„Byste znali mne“

Uplatňovat víru v Ježíše Krista znamená spoléhat se na Jeho zásluhy, milosrdenství a milost.⁷ Spasitele začínáme poznávat tím, že povzbudíme své duchovní schopnosti a začneme zkoušet Jeho učení, až nakonec dokážeme v duši dopřát místo části Jeho slov.⁸ Tak jak naše víra v Pána roste, začínáme Mu důvěřovat a spoléháme se na Jeho moc nás vykoupit, uzdravit a posílit.

Pravá víra se zaměřuje na Pána a vždy vede ke spravedlivým činům. „Víra v Ježíše Krista [je] první zásadou zjeveného náboženství, … základem vší spravedlivosti … a zásadou činu u všech inteligentních bytostí.“⁹ Protože jednat v souladu se správnými zásadami, jež stanovil Vykupitel, má ústřední význam pro přijetí a uplatňování pravé víry, je „víra bez skutků … mrtvá“.¹⁰ Máme být „činitelé slova, a ne posluchači toliko“.¹¹

Naslouchání slovu Božímu a získání duchovního daru víry ve Spasitele jsou spolu těsně spojeny, neboť „víra [přichází] z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží“.¹² S Ním a s Jeho hlasem se seznamujeme tím, že v písmech studujeme Jeho slova a hodujeme na nich,¹³ že se modlíme k Otci v Jeho jménu s opravdovým záměrem¹⁴ a že usilujeme o neustálé společenství Ducha Svatého.¹⁵ Poznávat a uplatňovat Kristovu nauku ve svém životě je nezbytným předpokladem pro získání daru víry v Něho.¹⁶

Uplatňování víry v Pána je nutnou přípravou na to, abychom Ho následovali.

„A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři).

I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

A oni hned opustivše síti, šli za ním.“¹⁷

Petr a Ondřej jsou mocným příkladem těch, kteří uslyšeli Mistra a následovali Ho.

Spasitel stejně tak říká vám i mně: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.“¹⁸ Vzít na sebe Jeho kříž znamená popřít v sobě veškerou bezbožnost a každou světskou žádost a zachovávat přikázání Páně.¹⁹

Spasitel nás nabádá, abychom se stali takovými, jako je On.²⁰ A proto následovat Pána znamená Ho napodobovat. V poznávání Pána pokračujeme tím, že usilujeme skrze moc Jeho Usmíření o to, abychom se stali takovými, jako je On.

Ježíš během svého působení ve smrtelnosti vytyčil cestu, kráčel po ní jako první a dal nám dokonalý příklad. Správná představa o Jeho charakteru, dokonalosti a vlastnostech²¹ nám dává trvalý cíl a jasný směr při naší snaze Ho následovat na cestě oddaného učednictví.

Následování Spasitele nám rovněž umožňuje získat skutečné poznání toho, že směr, jímž se v životě ubíráme, je v souladu s Boží vůlí.²² Toto poznání není nepoznatelným tajemstvím a nezaměřuje se v prvé řadě na naše časné cíle ani na běžné starosti smrtelníka. Přesněji řečeno, snaha neochvějně a vytrvale kráčet po cestě smlouvy je právě tím životním směrem, který Pána těší.

Lehiův sen v Knize Mormonově popisuje cestu, které se máme držet, obtíže, s nimiž se budeme setkávat, a dostupné duchovní zdroje, které nám pomohou následovat Spasitele a přijít k Němu. Tlačit se kupředu po těsné a úzké cestě – to je to, co by si Spasitel přál, abychom dělali. Prahne po tom, aby nám bylo požehnáno tím, že ochutnáme ovoce stromu a staneme se obrácenými k Pánu.²³ A proto nás vybízí: „Poď, následuj mne.“²⁴

Jak uplatňování víry v Ježíše Krista, tak Jeho následování jsou důležitou přípravou na to, abychom Mu sloužili.

„Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“²⁵

Pána poznáváme v plnější míře tím, že Mu sloužíme a pracujeme v Jeho království. Když tak činíme, žehná nám štědře nebeskou pomocí, duchovními dary a většími schopnostmi. Když pracujeme na Jeho vinici, nejsme nikdy sami.

