„Mám pro tebe práci“

Bratři a sestry, Bůh má důležitou práci pro každého z nás. Když president Spencer W. Kimball promlouval k sestrám, učil pravdám, které se týkají všech: „Než jsme přišli [na zemi, obdrželi jsme] určité zodpovědnosti. … I když si nyní nepamatujeme na podrobnosti, nemění to nic na vznešené skutečnosti, k níž jsme se kdysi zavázali.“² Jak vznešená pravda! Nebeský Otec má pro vás i pro mne konkrétní a významné úkoly, jež máme vykonat. (Viz Efezským 2:10.)

Tyto božsky dané úkoly nejsou vyhrazeny jen několika málo privilegovaným. Jsou určeny nám všem – bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, národnost, příjmovou skupinu, sociální status či církevní povolání. Každý z nás hraje v podporování Božího díla (viz Mojžíš 1:39) důležitou roli.

Někteří z nás pochybují, zda Nebeský Otec může použít nás, abychom něčím významným přispěli. Pamatujte však, že On vždy používá obyčejné lidi, aby dokázali neobyčejné věci. (Viz 1. Korintským 1:27–28; NaS 35:13; 124:1.) „[Jednáme] sami za sebe“ a „ta moc je v [nás]“, abychom „uskutečňova[li] mnoho spravedlivosti“. (NaS 58:27–28.)³

President Russell M. Nelson vysvětlil:

„Pán má pro vás v úmyslu více, než máte vy sami. Byli jste uchováni a vyhrazeni pro tuto dobu a toto místo. …

Pán potřebuje, abyste změnili svět. Přijmete-li Jeho vůli za svou a budete-li se jí řídit, zjistíte, že dosahujete nemožného!“⁴

Jak máme tedy pochopit a konat práci, kterou pro nás Bůh má? Dovolte mi uvést čtyři zásady, jež nám pomohou.

Zaprvé – zaměřujte se na druhé. Můžeme následovat Krista, „kterýž chodil, dobře čině“. (Skutkové 10:38; viz také 2. Nefi 26:24.)

Když jsem se vrátil z misie na plný úvazek, chyběl mi onen každodenní smysl čehokoli, co jsem dělal. Samozřejmě jsem musel dál dodržovat smlouvy, získat vzdělání, založit rodinu a vydělávat na živobytí. Ale přemýšlel jsem, zda existuje něco dalšího, či dokonce mimořádného, co by si Pán přál, abych dělal. Když jsem o tom několik měsíců přemítal, narazil jsem na tento verš: „Přeješ-li si to, budeš nástrojem k vykonání mnohého dobra v tomto pokolení.“ (NaS 11:8.) Duch mi pomohl pochopit, že hlavním účelem božsky daných úkolů je žehnat druhým a konat mnohé dobro.

Ke klíčovým životním rozhodnutím – například kde studovat, jakou práci vykonávat či kde žít – můžeme přistupovat v kontextu pomáhání druhým.

Jedna rodina se přestěhovala do nového města. Než aby hledali dům v bohaté čtvrti, měli pocit, že se mají ubytovat v oblasti, v níž žili lidé se značnými sociálními a ekonomickými potřebami. V průběhu let Pán skrze ně pracoval, aby pomohli mnoha jednotlivcům a upevňovali svůj sbor a kůl.

Jistý lékař provozoval běžnou praxi, ale měl pocit, že si má jeden den v týdnu vyčlenit na poskytování bezplatné péče lidem bez zdravotního pojištění. Díky ochotě tohoto muže a jeho manželky žehnat druhým Pán umožnil, aby pomáhali stovkám pacientů v nouzi, přičemž zároveň vychovávali velkou rodinu.

Zadruhé – objevte a rozvíjejte duchovní dary. Nebeský Otec nám dal tyto dary, aby nám pomohl rozpoznávat a konat práci, kterou pro nás má, a radovat se z ní.

