Průduchy nebeské

Matka sestry Bednarové je ženou víry a také inspirovanou hospodyní. Již od samého počátku svého manželství pečlivě vede finanční záznamy domácnosti. Celá desetiletí svědomitě zapisuje příjmy a výdaje rodiny pomocí velmi jednoduchých účetních knih. Údaje, které za ta léta nashromáždila, jsou vyčerpávající a poučné.

Když byla sestra Bednarová mladou ženou, její matka používala ony údaje z účetních knih ke zdůraznění základních zásad prozíravého způsobu života a šetrného vedení domácnosti. Jednoho dne, když spolu procházely různé druhy výdajů, si její matka povšimla zajímavých souvislostí. Výdaje za návštěvy lékaře a za léky byly v jejich rodině mnohem nižší, než by se dalo očekávat. Toto zjištění pak přičítala evangeliu Ježíše Krista a objasnila své dceři mocnou pravdu – když žijeme podle zákona desátku, často se nám dostává významných, avšak nenápadných požehnání, která ne vždy očekáváme a která lze snadno přehlédnout. Rodině se nedostalo nějakých náhlých či zjevných příspěvků do rodinného rozpočtu. Místo toho jí Nebeský Otec uděloval prostá požehnání zdánlivě obyčejným způsobem. Sestra Bednarová vždy pamatovala na toto důležité ponaučení, jež jí matka dala ohledně pomoci, které se nám dostává skrze průduchy nebeské, jak sliboval ve Starém zákoně Malachiáš. (Viz Malachiáš 3:10.)

Často, když učíme a svědčíme o zákonu desátku, zdůrazňujeme okamžitá, překvapivá a snadno rozpoznatelná časná požehnání, která získáváme. A taková požehnání nepochybně přicházejí. Některá z rozmanitých požehnání, která získáváme díky poslušnosti tohoto přikázání, jsou významná, ale nenápadná. Takových požehnání si můžeme povšimnout jen tehdy, jsme-li duchovně pozorní a všímaví. (Viz 1. Korintským 2:14.)

Představa „průduchů“ neboli oken nebeských, již použil Malachiáš, je velmi obrazná. Skrze okna vstupuje do budovy denní světlo. Podobně, ctíme-li zákon desátku, je do našeho života skrze okna nebeská vléváno duchovní osvícení a nadhled.

Jedním z nenápadných, avšak významných požehnání, která získáváme, je například duchovní dar vděčnosti, jenž nám umožňuje cenit si toho, co máme, a tím držet na uzdě své tužby. Vděčný člověk je bohatý svou spokojeností. Nevděčný člověk naopak trpí chudobou své věčné nespokojenosti. (Viz Lukáš 12:15.)

Možná si potřebujeme najít vhodné zaměstnání, a proto se modlíme o pomoc. Je však zapotřebí mít oči a uši víry (viz Eter 12:19), abychom rozeznali duchovní dar větších rozlišovacích schopností, jenž nám může pomoci rozpoznat pracovní příležitosti, které mohou ostatní lidé přehlédnout – nebo požehnání většího osobního odhodlání věnovat hledání pracovního místa více času a energie, než by byli ochotni či schopni investovat ostatní. Třebaže toužíme po nabídce práce a očekáváme ji, oním požehnáním, které přichází skrze průduchy nebeské, může být zvýšená schopnost jednat a změnit naši životní situaci, spíše než jen očekávat, že ji změní někdo jiný či něco jiného.

Můžeme v zaměstnání oprávněně toužit po zvýšení platu, abychom byli schopni lépe obstarat životní nezbytnosti, a usilovat o to. Je však zapotřebí mít oči a uši víry, abychom si povšimli, že se nám ve zvýšené míře dostává duchovních i časných schopností (viz Lukáš 2:52) udělat z mála mnoho, bystřejšího úsudku při stanovování priorit a zjednodušování, a více dovedností řádně se starat o materiální statky, které již máme. Třebaže toužíme po větší výplatě a očekáváme ji, oním požehnáním, které přichází skrze průduchy nebeské, může být zvýšená schopnost změnit naši životní situaci, spíše než jen očekávat, že ji změní někdo jiný či něco jiného.

