Dívejte se vzhůru

Když mi bylo osm, byli jsme se dvěma bratranci posláni do nedalekého města nakoupit jídlo na příštích 15 dní. Když se ohlížím zpět, žasnu nad tím, jak moc nám moje babička, teta a strýc důvěřovali. Ranní nebe bylo jasné a slunečné a my jsme vyrazili se svou malou karavanou tří koní na cestu.

V půlce prérie jsme dostali skvělý nápad, že na chvíli zastavíme a zahrajeme si kuličky. A tak jsme hráli – dlouho. Byli jsme tak zabráni do hry, že jsme neviděli ona „znamení časů“ nad svými hlavami, když oblohu zakryla černá mračna. Než jsme si uvědomili, co se děje, neměli jsme ani čas nasednout zpět na koně. Hustý déšť nás zasáhl tak silně a kroupy nás tloukly do tváře, že jediné, co nás napadlo, bylo odsedlat koně a schovat se pod malé sedlové deky.

Bez koní, mokří a prochladlí jsme pokračovali v cestě, přičemž jsme se snažili jít co nejrychleji. Když jsme se přiblížili k městu, všimli jsme si, jak se širokou příjezdovou cestou valí voda a jako řeka se žene přímo na nás. Nyní bylo naší jedinou volbou zahodit přikrývky a vylézt na plot z ostnatého drátu, který obepínal celé město. Bylo pozdě večer, když jsme vstoupili do města a unavení, zmožení a promáčení vyhledali úkryt v prvním domě. Dobrotivá mladá rodina nás osušila, pohostila vynikajícími burritos s fazolemi a potom nás uložila do postele v samostatném pokoji. Brzy jsme zjistili, že v pokoji je rovná hliněná podlaha, a dostali jsme další skvělý nápad. Nakreslili jsme na podlahu kruh a pokračovali ve hře s kuličkami, dokud jsme na podlaze neusnuli.

Jako děti jsme mysleli pouze na sebe. Ani jednou jsme nepomysleli na své blízké doma, kteří nás zoufale hledali – kdybychom na ně mysleli, nikdy bychom se na cestě nezdrželi takovými zbytečnostmi. A kdybychom byli moudřejší, podívali bychom se na nebe, uviděli tvořící se mraky a zrychlili tempo, abychom před bouří utekli. Dnes, kdy mám o trochu více zkušeností, si vždy připomínám: „Nezapomeň se dívat vzhůru.“

Onen zážitek s bratranci mě naučil věnovat pozornost znamením našich časů. Žijeme v bouřlivých a nebezpečných dnech, jež popsal Pavel takto: „Nebo nastanou lidé sami sebe milující, … rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, … utrhači, nestředmí, … rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha.“ (2. Timoteovi 3:2–4.)

Starší Dallin H. Oaks o těchto dnech řekl: „Musíme se časně i duchovně připravit. … A nejpravděpodobněji zanedbávaná příprava je ta méně viditelná a obtížnější – ta duchovní.“ („Příprava na Druhý příchod“, Liahona, květen 2004, 9.) Jinými slovy, nezapomínejte se dívat vzhůru.

Vzhledem k naléhavé potřebě duchovní přípravy v tak nebezpečných časech chci pronést varování ohledně jednoho velmi významného znamení časů. V profesním životě jsem vždy pracoval s nejnovějšími technologiemi, takže si uvědomuji jejich přínos, obzvláště v komunikaci. Na dosah ruky máme dnes velmi mnoho informací. Internet je ale také plný toho, co je nečisté a zavádějící. Technologie rozšířila naši svobodu projevu, ale zároveň dává nekvalifikovaným blogerům falešnou důvěryhodnost odvíjející se od počtu jejich čtenářů. Z tohoto důvodu musíme dnes, více než kdy dříve, pamatovat na tuto věčnou zásadu: „Po ovocích jejich poznáte je.“ (Matouš 7:20.)

Zejména vás varuji před prohlížením obscénních obrázků nebo zaobíráním se falešnými obviňovateli Krista a Proroka Josepha Smitha. Obě činnosti mají tentýž efekt – ztrátu Ducha Svatého a Jeho ochraňující a posilující moci. Poté vždy následují neřesti a neštěstí.