Prohlásil: „Neboť půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“²⁶

Spasitele poznáváme tím, že se ze všech sil snažíme jít tam, kde nás chce mít; když usilujeme o to, abychom říkali, co si přeje, abychom řekli; a když se stáváme tím, kým nás chce mít.²⁷ Když pokorně uznáváme, že jsme na Něm zcela závislí, prohlubuje naše schopnosti sloužit efektivněji než kdy předtím. Naše tužby se postupně čím dál více přibližují Jeho tužbám a Jeho záměry se stávají našimi záměry, takže nežádáme „o to, co je proti [Jeho] vůli“.²⁸

Sloužit Mu vyžaduje celé naše srdce, moc, mysl a sílu.²⁹ Z toho plyne, že nesobecká služba druhým potlačuje sebestředné a sobecké sklony přirozeného člověka. Ty, kterým sloužíme, začneme mít rádi. A jelikož je služba druhým službou Bohu, prohloubí se naše láska k Němu i k našim bratrům a sestrám. Taková láska je projevem duchovního daru pravé lásky, to jest čisté lásky Kristovy.³⁰

„Modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“³¹

Pána poznáváme tím, že jsme naplněni Jeho láskou.

Je možné v Něho uplatňovat víru, následovat Ho a sloužit Mu, aniž bychom Mu věřili?

Znám členy Církve, kteří přijímají za pravdu nauku a zásady obsažené v písmech a hlásané od tohoto řečnického pultu. A přesto mají problém uvěřit, že se tyto pravdy evangelia vztahují konkrétně na jejich život a situaci. Mají patrně víru ve Spasitele, ale nevěří, že Jeho zaslíbená požehnání jsou jim dostupná ani že mohou působit v jejich životě. Rovněž se setkávám s bratry a sestrami, kteří svědomitě slouží, ale pro něž se znovuzřízené evangelium zatím nestalo živoucí skutečností přetvářející jejich život. Pána poznáváme tím, že věříme nejen v Něho, ale také tím, že věříme Jemu a Jeho ujištěním.

V Novém zákoně požádal jistý otec Spasitele, aby mu uzdravil dítě. Ježíš odpověděl:

„Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.“³²

Mnohokrát jsem přemítal o žádosti tohoto otce: „Spomoz nedověře mé.“ Přemýšlím, zda tento muž onu prosbu nevyslovil především proto, aby mu pomohla uvěřit v Ježíše jakožto našeho Vykupitele a v Jeho moc uzdravovat. Možná již přijímal Krista jako Syna Božího. Ale možná potřeboval pomoci uvěřit, že Mistrova moc uzdravovat může být vskutku natolik jedinečná a osobní, aby požehnala jeho vlastnímu milovanému synu. Možná věřil v Krista v obecném smyslu, ale nevěřil Kristu konkrétně a osobně.

Často svědčíme o tom, o čem víme, že je to pravdivé, ale možná podstatnější otázka pro každého z nás je, zda věříme tomu, co víme.

Posvátné obřady vykonané skrze náležitou kněžskou pravomoc jsou zcela zásadní pro to, abychom uvěřili Spasiteli, poznali Ho, a nakonec uvěřili tomu, co víme.

„A [Melchisedechovo] kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.

Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“³³

Věříme Pánu a poznáváme Ho díky tomu, že klíč k poznání Boha spravovaný prostřednictvím Melchisedechova kněžství odemyká dveře a každému z nás umožňuje v životě přijímat moc božskosti. Věříme Spasiteli a poznáváme Ho, když Ho následujeme tím, že přijímáme a dodržujeme svaté obřady, a tím, že dovolujeme, aby se Jeho obraz stále více vtiskával do naší tváře.³⁴ Věříme Kristu a poznáváme Ho tím, že osobně zažíváme onu proměňující, uzdravující, posilující a posvěcující moc Jeho Usmíření. Věříme Mistru a poznáváme Ho, když v nás zakoření moc Jeho slova,³⁵ když se nám moc Jeho slova zapíše do mysli i do srdce³⁶ a my odložíme všechny své hříchy, abychom Ho poznali.³⁷

Věřit Mu znamená důvěřovat, že v našem osobním životě a v rodině jsou nám dostupná Jeho hojná požehnání, jež nám mohou pomoci. Věřit Mu celou svou duší³⁸ začínáme tehdy, když se tlačíme kupředu po cestě smlouvy, podrobujeme svou vůli té Jeho a podvolujeme se Jeho prioritám a načasování, jež pro nás má. Když Mu věříme – když přijímáme za pravdu Jeho moc i zaslíbení – vnáší nám to do života perspektivu, pokoj a radost.