Dokonalá cesta ke štěstí

Milovaní bratři a sestry, zde v Konferenčním centru i po celém světě, jsem nesmírně vděčný za možnost podělit se s vámi dnes dopoledne o své myšlenky.

Před dvaapadesáti lety, v červenci roku 1964, jsem měl určitý církevní úkol v New Yorku v době, kdy se tam konala světová výstava. Jednou brzy ráno jsem na výstavišti navštívil mormonský pavilon. Přišel jsem právě před promítáním církevního filmu Člověk hledá štěstí, který ztvárňuje plán spasení a který se od té doby stal církevní klasikou. Sedl jsem si vedle mladého muže, kterému bylo asi 35 let. Krátce jsme si popovídali. Nebyl členem naší Církve. Pak se světla ztlumila a promítání začalo.

Naslouchali jsme hlasu vypravěče, který vznesl hlubokomyslné a všeobecně rozšířené otázky: Odkud jsem přišel? Proč jsem zde? Kam půjdu, až opustím tento život? Uši všech byly napnuté, aby si vyslechli odpovědi, a oči všech se upíraly na promítaný obraz. Byl popsán náš předsmrtelný život a spolu s tím vysvětlen účel našeho života na zemi. Byli jsme svědky dojemného ztvárnění odchodu zestárlého dědečka z tohoto života a jeho nádherného opětovného shledání s milovanými blízkými, kteří ho předešli do duchovního světa.

Na konci tohoto krásného ztvárnění plánu, který pro nás Nebeský Otec má, návštěvníci v tichosti odcházeli a mnohých z nich se poselství filmu viditelně dotklo. Mladý návštěvník, který seděl vedle mě, nevstával. Zeptal jsem se ho, zda se mu film líbil. Nadšeně zvolal: „Tohle je pravda!“

O Otcův plán pro naše štěstí a spasení se dělí naši misionáři s druhými po celém světě. Ne všichni, kteří toto božské poselství slyší, ho přijímají a vítají. Avšak muži a ženy kdekoli na světě, podobně jako můj mladý přítel na světové výstavě v New Yorku, rozpoznávají jeho pravdy a vydávají se na cestu, která je bezpečně vede domů. Jejich život se navždy mění.

Zcela zásadním prvkem tohoto plánu je náš Spasitel, Ježíš Kristus. Bez Jeho smírné oběti by bylo vše ztraceno. Nestačí ale jen věřit v Něj a v Jeho poslání. Je třeba pracovat a učit se, bádat a modlit se, činit pokání a zlepšovat se. Je třeba poznávat Boží zákony a žít podle nich. Je třeba přijmout Jeho spásné obřady. Jen tak dosáhneme opravdového a věčného štěstí.

Jsme požehnáni tím, že máme pravdu. Máme zodpovědnost tuto pravdu sdílet. Žijme podle této pravdy, abychom si mohli zasloužit vše, co pro nás Otec má. Vše, co dělá, je v náš prospěch. Řekl nám: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“¹

Z hloubi své duše a se vší pokorou svědčím o velikém daru, který představuje plán, jejž pro nás náš Otec má. Je to ta jediná dokonalá cesta k pokoji a štěstí jak zde, tak i ve světě, který přijde.

Bratři a sestry, na závěr vám zanechávám svou lásku a požehnání a činím tak ve jménu našeho Spasitele a Vykupitele, Ježíše Krista, amen.