Někteří z nás se ptají: „Mám já vůbec nějaké dary?“ A odpověď zní opět ano! „Každému člověku je dán dar Duchem Božím …, aby to všem mohlo býti ku prospěchu.“ (NaS 46:11–12; zvýraznění přidáno.)⁵ V písmech je popsána řada duchovních darů (viz 1. Korintským 12:1–11, 31; Moroni 10:8–18; NaS 46:8–26), ale jsou i mnohé další.⁶ Mezi tyto dary může patřit schopnost mít soucit, vyjadřovat naději, vycházet dobře s lidmi, efektivně organizovat, přesvědčivě mluvit či psát, srozumitelně učit či pilně pracovat.

Jak tedy můžeme své dary rozpoznat? Můžeme se podívat do patriarchálního požehnání, zeptat se těch, kteří nás znají nejlépe, nebo osobně zjistit, v čem jsme přirozeně dobří a co děláme rádi. Co je nejdůležitější, můžeme se zeptat Boha. (Viz Jakub 1:5; NaS 112:10.) On zná naše dary, protože nám je dal. (Viz NaS 46:26.)

Jakmile své dary objevíme, máme zodpovědnost je rozvíjet. (Viz Matouš 25:14–30.) Ani Ježíš Kristus „zprvu neobdržel plnost, ale [rozvíjel se] od milosti k milosti“. (NaS 93:13.)

Obrázek

Obraz Spasitele od Bena Simonsena

Jeden mladý muž vytvářel ilustrace prosazující náboženské hodnoty. Mým oblíbeným obrázkem je portrét Spasitele, jehož kopie visí u nás doma. Tento bratr rozvíjel a používal své umělecké dary. Nebeský Otec skrze něj působil a inspiroval ostatní, aby se zdokonalovali ve svém učednictví.

Někdy máme pocit, že žádné zvlášť významné dary nemáme. Jednou se jistá sklíčená sestra úpěnlivě tázala: „Pane, co je mým osobním úkolem?“ On odpověděl: „Všímat si druhých.“ To byl duchovní dar! Od té doby nachází radost v tom, že si všímá těch, na něž se často zapomíná, a Bůh skrze ni působí a žehná mnohým. Ačkoli některé duchovní dary možná nejsou význačné podle měřítek světa, jsou nezbytné pro Boha a Jeho dílo.⁷

Zatřetí – zužitkujte protivenství. Naše zkoušky nám pomáhají zjistit, jakou práci pro nás Nebeský Otec má, a připravit se na ni. Alma vysvětlil: „Po mnohém soužení … mne [Pán učinil] nástrojem ve svých rukou.“ (Mosiáš 23:10.)⁸ I my, podobně jako Spasitel, jehož smírná oběť Mu umožňuje nám pomáhat (viz Alma 7:11–12), můžeme využívat poznání získané z obtížných prožitků k tomu, abychom pozvedali a posilovali druhé a žehnali jim.

Jistý úspěšný manažer v oblasti lidských zdrojů si poté, co byl propuštěn, přečetl své patriarchální požehnání a pocítil inspiraci založit společnost, která pomáhá dalším odborníkům najít zaměstnání. (Dokonce pomohl najít práci i mně, když jsme se s rodinou vrátili z misie.) Pán použil jeho zkoušku jako odrazový můstek k tomu, aby mohl žehnat druhým, a přitom mu poskytl ještě smysluplnější práci.

Jednomu mladému manželskému páru se narodilo mrtvé děťátko. Se zarmouceným srdcem se rozhodli uctít svou dceru tím, že budou poskytovat poradenství a materiální podporu rodičům v podobných situacích. Pán působí skrze tento manželský pár díky jejich specifické empatii, kterou získali skrze protivenství.

A začtvrté – spoléhejte se na Boha. Když Ho požádáme s vírou a s opravdovým záměrem, On nám naše božsky dané úkoly zjeví.⁹ Jakmile je objevíme, pomůže nám tyto úkoly plnit. „Všechny věci jsou přítomné před očima [Jeho]“ (NaS 38:2; viz také Abraham 2:8); a v pravých chvílích otevře dveře, které otevřít potřebujeme (viz Zjevení 3:8). Dokonce poslal svého Syna Ježíše Krista abychom se na Něj mohli spoléhat a získávat sílu přesahující naše přirozené schopnosti. (Viz Filipenským 4:13; Alma 26:12.)

