Radost a duchovní přežití

Moji drazí bratři a sestry, dnes bych chtěl hovořit o zásadě, která je klíčem k našemu duchovnímu přežití. Je to zásada, která bude tím důležitější, čím více nás budou obklopovat neštěstí a skryté lži.

Žijeme v posledních dnech, tak bychom neměli být překvapeni, že jsme svědky naplňování proroctví. Celá řada proroků, včetně Izaiáše, Pavla, Nefiho či Mormona, předvídala, že nastanou nebezpečné časy,¹ že v naší době bude celý svět ve zmatku,² že lidé budou „sami sebe milující, … nelítostiví, … rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha“³ a že mnozí se stanou Satanovými služebníky a budou podporovat dílo protivníka.⁴ Vy i já skutečně bojujeme „proti světa pánům temností věku tohoto [a] proti duchovním zlostem vysoko“.⁵

Tak jak eskalují střety mezi národy, jak nevinní padají za oběť zbabělým teroristům a jak se ve všech oblastech od obchodu po státní správu stává čím dál běžnější praktikou korupce, co nám může pomoci? Co může pomoci každému z nás s osobními obtížemi a s tvrdou zkouškou spočívající v životě v těchto posledních dnech?

Prorok Lehi učil jisté zásadě týkající se duchovního přežití. Nejprve se zamyslete nad jeho situací – byl pronásledován za to, že v Jeruzalémě kázal pravdu, a Pán mu přikázal, aby opustil svůj majetek a uprchl s rodinou do pustiny. Žil ve stanu, při životě ho držela potrava, kterou dokázal získat cestou k neznámému cíli, a byl svědkem toho, jak se jeho dva synové, Laman a Lemuel, bouří proti Pánovu učení a napadají své bratry Nefiho a Sama.

Není pochyb o tom, že Lehi znal protivenství, úzkost, žal, bolest, zklamání a zármutek. Přesto směle a bez zaváhání vyřkl jednu zásadu tak, jak mu ji Pán zjevil: „Lidé jsou, aby mohli míti radost.“⁶ Představte si to! Ze všech slov, která mohl použít k popisu podstaty a účelu našeho života zde ve smrtelnosti, si vybral slovo radost!

Život je plný objížděk, slepých uliček a nejrůznějších zkoušek a výzev. Každý z nás pravděpodobně někdy zažil období, kdy nás téměř pohltila tíseň, utrpení či zoufalství. A přesto jsme zde, abychom měli radost?

Ano! Odpověď zní zcela jistě ano! Ale jak je to možné? A co musíme udělat, abychom dosáhli radosti, kterou má pro nás Nebeský Otec připravenu?

Eliza R. Snowová, druhá generální presidentka Pomocného sdružení, přišla s působivou odpovědí. Poté, co byl počátkem vysilující zimy roku 1838 v Missouri vydán nechvalně známý vyhlazovací dekret,⁷ musela s dalšími Svatými ze státu ještě téže zimy uprchnout. Jednou večer nocovala Elizina rodina v malém srubu, který uprchlíci z řad Svatých používali. Ti, kteří tam byli před nimi, vyňali velkou část materiálu k ucpání štěrbin mezi kládami a použili ji k rozdělání ohně, takže díry mezi trámy byly natolik velké, že jimi mohla prolézt kočka. Byla třeskutá zima a jejich jídlo bylo zmrzlé na kost.

Té noci se v tomto malém srubu o ploše zhruba šesti čtverečních metrů choulilo asi 80 lidí. Většina celou noc seděla či stála a snažila se zahřát. Skupina mužů trávila noc venku okolo velkého plápolajícího ohně; někteří zpívali náboženské písně a jiní opékali zmrzlé brambory. Eliza si zapsala: „Nikdo si nestěžoval – všichni byli veselí a cizí lidé by nás od pohledu považovali spíše za výletníky než za skupinu vystěhovalců z rozkazu guvernéra.“

Elizina zpráva o onom vyčerpávajícím večeru v extrémním mrazu byla překvapivě optimistická. Uvedla: „Byl to velmi radostný večer. Nikdo krom Svatých nemůže být šťasten za jakýchkoli okolností.“⁸

A to je ono! Svatí dokáží být šťastní v jakékoli situaci. Můžeme pociťovat radost, i když máme špatný den, špatný týden, či dokonce špatný rok!

Drazí bratři a sestry, pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.

Když se v životě zaměřujeme na Boží plán spasení, o čemž nás zrovna učil president Thomas S. Monson, a na Ježíše Krista a Jeho evangelium, můžeme pociťovat radost bez ohledu na to, co se v našem životě děje – nebo neděje. Radost pochází od Něho a skrze Něho. On je zdrojem veškeré radosti. Pociťujeme ji o Vánocích, když zpíváme: „Nádherně zní zpěv andělský, že dán byl světu Král!“⁹ A můžeme ji pociťovat po celý rok. Pro Svaté posledních dnů je radostí Ježíš Kristus!

