Dožadujte se požehnání plynoucích z vašich smluv

Sestry, jak úžasné je být dnes opět s vámi!

Nedávno jsem se setkala se ženou, jež se připravovala na křest. Onu neděli ušla 3 kilometry blátivou cestou, aby se dostala na shromáždění. Ihned zamířila na toaletu, kde si svlékla zablácené oblečení, umyla se a oblékla si čisté nedělní šaty. Na shromáždění Pomocného sdružení vyprávěla o svém obrácení. Dojala mě její obrovská touha dosáhnout očištění a stát se neposkvrněnou díky pokání a Spasitelově smírné oběti a také její ochota vzdát se „starého života“, aby mohla uzavřít posvátné smlouvy s naším Otcem v nebi. Rozešla se s přítelem, překonávala závislosti, aby žila podle Slova moudrosti, přestala pracovat v neděli a přišla o přátelství svých blízkých, když jim oznámila, že se chce dát pokřtít. Velmi toužila vzdát se všech svých hříchů, aby mohla být očištěna a mohla pociťovat Spasitelovu vykupující lásku. Onoho dopoledne mě inspirovala její touha stát se fyzicky i duchovně čistou.

Víme, že mnohé z vás jste přinesly podobné oběti, když jste pocítily svědectví Ducha Svatého a toužily jste činit pokání a být pokřtěny a očištěny. Spasitelovu božskou lásku pociťujeme nejhojněji možná právě tehdy, když činíme pokání a pociťujeme, jak otevírá svou milující náruč, aby nás objal a ujistil, že nás miluje a přijímá.

Když jsem před několika týdny naslouchala modlitbě svátosti, dojalo mě, s jakým citem kněz vyslovoval každé slovo. Později jsem tomuto knězi zavolala, abych mu poděkovala, že pomohl mně i ostatním prožít svátost s takovou duchovní hloubkou. Nebyl doma, ale jeho matka řekla: „Bude mít velkou radost, že jste zavolala! Žehnal svátost poprvé; připravovali jsme se na to společně tím, že jsme si povídali o důležitosti svátosti a způsobilého obnovování naší smlouvy křtu se Spasitelem.“ Velmi si vážím této matky za to, že svého syna učila o moci smlouvy křtu a o tom, jak může pomáhat členům sboru tuto moc pocítit.

Jiná matka, kterou znám, sedávala na shromáždění řadu let sama se čtyřmi malými dětmi. Protože se při svátosti mohla soustředit na Spasitele jen málokdy, vytvořila si plán. Nyní si vždy v sobotu najde čas na to, aby zhodnotila uplynulý týden a přemýšlela o svých smlouvách a o tom, z čeho má činit pokání. „Pak,“ jak říká, „nehledě na to, co v neděli s dětmi prožívám, jsem připravená přijmout svátost, obnovit své smlouvy a pociťovat očišťující moc Usmíření.“

Proč Spasitel klade na svátost takový důraz, drahé sestry? Jakou roli v našem životě hraje to, že každý týden obnovujeme svou smlouvu křtu? Uznáváme Spasitelovu schopnost nás každý týden zcela očistit, pokud způsobile a pozorně přijímáme svátost? President Boyd K. Packer dosvědčil: „Toto je zaslíbení evangelia Ježíše Krista a Usmíření – na konci života [můžeme] projít závojem s tím, že [jsme učinili] pokání z hříchů a [byli jsme očištěni] krví Kristovou.“¹

Naše předsednictvo má velkou radost z toho, že naše sestry a jejich rodiny uzavírají a dodržují smlouvy, a soucítíme s těmi z vás, které v životě zakoušíte velké protivenství kvůli tomu, že smlouvy porušují vaši blízcí. Pán přikázal proroku Jákobovi, Nefiovu bratru, aby ke svým bratřím promluvil ohledně spravedlivých žen a dětí ve své době. Svědčím o tom, že jeho slova byla uchována obzvláště pro naši dobu. Hovoří k nám, jako by k nám hovořil sám Spasitel. Jákoba tížila „mnohem větší … úzkost“, když svědčil manželům a otcům:

„Zarmucuje [mne], že musím o vás užívati tolika smělých slov před vašimi manželkami a před vašimi dětmi, přičemž city mnohých jsou před Bohem nesmírně jemné a cudné a křehké. …

… Vzlykání srdcí jejich vystupuje proti vám k Bohu. … Mnohá srdce zemřela, probodnuta hlubokými ranami.“²

Tehdejším i současným ženám a dětem, jež dodržují své smlouvy, Jákob slibuje:

„Vzhlížejte k Bohu s pevností mysli a modlete se k němu s nesmírnou vírou a on vás utěší ve vašich strastech. …

… Pozdvihněte hlavu a přijměte příjemné slovo Boží a hodujte na jeho lásce.“³

Sestry, svědčím o síle a moci modlitby, když vyjadřujeme své nejhlubší bolesti a touhy našemu Nebeskému Otci, a o odpovědích, jež získáváme, když „hodujeme“ na písmech a slovech žijících proroků.