Drazí bratři a sestry, pokud někdy narazíte na něco, kvůli čemu budete pochybovat o svém svědectví o evangeliu, snažně vás prosím, abyste se podívali vzhůru. Podívejte se ke zdroji veškeré moudrosti a pravdy. Vyživujte svou víru a svědectví slovem Božím. Ve světě jsou lidé, kteří se snaží podkopat vaši víru tím, že mísí lži s polopravdami. A proto je naprosto nezbytné, abyste byli neustále hodni Ducha. Společenství Ducha Svatého není jen příjemným pohodlím – je nezbytné pro vaše duchovní přežití. Pokud si nebudete uchovávat slova Kristova jako poklad a nebudete pozorně naslouchat nabádáním Ducha, budete oklamáni. (Viz Joseph Smith–Matouš 1:37.) Musíme to dělat.

Ježíš Kristus, který byl dokonalý, a Joseph Smith, který uznal, že dokonalý není, byli zabiti falešnými obviňovateli, kteří nepřijali jejich svědectví. Jak můžeme vědět, že jejich svědectví je pravdivé – že Ježíš Kristus je Syn Boží a Joseph Smith je pravý prorok?

„Po ovocích jejich poznáte je.“ Může dobré ovoce růst na špatném stromě? Sám za sebe vím, že můj Vykupitel mi odpustil hříchy, osvobodil mne od mého jha a přivedl mě do stavu štěstí, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. A sám za sebe vím, že Joseph Smith byl prorok, protože jsem vyzkoušel onen prostý slib v Knize Mormonově: „[Tažte se] Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista.“ (Moroni 10:4.) Jednoduše řečeno – dívejte se vzhůru.

Někteří lidé budou možná tvrdit, že musíte mít fyzický důkaz, abyste uvěřili v Kristovo Vzkříšení nebo v pravdivost Jeho znovuzřízeného evangelia. Těm bych rád přečetl slova Almy určená Korihorovi, který se snažil přesvědčit ostatní, aby nevěřili: „Měl jsi dosti znamení; budeš pokoušeti svého Boha? Budeš říkati, ukažte mi znamení, když máš svědectví všech těchto svých bratří, a také všech svatých proroků? Písma leží před tebou.“ (Alma 30:44.)

Vy i já jsme žijícím důkazem Spasitelovy vykupující moci. Jsme žijícím důkazem služby Proroka Josepha a věrnosti těch prvních Svatých, kteří zůstali silní ve svém svědectví. Církev Ježíše Krista se nyní nachází na celém světě a roste jako nikdy předtím – tak jako v době Kristově ji přijímají pokorní lidé, kteří k tomu, aby uvěřili, nepotřebují vidět a dotknout se.

Nikdo neví, kdy Pán znovu přijde. Ale nebezpečné časy již nastaly. Dnešek je dobou na to, abychom se dívali ke Zdroji pravdy a dbali na to, aby naše svědectví bylo silné.

Když se vrátím ke svému zážitku z dětství, s bratranci jsme se ráno probudili do jasného slunce a nádherného nebe. Na dveře zaklepal muž, který hledal tři ztracené chlapce. Posadil nás na koně a vyrazili jsme zpátky domů toutéž prérií. Nikdy nezapomenu na to, co jsme cestou domů viděli – zástupy lidí, kteří nás celou noc hledali, a jejich traktory a vozy uvízlé v blátě. Tu našli sedlo, tam koně, a když nás viděli, jak se vracíme domů, pociťoval jsem jejich úlevu a lásku. Při vstupu do města na nás čekalo mnoho lidí a před nimi byli má milující babička a můj strýc s tetou. Objali nás a plakali a byli přemoženi radostí, že našli své ztracené děti. Je to pro mě nádherné připomenutí toho, že náš milující Nebeský Otec na nás pamatuje. Dychtivě očekává náš návrat domů.

Ano, všude kolem nás jsou znamení tvořících se bouří. Dívejme se vzhůru a připravujme se. Bezpečí spočívá v silném svědectví. Opatrujme a posilujme své svědectví každý den.

Vím, že můžeme žít na věky se svou rodinou a že náš milující Nebeský Otec na nás, své děti, čeká s otevřenou náručí. Vím, že Ježíš Kristus, náš Zachránce, žije. Tak jako Petrovi to ani mně nezjevilo žádné tělo a krev, ale Otec můj, který je v nebi. (Viz Matouš 16:15–19.) V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.