Drž se cesty své

11. března 2011 jsem stál na nástupišti tokijského vlakového nádraží Shinagawa. Chystal jsem se navštívit japonskou misii Kobe. Přibližně ve 14:46 došlo k velkému zemětřesení o síle 9 stupňů. Kvůli silným otřesům jsem nebyl schopen stát a pevně jsem se držel zábradlí u schodiště. Na podlahu začalo padat osvětlení ze stropů, které byly poblíž. Celé Tokio propadlo panice.

Naštěstí jsem nebyl zraněn a o čtyři hodiny později mi přineslo úlevu zjištění, že je v pořádku i celá má rodina.

V televizi vysílali záplavu děsivých a šokujících záběrů. Do oblasti misie Sendai se přihrnula obrovská vlna tsunami a smetla vše, co jí stálo v cestě – auta, domy, továrny a pole. Byl jsem těmito tragickými obrázky ohromen a plakal jsem. Usilovně jsem se modlil o to, aby na lidech žijících v této oblasti, které mám velmi rád, spočinula ochrana a pomoc Nebeského Otce.

Později se potvrdilo, že všichni misionáři a členové Církve jsou v pořádku. Mnozí členové však byli nějak zasaženi a přišli o členy rodiny, o domov a o vybavení domácnosti. Zahynulo téměř 20 000 lidí, byly zničeny celé vesnice a mnoho lidí bylo nuceno opustit svůj domov v důsledku havárie jaderné elektrárny.

Katastrofy podobné této působí v mnoha částech světa velké škody a ztrátu mnoha životů. Byli jsme varováni, že ve světě bude docházet ke katastrofám, válkám a nesčetným nesnázím.

Když nás náhle postihnou takové zkoušky, můžeme se ptát: „Proč se to stalo právě mně?“ nebo „Proč musím trpět zrovna já?“

Dlouho poté, co jsem se obrátil k evangeliu, jsem na otázku „Proč zažívám zkoušky?“ neměl jasnou odpověď. Rozuměl jsem oné části plánu spasení, jež říká, že budeme zkoušeni. Když však na tuto otázku opravdu došlo, mé přesvědčení nebylo dostatečně silné na to, abych na ni dokázal náležitě odpovědět. Avšak v mém životě nastal čas, kdy jsem si i já prošel velkou zkouškou.

Když mi bylo 30, navštívil jsem v rámci své práce misii Nagoya. Po shromáždění president misie laskavě zařídil, aby mě misionáři odvezli na letiště. Když jsme však sjeli ke křižovatce na úpatí dlouhého kopce, přihnalo se k nám zezadu obrovskou rychlostí velké nákladní auto. Narazilo do nás a odmrštilo nás o více než 20 metrů dopředu. Nejděsivější na tom všem bylo to, že toto auto nikdo neřídil. Zadní část našeho auta byla stlačena na polovinu původní velikosti. Oba misionáři i já jsme naštěstí přežili.

Dalšího dne jsem však začal pociťovat bolest v oblasti krku a ramen a dostavily se silné bolesti hlavy. Od toho dne jsem nemohl spát a byl jsem nucen strávit každý den s fyzickou a duševní bolestí. Prosil jsem Boha, aby mou bolest zhojil, ale ony příznaky přetrvávaly zhruba deset let.

V té době se mi také do mysli vplížily pochybnosti a říkal jsem si: „Proč musím trpět tak velkou bolestí?“ Snažil jsem se však věrně zachovávat Boží přikázání, i když se mi nedostalo takového uzdravení, o jaké jsem usiloval. Nadále jsem se modlil o to, abych našel odpovědi na otázky, které jsem ohledně svých zkoušek měl.

Pak přišla doba, kdy jsem se potýkal s několika dalšími osobními problémy a byl jsem znepokojený, protože jsem nevěděl, jak se s touto novou zkouškou vypořádat. Modlil jsem se o odpověď. Ale žádná okamžitá odpověď nepřišla. Šel jsem si tedy promluvit s církevním vedoucím, kterému důvěřuji.

Zatímco jsme hovořili, láskyplným hlasem mi řekl: „Bratře Aoyagi, není snad účelem vaší existence na zemi to, abyste tuto zkoušku prožil? Není snad účelem přijmout všechny zkoušky tohoto života takové, jaké jsou, a zbytek ponechat na Pánu? Nemyslíte, že tento problém bude vyřešen, až budeme vzkříšeni?“

Když jsem tato slova uslyšel, silně jsem pocítil Ducha Páně. Tuto nauku jsem slyšel již nesčetněkrát, ale oči mého porozumění nebyly nikdy otevřeny v takové míře jako při této příležitosti. Pochopil jsem, že toto je ta odpověď, o kterou jsem od Pána v modlitbách usiloval. Dokázal jsem lépe pochopit plán spasení našeho Nebeského Otce a nově jsem porozuměl této důležité zásadě.

V Abrahamovi Pán Bůh pravil: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“¹

Tou zásadou je to, že Bůh, který stvořil nebesa a zemi, zná velkolepý projekt této země a panuje nade vším na nebesích i na zemi, a proto, aby uskutečnil plán spasení, nám poskytuje mnoho různých zkušeností, včetně několika zkoušek, zatímco jsme zde na zemi.

A Josephu Smithovi Pán řekl toto:

„Věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé. …

Tudíž, drž se cesty své …, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“²

Zkoušky této země – včetně nemocí a smrti – jsou součástí plánu spasení a jsou to nevyhnutelné zkušenosti. Je nutné, abychom se drželi „cesty své“ a přijímali své zkoušky s vírou.

Účelem našeho života však není zkoušky pouze snášet. Nebeský Otec poslal svého milovaného Syna Ježíše Krista jako našeho Spasitele a Vykupitele, abychom mohli zkoušky, kterým na zemi čelíme, překonat; jinými slovy, On způsobuje, že slabé věci se stávají silnými,³ usmiřuje naše hříchy a nedokonalosti a umožňuje nám získat nesmrtelnost a věčný život.

President Henry B. Eyring uvedl: „Zkouškou, kterou před nás milující Bůh postavil, není to, zda dokážeme snášet těžkosti. Jde o to, zda v nich dokážeme vytrvat dobře. Ve zkoušce uspějeme, prokážeme-li, že jsme pamatovali na Něj a na přikázání, jež nám dal.“⁴

„Drž[et] se cesty své“ je v dobách zkoušek to nejdůležitější rozhodnutí. Obraťte své srdce k Bohu, obzvlášť když čelíte zkouškám. S pokorou zachovávejte přikázání Boží. Projevujte víru tím, že svá přání uvedete v soulad s vůlí Boží.

Podívejme se nyní na onu srážku aut v Nagoyi. Mohl jsem při té nehodě zemřít. Přesto jsem díky Pánově milosti zázračně přežil. A vím, že má utrpení sloužila k tomu, abych se poučil a vyrostl.⁵ Nebeský Otec mne učil, abych zkrotil svou netrpělivost, osvojil si soucit a přinesl útěchu trpícím. Když jsem si to uvědomil, srdce mi naplnily pocity vděčnosti vůči Nebeskému Otci za tuto zkoušku.

Dávejte Boha na první místo, bez ohledu na zkoušky, kterým čelíte. Milujte Boha. Mějte víru v Krista a svěřte se Mu ve všem. Moroni dává takovým lidem tento slib: „A popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu.“⁶

Upřímně svědčím, že Bůh Otec a Jeho Milovaný Syn Ježíš Kristus žijí a že Boží sliby těm, kteří se drží „cesty své“ a milují Ho, budou naplněny i uprostřed zkoušek. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.