Mladí válečníci z Knihy Mormonovy (viz Alma 53; 56–58) se vroucně modlili, aby je Bůh posílil a vysvobodil z rukou nepřátel. Odpovědí na tyto modlitby kupodivu nebyla další dodávka zbraní, ani příchod dalších vojsk. Namísto toho Bůh tyto věrné válečníky ujistil, že je zachrání, vnesl jim do duše klid a dal jim velkou víru a naději, že skrze Něj budou vysvobozeni. (Viz Alma 58:11.) Synové Helamanovi tudíž sebrali odvahu a s neochvějným odhodláním, že zvítězí, vyrazili vší silou proti Lamanitům. (Viz Alma 58:12–13.) Jistota, klid, víra a naděje se na první pohled nemusí jevit jako požehnání, která by si válečníci v bitvě přáli mít, ale přesto to byla právě ona požehnání, která tito stateční mladí muži potřebovali, aby se tlačili kupředu a zvítězili jak fyzicky, tak duchovně.

Někdy můžeme Boha prosit o úspěch, ale On nám dá fyzickou a duševní vytrvalost. Možná prosíme o blahobyt, ale dostáváme širší nadhled a vyšší míru trpělivosti; nebo žádáme o růst a jsme požehnáni darem milosti. Když se snažíme dosáhnout chvályhodných cílů, Bůh nám může požehnat přesvědčením a sebedůvěrou. A když prosíme o úlevu od tělesných, duševních a duchovních nesnází, posílí možná naše odhodlání a houževnatost.

Slibuji vám, že když vy i já budeme dbát zákona desátku, průduchy nebeské se vskutku otevřou a duchovní i časná požehnání budou vylita v takové míře, že neodoláme. (Viz Malachiáš 3:10.) Budeme mít rovněž na paměti Pánova slova:

„Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.

Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9.)

Svědčím o tom, že budeme-li duchovně pozorní a všímaví, budeme požehnáni očima, které vidí jasněji, ušima, které slyší důsledněji, a srdcem, které lépe rozumí významu a vytříbenosti Jeho cest, Jeho myšlenek a způsobů, jimiž žehná našemu životu.

Než jsem byl povolán sloužit jako člen Kvora Dvanácti, četl jsem v Nauce a smlouvách mnohokrát o radě ustanovené k dohlížení na posvátné prostředky z desátků a na jejich rozdělování. Rada pro disponování desátky byla založena na základě zjevení a sestává z Prvního předsednictva, Kvora Dvanácti apoštolů a Předsedajícího biskupstva. (Viz NaS 120.) Když jsem se v prosinci 2004 připravoval na to, že se poprvé zúčastním schůzky této rady, dychtivě jsem očekával navýsost nevšední příležitost se něčemu naučit.

Stále se pamatuji na to, co jsem během oné rady prožíval a pociťoval. Získal jsem více uznání a úcty k Pánovým finančním zákonům pro jednotlivce, rodiny i pro celou Jeho Církev. Základní finanční program Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – a to jak pro příjmy, tak pro výdaje – je definován v oddílech 119 a 120 Nauky a smluv. V těchto zjeveních nalézáme dvě prohlášení, která tvoří základ finančních záležitostí Církve.

Oddíl 119 jednoduše uvádí, že všichni členové „budou platiti jednu desetinu veškerého příjmu svého ročně; a toto bude pro ně na věky stálým zákonem, … praví Pán“. (Verš 4.)

Poté v souvislosti s oprávněným disponováním desátky Pán řekl: „Naloží [s ním] rada tvořená Prvním předsednictvem Církve mé a biskupem a radou jeho a vysokou radou mou; a mým vlastním hlasem pro ně, praví Pán.“ (NaS 120:1.) Biskup a jeho rada a vysoká rada, o nichž se v tomto zjevení hovoří, jsou v současné době známi jako Předsedající biskupstvo a Kvorum Dvanácti apoštolů. Tyto posvátné prostředky jsou v rychle rostoucí Církvi používány k tomu, aby duchovně žehnaly jednotlivcům a rodinám skrze výstavbu a provoz chrámů a domů uctívání, podporu misionářské práce, překládání a vydávání písem, podporu bádání v rodinné historii, financování škol a náboženského vzdělávání a plnění mnoha dalších záměrů Církve tak, jak jsou řízeny Pánovými vysvěcenými služebníky.

