Tři sestry
Neseme zodpovědnost za své učednictví; a to má jen málo – pokud vůbec něco – společného s tím, jak se k nám chovají druzí.
Drahé sestry, drahé přítelkyně, začínat generální konferenci celosvětovým zasedáním sester je význačné a úžasné. Jen si to představte – sestry nejrůznějšího věku, národnosti, jazyka a z nejrůznějšího prostředí se spojují ve víře a lásce k Pánu Ježíši Kristu.
Když jsme se nedávno setkali s naším milovaným prorokem, Thomasem S. Monsonem, hovořil o tom, jak moc miluje Pána. A vím, že president Monson je velmi vděčný za vaši lásku, modlitby a oddanost Pánu.
Před dávnými časy žily v jedné daleké zemi v jedné rodině tři sestry.
První sestra byla smutná. Od hlavy až k patě na sobě nenacházela absolutně nic, co by se jí alespoň trochu zamlouvalo. Když hovořila, její slova občas vyzněla podivně, a lidé se smáli. Když ji někdo kritizoval nebo ji „opomněl“ někam pozvat, zrudla, odešla a našla si osamělé místo, kde si smutně povzdechla a přemítala o tom, proč je život tak bezútěšný a neradostný.
Druhá sestra byla nahněvaná. Myslela si o sobě, že je velmi chytrá, ale vždy se ve škole našel někdo, kdo v testu dostal vyšší počet bodů. Domnívala se, že je zábavná, krásná, oblíbená a úchvatná. Ale vždy se zjevně našel ještě někdo zábavnější, krásnější, oblíbenější či úchvatnější.
Nikdy nebyla v ničem první, a to nemohla snést. Nečekala, že život bude takový!
Občas se obořovala na druhé a vypadalo to, že je vždy jen krůček od toho, aby ji pobouřilo to či ono.
A samozřejmě nebyla na základě toho o nic příjemnější ani oblíbenější. Někdy stiskla zuby, sevřela pěsti a pomyslela si: „Život je tak nespravedlivý!“
Pak tu byla třetí sestra. Na rozdíl od své smutné a nahněvané sestry byla – inu, šťastná. Nebylo to proto, že by byla krásnější, chytřejší či schopnější než její sestry. Ne, i jí se lidé občas vyhýbali nebo si jí nevšímali. Někdy si dělali legraci z toho, co má na sobě nebo co říká. Občas o ní říkali ošklivé věci. Ale ona nedopustila, aby ji cokoli z toho příliš trápilo.
Tato sestra moc ráda zpívala. Nezpívala úplně čistě a lidé se jí kvůli tomu smáli, ale to ji nezastavilo. Říkávala: „Nenechám druhé lidi a jejich názory, aby mě odradili od zpívání!“
Kvůli tomu, že nehodlala přestat zpívat, byla její první sestra smutná a ta druhá nahněvaná.
Uplynulo mnoho let a nakonec se pozemský čas každé ze sester naplnil.
První sestra, která znovu a znovu zjišťovala, že studnice zklamání v životě je bezedná, nakonec zemřela smutná.
Ta druhá, která denně nacházela nové důvody k nelibosti, zemřela nahněvaná.
A ta třetí sestra, která strávila život tím, že zpívala svou píseň celou mocí a se sebejistým úsměvem na tváři, zemřela šťastná.
Život samozřejmě nikdy není tak jednoduchý a žádný člověk nikdy není tak charakterově plochý jako v tomto příběhu ony tři sestry. Ale i z krajních příkladů, jako jsou tyto, se můžeme naučit něčemu o sobě. Pokud jste jako většina z nás, možná jste se částečně poznaly v jedné, dvou či snad všech třech těchto sestrách. Podívejme se blíže na každou z nich.
Oběť
První sestra se vnímala jako oběť – jako někdo, na koho je působeno.1 Zdálo se, že ji potkávala jedna věc za druhou, kvůli nimž byla sklíčená. S tímto přístupem k životu dávala druhým kontrolu nad svými pocity a chováním. Když to činíme, jsme hnáni každým větrem mínění – a v současné době všudypřítomných sociálních sítí nabývá takový vítr intenzity hurikánu.
Drahé sestry, proč byste se měly vzdávat svého štěstí kvůli člověku, nebo kvůli skupině lidí, kterým na vás – či na vašem štěstí – pramálo záleží?
Zjistíte-li, že si děláte starosti s tím, co o vás říkají druzí lidé, chtěl bych vám navrhnout tento protilék – mějte na paměti, kdo jste. Mějte na paměti, že jste z královského rodu království Božího, dcerami Nebeských rodičů, kteří vládnou celému vesmíru.