To proto naši misionáři opouštějí domov, aby kázali Jeho evangelium. Jejich cílem není zvýšit počet členů Církve. Naši misionáři učí a křtí¹⁰ spíše proto, aby přinesli radost lidem z celého světa!¹¹

Tak jako Spasitel nabízí pokoj, který „převyšuje všeliký rozum“,¹² nabízí i radost s intenzitou, hloubkou a šíří, jež se vzpírají lidské logice či porozumění smrtelníka. Nezdá se například, že by bylo možné pociťovat radost, když vaše dítě trpí nevyléčitelnou chorobou nebo když přijdete o práci nebo když vás podvede manželský partner. Ale to je přesně ta radost, kterou Spasitel nabízí. Jeho radost je stálá a ujišťuje nás, že naše „strasti … potrvají jen malou chvilku“¹³ a budou posvěceny k našemu prospěchu.¹⁴

Jak tedy můžeme tuto radost získat? Můžeme začít tím, že budeme hledět na Ježíše – „vůdce a dokonavatele víry“¹⁵ – „v každé myšlence“.¹⁶ Můžeme za Něho vzdávat díky ve svých modlitbách a dodržováním smluv, které jsme uzavřeli s Ním a s Nebeským Otcem. Tak jak se pro nás Spasitel stává čím dál skutečnějším a tak jak prosíme, abychom obdrželi Jeho radost, ta naše se prohlubuje.

Radost je mocná, a když se na ni zaměřujeme, přináší nám do života Boží moc. Jako je tomu ve všem, Ježíš Kristus je nám vrcholným vzorem, „kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž“.¹⁷ Zamyslete se nad tím! Aby Spasitel dokázal strpět ten nejtrýznivější prožitek, který kdy kdo na zemi musel strpět, zaměřil se na radost!

A jaká radost Mu byla předložena? Její součástí byla nepochybně radost z toho, že nás očišťuje, uzdravuje a posiluje; z toho, že zaplatil za hříchy všech kajícných; z toho, že mně i vám umožňuje vrátit se domů – čistí a způsobilí – abychom žili s našimi Nebeskými Rodiči a rodinami.

Zaměříme-li se na radost, jíž se dostane nám či našim blízkým, co z toho, čím nyní procházíme, se jeví jako nesnesitelné, bolestné, děsivé, nespravedlivé nebo prostě nemožné?

Jeden otec se v duchovně tísnivé situaci zaměřil na radost z toho, že bude nakonec čistý a spravedlivý před Pánem – na radost z oproštění se od viny a studu – a na radost z pokoje mysli. To mu dodalo odvahu vyznat manželce a biskupovi svůj problém s pornografií a následnou nevěrou. Nyní dělá vše, co mu biskup radí, a celým srdcem usiluje o to, aby znovu získal důvěru své milované ženy.

Jedna mladá žena se zaměřila na radost z uchování si sexuální čistoty, aby dokázala přestát posměšky přátel kvůli tomu, že odešla z běžně rozšířené, vyzývavé, ale duchovně nebezpečné situace.

Jeden muž, který často ponižoval manželku a dopouštěl se hněvivých výlevů vůči dětem, se zaměřil na radost ze způsobilosti mít Ducha Svatého za svého stálého společníka. To ho motivovalo k tomu, aby odložil přirozeného člověka,¹⁸ jemuž až příliš často podléhal, a provedl potřebné změny.

Blízký spolupracovník mi nedávno vyprávěl o dvou uplynulých desetiletích těžkých zkoušek. Řekl: „Naučil jsem se trpět – s radostí. Mé utrpení pohltila radost z Krista.“¹⁹

Co dokážeme přestát vy i já, když se budeme zaměřovat na radost „předložen[ou] sobě“?²⁰ Jaké pokání pak bude možné? Jaká slabost se stane silnou stránkou?²¹ Jaké ukázňování se stane požehnáním?²² Jaká zklamání, či dokonce tragédie nám nakonec budou k dobru?²³ A jakou náročnou službu Pánu budeme schopni vykonat?²⁴

Ve snaze pilně se zaměřovat na Spasitele a pak se řídit Jeho vzorem v tom, jak se zaměřovat na radost, je třeba se vyhnout tomu, co nám ji může pokazit. Vzpomínáte na antikrista Korihora? Korihor chodil z místa na místo a chrlil o Spasiteli lži, dokud nebyl předveden před vysokého kněze, který se ho zeptal: „Proč obcházíš převraceje cesty Páně? Proč učíš tento lid, že nebude žádného Krista, abys rušil jejich radování?“²⁵

Vše, co odporuje Kristu nebo Jeho nauce, nám zkazí radost. To se týká i lidských filosofií, jichž je hojnost na internetu a na blozích, které plní přesně to, co dělal Korihor.²⁶

Pokud budeme vzhlížet ke světu a řídit se jeho recepty na štěstí,²⁷ radost nikdy nepoznáme. Nespravedliví mohou prožívat všemožné emoce a pocity, ale nikdy nezažijí radost!²⁸ Radost je darem pro věrné.²⁹ Je darem, který pramení z úmyslné snahy vést spravedlivý život, jak tomu učil Ježíš Kristus.³⁰

Učil nás, jak mít radost. Rozhodneme-li se přijmout Nebeského Otce jako svého Boha³¹ a dokážeme-li v životě pociťovat působení Spasitelova Usmíření, budeme naplněni radostí.³² Kdykoli budeme povznášet manželského partnera a vést své děti, kdykoli odpustíme či o odpuštění požádáme, pocítíme radost.

Každý den, kdy se vy i já rozhodneme žít v souladu s celestiálními zákony, kdy budeme dodržovat své smlouvy a pomáhat v tom i druhým, budeme naplněni radostí.

Dbejte slov žalmisty: „[Stavím] Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. … [Plnost radosti] jest před oblíčejem [Jeho].“³³ Když se nám tato zásada vryje do srdce, bude každý den moci být dnem radosti a veselí.³⁴ O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.