Učte se od Almy a Amuleka

Mezi nejnezapomenutelnější postavy z písem patří Alma mladší. I když byl synem významného proroka, na čas sešel z cesty a stal se „zlovolným a modlářským člověkem“. Z důvodů, které můžeme jen odhadovat, se aktivně stavěl na odpor svému otci a snažil se zničit Církev. A díky své výmluvnosti a přesvědčivosti dosáhl velkého úspěchu.¹

Almův život se ale změnil, když se mu zjevil anděl Páně a promluvil hromovým hlasem. Tři dny a tři noci byl Alma „trýzněn věčnými mukami, … dokonce bolestmi zatracené duše“. A pak z nějakého důvodu vnesla světlo do temnoty jeho mysli jedna slabá vzpomínka – věčná pravda, které ho učil jeho otec: že Ježíš Kristus přijde, aby usmířil hříchy světa. Alma takové představy před dávnou dobou zavrhl, ale nyní se jeho „mysl … zmocnila této myšlenky“ a on pokorně a upřímně vložil důvěru v Kristovu smírnou moc.²

Když se Alma z tohoto zážitku vzpamatoval, byl to zcela jiný člověk. Od onoho okamžiku zasvětil život tomu, aby odčinil škody, které způsobil. Je mocným příkladem pokání, odpuštění a vytrvalé věrnosti.

Alma byl nakonec vybrán, aby nastoupil po svém otci jako vedoucí Církve Boží.

Každý obyvatel nefitského národa musel Almův příběh znát. Tehdejší Twitter, Instagram a Facebook by byly bezpochyby plné obrázků a článků o jeho osobě. Pravděpodobně se pravidelně objevoval na titulní straně Zarahemlovského týdeníku a byl tématem úvodníků a televizních reportáží. Zkrátka byl pravděpodobně nejznámější celebritou své doby.

Když ale Alma viděl, že jeho lid zapomíná na Boha a pozvedá se v pýše a ve svárech, rozhodl se rezignovat na svůj veřejný úřad a oddal se zcela „vysoké[mu] kněžství svatého řádu Božího“³ a kázal mezi Nefity pokání.

Zpočátku měl Alma velký úspěch – dokud ovšem nedorazil k městu Ammonia. Lidé v onom městě si byli dobře vědomi toho, že Alma již není jejich politický vůdce, a měli jen málo úcty k jeho kněžské pravomoci. Spílali mu, vysmívali se mu a vyvrhli ho z města.

Alma byl zarmoucen a obrátil se k městu Ammonia zády.⁴

Anděl mu ale řekl, aby se vrátil.

Jen si to představte – bylo mu řečeno, aby se vrátil k lidem, kteří ho nenáviděli a kteří byli vůči Církvi nepřátelští. Byl to riskantní, a možná i životu nebezpečný úkol. Ale Alma neváhal. A „rychle se navrátil“.⁵

V době, kdy Alma vstoupil do města, se již mnoho dní postil. Tam požádal zcela neznámého člověka, zda by dal „pokornému služebníku Božímu něco k jídlu“.⁶

Tento muž se jmenoval Amulek.

Amulek byl zámožným a známým občanem města Ammonia. Ačkoli pocházel z dlouhé rodové linie věřících, jeho vlastní víra ochabla. Později se přiznal: „Bylo [na mne] mnohokráte voláno, a já jsem nechtěl slyšeti; tudíž jsem věděl o věcech těchto, a přece jsem [věřiti] nechtěl; tudíž, nadále jsem se bouřil proti Bohu.“⁷

Ale Bůh Amuleka připravoval, a když se Amulek setkal s Almou, přivítal tohoto služebníka Páně ve svém domě, kde Alma zůstal mnoho dní.⁸ Během této doby se Amulek v srdci otevřel Almovu poselství a proběhla v něm úžasná změna. Od té doby Amulek nejen uvěřil, ale stal se i obráncem pravdy.

Když se Alma znovu vydal učit mezi obyvatele města Ammonia, měl po boku druhého svědka – Amuleka, jednoho z nich.

Události, které následovaly, představují jeden z nejúžasnějších a zároveň nejsmutnějších příběhů v celých písmech. Můžete si o tom přečíst v Almovi, v kapitolách 8–16.