Jeden bratr, kterého znepokojovala rozhodnutí místní samosprávy, měl pocit, že má kandidovat ve volbách. Bez ohledu na náročnou kampaň použil víru a shromáždil prostředky, aby mohl kandidovat. Nakonec nezvítězil, ale pocítil, že Pán ho vedl a dodával mu sílu, aby zvýšil povědomí o problémech, jež byly pro jeho obec důležité.

Osamocená matka vychovávající děti s vývojovými postiženími si kladla otázku, zda bude schopna se náležitě postarat o potřeby své rodiny. Ačkoli je to náročné, pociťuje, že ji Pán posiluje, aby své nejdůležitější poslání úspěšně zvládala.

Zatímco nám Bůh pomáhá plnit naše božsky dané úkoly, protivník se snaží rozptylovat naši pozornost a odrazovat nás od smysluplného života.

Naším snad největším kamenem úrazu je hřích, který oslabuje naši citlivost vůči Duchu Svatému a brání nám v přístupu k duchovní moci. Máme-li vykonat práci, kterou pro nás Nebeský Otec má, musíme se snažit být čistými. (Viz 3. Nefi 8:1.) Žijeme tak, aby skrze nás mohl Bůh pracovat?

Satan se snaží nás rozptylovat méně důležitými věcmi. Pán napomenul jednoho z prvních vedoucích Církve: „Mysl tvá byla zaměstnávána věcmi pozemskými více než věcmi ode mne … a službou, ke které jsi byl povolán.“ (NaS 30:2.) Věnujeme se natolik světským věcem, že nás to odvádí od božsky daných úkolů?

Satan nás navíc skličuje pocity nedostatečnosti. Snaží se, aby nám naše práce připadala příliš obtížná nebo nám naháněla strach. My ale můžeme důvěřovat Bohu! Miluje nás. Přeje si, aby se nám dařilo. Pán kráčí před námi, bude s námi a nezklame nás. (Viz Deuteronomium 31:8; viz také Žalm 32:8; Přísloví 3:5–6; Matouš 19:26; NaS 78:18.)

Satan nás také může přesvědčovat, abychom svou práci považovali za méně hodnotnou, než je práce, kterou konají druzí. Avšak každé pověření od Boha je důležité, a budeme-li se radovat z toho, co nám Pán přikázal (viz Alma 29:9), budeme pociťovat naplnění.

Když Bůh pracuje skrze nás, protivník nás může pokoušet, abychom si přisvojovali zásluhu za dosažené výsledky. Můžeme ale následovat příklad Spasitelovy pokory tím, že se budeme vyhýbat osobní chvále a budeme oslavovat Otce. (Viz Matouš 5:16; Mojžíš 4:2.) Když se jeden novinář snažil vyjádřit uznání matce Tereze za její celoživotní snahu pomáhat chudým, opáčila: „Je to [Boží] práce. Jsem jako … tužka v Jeho ruce. … To On přemýšlí. On píše. Tužka s tím nemá nic společného. Tužka jen umožňuje, aby byla používána.“¹⁰

Milovaní bratři a sestry, vyzývám každého z nás, abychom se poddali Bohu jakožto nástroje spravedlivosti. (Viz Římanům 6:13.) Poddat se Mu znamená, že Mu dáme na vědomí, že si přejeme být užiteční, a že budeme usilovat o Jeho vedení a čerpat Jeho sílu.

Jako vždy můžeme vzhlížet k Ježíši Kristu, našemu dokonalému příkladu. V předpozemském životě se Nebeský Otec zeptal: „Koho pošlu?“

A Ježíš odvětil: „Zde jsem, pošli mne.“ (Abraham 3:27; viz také Izaiáš 6:8.)

Ježíš Kristus přijal svou předustanovenou roli našeho Spasitele a Vykupitele, připravil se na ni a naplnil ji. Konal vůli Otce (viz Jan 5:30; 6:38; 3. Nefi 27:13) a splnil své božské úkoly.

Svědčím o tom, že když budeme následovat Kristův příklad a budeme se poddávat Bohu, použije i nás, abychom napomáhali Jeho dílu a žehnali druhým. Ve jménu Ježíše Krista, amen.