Mým vnoučatům

Letos uzavřou sňatek naše první dvě vnoučata. Za několik málo let deset jejich bratranců a sestřenic nejspíš dojdou v životě do bodu, kdy přejdou do úžasného světa vytváření rodiny.

Tyto šťastné vyhlídky mě přiměly k hlubokému zamyšlení, když mě vnučky požádaly o radu. V podstatě se zeptaly: „Jaká moje rozhodnutí povedou k tomu, abych byla šťastná?“ A naopak: „Jaká rozhodnutí pravděpodobně povedou k tomu, že budu nešťastná?“

Nebeský Otec stvořil každého z nás jako jedinečnou bytost. Žádní dva z nás nemají přesně tytéž zkušenosti. Žádné dvě rodiny nejsou stejné. Takže není překvapující, že poradit někomu, jak se rozhodnout pro štěstí v rodinném životě, je těžké. Avšak milující Nebeský Otec určil tutéž cestu vedoucí ke štěstí všem svým dětem. Ať již jsou naše osobní vlastnosti či zkušenosti, které získáme, jakékoli, existuje jen jeden jediný plán štěstí. Tím plánem je řídit se všemi Božími přikázáními.

Pro každého z nás, včetně mých vnoučat, která přemýšlejí o manželství, je zde jedno zastřešující přikázání, jež nám pomůže vyrovnávat se s potížemi a povede nás přímo k jádru šťastného rodinného života. Platí pro všechny vztahy bez ohledu na okolnosti. Opakuje se v písmech a v učení novodobých proroků. Takto je Pánova rada všem těm, kteří spolu chtějí navždy žít v lásce a štěstí, zapsána v Bibli:

„I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka

Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

To jest přední a veliké přikázaní.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Na těch dvou přikázáních všecken zákon záleží i proroci.“¹

Na základě onoho jednoduchého prohlášení není těžké shrnout vše, co jsem se naučil o rozhodnutích, která vedou ke štěstí v rodině. Začnu otázkou: „Která rozhodnutí mě vedla k tomu, abych miloval Pána celým srdcem, duší a myslí?“ Pro mě to znamenalo rozhodnout se být tam, kde jsem pociťoval radost z odpuštění skrze Pánovo Usmíření.

Před mnoha lety jsem v Albuquerque v Novém Mexiku pokřtil mladého muže, kterého jsem učil se svým misionářským společníkem. Ponořil jsem tohoto mladíka do vody a zase ho zvedl. Musel být skoro tak vysoký jako já, protože mi mluvil přímo do ucha. Voda z křtitelnice a slzy mu stékaly po tvářích, když s radostí v hlase řekl: „Jsem čistý, jsem čistý.“

Tytéž slzy štěstí jsem viděl i v očích ženy, která popisovala slova jednoho apoštola Božího. Po zpytavém a dojemném rozhovoru jí řekl: „Ve jménu Páně ti odpouštím. On ti dá ujištění o svém odpuštění ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem.“ A tak se i stalo.

Byl jsem svědkem toho, proč Pán říká, že když jsou člověku odpuštěny hříchy, On už na ně nevzpomíná. Mocí Usmíření se lidé, které dobře znám a mám je rád, znovuzrodili a následky hříchu byly zahlazeny. Mé srdce je naplněno láskou ke Spasiteli a k milujícímu Otci, který Ho poslal.

Toto velké požehnání se dostavuje vždy, když povzbuzuji lidi, na nichž mi záleží, aby šli ke Spasiteli a požádali Ho o úlevu od bolesti, o úlevu, kterou může poskytnout jedině On. Proto povzbuzuji ty, které mám rád, aby přijali a zvelebovali každé povolání, jež je jim v Církvi nabídnuto. Toto rozhodnutí je jedním z nejdůležitějších klíčů k rodinnému štěstí.

Vnější vlivy nás v každé fázi života mohou pokoušet, abychom odmítali či zanedbávali povolání sloužit Spasiteli. To může způsobit, že se ocitneme v duchovním nebezpečí my sami, náš manželský partner i naše rodina. Některá povolání se mohou zdát nedůležitá, ale můj život i má rodina se změnily k lepšímu, když jsem přijal povolání učit kvorum jáhnů. Pociťoval jsem lásku těchto jáhnů ke Spasiteli a Jeho lásku k nim.

Byl jsem toho svědkem v životě bývalého presidenta kůlu a misie, když byl povolán jako poradce kvora učitelů. Vím o dalším muži, který býval biskupem a pak i územním sedmdesátníkem a jehož Pán využil, aby pomáhal v kvoru učitelů chlapci, který byl zraněn při nehodě. Zázraky pramenící z oné služby se dotkly života mnohých, včetně toho mého, a posílily jejich lásku ke Spasiteli.

