v jihoafrickém Johannesburgu uviděl ceduli s názvem Církve SPD. Bratra Mahlangua to zaujalo, a tak vešel dovnitř, aby se dozvěděl o Církvi více. Bylo mu laskavě řečeno, že se nemůže účastnit bohoslužby ani být pokřtěn, protože to zákony země v té době nedovolovaly.

Bratr Mahlangu přijal tuto skutečnost s mírností, pokorou a bez nelibosti, ale měl dál silnou touhu dozvědět se o Církvi více. Požádal církevní vedoucí, zda by během nedělních shromáždění nechávali jedno okno sborového domu otevřené, aby mohl sedět venku a naslouchat bohoslužbě. Několik let se rodina bratra Mahlangua a jeho přátelé pravidelně účastnili shromáždění „přes okno“. Jednoho dne v roce 1980 jim bylo řečeno, že mohou navštěvovat shromáždění a být také pokřtěni. Jak velkolepý den to byl pro bratra Mahlangua!

Později Církev zorganizovala v jeho čtvrti v Soweto odbočku. To bylo možné jedině díky odhodlanosti, odvaze a věrnosti lidí, jako je bratr Mahlangu, který zůstal věrným po mnoho let za obtížných okolností.

Jeden přítel bratra Mahlangua, který vstoupil do Církve ve stejnou dobu, mi tento příběh vyprávěl při mé návštěvě kůlu Soweto. Na konci našeho rozhovoru mě objal. V tom okamžiku, bratři a sestry, jsem měl pocit, jako bych byl obklopen milujícími pažemi Spasitele. Z očí tohoto dobrého bratra vyzařovala mírnost. Se srdcem plným dobroty a hluboké vděčnosti mě požádal, abych řekl presidentu Thomasu S. Monsonovi, jak jsou on i mnoho dalších vděční a požehnaní díky tomu, že mají v životě pravé evangelium. Příklad mírnosti bratra Mahlangua a jeho přítele skutečně pozitivně ovlivnil život mnoha lidí – a zvláště ten můj.

Bratři a sestry, věřím, že Spasitel Ježíš Kristus je vrcholným příkladem mírnosti. I v posledních chvílích svého smrtelného života, kdy byl nespravedlivě obviněn a odsouzen, kdy bolestně nesl svůj kříž na Golgotu, kdy se Mu nepřátelé posmívali a proklínali Ho, kdy byl opuštěn mnohými, kteří Ho znali a byli svědky Jeho zázraků, a kdy byl přibit na kříž.

I v tom nejstrašnějším fyzickém utrpení se Pán obrátil na svého Otce a promluvil z hloubi mírného a pokorného srdce: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“¹⁶ Kristus čelil krajnímu fyzickému a duchovnímu utrpení, a tak nám dává příležitost změnit náš duchovní charakter a stát se mírnými, jako je On.

Vydávám svědectví, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. Svědčím o tom, že díky Jeho lásce je možné se změnit. Je možné zanechat našich slabostí. Je možné odmítat zlé vlivy v našem životě, ovládat hněv, stát se mírnými a rozvíjet vlastnosti, které má Spasitel. On nám ukázal cestu. Dal nám dokonalý příklad a přikázal každému z nás, abychom se stali takovými, jako je On. Zve nás, abychom Ho následovali, řídili se Jeho příkladem a stali se takovými jako On. O těchto pravdách vydávám svědectví v Jeho posvátném jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.