Obdivuji srozumitelnost a stručnost těchto dvou zjevení ve srovnání se složitými finančními směrnicemi a administrativními procesy, jež se používají v tolika organizacích a vládních institucích po celém světě. Jak je možné, že světské záležitosti organizace tak velké, jako je znovuzřízená Církev Ježíše Krista, mohou být řízeny po celém světě pouze na základě takto stručných pokynů? Podle mě je odpověď zcela jasná – toto je dílo Páně a On je schopen vykonat své vlastní dílo (viz 2. Nefi 27:20); Spasitel rovněž inspiruje a vede své služebníky, zatímco uplatňují Jeho pokyny a pracují v Jeho záležitostech.

Během oné první schůzky na mě udělala dojem jednoduchost zásad, jež vedly naše diskuse a rozhodování. Při finanční správě Církve jsou dodržovány dvě základní a neměnné zásady. Zaprvé – Církev žije v rámci svých prostředků a neutrácí více, než co obdrží. Zadruhé – část ročního příjmu se dává stranou jako rezerva kvůli nepředvídatelným událostem a neočekávaným potřebám. Po celá desetiletí Církev učí své členy, že si mají dávat stranou zásobu jídla, paliva a peněz, aby se o sebe postarali ve stavu nouze, k němuž by mohlo dojít. Církev jakožto instituce se jednoduše řídí týmiž zásadami, kterým se opakovaně učí členové.

Jak schůzka pokračovala, zatoužil jsem po tom, aby se všichni členové Církve mohli řídit jednoduchostí, srozumitelností, spořádaností, pravou láskou a mocí Pánova způsobu (viz NaS 104:16) řízení časných záležitostí Jeho Církve. Rady pro disponování desátky se účastním již mnoho let. Má vděčnost a úcta k Pánovu systému každým rokem vzrůstá; a vzrůstá i síla ponaučení, jichž se mi dostává.

Srdce mi přetéká láskou a obdivem k věrným a poslušným členům této Církve každého národa, pokolení, jazyka a lidu. Při cestách po světě se dozvídám o vašich nadějích a snech, o vašich rozličných životních podmínkách a o vašich obtížích. Chodím s vámi na církevní shromáždění a některé z vás navštěvuji i u vás doma. Vaše víra posiluje tu mou. Vaše oddanost mi pomáhá být oddanějším. A vaše dobrotivost a ochotná poslušnost zákona desátku mě inspirují k tomu, abych byl lepším člověkem, manželem, otcem a církevním vedoucím. Pamatuji na vás a přemýšlím o vás pokaždé, když se účastním Rady pro disponování desátky. Děkuji za vaši dobrotu a věrnost, s jakou ctíte své smlouvy.

Vedoucí Pánovy znovuzřízené Církve pociťují nesmírnou zodpovědnost za to, aby řádným způsobem pečovali o posvěcené oběti členů Církve. Intenzivně vnímáme posvátnou povahu vdovina šartu.

„A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.

A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.

I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.

Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.“ (Marek 12:41–44.)

Z bezprostřední zkušenosti vím, že Rada pro disponování desátky pečuje o vdovin šart pozorně. Děkuji presidentu Thomasu S. Monsonovi a jeho rádcům za jejich účinné vedení při vykonávání tohoto posvátného správcovství. Uznávám také hlas (viz NaS 120:1) a ruku Páně, které podporují Jeho vysvěcené služebníky při plnění jejich povinnosti Ho zastupovat.

Poctivé placení desátku je mnohem více než jen povinností – je i důležitým krokem v procesu osobního posvěcení. Ty z vás, kteří platíte desátek, bych chtěl pochválit.

Ty z vás, kteří nyní nejste poslušni zákona desátku, bych chtěl vyzvat, abyste přehodnotili své zvyklosti a činili pokání. Svědčím o tom, že budete-li poslušní tohoto zákona Páně, otevřou se vám průduchy nebeské. Neodkládejte prosím den svého pokání.

Svědčím o tom, že život podle zákona desátku nám zajistí jak duchovní, tak časná požehnání. Vydávám svědectví o tom, že tato požehnání jsou často významná, avšak nenápadná. Rovněž prohlašuji, že jednoduchost způsobů Páně, která je tolik zjevná v časných záležitostech Jeho Církve, nám poskytuje vzor, jímž se můžeme řídit jako jednotlivci i jako rodiny. Modlím se o to, aby si každý z nás mohl z těchto důležitých ponaučení osvojit něco, co mu bude ku prospěchu. V posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.