Posvátná důvěra

Drazí bratří, modlím se, aby mě dnes večer, zatímco budu mluvit, vedl Duch. Všichni máme jednu věc společnou. Byla nám svěřena výsada být držiteli kněžství Božího a jednat v Jeho jménu. Přijali jsme posvátnou důvěru. Mnoho se toho od nás očekává.

V Nauce a smlouvách, v oddíle 121, ve verši 36 čteme, že „práva kněžství jsou neoddělitelně spojena s mocemi nebeskými“. Dostali jsme opravdu úžasný dar! Naší zodpovědností je toto kněžství střežit a chránit a být hodni všech těch nádherných požehnání, která má Otec v nebi pro nás – a skrze nás i pro druhé – připravena.

Kamkoli jdete, jde vaše kněžství s vámi. Stojíte na svatých místech? Dříve, než ohrozíte sebe nebo své kněžství tím, že vstoupíte na místa nebo se začnete účastnit aktivit, jež jsou pod vaši úroveň nebo pod úroveň vašeho kněžství, zastavte se a pomyslete na následky. Pamatujte na to, kdo jste a kým Bůh očekává, že se stanete. Jste dítě zaslíbení. Jste muž moci. Jste syn Boží.

Tento drahocenný dar kněžské moci s sebou nese nejen posvátné zodpovědnosti, ale také mimořádná požehnání pro nás i pro druhé. Kéž jsme vždy hodni vzývat jeho moc, ať už se nacházíme na jakémkoli místě, protože nikdy nevíme, kdy taková potřeba nebo příležitost vyvstane.

Jeden z mých přátel sloužil během 2. světové války v jižním Pacifiku a jeho letadlo bylo nad oceánem sestřeleno. On i ostatní členové posádky se z hořícího letounu úspěšně katapultovali, nafoukli své záchranné vory a tři dny se těchto vorů drželi.

Třetího dne zpozorovali něco, o čem věděli, že to je záchranná loď. Minula je. Druhý den ráno je minula znovu. Když si uvědomili, že to byl poslední den, kdy záchranná loď proplouvala touto oblastí, začali si zoufat.

Pak k mému příteli promluvil Duch Svatý: „Máš kněžství. Přikaž zachráncům, aby vás vyzvedli.“

On toto nabádání uposlechl: „Ve jménu Ježíše Krista a mocí kněžství, obraťte se a vyzvedněte nás.“

Během několika minut byla loď u nich a zachránci jim pomohli na palubu. Věrný a způsobilý nositel kněžství použil toto kněžství v mezní situaci, což požehnalo jeho život i život ostatních.

Kéž se rozhodneme, tady a teď, že budeme vždy připraveni na svůj okamžik nouze, svůj okamžik služby, svůj okamžik požehnání.

Nyní, na závěr tohoto generálního kněžského zasedání, vám pravím, že jste „rod vyvolený, královské kněžstvo“. (1. Petrova 2:9.) Abychom byli vždy hodni těchto posvátných poct, o to se z celého srdce modlím ve jménu Ježíše Krista, našeho Spasitele, amen.