Moc božskosti

Prorok Joseph Smith se jen několik měsíců před svou smrtí setkal s Dvanácti apoštoly, aby s nimi pohovořil o největších potřebách, kterým Církev v oné obtížné době čelila. Řekl jim: „Potřebujeme chrám více než cokoli jiného.“¹ Není pochyb o tom, že dnes, v této náročné době, potřebuje každý z nás i naše rodina více než cokoli jiného chrám.

Během nedávného zasvěcení jednoho chrámu mě velmi nadchlo vše, co jsem tam prožil. Líbily se mi dny otevřených dveří, možnost pozdravit se s mnoha návštěvníky chrámu, kulturní vystoupení mladých a jejich energičnost a nadšení a poté nádherná zasvěcovací zasedání. Silně jsme pociťovali Ducha. Mnoho lidí bylo požehnáno. Druhý den ráno jsme s manželkou vstoupili do křtitelnice, abychom se podíleli na křtech několika svých předků. Když jsem zvedl ruku, abych obřad zahájil, téměř mě přemohla moc Ducha. Znovu jsem si uvědomil, že skutečná moc chrámu spočívá v jeho obřadech.

Jak Pán zjevil, v chrámu a v jeho obřadech se nachází plnost Melchisedechova kněžství, „neboť [tam] jsou ustanovovány klíče svatého kněžství, abyste mohli obdržeti čest a slávu“.² „Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“³ Tento slib je určen vám a vaší rodině.

Naší zodpovědností je „přijímat“ to, co nám Otec nabízí.⁴ „Neboť tomu, kdo přijímá, bude dána hojněji dokonce moc“:⁵ moc přijmout vše, co nám On může dát a dá – nyní i na věčnosti;⁶ moc stát se syny a dcerami Božími,⁷ poznat „moci nebeské“;⁸ hovořit v Jeho jménu⁹ a obdržet moc Jeho Ducha.¹⁰ Tyto moci se stávají osobně dostupné každému z nás skrze obřady a smlouvy chrámu.

Nefi viděl naši dobu ve svém velkolepém vidění: „Já, Nefi, jsem spatřil moc Beránka Božího, jak sestoupila na svaté z církve Beránkovy a na lid smlouvy Páně, který byl rozptýlen po celé tváři země; a byli ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě.“¹¹

Nedávno jsem měl příležitost být při tom, když president Russell M. Nelson během dnů otevřených dveří v chrámu shromáždil kolem pečeticího oltáře svou rodinu a vysvětlil jim, že vše, co v Církvi děláme, každé shromáždění, činnost, lekce a služba, nás má připravit na to, abychom přišli do chrámu a poklekli u oltáře, a mohli tak přijmout Otcova zaslíbená požehnání na věčnost.¹²

Když ve svém životě pociťujeme požehnání chrámu, naše srdce se obrací k naší rodině – k žijícím i zemřelým.

Nedávno jsem byl u toho, když se jedna třígenerační rodina společně účastnila křtů za své předky. Zapojila se do nich i babička – i když ta se trochu obávala toho, že by se měla celá ponořit pod vodu. Když se zase z vody vynořila a objala svého manžela, měla v očích slzy radosti. Dědeček a otec se pak křtili navzájem a také pokřtili mnoho vnoučat. Jakou větší radost by mohla rodina společně zažít? Každý chrám má vyhrazen čas pro rodiny, během něhož si jako rodina můžete zarezervovat čas v křtitelnici.

President Joseph F. Smith krátce před smrtí obdržel zjevení o vykoupení mrtvých. Učil, že ti, kteří jsou v duchovním světě, jsou zcela závislí na obřadech, jež přijmeme v jejich zastoupení. V písmech se píše: „Mrtví, kteří činí pokání, budou vykoupeni skrze poslušnost obřadů domu Božího.“¹³ My přijímáme obřady v jejich zastoupení, ale oni uzavírají každou smlouvu spojenou s každým obřadem a jsou za ně zodpovědní. Pro nás je závoj v chrámu bezpochyby tenký a pro ně je úplně odhalen.

V čem tedy spočívá naše osobní zodpovědnost být zapojeni do této práce – jako návštěvníci chrámu i jako chrámoví pracovníci? Prorok Joseph Smith v roce 1840 učil Svaté, že „musí být vynaloženo značné úsilí a … bude [to] vyžadovat určité prostředky – a vzhledem k tomu, že tato práce [na vybudování chrámu] se musí uspíšit ve spravedlivosti, přísluší Svatým, aby ve své mysli zvážili důležitost těchto věcí … a poté podnikli takové kroky, které jsou nutné k tomu, aby je uskutečnili; a aby se, obrnivše se odvahou, rozhodli udělat vše, co je v jejich silách, a aby pocítili, že jsou do toho natolik zapojeni, jako kdyby veškerá práce závisela jen na nich samotných“.¹⁴

V knize Zjevení čteme:

„Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli?

