Potřeby před námi
S některými z nejdůležitějších potřeb, jež můžeme naplnit, se můžeme setkat ve vlastní rodině, mezi přáteli, ve svém sboru či okolí.
Nedávno jsme byli svědky velkého počtu přírodních katastrof v Mexiku, Spojených státech, Asii, Karibiku a Africe. Tisíce lidí ze sebe vydaly to nejlepší při zásahu na pomoc těm, kteří se ocitli v nebezpečí či nouzi nebo kteří utrpěli nějakou ztrátu. Byla jsem nadšená, když jsem viděla mladé ženy v Texasu a na Floridě, které spolu s mnoha dalšími oblékají žlutá trička s logem Pomáhajících rukou a pomáhají po hurikánech vyklízet suť z domů. Mnohé další tisíce by rády přijely do nejhůře zasažených míst, kdyby to nebylo tak daleko. Místo toho dáváte štědré dary, abyste zmírnili utrpení. Vaše štědrost a soucit jsou inspirativní a křesťanské.
Dnes bych chtěla mluvit o jedné stránce služby, která je podle mě důležitá pro všechny, ať jsou kdekoli. Přemýšlíme-li v poslední době při sledování zpráv bezradně o tom, co můžeme dělat, odpověď leží možná přímo před námi.
Spasitel učil: „Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová.“1 President Thomas S. Monson o tomto verši řekl: „Myslím, že Spasitel nám říká, že pokud neztratíme sami sebe ve službě druhým, náš život má jen malý význam. Ti, kteří žijí jen pro sebe, nakonec uvadnou a obrazně řečeno svůj život ztrácejí, zatímco ti, kteří ztrácejí sami sebe ve službě druhým, rostou a vzkvétají – a tím si život zachovávají.“2
Žijeme v kultuře, kde se v rostoucí míře zaměřujeme spíše na malý displej ve svých dlaních než na lidi okolo sebe. Místo abychom se druhému podívali do očí a usmáli se či – ještě méně často – si s ním popovídali, píšeme textové zprávy a tweety. Častěji se staráme víc o to, kolik lidí nás sleduje či kolik máme lajků, než abychom vzali přítele kolem ramen a dali mu najevo, že ho máme rádi, záleží nám na něm a máme o něj opravdový zájem. Ačkoli moderní technologie mohou být pro šíření poselství evangelia Ježíše Krista a udržování kontaktů s rodinou a přáteli skvělé, nebudeme-li svá elektronická zařízení používat s opatrností, můžeme se i my začít zaměřovat jen na sebe a zapomenout, že základem života podle evangelia je služba.
Chovám nesmírnou lásku k vám z řad dospívajících a mladých dospělých a mám ve vás velkou víru. Bývám svědkem vaší touhy sloužit a měnit svět k lepšímu. Domnívám se, že pro většinu členů je služba jádrem jejich smluv a učednictví. Ale také si myslím, že je někdy jednoduché propást některé z největších příležitostí ke službě, protože něco odvede naši pozornost nebo hledáme ambiciózní způsoby, jak změnit svět, a nevšímáme si toho, že s některými z nejdůležitějších potřeb, jež můžeme naplnit, se můžeme setkat ve vlastní rodině, mezi přáteli, ve svém sboru či okolí. Dojímá nás utrpení a velká nouze těch, kteří jsou vzdáleni přes půl světa, ale možná si nevšímáme toho, že určitý člověk, který potřebuje naše přátelství, sedí vedle nás ve třídě.
