Získejme důvěru Pána a své rodiny

Bratří, není snad větší pochvala od Pána, než vědět, že nám důvěřuje, že budeme způsobilými nositeli kněžství a skvělými manžely a otci.

Jedno je jisté – zasloužit si Pánovu důvěru je požehnání, jež získáme po vynaložení značného úsilí. Důvěra je požehnání založené na poslušnosti Božích zákonů. Získat si Pánovu důvěru můžeme tehdy, když jsme věrni smlouvám, jež jsme uzavřeli ve vodách křtu a ve svatém chrámu. Dodržujeme-li své sliby dané Pánu, Jeho důvěra v nás roste.

Mám rád verše z dávných i novodobých písem, které při popisu vlastností spravedlivého člověka používají slova „bezúhonnost srdce“.¹ Bezúhonnost či nedostatek bezúhonnosti je stěžejním prvkem charakteru člověka. Mužům, kteří mají bezúhonné srdce, lze důvěřovat – protože důvěra je založena na bezúhonnosti.

Být bezúhonným mužem zkrátka znamená, že vaše úmysly i skutky jsou ve všech ohledech vašeho života čisté a spravedlivé – na veřejnosti i v soukromí. S každým svým rozhodnutím si buď zasluhujeme více Boží důvěry, nebo Jeho důvěru oslabujeme. Asi nejzjevněji se tato zásada projevuje v našich božsky určených zodpovědnostech manžela a otce.

Jako manželé a otcové jsme obdrželi božské pověření od novodobých proroků, vidoucích a zjevovatelů v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Zde se píše, že 1) „otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám“, že 2) otcové „jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby“ a že 3) otcové jsou zodpovědni za ochranu své rodiny.²

Abychom si získali Boží důvěru, budeme muset naplňovat tyto tři božsky určené zodpovědnosti vůči své rodině Pánovým způsobem. Jak se dále uvádí v prohlášení o rodině, Pánův způsob znamená plnit tyto zodpovědnosti společně se svou manželkou „jako rovnocenní partneři“.³ To podle mě znamená, že v těchto třech zodpovědnostech neděláme žádné zásadní rozhodnutí, dokud nejsme s manželkou zcela zajedno.

Prvním krokem, jak si získat Pánovu důvěru, je vložit v Něj důvěrou svou. Příkladem takové oddanosti je Nefi, který se modlil: „Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky. Nebudu vkládati důvěru svou v rámě těla.“⁴ Nefi byl plně odhodlán konat vůli Páně. Kromě toho, že řekl, že učiní to, co přikázal Pán, byl také pevný ve svém odhodlání uskutečnit svěřené úkoly, jak je to zřejmé z těchto jeho slov: „Jakože žije Pán a jakože žijeme my, nesejdeme k svému otci do pustiny, dokud neuskutečníme věci, které nám Pán přikázal.“⁵

Jelikož Nefi nejprve důvěřoval Bohu, Bůh vložil velkou důvěru v Nefiho. Pán mu požehnal mocným vylitím Ducha, jež požehnalo jeho životu, životu jeho rodiny i životu jeho lidu. Jelikož Nefi předsedal v lásce a spravedlivosti a zaopatřoval a ochraňoval svou rodinu a lid, žili, jak sám zaznamenává, šťastně.⁶

Abych na toto téma získal i ženský pohled, požádal jsem o pomoc své dvě vdané dcery. Požádal jsem je, aby napsaly jednu či dvě věty o tom, jak vnímají důležitost důvěry a její vliv na jejich manželství a rodinný život. Zde jsou myšlenky Lary Harrisové a Christiny Hansenové.

Nejprve Lara: „Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě vědět, že můj manžel se při každodenních činnostech rozhoduje tak, že mi tím projevuje úctu a lásku. Můžeme-li si takto navzájem důvěřovat, přináší nám to do domova pokoj, takže spolu můžeme vychovávat děti s radostí.“

Nyní myšlenky Christiny: „Důvěřovat někomu je podobné jako v někoho věřit. Bez této důvěry a víry máme jen strach a pochybnosti. Pro mě je jedním z největších požehnání plynoucích z toho, že mohu plně důvěřovat manželovi, pokoj – pokoj mysli díky tomu, že vím, že opravdu udělá to, co řekne. Důvěra přináší pokoj, lásku a prostředí, v němž tato láska může růst.“

Lara ani Christina nevěděly, co ta druhá napsala. Zaujalo mě, že obě nezávisle na sobě považují požehnání pokoje v domově za přímý důsledek toho, že mají manžela, kterému mohou důvěřovat. Z příkladu mých dcer je vidět, že zásada důvěry hraje při vytváření domova zaměřeného na Krista nesmírně důležitou roli.

Z téhož prostředí zaměřeného na Krista jsem se těšil i já, když jsem vyrůstal v domově, v němž otec ctil své kněžství a získal si důvěru celé rodiny díky bezúhonnosti svého srdce.⁷ Dovolte mi vyprávět vám zážitek z mládí, který dokládá trvalý pozitivní dopad, jejž může mít na svou rodinu otec, který rozumí zásadě důvěry založené na bezúhonnosti a žije podle ní.