Dnes bych vás rád požádal, abyste se zamysleli nad dvěma otázkami:

Zaprvé – „čemu se mohu naučit od Almy?“

Zadruhé – „čím se podobám Amulekovi?“

Dovolte mi zeptat se všech bývalých, stávajících či budoucích vedoucích v Církvi Ježíše Krista: „Čemu se můžete naučit od Almy?“

Alma byl mimořádně nadaný a schopný muž. Člověk se mohl snadno domnívat, že Alma nepotřebuje ničí pomoc. Co však Alma udělal, když se vrátil do Ammonie?

Našel Amuleka a požádal ho o pomoc.

A Alma pomoc získal.

Ať již z jakéhokoli důvodu, někdy se jako vedoucí zdráháme nacházet a žádat naše Amuleky. Možná si myslíme, že tu práci zvládneme lépe sami, nebo se nám nechce obtěžovat druhé nebo předpokládáme, že se toho druzí nebudou chtít účastnit. Až příliš často váháme vyzvat druhé, aby použili své Bohem dané talenty a zapojili se do této důležité práce na spasení.

Pomyslete na Spasitele – začal zakládat svou Církev sám?

Ne.

Neříkal: „Stůjte opodál. Já to zvládnu sám.“ Spíše říkal: „Pojďte, následujte mne.“⁹ Inspiroval, vyzýval, předával pokyny a poté svým následovníkům svěřil zodpovědnost „činiti věci, které jste viděli mne činiti“.¹⁰ Takto Ježíš Kristus nejen budoval svou Církev, ale i posiloval své služebníky.

Ať již v současnosti sloužíte v jakémkoli povolání – ať již jste president kvora jáhnů, president kůlu nebo president území – abyste byli úspěšní, musíte najít své Amuleky.

Může to být někdo z vašeho sboru nebo odbočky, kdo je skromný, či dokonce nepostřehnutelný. Může to být někdo, kdo se zdá být neochotný či neschopný sloužit. Vaši Amulekové mohou být mladí či staří, muži či ženy, nezkušení, unavení či neaktivní členové Církve. Ale co možná není na první pohled zřejmé, je to, že doufají, že od vás uslyší tato slova: „Pán tě potřebuje! Já tě potřebuji!“

Mnozí z nich chtějí hluboko v nitru sloužit svému Bohu. Chtějí být nástrojem v Jeho rukou. Chtějí se rozmáchnout srpem a snažit se v síle své připravovat zemi na návrat našeho Spasitele. Chtějí budovat Jeho Církev. Ale zdráhají se začít. Často čekají na to, až je někdo požádá.

Vyzývám vás, abyste se zamysleli nad lidmi ve své odbočce, sboru, kůlu či misii, kteří potřebují slyšet výzvu k činu. Pán s nimi již pracuje – připravuje je a obměkčuje jim srdce. Najděte je tím, že se budete dívat svým srdcem.

Projevte o ně zájem. Učte je. Inspirujte je. Požádejte je.

Podělte se s nimi o andělova slova určená Amulekovi – že na nich a na jejich domě spočine požehnání Páně.¹¹ Možná budete překvapeni, že najdete udatného služebníka Páně, který by jinak zůstal skrytý.

Ačkoli někteří z nás by měli hledat Amuleka, pro jiné by správná otázka mohla znít takto: „Čím se podobám Amulekovi?“

Možná jste se v průběhu let stali ve svém učednictví méně oddanými. Možná, že plamen vašeho svědectví zeslábl. Možná jste se vzdálili od těla Kristova. Možná jste ztratili iluze, nebo jste dokonce rozzlobení. Možná jste, podobně jako někteří členové Církve v Efezu, opustili svou první lásku¹² – ony vznešené, věčné pravdy evangelia Ježíše Krista.

Možná, podobně jako Amulek, v srdci víte, že Pán vás mnohokrát volal, ale vy jste nechtěli slyšet.

Nicméně Pán ve vás vidí to, co viděl v Amulekovi – potenciál udatného služebníka, který má konat důležité dílo a který se má dělit o své svědectví. Je zde služba, kterou nemůže úplně stejně poskytnout nikdo jiný. Pán vám svěřil své svaté kněžství, které má božský potenciál žehnat druhým a pozvedat je. Naslouchejte svému srdci a následujte vnuknutí Ducha.

Zapůsobila na mě cesta jednoho bratra, který se sám sebe zeptal: „Když Pán zavolá, uslyším Ho?“ Budu tomuto skvělému bratrovi říkat David.

