Věřím?

30. března, přesně před rokem, přijali dvouletého Ethana Carneseccu z utažského American Fork do nemocnice se zápalem plic a tekutinou okolo nich. O dva dny později se jeho stav natolik zhoršil, že bylo třeba dopravit ho helikoptérou do dětské nemocnice v Salt Lake City. Jeho ustarané matce, Michele, dovolili sedět na předním sedadle, aby svého syna doprovázela. Dostala sluchátka s mikrofonem, aby mohla komunikovat s ostatními v helikoptéře. Slyšela lékaře, kteří jejího nemocného chlapečka ošetřovali, a jako dětská sestra toho věděla dost, aby jí bylo jasné, že Ethan je ve velmi vážném stavu.

V tomto kritickém okamžiku si Michele všimla, že letí přímo nad utažským chrámem Draper. Ze vzduchu se podívala přes údolí a uviděla také chrám Jordan River, chrám Oquirrh Mountain, a v dálce dokonce chrám Salt Lake. Napadlo ji: „Věříš tomu, nebo ne?“

O tomto zážitku říká:

„O požehnáních chrámu a [o tom, že] ‚rodiny jsou věčné‘, jsem se učila v Primárkách a v Mladých ženách. O poselství o rodinách jsem se dělila během své misie s dobrými lidmi v Mexiku. V chrámu jsem byla připečetěna ke svému věčnému společníkovi na čas a celou věčnost. Jako vedoucí Mladých žen jsem o rodinách vyučovala a svým dětem jsem příběhy o věčných rodinách vyprávěla na rodinném domácím večeru. VÍM to. Ale VĚŘÍM tomu? Má odpověď přišla stejně rychle, jako mi na mysli vytanula daná otázka; Duch mi v srdci a mysli potvrdil odpověď, kterou jsem již znala – ANO, věřím!

V tom okamžiku jsem vylila srdce v modlitbě svému Nebeskému Otci a poděkovala jsem Mu za to, že vím a věřím, že rodiny jsou opravdu věčné. Poděkovala jsem Mu za Jeho Syna Ježíše Krista, jenž to vše umožnil. Poděkovala jsem Mu za svého syna a řekla jsem Mu, že je-li nutné, aby vzal mého malého Ethana do svého nebeského domova, je to v pořádku. Vložila jsem v Nebeského Otce naprostou důvěru a věděla jsem, že Ethana znovu uvidím. Byla jsem velmi vděčná, že jsem v krizové chvíli měla JAK poznání, TAK víru, že evangelium je pravdivé. Pocítila jsem pokoj.“¹

Ethan strávil v nemocnici v odborné lékařské péči mnoho týdnů. Díky modlitbám, půstu a víře svých blízkých působících spolu s touto péčí se mohl z nemocnice vrátit domů ke své rodině. Dnes je zdráv a v pořádku.

Tento zlomový okamžik Michele potvrdil, že to, čemu se celý život učila, jsou více než pouhá slova; je to pravda.

Přivykáme někdy požehnáním, jichž se nám jako členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dostává, natolik, že nedokážeme plně chápat zázrak a velkolepost učednictví v Pánově pravé Církvi? Jsme občas vinni tím, že největší dar, jejž můžeme v tomto životě dostat, bereme až příliš samozřejmě? Samotný Spasitel učil: „Budeš-li zachovávati přikázání má a vytrváš-li do konce, budeš míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích.“²

Věříme, že tato Církev je něco více než jen dobré místo, kam se můžeme jít v neděli učit, jak být dobrým člověkem. Je to více než jen milý křesťanský společenský klub, kde se lze setkávat s lidmi, kteří jsou morálně na výši. Není to jen úžasný soubor myšlenek, jimž mohou rodiče doma učit děti, aby se z nich stali zodpovědní a milí lidé. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je nekonečně více než vše zmíněné.

Zamyslete se na chvíli nad zásadními tvrzeními naší Církve. Věříme, že tutéž Církev, kterou založil Ježíš Kristus během svého působení na zemi, znovuzřídil v naší době prorok, jehož povolal Bůh, a že naši vedoucí jsou držiteli téže moci a pravomoci jednat ve jménu Boha, jakou měli dávní apoštolové. Nazývá se kněžství Boží. Tvrdíme, že skrze tuto znovuzřízenou pravomoc můžeme přijímat spásné obřady, jako je křest, a těšit se očišťujícímu a zušlechťujícímu daru Ducha Svatého a Jeho stálé přítomnosti. Máme apoštoly a proroky, kteří vedou a řídí tuto Církev prostřednictvím klíčů kněžství, a věříme, že skrze tyto proroky Bůh promlouvá ke svým dětem.

Také věříme, že tato moc kněžství nám umožňuje uzavírat smlouvy a přijímat obřady ve svatých chrámech, což nám jednoho dne umožní vrátit se do přítomnosti Boha a na věky s Ním žít. Rovněž tvrdíme, že skrze tuto moc může být rodina spolu na věky, pokud daný manželský pár vstoupí do nové a věčné smlouvy manželství v posvátné budově, jež je, jak věříme, doslova domem Božím. Věříme, že tyto spásné obřady můžeme přijmout nejen pro sebe, ale také za své předky, kteří žili na zemi, aniž by měli příležitost se těchto nezbytných spásných obřadů zúčastnit. Věříme, že obřady v zastoupení za své předky můžeme vykonávat v týchž svatých chrámech.

