Přemáhejme svět

Ti, kteří přemáhají svět, si osvojují všezahrnující lásku k našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu.

Jeho božské narození, Jeho dokonalý život, Jeho nekonečné Usmíření v Getsemanech a na Golgotě zajistilo pro každého z nás vzkříšení. A na základě našeho upřímného pokání je jedině On schopen očistit nás od hříchů a umožnit nám vrátit se do přítomnosti Boží. „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“⁶

Ježíš řekl: „[Buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“⁷

A později dodal: „Chci, abyste přemohli svět.“⁸

Přemáhání světa není jedním definujícím okamžikem v životě, nýbrž životem složeným z okamžiků, které definují věčnost.

Může to začít tím, když se dítě učí modlit a uctivě zpívá: „Mým příkladem je Pán Ježíš“.⁹ A pokračuje to tím, když člověk studuje Spasitelův život v Novém zákoně a přemítá o moci Spasitelova Usmíření v Knize Mormonově.

Modlitba, pokání, následování Spasitele a přijímání Jeho milosti nás vedou k tomu, abychom lépe chápali, proč jsme zde a kým se máme stát.

Alma to popsal takto: „V jejich srdci [je] … způsobena mocná změna, a oni se [pokořují] a [vkládají] svou důvěru v pravého a živého Boha … [a zůstávají] věrní do konce.“¹⁰

Ti, kteří přemáhají svět, vědí, že se budou zodpovídat svému Nebeskému Otci. Upřímná snaha se změnit a činit pokání z hříchů již není cosi omezujícího, ale osvobozujícího, neboť „hříchové … jako červec … barvený … jako sníh zbělejí“.¹¹

Ti, kteří jsou ze světa, mají těžkosti s odpovědností vůči Bohu – jsou jako dítě, jež pořádá večírek v domě rodičů, kteří odjeli z města, užívá si vřavy a odmítá myslet na důsledky, až se rodiče za 24 hodin vrátí. 

Svět má větší zájem na tom, aby přirozeného člověka uspokojoval, než aby ho potlačoval.

Přemáhání světa neznamená globální invazi, ale osobní soukromou bitvu, která vyžaduje boj zblízka s vlastními vnitřními nepřáteli.

Přemáhat svět znamená cenit si největšího přikázání: „Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých.“¹²

Křesťanský spisovatel C. S. Lewis to popsal takto: „Kristus říká: ‚Dej mi vše. Nechci ani tak tvůj čas, ani tak tvé peníze, ani tak tvou práci: chci tebe.‘“¹³

Přemáhat svět znamená dodržovat sliby dané Bohu – své smlouvy křtu a chrámové smlouvy a svou přísahu věrnosti našemu věčnému společníkovi či společnici. Přemáhání světa nás každý týden v pokoře přivádí ke stolu se svátostí, k tomu, abychom žádali o odpuštění a zavázali se „na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání“, abychom „mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s [námi]“.¹⁴

Naše láska ke dni sabatu nekončí ve chvíli, kdy se za námi zavřou dveře kaple, ale místo toho nám otevírá dveře ke krásnému dni odpočinku od všedních povinností, kdy můžeme studovat, modlit se a věnovat se rodině a dalším lidem, kteří potřebují naši pozornost. Namísto toho, abychom si s úlevou oddechli, že shromáždění je za námi, a abychom doufali, že se rychle dostaneme k televizi, než začne fotbal, nechme své myšlenky dál spočívat na Spasiteli a na Jeho svatém dni.

Svět je nepřetržitě poháněn záplavou lákavých a svůdných hlasů.¹⁵

Přemáhat svět však znamená důvěřovat hlasu, který varuje, utěšuje, osvěcuje a přináší pokoj, „ne jako svět dává“.¹⁶

Přemáhat svět znamená obracet se k lidem kolem sebe, a přitom pamatovat na druhé přikázání¹⁷: „Kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším.“¹⁸ Znamená to, že štěstí našeho manželského partnera je důležitější než naše vlastní potěšení. Pomáhat našim dětem milovat Boha a dodržovat Jeho přikázání je prvořadou prioritou. Ochotně se dělíme o svá materiální požehnání skrze desátek, postní oběti a dávání těm, kteří jsou v nouzi. A když naše duchovní antény směřují k nebi, Pán nás povede k těm, kterým můžeme pomoci.

Svět staví svůj vesmír kolem sebe a pyšně hlásá: „Podívejte se na mě v porovnání s mým bližním! Podívejte se, co všechno mám! Vidíte, jak jsem důležitý?“

Svět se nechá snadno vyprovokovat, ztrácí zájem a činí si nároky, miluje ovace davu, zatímco přemáhání světa přináší pokoru, empatii, trpělivost a soucit k těm, kteří jsou jiní než vy.

Přemáhat svět bude vždy znamenat, že budeme věřit něčemu, co svět bude zesměšňovat. Spasitel řekl:

„Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť mne prvé než vás v nenávisti měl.

[Kdybyste] byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by.“¹⁹

President Russell M. Nelson dnes dopoledne řekl: „Opravdoví učedníci Ježíše Krista jsou ochotni vystoupit z řady, vyslovit svůj názor a být jiní než lidé světa.“²⁰

Učedník Krista se neděsí, pokud internetový příspěvek o jeho víře nemá tisíc „lajků“ nebo alespoň pár přátelských smajlíků.

Přemáhat svět znamená méně se zajímat o své internetové připojení a více se zajímat o své nebeské napojení na Boha.

Když dbáme vedení Pánových žijících proroků a apoštolů, Pán nám zajistí bezpečí.