Při službě druhým budeme s největší pravděpodobností prosit o společenství Ducha Svatého. Úspěch ve službě Pánu s sebou vždy nese zázraky, které se vymykají našim schopnostem. O tom, že je to pravda, ví rodič s dítětem, které prochází obdobím velké vzpurnosti, i navštěvující učitelka, za níž si přijde pro útěchu žena, jejíž manžel jí řekl, že ji opouští. Oba tito služebníci jsou vděční za to, že se toho rána modlili, aby jim Pán seslal jako společníka Ducha Svatého.

Jedině díky společenství Ducha Svatého můžeme doufat, že budeme spojeni v rovnocenném manželském svazku bez sporů. Byl jsem svědkem toho, jak je toto společenství důležité pro manželské štěstí. Zázrak, kdy se dva stávají jedním, vyžaduje nebeskou pomoc a zabere nějaký čas. Naším cílem je žít navždy spolu v přítomnosti Nebeského Otce a Spasitele.

Můj otec a matka se od sebe velmi lišili. Moje matka byla zpěvačka a umělkyně. Otec miloval chemii. Jednou na symfonickém koncertě matku překvapilo, když otec vstal a měl se k odchodu ještě předtím, než začal potlesk. Zeptala se ho, kam jde. Ve vší nevinnosti odpověděl: „Vždyť už to skončilo, nebo ne?“ V prvé řadě to byl jedině jemný vliv Ducha Svatého, který ho tam s ní přivedl a přiváděl ho na koncerty znovu a znovu.

Moje matka žila 16 let v New Jersey, aby otec mohl zaopatřovat rodinu díky tomu, že pracoval jako vědecký výzkumník a učil chemii. Odloučení od její ovdovělé matky a neprovdané sestry, která se o ni na staré rodinné farmě starala, pro ni představovalo oběť. Obě zemřely v době, kdy byla matka daleko v New Jersey. To byly jediné okamžiky, kdy jsem viděl maminku plakat.

Po letech pak otci nabídli práci v Utahu. Zeptal se matky, opět ve vší nevinnosti: „Mildred, co myslíš, že bych měl udělat?“

Odpověděla: „Co bude podle tebe nejlepší, Henry.“

A tak nabídku odmítl. Druhý den ráno mu napsala dopis; kéž bych ho ještě měl! Vzpomínám si, že mu řekla: „Neotvírej ho tady. Jdi do kanceláře a otevři ho tam.“ Začínal výtkou. Před lety jí slíbil, že pokud to bude kdy možné, zajistí, aby mohla žít blízko své rodiny. Překvapilo ho, jak ji to podráždilo. Nevzpomněl si na to, po čem v srdci toužila. Okamžitě poslal zprávu, že nabídku práce přijímá.

Zeptal se jí: „Mildred, proč jsi mi to neřekla?“

Odvětila: „Měl sis to pamatovat.“

O přestěhování do Utahu vždy hovořil jako o svém vlastním rozhodnutí, nikdy tak, že by obětoval svou profesní kariéru. Zažili zázrak, kdy se dva stávají jedním. Bývalo by bylo lepší, kdyby Duch Svatý tatínkovi připomněl slib, který mamince před lety dal. Avšak on umožnil Duchu Svatému, aby mu obměkčil srdce, aby se tak její rozhodnutí stalo rozhodnutím jeho.

Nebeský Otec má dokonalou předvídavost, zná každého z nás a zná i naši budoucnost. Ví, jakými obtížemi budeme procházet. Poslal svého Syna, aby trpěl, a mohl tak poznat, jak nám pomoci v našich zkouškách.

Víme, že Nebeský Otec má v tomto světě duchovní děti, které se někdy rozhodují pro hřích a velký zármutek. Proto poslal svého Prvorozeného, aby se stal naším Vykupitelem – byl to největší skutek lásky v celém vesmíru. Proto musíme očekávat, že bude zapotřebí Boží pomoci a času, abychom se zušlechtili pro věčný život, kdy budeme moci dlít se svým Otcem.

Život v rodině nás podrobí zkoušce. Jedním z důvodů, proč nám Bůh dal dar života ve smrtelnosti, je posílit nás tím, že budeme procházet zkouškami. To platí obzvláště v rodinném životě, v němž nalézáme velikou radost i veliký zármutek a obtíže, které se občas mohou zdát nad naše síly.