Když jsem byl ještě malý, můj otec založil společnost specializující se na průmyslovou automatizaci. Jeho firma navrhovala, vyráběla a po celém světě montovala automatické výrobní linky.

Když jsem končil základní školu, tatínek chtěl, abych se naučil pracovat. Také chtěl, abych se seznámil s jeho podnikáním od píky. Nejprve jsem se staral o údržbu pozemků a lakoven, které nebyly viditelné pro veřejnost.

Po nástupu na střední školu jsem ve firmě povýšil do provozu. Začal jsem se učit číst technické nákresy a obsluhovat těžké kovoobráběcí stroje. Po maturitě jsem nastoupil na univerzitu a poté odešel na misii. Po návratu z misie jsem šel rovnou zpět do práce. Potřeboval jsem si vydělat na výdaje v novém školním roce.

Jednou, krátce po misii, jsem pracoval v továrně, když si mě tatínek zavolal do kanceláře a zeptal se mě, zda bych s ním nejel na služební cestu do Los Angeles. To bylo poprvé, co mi nabídl, abych ho na služební cestě doprovázel. Vlastně mi tím umožnil reprezentovat naši společnost na veřejnosti.

Než jsme vyrazili, předal mi několik informací o našem novém potenciálním klientovi. Zaprvé – oním klientem byla nadnárodní korporace. Zadruhé – po celém světě modernizovali své výrobní linky na úroveň nejnovějších technologií. Zatřetí – naše společnost jim dosud nedodávala žádné služby ani technologie. A konečně – jejich manažer zodpovědný za nákup svolal tuto schůzku proto, aby zhodnotil naši cenovou nabídku na tento nový projekt. Tato schůzka představovala pro naši společnost novou a potenciálně důležitou příležitost.

Po příjezdu do Los Angeles jsme šli s tatínkem na domluvenou schůzku do hotelu. Nejprve bylo na programu projednání a analýza konstrukčních detailů projektu. Pak jsme mluvili o provozních detailech, včetně logistiky a dodacích lhůt. Na závěr jsme probírali finanční a smluvní podmínky. V tu chvíli to začalo být zajímavé.

Manažer nám vysvětlil, že naše cenová nabídka byla ze všech firem, které se o zakázku ucházely, nejnižší. Pak nám překvapivě sdělil výši druhé nejnižší nabídky. Pak se zeptal, zda bychom byli ochotni vzít svou nabídku zpět a poslat novou. Řekl, že naše nová cena by měla být těsně pod cenou oné druhé nejnižší nabídky. Navrhl, že bychom si dodatečnou částku rozdělili na půl mezi sebou. Zdůvodnil to tím, že by to byla výhra pro každého. Naše společnost by vyhrála, protože bychom vydělali mnohem více peněz, než kolik jsme původně požadovali. Jeho společnost by vyhrála, protože by přesto uzavřeli obchod s nejlevnějším dodavatelem. A samozřejmě by vyhrál i on, protože by na této skvělé dohodě získal svůj podíl.

Pak nám dal číslo poštovní přihrádky, kam mu máme poslat požadované peníze. Po tom všem se podíval na mého otce a zeptal se: „Tak co, domluveno?“ Tatínek se k mému překvapení postavil, potřásl si s ním rukou a řekl, že se mu ozveme.

Po skončení schůzky jsme nasedli do auta z půjčovny, tatínek se na mě podíval a zeptal se: „Tak co myslíš, že bychom měli udělat?“

Odpověděl jsem, že si nemyslím, že bychom měli jeho nabídku přijmout.

Nato se tatínek zeptal: „Nemyslíš, že máme určitou zodpovědnost vůči všem našim zaměstnancům za dostatečnou zásobu zakázek?“

Zatímco jsem o jeho otázce přemýšlel a ještě než jsem stihl odpovědět, odpověděl si na svou otázku sám. Řekl: „Ricku, jakmile jednou přijmeš úplatek nebo slevíš ze své bezúhonnosti, je velmi těžké ji znovu získat. Nikdy to nedělej, ani jednou.“

To, že dnes tento zážitek vyprávím, znamená, že jsem nikdy nezapomněl, čemu mě tatínek na oné první služební cestě s ním naučil. Vyprávěl jsem to proto, abych doložil, jak trvalý vliv jako otcové máme. Jistě si umíte představit, jakou důvěru jsem ve svého otce měl díky bezúhonnosti jeho srdce. Týmiž zásadami se řídil i v osobním životě ve vztahu k mamince, ke svým dětem a ke každému, s kým přišel do styku.

Bratří, modlím se dnes večer o to, abychom všichni nejprve vložili důvěru v Pána, jak toho byl příkladem Nefi, a pak si bezúhonností svého srdce získali důvěru Pána i důvěru své manželky a dětí. Budeme-li chápat a uplatňovat tuto posvátnou zásadu důvěry založené na bezúhonnosti, budeme věrni svým posvátným smlouvám. A také se nám bude dařit předsedat své rodině v lásce a spravedlivosti, zajišťovat životní potřeby a ochraňovat svou rodinu před zlem tohoto světa. O těchto pravdách s pokorou svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.