David byl obrácen do Církve asi před 30 lety. Sloužil na misii a poté studoval práva. Zatímco studoval a pracoval, aby mohl zaopatřit rodinu, narazil na informace o Církvi, kvůli nimž se cítil zmateně. Čím více tyto negativní materiály četl, tím více ho to vyvádělo z míry. Nakonec požádal o vymazání svého jména ze záznamů Církve.

Od té doby, podobně jako Alma ve svém rebelantském období, strávil David mnoho času debatováním se členy Církve a zapojoval se do on-line konverzací s cílem napadat jejich víru.

Byl v tom velmi dobrý.

Jednomu členovi, se kterým debatoval, budu říkat Jacob. Jacob byl k Davidovi vždy laskavý a uctivý, ale byl také pevný v obraně Církve.

V průběhu let si David a Jacob k sobě vypěstovali vzájemnou úctu a vzniklo mezi nimi přátelství. David však nevěděl, že Jacob se za něho modlí a modlil se věrně více než deset let. Dokonce dával jméno svého přítele do chrámů Páně, aby se tam za něj modlili, a doufal, že se Davidovo srdce obměkčí.

V průběhu času se David skutečně pomalu měnil. Začal s láskou vzpomínat na duchovní zážitky, které kdysi měl, a vzpomínal na štěstí, které pociťoval, když byl členem Církve.

Podobně jako Alma ani David úplně nezapomněl na pravdy evangelia, které kdysi přijímal za své. A podobně jako Amulek měl i David pocit, že mu Pán nabízí pomocnou ruku. Byl ale nyní partnerem v právnické firmě – což byla prestižní práce. Vysloužil si pověst kritika Církve a byl příliš pyšný na to, aby požádal o znovupřijetí do Církve.

Nicméně dál pociťoval, jak ho Pastýř táhne k sobě.

Vzal si k srdci tento verš z písem: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.“¹³ A tak se modlil: „Drahý Bože, chci být znovu Svatý posledních dnů, ale mám otázky, které potřebuji zodpovědět.“

Začal naslouchat našeptáváním Ducha a inspirovaným odpovědím přátel, což nikdy předtím nedělal. Postupně se jeho pochyby obracely ve víru, dokud si nakonec znovu neuvědomil, že pociťuje svědectví o Ježíši Kristu a o Jeho znovuzřízené Církvi.

V tom okamžiku věděl, že bude schopen svou pýchu překonat a že udělá cokoli, aby byl přijat zpět do Církve.

Nakonec David vstoupil do vod křtu a poté začal odpočítávat dny, dokud mu nemohla být znovu obnovena jeho požehnání.

Jsem rád, že vám mohu oznámit, že letos v létě byla Davidovi jeho požehnání obnovena. Je znovu zcela zapojen do Církve a ve svém sboru slouží jako učitel Nauky evangelia. Využívá každou příležitost k tomu, aby druhým vyprávěl o své proměně, aby urovnal škody, které způsobil, a aby vydával svědectví o evangeliu a Církvi Ježíše Krista.

Drazí bratři, drazí přátelé, vyhledávejme ve svých sborech a kůlech Amuleky – nacházejme je, inspirujme je a spoléhejme na ně. V dnešní Církvi je mnoho Amuleků.

Možná jednoho takového znáte. Možná jste jedním i vy sami.

Možná vám Pán našeptává a naléhá na vás, abyste se vrátili ke své první lásce, abyste přispěli svými talenty, abyste způsobile používali kněžství a sloužili po boku svých spolubližních Svatých ve snaze přibližovat se k Ježíši Kristu a budovat království Boží zde na zemi.

Náš milovaný Spasitel ví, kde se nacházíte. Zná vaše srdce. Přeje si vás zachránit. Podá vám pomocnou ruku. Jednoduše Mu otevřete své srdce. Je mou nadějí, že ti, kteří se odchýlili z cesty učednictví – i kdyby jen o několik málo stupňů – budou rozjímat o dobrotivosti a milosti Boží, budou se dívat srdcem, budou se učit od Almy a Amuleka a uslyší tato Spasitelova slova, která jim změní život: „Pojď, následuj mne.“

Naléhám na vás, abyste dbali Jeho výzvy, neboť dozajista sklidíte nebeskou úrodu. Na vás a na vašem domě spočinou požehnání Páně.¹⁴

O tomto svědčím a zanechávám vám své požehnání jako apoštol Páně ve jménu Ježíše Krista, amen.