Jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den
I v těch nejtěžších a nejtemnějších chvílích je všude kolem nás světlo a dobrotivost.
Pavel se s Korintskými podělil o úžasné poselství naděje:
„Se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni;
Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.“1
Co bylo zdrojem Pavlovy naděje? Poslechněte si jeho vysvětlení: „Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.“2
I v těch nejtěžších a nejtemnějších chvílích je všude kolem nás světlo a dobrotivost. Loni v říjnu nám president Dieter F. Uchtdorf připomněl: „Jsme obklopeni takovou dechberoucí hojností světla a pravdy, že si říkám, zda si skutečně vážíme toho, co máme.“3
Ale protivník by chtěl, abychom se zaměřovali spíše na „mlhy temnoty …, kter[é] zaslepují oči, … zatvrzují srdce … a svádějí“ na scestí.4
Nicméně Pán s dokonalým pochopením těžkostí naší doby slibuje: „To, co je od Boha, je světlo; a ten, kdo přijímá světlo a zůstává v Bohu, přijímá více světla; a to světlo je jasnější a jasnější, až přijde dokonalý den.“5
Jsme děti Boží. Jsme stvořeni k tomu, abychom přijímali světlo, zůstávali v Bohu a přijímali více světla. Od samého počátku jsme následovali světlo – následovali jsme Nebeského Otce a Jeho plán. Hledání světla je v naší duchovní DNA.
Tuto věčnou pravdu jsem slyšel krásně podanou na nečekaném místě. Když jsem pracoval pro jednu velkou banku, byl jsem pozván zúčastnit se programu pro manažery na Michiganské univerzitě. V rámci tohoto programu učil profesor Kim Cameron o myšlence pozitivního vůdcovství a jeho heliotropickém účinku. Vysvětlil: „Toto se týká tendence, kterou mají všechny živé systémy, přiklánět se k pozitivní energii [světlu] a odklánět se od energie negativní [temnoty]. Od jednobuněčných organismů až po složitá lidská ústrojí má vše živé vrozený sklon přiklánět se k pozitivnímu a odklánět se od negativního.“6
S oporou mnoha výzkumů se také zaměřoval na tři zásadní složky úspěšné pracovní kultury – soucit, odpuštění a vděčnost.7 Je zcela logické, že když se lidé přiklánějí k tomu pozitivnímu (ke světlu), jsou přítomny charakterové rysy, jejichž dokonalým příkladem je Světlo světa – Ježíš Kristus!
Bratři a sestry, čerpejte prosím útěchu z toho, že světlo nám je dostupné. Dovolte mi navrhnout tři oblasti, kde světlo nalezneme vždy:
1. Světlo Církve
Církev je majákem světla v čím dál temnějším světě. Být dnes členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je úžasné! Církev je silnější než kdy dříve8 a doslova sílí každým dnem tím, jak se k nám připojují noví členové, organizují se nové kongregace, jsou povoláváni noví misionáři a otevírají se nová území pro kázání evangelia. Vidíme, jak se ti, kteří na čas odpadli od aktivity v Církvi, vracejí, neboť záchranné úsilí, které předvídal president Thomas S. Monson, přináší každodenní zázraky.
Nedávno jsem se v rámci konferencí Pro posílení mládeže setkal s mladými v Paraguayi, Uruguayi, Chile a Argentině. Tisíce a tisíce mladých mužů a žen strávilo týden tím, že posilovali svou lásku ke Spasiteli, a pak se vrátili domů k rodině a přátelům a vyzařovali světlo a lásku Kristovu.
Vždy se najdou kritikové Církve. Tak tomu bylo již od počátku, a bude tomu dál až do konce. Nemůžeme však dopustit, aby tato kritika otupila naši citlivost vůči světlu, které je nám dostupné. Budeme-li světlo rozpoznávat a usilovat o ně, získáme nárok obdržet ho ještě více.
Ve stále temnějším světě bude světlo Církve zářit jasněji a jasněji, až přijde dokonalý den.
2. Světlo evangelia
Světlo evangelia je cestou, která září víc a víc, až k dokonalému dni,9 a nejjasněji září v naší rodině a v chrámech po celém světě.
