Přátelům Církve a zájemcům
Pokud zaplatíte cenu za zjevení, pokoříte se, budete číst, modlit se a činit pokání, nebesa se otevřou a vy poznáte, že Ježíš je Kristus.
Jednoho pátečního odpoledne 16. září 1988 jsem byl v křtitelnici sborového domu Vicente López v argentinském Buenos Aires pokřtěn za člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Křtil mě tehdy jeden velmi dobrý přítel, Alin Spannaus, a já jsem se cítil šťastný a lehčí a toužil jsem dozvědět se ještě více.
Dnes bych se s vámi rád podělil o několik ponaučení, která jsem získal na své cestě ke křtu – ponaučení, která by mohla, jak doufám, pomoci těm z vás, kteří nám nasloucháte a nejste dosud členy Církve. Modlím se, aby se Duch dotkl vašeho srdce, tak jako se dotkl mého.
Zaprvé – setkávání s misionáři
Proč by se chtěl někdo, kdo nemá tíživé zkoušky, potřeby či otázky, scházet s misionáři a vyslechnout si jejich lekce? V mém případě to byla láska – láska k dívce jménem Renee. Zamiloval jsem se do ní a chtěl jsem si ji vzít. Byla jiná a svými měřítky se lišila od většiny mladých žen, které jsem znal. Okouzlila mě, a tak jsem ji požádal o ruku – a ona odmítla!
Nerozuměl jsem tomu. Myslel jsem si, že jsem docela dobrá partie! Byl jsem pohledný čtyřiadvacetiletý vysokoškolák se skvělým zaměstnáním. Řekla mi o svých cílech – že se chce vdát jen za někoho, kdo ji bude moci vzít do chrámu, že chce mít věčnou rodinu – a mou nabídku odmítla. Chtěl jsem, aby náš vztah pokračoval, a tak jsem souhlasil s tím, že si vyslechnu misionáře. Je toto dobrý důvod ke schůzkám s misionáři? Pro mě byl.
Když jsem se s misionáři setkal poprvé, skoro vůbec jsem nerozuměl tomu, co říkali, a abych řekl pravdu, možná jsem jim ani nevěnoval příliš pozornosti. Mé srdce bylo vůči novému náboženství uzavřené. Chtěl jsem jen dokázat, že nemají pravdu, a získat čas, abych Renee přesvědčil, aby si mě vzala i tak.
Dnes slouží na misii mé děti nebo už mají misii za sebou a já rozumím tomu, jaké oběti tito mladí muži a mladé ženy přinášejí, aby mohli učit evangeliu Ježíše Krista. Nyní lituji, že jsem starším Richardsonovi, Farrellovi a Hylandovi – úžasným misionářům, kteří mě učili – nevěnoval více pozornosti.
Z toho vyplývá mé první ponaučení pro vás, přátele Církve a zájemce: až se budete scházet s misionáři, berte je prosím vážně; obětují důležité roky svého života jen pro vás.
Zadruhé – navštěvování shromáždění
Když jsem se poprvé zúčastnil církevního shromáždění, slyšel jsem mnoho slov, která mi nedávala smysl. Kdo to jsou dívky z úlů? Co to je Aronovo kněžství? Pomocné sdružení?
Pokud jste poprvé na církevním shromáždění a jste zmateni z něčeho, čemu nerozumíte, nedělejte si starosti! Já jsem také netušil, o čem je řeč. Ale dodnes si pamatuji, jaké jsem měl dojmy a jak jsem pociťoval dosud nepoznaný pokoj a radost. Tehdy jsem to nevěděl, ale Duch Svatý mi šeptal do ucha i do srdce: „Toto je správné.“
Dovolte mi tedy toto ponaučení shrnout do jedné věty: jste-li zmatení, nebojte se – zapamatujte si, jak se cítíte; tyto pocity pocházejí od Boha.
Zatřetí – četba Knihy Mormonovy
Po několika schůzkách s misionáři jsem nedělal moc velký pokrok. Věděl jsem, že jsem ještě neobdržel potvrzení o pravdivosti evangelia.
Jednou se mě Renee zeptala: „Čteš Knihu Mormonovu?“
Odpověděl jsem: „Ne.“ Poslouchal jsem, co říkali misionáři – copak to nestačilo?
Renee mě se slzami v očích ujistila o tom, že ví, že Kniha Mormonova je pravdivá, a vysvětlila mi, že pokud chci i já poznat, zda je pravdivá, tak jediný způsob, jak toho dosáhnout, je – překvapivě – číst ji! A potom se zeptat!