Sestra Linda K. Burtonová vyprávěla příběh o presidentce Pomocného sdružení kůlu, která v devadesátých letech spolupracovala na sbírce přikrývek pro lidi v nouzi. „Se svou dcerou odvezla plnou dodávku těchto přikrývek z Londýna do Kosova. Na zpáteční cestě se jí dostalo nezaměnitelného duchovního vnuknutí, jež jí proniklo hluboko do srdce. Bylo to toto: ‚To, co jsi udělala, je velmi dobré. Nyní jeď domů, přejdi přes ulici a služ svým bližním-sousedům!‘“3
K čemu je dobré zachraňovat svět, pokud zanedbáváme potřeby těch, kteří jsou v naší těsné blízkosti, a těch, které nejvíce milujeme? Jakou cenu má napravovat svět, pokud se hroutí lidé kolem nás, a my si toho nevšímáme? Nebeský Otec možná umístil ty, kteří nás potřebují, co nejblíže k nám, neboť ví, že právě my se nejlépe hodíme k naplnění jejich potřeb.
Každý může najít možnosti ke křesťanské službě. Moje rádkyně, sestra Carol F. McConkieová, mi nedávno vyprávěla o své desetileté vnučce Sarah, která si uvědomila, že maminka je nemocná, a sama se rozhodla pomoci. Vzbudila svou sestřičku a pomohla jí s oblékáním, čištěním zubů, úpravou vlasů a snídaní, aby maminka mohla odpočívat. Tiše vykonala tento prostý skutek služby, aniž by ji o to kdo žádal, protože viděla, že je to zapotřebí, a chtěla pomoci. Sarah nejenže požehnala mamince, ale jsem si jistá, že také pocítila radost z vědomí, že někomu, koho má ráda, ulehčila břímě a že zároveň posílila svůj vztah se sestřičkou. President James E. Faust řekl: „Služba druhým může začít téměř v jakémkoli věku. … Nemusí to být služba velkého rozsahu; [a] nejušlechtilejší … je služba v rodině.“4
Děti, uvědomujete si, jak moc znamená pro vaše rodiče a členy rodiny to, když hledáte možnosti, jak sloužit doma? Pro vás dospívající by posilování vaší rodiny a služba v ní měly v rámci hledání možností, jak změnit svět, patřit mezi nejvyšší priority. Když projevujete laskavost a zájem o své sourozence a rodiče, pomáhá to vytvářet atmosféru jednoty a přivolává to do domova Ducha. Chcete-li změnit svět, musíte v první řadě posilovat vlastní rodinu.
Další oblastí pro zaměření naší služby je naše rodina sborová. Občas se nás děti ptají: „Proč musím chodit na Vzájemné sdružení? Nic moc z toho nemám.“
Já bych v příhodném výchovném okamžiku odpověděla: „Proč si myslíš, že chodíš na Vzájemné sdružení z toho důvodu, abys z toho něco měl ty?“
Moji mladí přátelé, mohu vám zaručit, že na každém církevním shromáždění, jež navštívíte, bude vždy někdo, kdo je osamělý, zažívá těžkosti a potřebuje přítele nebo má pocit, že tam nepatří. Na každém shromáždění či akci můžete přispět něčím důležitým a Pán si přeje, abyste se rozhlédli po svých vrstevnících a pak sloužili tak, jak by sloužil On.
Starší D. Todd Christofferson učil: „Jeden z hlavních důvodů, proč má Pán Církev, je vytvoření společenství Svatých, kteří si na ‚této těsné a úzké cestě, jež vede k věčnému životu‘, budou navzájem pomáhat.“ Dále uvádí: „Toto náboženství se nezabývá jen samo sebou – jsme naopak všichni povoláni sloužit. Jsme očima, rukama, hlavou, nohama a dalšími částmi Kristova těla.“5
Je pravda, že každý týden navštěvujeme církevní shromáždění, abychom se účastnili obřadů, učili se nauce a získávali inspiraci, ale dalším velmi důležitým důvodem je to, že jako sborová rodina a učedníci Spasitele Ježíše Krista dáváme jeden na druhého pozor, vzájemně se povzbuzujeme, posilujeme a navzájem si sloužíme. U toho, co Církev nabízí, nejsme jen na straně příjemců; je třeba i dávat a poskytovat. Mladé ženy a mladí muži, na příštím Vzájemném sdružení místo toho, abyste vytáhli telefon a dívali se, co dělají vaši přátelé, všeho nechte, podívejte se kolem sebe a položte si otázku: „Kdo mě dnes potřebuje?“ Můžete být klíčovou osobou, která podá pomocnou ruku některému z vrstevníků a ovlivní jeho život nebo povzbudí přítele, který tiše bojuje s obtížemi.