V příručce Kažte evangelium mé se píše: „Rodiny mohou skrze světlo evangelia vyřešit nedorozumění, nesváry a překážky. Rodiny, které jsou narušené konflikty, mohou být uzdraveny prostřednictvím pokání, odpuštění a víry v moc Usmíření Ježíše Krista.“10 Nyní, více než kdy předtím, musí být naše rodina zdrojem velkého světla pro každého kolem nás. Rodiny mají více světla, když mají více lásky a laskavosti. Když budeme budovat rodiny na základě „víry, … pokání, odpuštění, úcty, lásky [a] soucitu“,11 budeme pociťovat více lásky ke Spasiteli i k sobě navzájem. Rodina bude silnější a světlo v každém z nás bude zářit jasněji.
V Biblickém slovníku [v anglickém vydání Bible SPD] čteme: „Pouze domov lze přirovnat k chrámu, pokud jde o posvátnost.“12 Nyní máme v provozu 155 chrámů a brzy přibudou další. Více a více rodin je pečetěno na čas a na celou věčnost. Členové předkládají do chrámu stále více jmen předků, aby za ně byly vykonány spásné obřady. Zažíváme skutečně velkou radost a oslavujeme na obou stranách závoje!
Ve stále temnějším světě bude světlo evangelia zářit jasněji a jasněji, až přijde dokonalý den.
3. Světlo Kristovo
Nelze mluvit o světle ve světě, aniž bychom zmínili Světlo světa – Ježíše Krista. Důkazem existence láskyplného Nebeského Otce je to, že každý, kdo přichází do tohoto života, je požehnán Světlem Kristovým, jež mu má pomoci vrátit se domů. President Boyd K. Packer učil: „Duch Kristův je zde neustále. … Světlo Kristovo je tak univerzální jako samo sluneční světlo. Kdekoli je lidský život, tam je Duch Kristův.“13 Světlo Kristovo „vyzývá a nutká činiti dobro neustále“14 a připravuje všechny ty, kteří hledají dobro a pravdu, na přijetí Ducha Svatého.
Spasitel učí, že On je tím světlem, které „osvěcuje oči vaše“, „obživuje porozumění vaše“ a „dává život všem věcem“.15 Světlo Kristovo nám pomůže pohlížet na druhé očima Spasitele. Budeme laskavější a chápavější ohledně toho, s čím druzí zápolí. Pomůže nám mít více trpělivosti s těmi, kteří možná neuctívají Boha tak jako my či neslouží tak jako my. Pomůže nám ve větší míře porozumět velikému plánu štěstí a pochopit, jak my všichni do tohoto velkého láskyplného plánu zapadáme. Dává život, smysl a účel všemu, co děláme. Přes všechny pocity štěstí, které nám lepší pochopení Světla Kristova přinese, to nelze srovnat s radostí, kterou pociťujeme, když vidíme, jak Světlo Kristovo působí v druhých – ve členech rodiny, v přátelích, či dokonce ve zcela neznámých lidech.
Tuto radost jsem pociťoval, když jsem se doslechl o úsilí statečné skupiny hasičů, kteří se v roce 2015 snažili zachránit hořící středisko kůlu v jižní Kalifornii. Požár se rozmohl a velitel oddílu zavolal příteli, který je členem Církve, aby se ho zeptal, kde se uchovávají posvátné relikvie a poháry pro svátost, aby je mohli zachránit. Přítel ho ujistil, že žádné posvátné relikvie nemáme a že kalíšky pro svátost jsou zcela nahraditelné. Velitel měl ale pocit, že má udělat něco víc, a tak poslal hasiče do hořící budovy, aby sundali ze zdi a zachránili všechny obrazy Krista. Jeden obraz dokonce umístili do hasičského vozu v naději, že hasiči budou ochráněni. Velmi na mě zapůsobila velitelova laskavost, dobrotivost a citlivost vůči Světlu v nebezpečné a složité chvíli.
Ve stále temnějším světě bude Světlo Kristovo zářit jasněji a jasněji, až přijde dokonalý den!
Znovu opakuji Pavlova slova: „Oblecme se v odění světla.“16 Svědčím o Kristu. On je Světlo světa. Kéž nás posiluje světlo, které je nám dostupné skrze větší aktivitu v Církvi a lepší uplatňování zásad evangelia v rodině. Kéž neustále vidíme v druhých Světlo Kristovo a pomáháme jim v tom, aby ho v sobě viděli i oni sami. Když toto světlo budeme přijímat, budeme požehnáni větším světlem, až nastane dokonalý den a my opět uvidíme „Otce světel“17 – našeho Nebeského Otce. O tom svědčím ve svatém jménu Světla světa, Ježíše Krista, amen.