Číst, přemítat v srdci a „[tázat se] Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, … s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista“ (Moroni 10:4), zda je Kniha Mormonova pravdivá, zda je toto pravá Církev.
Takže třetí ponaučení v jedné větě zní: když obdržíte tyto věci – Knihu Mormonovu – a budete vyzváni, abyste je četli a tázali se Boha, zda jsou pravdivé, tak to prosím udělejte!
A poslední – pokání
Poslední zkušenost, o kterou bych se rád podělil, se týká pokání. Poté, co jsem prošel všemi misionářskými lekcemi, jsem stále ještě nebyl přesvědčen o tom, že bych měl v životě něco změnit. Jednoho dne mi starší Cutler – mladý sebevědomý misionář – řekl lámanou španělštinou: „Joaquine, přečtěme si společně Almu 42 a zkusme do textu vkládat tvé jméno.“
Připadalo mi to hloupé, ale udělal jsem, o co mě starší Cutler požádal, a přečetl jsem 1. verš: „A nyní, synu můj [Joaquine], cítím, že je ještě něco, co znepokojuje tvoji mysl, čemu nerozumíš.“ Ó! Ta kniha mluvila přímo ke mně.
A ve 2. verši jsme četli: „Nyní viz, synu můj [Joaquine], vysvětlím ti tuto věc“ a poté následoval popis Pádu Adama.
A pak ve 4. verši: „A tak vidíme, že [Joaquinovi] byla dána doba, aby činil pokání.“
Četli jsme pomalu verš za veršem, až jsme se dostali k posledním třem. V tu chvíli mě zasáhla mocná síla. Ta kniha mluvila přímo ke mně a já jsem při čtení začal plakat: „A nyní [Joaquine], synu můj, přeji si, abys již nedovolil těmto věcem, aby tě trápily, a pouze dovol hříchům svým, aby tě trápily oním trápením, které tě [přivede] ku pokání.“ (Verš 29.)
Nyní si uvědomuji, že jsem očekával, že obdržím zjevení, aniž bych zaplatil příslušnou cenu. Do té doby jsem nikdy opravdu k Bohu nemluvil a představa, že bych mluvil k někomu, kdo není přítomen, mi připadala směšná. Musel jsem se pokořit a udělat to, k čemu jsem byl vyzván, i přesto, že to v mé světské mysli znělo hloupě.
Ten den jsem otevřel srdce Duchu a toužil jsem činit pokání a být pokřtěn! Do onoho okamžiku jsem si myslel, že pokání je cosi negativního, co je spojováno pouze s hříchem a proviněním, ale najednou jsem ho viděl v jiném světle – jako něco pozitivního, co uvolňuje cestu k růstu a štěstí.
Starší Cutler je tu dnes s námi a já bych mu rád poděkoval za to, že mi otevřel oči. Každé rozhodnutí, které jsem v životě od té doby učinil, bylo a je ovlivněno oním okamžikem, kdy jsem se pokořil a pomodlil se o odpuštění a Usmíření Ježíše Krista vykonané za mě se stalo součástí mého života.
A proto shrnu poslední ponaučení touto větou: prožijte pokání; nic vás nepřiblíží k Pánu Ježíši Kristu tak, jako touha se změnit.
Můj drahý zájemce, příteli Církve, pokud dnes posloucháš, jsi velmi blízko tomu, abys dosáhl té největší radosti. Jsi blízko!
Dovol mi vyzvat tě z celé síly svého srdce a z hloubi své duše: jdi a dej se pokřtít! Je to to nejlepší, co kdy uděláš. Změní to nejen tvůj život, ale také život tvých dětí a vnoučat.
Pán mi požehnal rodinou. Oženil jsem se s Renee a máme čtyři nádherné děti. A díky svému křtu je mohu jako prorok Lehi za stara vyzvat, aby pojedly z ovoce stromu života, kterým je láska Boží. (Viz 1. Nefi 8:15; 11:25.) Mohu jim pomáhat přijít ke Kristu.
A tak se prosím zamyslete nad mými zkušenostmi a 1) berte misionáře velmi vážně, 2) choďte na shromáždění a pamatujte si duchovní pocity, 3) čtěte Knihu Mormonovu a tažte se Pána, zda je pravdivá, a 4) prožijte pokání a dejte se pokřtít.
Svědčím vám o tom, že pokud zaplatíte cenu za zjevení, pokoříte se, budete číst, modlit se a činit pokání, nebesa se otevřou a vy poznáte, stejně jako jsem poznal já, že Ježíš je Kristus, je to můj Spasitel a je to i Spasitel váš. Ve jménu Ježíše Krista, amen.