Před bezmála třemi lety ničivý požár zpustošil interiér historického svatostánku v Provu v Utahu. Jeho ztrátu považovali členové Církve i místní občané za velkou tragédii. Mnozí si říkali: „Proč Pán dovolil, aby se toto stalo? Jistě by dokázal požáru zabránit nebo zastavit jeho zkázu.“

O deset měsíců později, na generální konferenci v říjnu 2011, členové užasli, když president Thomas S. Monson oznámil, že tento téměř zničený svatostánek se stane svatým chrámem – domem Páně! Najednou jsme si uvědomili to, co Pán vždy věděl! On požár nezpůsobil, ale dovolil mu, aby odstranil interiér. Pohlížel na svatostánek jako na velkolepý chrám – na stálý domov k uzavírání věčných smluv.⁴

Drahé sestry, Pán nás nechává zkoušet a prověřovat, někdy i na hranici našich schopností. Viděly jsme, jak život našich blízkých – a možná i náš vlastní život – obrazně řečeno vyhořel do základů, a ptaly jsme se, proč milující a pečující Nebeský Otec něco takového dopustil. On nás však nenechává v popelu; stojí s otevřenou náručí a dychtivě nás vyzývá, abychom k Němu přišly. Buduje z našeho života velkolepý chrám, kde může věčně dlít Jeho Duch.

V Nauce a smlouvách 58:3–4 nám Pán říká:

„Vy nemůžete spatřiti přirozenýma očima svýma, v nynější době, plán vašeho Boha týkající se těchto věcí, jež přijdou později, a slávu, která bude následovati po mnohém soužení.

Neboť po mnohém soužení přijde požehnání. Proto přijde den, kdy budete korunováni velikou slávou.“

Sestry, svědčím o tom, že Pán má plán pro život každé z nás. Nic z toho, co se děje, Ho nevyleká ani nepřekvapí. Je vševědoucí a chová k nám bezvýhradnou lásku. Touží nám pomoci, utěšit nás a zmírnit naši bolest, zatímco spoléháme na moc Usmíření a dodržujeme smlouvy. Právě zkoušky a soužení, jež zažíváme, mohou být tím, co nás vede k tomu, abychom k Němu přišly a přilnuly ke smlouvám, a mohly se tak vrátit do Jeho přítomnosti a získat vše, co Otec má.

V tomto roce jsem měla potřebu a přání hlouběji pocítit Pánovu lásku, obdržet osobní zjevení, lépe porozumět svým chrámovým smlouvám a dosáhnout toho, aby mé břímě bylo lehčí. Když jsem se konkrétně modlila o tato požehnání, pociťovala jsem, jak mě Duch vede, abych šla do chrámu a pozorněji naslouchala všem slovům požehnání, jež mi budou dána. Svědčím o tom, že když jsem naslouchala pozorněji a snažila jsem se používat víru, Pán ke mně byl milosrdný a pomohl mi ulehčit má břemena. Pomohl mi pocítit velký klid ohledně modliteb, jež zatím nebyly zodpovězeny. Když dodržujeme své smlouvy a projevujeme víru, zavazujeme tím Pána, aby dodržel své sliby.⁵ Přijďte do chrámu, drahé sestry, a dožadujte se svých požehnání!

Ráda bych zmínila ještě další způsob, jak získat sebedůvěru a víru. Jako ženy máme někdy tendenci být samy k sobě velmi kritické. V těchto chvílích je třeba vyhledávat Ducha a ptát se: „Přeje si Pán, abych o sobě takto smýšlela, nebo se mě Satan snaží srazit na kolena?“ Pamatujme na charakter Nebeského Otce, jehož láska je dokonalá a nekonečná.⁶ Chce nás pozvedat, ne srážet.

Jako členky Církve máme možná někdy pocit, že má-li nás Pán přijmout, musíme patřit do „dokonalé rodiny Svatých posledních dnů“. Často si připadáme méněcenné nebo že se do království nehodíme, pokud nezapadáme do tohoto obrázku. Milé sestry, na samém konci bude našemu Otci v nebi záležet na tom, jak jsme dodržovaly své smlouvy a jak jsme se snažily následovat příklad našeho Spasitele Ježíše Krista.

Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. Díky Jeho smírné oběti můžeme být každý týden očištěny, když způsobile přijímáme Jeho svátost. Když obnovujeme a dodržujeme své smlouvy, mohou nám být ulehčena břemena a my můžeme být stále očišťovány a posilovány, tak abychom na konci života byly shledány způsobilými obdržet oslavení a věčný život. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.