Obrázek

President Monson promlouvá

President Thomas S. Monson řekl: „Svět může být [náročný]. … [Když budeme chodit do chrámu], … budeme lépe schopni snést každou zkoušku a překonat každé pokušení. … Budeme osvěženi a posíleni.“²¹

Svět se čím dál většími pokušeními, rušivými vlivy a pokřivenými názory snaží obelstít věrné, aby zapomněli na své bohaté duchovní zážitky z minulosti a považovali je za pošetilé klamy.

Přemáhat svět znamená pamatovat i tehdy, když jsme sklíčeni, na chvíle, kdy jsme pociťovali Spasitelovu lásku a Jeho světlo. Starší Neal A. Maxwell popsal jeden z takových zážitků takto: „Byl jsem požehnán a věděl jsem, že Bůh ví, že vím, že jsem byl požehnán.“²² I když se můžeme dočasně cítit zapomenuti, nezapomínáme.

Přemáhat svět neznamená žít jako v klášteře, chráněni před nespravedlnostmi a těžkostmi smrtelného života. Spíše to otevírá širší náhled na víru a přitahuje nás to ke Spasiteli a k Jeho zaslíbením.

Ačkoli v tomto životě nelze dosáhnout úplné dokonalosti, přemáhání světa udržuje naživu naši naději, že jednou budeme „státi před [Vykupitelem]; [a] s potěšením [uvidíme] jeho tvář“²³ a uslyšíme Jeho hlas: „Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným.“²⁴

28. prosince loňského roku završil svůj smrtelný život náš drahý přítel a milovaná generální autorita, starší Bruce D. Porter. Bylo mu 64 let.

Poprvé jsem se s Brucem setkal, když jsme byli studenti na Univerzitě Brighama Younga. Byl jedním z nejlepších a nejbystřejších studentů. Poté, co získal na Harvardově univerzitě doktorát se zaměřením na ruskou politiku a historii, mu jeho myšlenky a písemné práce vynesly význačné postavení, které ho mohlo odvést na vedlejší kolej, ale bohatství a chvála světa mu nikdy nezastřely náhled na život.²⁵ Jeho oddanost patřila Spasiteli Ježíši Kristu; jeho věčné společnici Susan a jeho dětem a vnoučatům.

Obrázek

Starší Porter ajeho mladá rodina

Bruce se narodil s vadou ledvin. Podstoupil operaci, ale časem se mu funkčnost ledvin dál zhoršovala.

Krátce poté, co byl v roce 1995 povolán generální autoritou, jsme sloužili spolu s našimi rodinami v německém Frankfurtu, kde se jeho práce zaměřovala na Rusko a východní Evropu.

Život se staršímu Porterovi dramaticky změnil v roce 1997, kdy mu ledviny začaly vypovídat službu a zdraví se mu zhoršovalo. Porterovi se vrátili do Salt Lake City.

Bruce byl během své 22leté služby v kvoru Sedmdesáti mnohokrát hospitalizován a podstoupil 10 operací. Lékaři při dvou příležitostech řekli Susan, že se Bruce nedožije rána, ale on se ho dožil.

Více než 12 let, kdy sloužil jako generální autorita, chodil na dialýzu kvůli čištění krve. Většinou mu dialýza zabrala pět večerů týdně, pokaždé na čtyři hodiny, aby mohl dál sloužit ve svém povolání přes den a přijímat církevní úkoly spojené s konferencemi o víkendech. Když se jeho zdraví po několika kněžských požehnáních nezlepšovalo, byl z toho zmatený, ale věděl, v koho důvěřuje.²⁶

V roce 2010 dostal ledvinu od svého syna Davida. Tentokrát jeho tělo transplantát přijalo. Byl to zázrak, který mu přinesl obnovené zdraví a nakonec mu umožnil vrátit se se Susan do jejich milovaného Ruska, kde sloužil v předsednictvu území.

Obrázek

Starší asestra Porterovi vRusku

26. prosince loňského roku, poté co bojoval s pokračující infekcí v nemocnici v Salt Lake City, požádal lékaře, aby odešli z místnosti. Řekl Susan, „že skrze Ducha ví, že lékaři již víc pro záchranu jeho života udělat nemohou. Věděl, … že Nebeský Otec si ho vezme domů. Byl naplněn pocitem pokoje.“²⁷

28. prosince se Bruce vrátil domů ke své rodině. O několik hodin později, obklopen svými blízkými, se pokojně vrátil do svého nebeského domova.

Obrázek

Portrét staršího Bruce D. Portera

Před lety napsal Bruce Porter svým dětem tato slova:

„Svědectví, které mám o tom, že Ježíš Kristus skutečně žije, a o Jeho lásce, je kompasem mého života. … [Je] to čisté a vroucí svědectví od Ducha, že On žije, že je mým Vykupitelem a Přítelem v každém okamžiku, kdy to potřebuji.“²⁸

„Naší výzvou … je poznat [Spasitele] … a skrze víru v Něho přemoci zkoušky a pokušení tohoto světa.“²⁹

„Buďme věrní a upřímní a důvěřujme Mu.“³⁰

Bruce Douglas Porter přemohl svět.

Kéž se každý z nás snaží přemoci svět o trochu více, neopomíjet závažné prohřešky, ale být shovívavý vůči menším uklouznutím a pokleskům, nadšeně přidávat do kroku a štědře pomáhat druhým. Když budete více důvěřovat Spasiteli, slibuji vám požehnání většího pokoje v tomto životě a větší ujištění o věčném cíli vaší cesty. Ve jménu Ježíše Krista, amen.