President George Q. Cannon řekl o tom, jak Bůh připravil mě i vás a naše děti na zkoušky, jimž budeme čelit, toto: „Není jediného z nás, na nějž by nebyla vynaložena Boží láska. Není jediného z nás, o nějž by se Bůh nestaral a koho by nemiloval. Není jediného z nás, koho by netoužil spasit a pro nějž by nenalezl způsob, jak toho dosáhnout. Není jediného z nás, kvůli němuž by nerozkázal svým andělům. V očích svých i v očích druhých lidí můžeme být bezvýznamní a opovrženíhodní, ale pravdou zůstává, že jsme děti Boží a že Bůh skutečně vydal rozkazy svým andělům – neviditelným bytostem disponujícím silou a mocí – a oni nad námi bdí a pečují o nás.“²

To, čemu president Cannon učil, je pravda. Budete potřebovat toto ujištění, stejně jako ho potřebuji já a spoléhám na něj.

S vírou jsem se modlil, aby někdo, koho jsem měl rád, usiloval o moc Usmíření a pocítil ji. S vírou jsem se modlil, aby mu lidští andělé přispěchali na pomoc, a oni přišli.

Bůh připravuje prostředky pro záchranu každého ze svých dětí. Pro mnohé to znamená ocitnout se ve společnosti bratra, sestry nebo prarodiče, který je miluje bez ohledu na to, co dělají.

Před lety jeden můj přítel hovořil o své babičce. Prožila naplněný život a byla vždy věrná Pánu a Jeho Církvi. Nicméně jeden z jejích vnuků se vydal na dráhu zločinu. Nakonec byl poslán do vězení. Můj přítel vyprávěl, jak jeho babička, když jela po dálnici navštívit svého vnuka ve vězení, měla oči plné slz a úzkostně se modlila: „Snažila jsem se vést dobrý život. Proč mě tedy musela potkat tato tragédie, kdy si můj vnuk nejspíš zničil život?“

Na mysl jí přišla tato odpověď: „Dal jsem ti ho, protože jsem věděl, že ho dokážeš a budeš milovat bez ohledu na to, co udělal.“

V tomto se pro každého z nás skrývá úžasné ponaučení. Život milujících rodičů, prarodičů a všech služebníků Božích nebude v tomto světě, jehož měřítka upadají, jednoduchý. Nemůžeme přinutit děti Boží, aby se rozhodly pro cestu vedoucí ke štěstí. Bůh to nemůže učinit, protože nám dal svobodu jednání.

Nebeský Otec a Jeho Milovaný Syn milují všechny děti Boží bez ohledu na to, co se rozhodnou dělat nebo čím se stávají. Spasitel zaplatil cenu za všechny hříchy, bez ohledu na to, jak jsou ohavné. Přestože musí existovat spravedlnost, je dána i příležitost pro milosrdenství, které onu spravedlnost neoloupí.

Alma tuto naději popsal svému synu Koriantonovi těmito slovy: „Tudíž, podle spravedlnosti nemohl plán vykoupení býti uskutečněn, jedině za podmínky, že lidé budou činiti pokání v tomto zkušebním stavu, ano, v tomto přípravném stavu; neboť kdyby nebylo této podmínky, milosrdenství by nemohlo míti působnosti, aniž by zničilo dílo spravedlnosti. Nyní, dílo spravedlnosti nemohlo býti zničeno; kdyby tomu tak bylo, Bůh by přestal býti Bohem.“³

Mým poselstvím pro má vnoučata a pro všechny z nás, kteří se snažíme vytvořit věčnou rodinu, je to, že věrní mají záruku radosti. Ještě než byl stvořen svět, milující Otec v nebi a Jeho Milovaný Syn milovali ty, o nichž vědí, že zbloudí, a pracovali s nimi. Bůh je bude milovat navždy.

Máte výhodu v tom, že víte, že se dozvěděli o plánu spasení díky tomu, čemu se učili v duchovním světě. Oni i vy jste byli dostatečně věrní, aby vám bylo dovoleno přijít na tento svět, zatímco mnohým jiným se to nepodařilo.

S pomocí Ducha Svatého se rozpomeneme na všechny pravdy. Nemůžeme to nutit ostatním, ale můžeme jim ukázat, jak to působí v našem životě. Vždy můžeme čerpat odvahu z jistoty, že jsme kdysi všichni prožívali radost z toho, že jsme byli pohromadě jako členové milované rodiny Nebeského Otce. S pomocí Boží můžeme všichni onu naději a radost znovu pocítit. Modlím se, aby tomu tak mohlo být pro všechny z nás, ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.