Věříme, že skrze proroka a moc Boží se nám dostalo dalších písem, jež se se svým svědectvím o tom, že Ježíš Kristus je Spasitel světa, přidávají ke svědectví obsaženému v Bibli.

Tvrdíme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je království Boží a jediná pravá Církev na zemi. Jmenuje se Církev Ježíše Krista, protože On stojí v jejím čele; je to Jeho Církev a toto vše je umožněno díky Jeho smírné oběti.

Domníváme se, že tyto charakteristické znaky nemá žádné jiné místo ani žádná jiná organizace na této zemi. Ačkoli i další náboženství a církve jsou dobré a čisté, žádná z nich nemá pravomoc vykonávat obřady spasení, jež jsou dostupné v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Toto všechno víme, ale věříme tomu? Je-li toto všechno pravda, pak máme to nejúžasnější poselství naděje a pomoci, jež kdy svět poznal. To, abychom tomu věřili, je pro nás i pro naše blízké záležitost věčného významu.

Abychom věřili, je třeba evangelium dostat z hlavy do srdce! Je možné jen mechanicky vykonávat to, co je spojeno s životem podle evangelia, protože se to očekává či je to součástí kultury, v níž jsme vyrostli, nebo protože to děláme ze zvyku. Někteří možná nezažili to, co pocítil lid krále Beniamina po jeho přesvědčivém kázání: „A všichni volali jedním hlasem řkouce: Ano, věříme všem slovům, jež jsi k nám promlouval; a také víme o jistotě jejich a o pravdivosti jejich díky Duchu Pána Všemocného, který v nás neboli v srdci našem způsobil mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro.“³

Všichni musíme usilovat o změnu srdce a samotné své podstaty, abychom už netoužili kráčet po cestách světa, ale přáli si těšit Boha. Opravdové obrácení je proces, který trvá určitou dobu, a jeho součástí je ochota uplatňovat víru. Dochází k němu, když hledáme v písmech místo na internetu. Dochází k němu, když jsme poslušni přikázání Božích. K obrácení dochází, když sloužíme lidem okolo sebe. Pramení z upřímné modlitby, pravidelných návštěv chrámu a věrného plnění zodpovědností, jež nám dal Bůh. Vyžaduje důslednost a každodenní úsilí.

Často se mě druzí ptají: „Co je největší problém, kterému dnes čelí mladí lidé?“ Odpovídám, že podle mě je to všudypřítomný vliv veliké a prostorné stavby⁴ v našem životě. Byla-li Kniha Mormonova napsána konkrétně pro naši dobu, pak si jistě nemůžeme nepovšimnout toho, jak jsou pro každého z nás důležitá poselství z Lehiova vidění o stromu života a o vlivu lidí z veliké a prostorné stavby, kteří ukazovali na druhé a vysmívali se jim.

Nejsrdceryvnější je podle mě popis těch, kteří už zdolali mlhy temnoty na těsné a úzké cestě, drželi se tyče ze železa, dosáhli svého cíle a začali ochutnávat čisté a chutné ovoce ze stromu života. V písmech se pak píše, že vybraně odění lidé v oné veliké a prostorné stavbě „se posmívali a ukazovali prstem na ty, kteří přišli a pojídali z ovoce.

A poté, co ochutnali z ovoce, styděli se kvůli těm, kteří se jim vysmívali; a odpadli na zakázané cesty a byli ztraceni.“⁵

Tyto verše popisují ty z nás, kteří již v životě máme evangelium Ježíše Krista. Ať již jsme se do něj narodili, nebo jsme se museli probojovat mlhami temnoty, abychom ho našli, ochutnáváme toto ovoce, které „je nesmírně cenné a žádoucí“⁶ a má potenciál přinést nám věčný život, ten „největší ze všech darů Božích“. Jen musíme nadále hodovat a nedbat na ty, kteří zesměšňují to, čemu věříme, či na ty, které těší vytvářet pochybnosti, nebo na ty, kteří hledají chyby na církevních vedoucích a nauce. Je to naše každodenní volba – upřednostnit víru nad pochybami. Starší M. Russell Ballard nás nabádá: „Zůstaňte na lodi, používejte záchrannou vestu a držte se oběma rukama.“⁷

Jako členové Pánovy pravé Církve už na oné lodi jsme. Nemusíme pátrat ve filosofiích světa po pravdě, jež by nám poskytla útěchu, pomoc a vedení, které nám umožní bezpečně projít zkouškami života – tuto pravdu již máme! Stejně jako Ethanova matka dokázala v krizovém okamžiku prozkoumat to, čemu odedávna věřila, a sebejistě říci: „Ano, věřím“, dokážeme to i my.

Svědčím o tom, že naše členství v Pánově království je dar nezměrné hodnoty. Svědčím o tom, že požehnání a pokoj, které má Pán připraveny pro ty, kteří jsou poslušní a věrní, přesahují vše, co lidská mysl dokáže pochopit. Toto svědectví vám zanechávám ve jménu Ježíše Krista, amen.