… To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově.

Protož jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, [bude přebývati mezi nimi].“¹⁵

Vidíte v duchu ty, kteří v dnešní době slouží v chrámech?

Ve 150 chrámech po celém světě je více než 120 000 chrámových pracovníků. Přesto je zde prostor i pro další, aby také mohli mít tyto nádherné zážitky. Když president Gordon B. Hinckley oznámil koncept mnoha menších chrámů po celém světě, řekl, že „všichni chrámoví pracovníci budou místní členové, kteří budou zároveň sloužit v dalších povoláních ve svém sboru či kůlu“.¹⁶ Běžně jsou pracovníci povoláváni ke službě na dva nebo tři roky s možností prodloužení. Není záměrem, abyste v tomto povolání zůstali tak dlouho, jak jen můžete. Mnoho těch, kteří v chrámu sloužili dlouho, si uchovává lásku k chrámu i poté, co jsou uvolněni, a umožňují, aby v chrámu sloužili další, noví pracovníci.

Před téměř 100 lety řekl apoštol John A. Widtsoe: „Potřebujeme více pracovníků, aby uskutečňovali [toto] nádherné dílo. … Potřebujeme více členů obrácených k chrámové práci, ze všech věkových skupin. … V tomto novém chrámovém hnutí přišel čas povolat do aktivní služby všechny lidi, každého věku. … Chrámová práce je … stejně prospěšná mladým a aktivním, jako i starším, kteří již mají za sebou mnohá životní břemena. Mladý muž potřebuje své místo v chrámu ještě více než jeho otec či děd, které posilují jejich životní zkušenosti; a mladá dívka, jež právě vstupuje do života, potřebuje ducha, vliv a směr, které získáváme z účasti na chrámových obřadech.“¹⁷

V mnoha chrámech vybízejí presidenti chrámu nově povolané a obdarované misionáře, mladé muže a ženy, aby tam před odchodem do MTC krátce sloužili jako chrámoví pracovníci. Tito mladí lidé nejenže získávají požehnání, že mohou sloužit, ale „pro všechny, kteří v chrámu slouží, pozvedají jeho krásu a ducha“.¹⁸

Požádal jsem řadu mladých mužů a žen, kteří v chrámu sloužili jako chrámoví pracovníci před svou misií i po ní, aby se se mnou podělili o své pocity. Své zkušenosti a zážitky z chrámu popsali například takto:

Když sloužím v chrámu:

• pociťuji, „že jsem blíž svému Otci a Spasiteli“;

• pociťuji „naprostý klid a radost“;

• mám pocit, „jako bych byl doma“;

• přináší mi to „posvátnost, moc a sílu“;

• pociťuji „důležitost svých posvátných smluv“;

• „chrám se stává mou součástí“;

• „ti, kterým sloužíme, jsou během obřadů blízko“;

• „dává mi to sílu překonávat pokušení“; a

• „chrám mi navždy změnil život“.¹⁹

Služba v chrámu přináší bohaté a mocné zážitky pro lidi každého věku. V chrámu společně slouží i někteří novomanželé. President Nelson řekl: „Služba v chrámu … je pro rodinu velkolepou činností.“²⁰ Kromě toho, že obdržíte obřady za své předky, jako chrámoví pracovníci za ně můžete obřady i vykonávat.

Jak řekl president Wilford Woodruff:

„Jaké větší povolání může kdokoli na tváři této země mít než to, aby měl ve svých rukou moc a pravomoc jít a vykonávat obřady spasení? …

Stáváte se nástrojem v rukou Božích ve spasení dané duše. Dětem lidským nebylo dáno nic, co by se tomuto mohlo rovnat.“²¹

Také řekl:

„Bude [vám] dáno sladké našeptávání Svatého Ducha a čas od času budou přidány poklady nebes a společenství andělů.“²²

„To stojí za vše, co vy nebo já můžeme obětovat [během] oněch několika let, které zde máme strávit v těle.“²³

President Thomas S. Monson nám nedávno připomněl, že „požehnání chrámu jsou neocenitelná“.²⁴ „Žádná oběť není příliš velká.“²⁵

Přijďte do chrámu. Přicházejte často. Přicházejte se svou rodinou a pro ni. Přicházejte a pomáhejte přicházet i druhým.

„Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho?“ Bratři a sestry, jste to vy – vy, kteří jste obdrželi obřady chrámu, kteří dodržujete své smlouvy i za cenu oběti; vy, kteří pomáháte své rodině najít požehnání služby v chrámu a kteří na této cestě pomáháte i dalším. Děkuji vám za vaši službu. Svědčím, že každý chrám je svatým, posvátným domem Božím a že každý z nás se v něm může dozvídat a učit o mocech božskosti. Ve jménu Ježíše Krista, amen.