Požádejte Nebeského Otce, aby vám ukázal ty, kteří potřebují vaši pomoc, a inspiroval vás, jak jim nejlépe sloužit. Pamatujte na to, že Spasitel nejčastěji sloužil jednomu člověku po druhém.
Našemu vnukovi Ethanovi je 17 let. Letos v létě mě dojalo, když mi řekl, že se nechal inspirovat příkladem své matky a každý den se modlí o příležitost někomu sloužit. Když jsme trávili čas s jeho rodinou, všímala jsem si, jak Ethan jedná se svým bratrem a sestrami s trpělivostí, láskou a laskavostí, jak pomáhá rodičům a jak se zajímá o druhé. S obdivem sleduji, jak si všímá lidí kolem sebe a jak si přeje jim sloužit. Je pro mě příkladem. Budeme-li jako Ethan žádat Pána o příležitosti sloužit, umožníme Duchu otevřít nám oči, abychom si všimli potřeb lidí kolem sebe a toho „jednoho“, který nás ten den potřebuje, a zjistili, jak mu pomoci.
Kromě služby členům rodiny a sboru vyhledávejte příležitosti ke službě i ve svém okolí a obci. Ačkoli jsme občas vyzváni pomoci po velké katastrofě, v každodenním životě jsme povzbuzováni, abychom vyhledávali příležitosti pozvedat lidi v nouzi a pomáhat jim v místě, kde žijeme. Nedávno mi jeden president území, který slouží v zemi, jež prochází mnoha časnými zkouškami, sdělil, že lidem v nouzi v jiných částech světa nejlépe pomůžeme tím, že budeme platit štědré postní oběti, přispívat do Církevního humanitárního fondu a vyhledávat příležitosti sloužit ve svém okolí, ať žijeme kdekoli. Jen si představte, jakým požehnáním pro celý svět by bylo to, kdyby se touto radou řídil každý!
Bratři a sestry, a zvláště vy z řad mládeže, když se budete snažit stát se více takovými, jako je Spasitel Ježíš Kristus, a žít v souladu se svými smlouvami, budete i v budoucnu požehnáni touhou zmírňovat utrpení a pomáhat těm méně šťastným. Pamatujte na to, že některé z největších potřeb mohou být ty přímo před vámi. Začněte sloužit doma a ve vlastní rodině. Tyto vztahy mohou přetrvávat věčně. I když – a možná hlavně když – situace ve vaší rodině není dokonalá, budete moci najít příležitosti sloužit, pozvedat a posilovat. Začněte tam, kde jste, mějte rádi svou rodinu takovou, jaká je, a připravujte se na rodinu, kterou chcete mít v budoucnu.
Modlete se o pomoc, abyste ve své sborové rodině rozpoznali ty, kteří potřebují lásku a povzbuzení. Nechoďte na shromáždění s otázkou „Co z toho budu mít já?“, ale ptejte se: „Kdo mě dnes potřebuje? Čím mohu přispět?“
Zatímco budete žehnat své rodině a členům sboru, hledejte možnosti, jak požehnat i lidem v okolí. Ať již máte čas na rozsáhlou službu, nebo jí můžete věnovat jen pár hodin za měsíc, bude vaše úsilí požehnáním pro životy lidí, ale i pro vás tak, jak si ani nedokážete představit.
President Spencer W. Kimball učil: „Bůh si nás všímá a bdí nad námi. Naše potřeby ale obvykle uspokojuje skrze druhého člověka.“6 Kéž si všichni uvědomujeme výsadu a požehnání, jimiž je účast na konání díla našeho Nebeského Otce ve chvílích, kdy naplňujeme potřeby Jeho dětí, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.