Máte duchovní DNA Boha. Máte jedinečné dary, které vzešly z vašeho duchovního stvoření a rozvíjely se během nesmírně dlouhého údobí vašeho předsmrtelného života. Jste dětmi milosrdného a věčného Otce v nebi, Hospodina zástupů, Toho, kdo stvořil vesmír, rozesel po jeho ohromném prostoru rotující hvězdy a umístil planety na jim stanovenou oběžnou dráhu.
Jste v Jeho rukou.
Ve velmi dobrých rukou.
V láskyplných rukou.
V pečujících rukou.
A nic, co o vás kdy kdo řekne, na tom nemůže nic změnit. Jejich slova jsou ve srovnání s tím, co o vás říká Bůh, bezvýznamná.
Jste Jeho drahocennými dětmi.
Miluje vás.
I když klopýtáte, i když se od Boha odvracíte, On vás miluje. Máte-li pocit, že jste ztracené, opuštěné či zapomenuté – nebojte se. Dobrý pastýř vás najde. Vezme vás na ramena. A donese vás domů.2
Drahé sestry, dovolte prosím, aby se vám tyto božské pravdy zapsaly hluboko do srdce. A zjistíte, že je mnoho důvodů nebýt smutné, neboť máte věčné určení, jež je třeba naplnit.
Milovaný Spasitel světa dal život za to, abyste se mohly rozhodnout toto určení proměnit ve skutečnost. Vzaly jste na sebe Jeho jméno; jste Jeho učednicemi. A díky Němu se můžete odít rouchem věčné slávy.
Nesnášenlivka
Druhá sestra se hněvala na svět. Stejně jako její smutná sestra měla pocit, že příčinou všech jejích problémů v životě je někdo jiný. Vinu dávala své rodině, přátelům, šéfovi a spolupracovníkům, policii, sousedům, církevním vedoucím, současným módním trendům, dokonce i intenzitě erupcí na slunci a obyčejné smůle. A na všechny zmíněné se obořovala.
Nepovažovala se za špatného člověka. Naopak – měla pocit, že se jen brání. Všechny ostatní, jak se domnívala, podněcuje sobectví, malichernost a nenávist. Ji samotnou, na druhé straně, motivují dobré úmysly – spravedlnost, zásadovost a láska.
Naneštěstí je směr uvažování nahněvané sestry až příliš běžný. Toto zaznamenala nedávná studie, která zkoumala konflikty mezi soupeřícími skupinami. Vědci v rámci této studie udělali rozhovory s Palestinci a Izraelci na Blízkém východě a republikány a demokraty ve Spojených státech. Zjistili, že „každá strana měla pocit, že jejich vlastní skupinu motivuje spíše láska než nenávist, ale na otázku, proč se daného konfliktu účastní skupina jejich soupeřů, poukázali na to, že motivačním prvkem [té druhé] skupiny je nenávist“.3
Jinými slovy – každá skupina se považovala za „ty dobré“ – spravedlivé, laskavé a pravdomluvné. A naopak – své protivníky vnímali jako „ty špatné“ – neinformované, nečestné, a dokonce zlé.
V roce, kdy jsem se narodil, byl svět ponořen do strašlivé války, jež světu způsobila ochromující zármutek a sžíravé strasti. Tuto válku zapříčinil můj vlastní národ, mí lidé – skupina lidí, kteří označovali určité další skupiny za zlovolné a rozdmýchávali vůči nim nenávist.
Ty, kteří se jim nelíbili, umlčovali. Zostuzovali a démonizovali je. Považovali je za méněcenné – dokonce pod úroveň lidských bytostí. Jakmile snižujete určitou skupinu lidí, máte větší tendenci ospravedlňovat slova a skutky násilí, jež jsou proti ní namířeny.
Chvěji se hrůzou, když pomyslím na to, co se stalo v Německu ve 20. století.
Když nám někdo oponuje nebo s námi nesouhlasí, je lákavé předpokládat, že s ním není něco v pořádku. A odtud je jen krůček k tomu, abychom jeho slovům či skutkům přičítali ty nejhorší pohnutky.
Musíme se samozřejmě vždy zasazovat o to, co je správné, a občas kvůli tomu musíme pozvednout hlas. Ale když tak činíme s hněvem či nenávistí v srdci – když se na druhé obořujeme s úmyslem je zranit, zostudit či umlčet – pak je možné, že tak nečiníme ve spravedlivosti.
Čemu učil Spasitel?
„Jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví,
Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích.“4
To je Spasitelův způsob. Je to první krok ke zbourání bariér, z nichž pramení tolik hněvu, nenávisti, rozporů a násilí ve světě.
„Ano,“ můžete namítnout, „byla bych ochotna milovat své nepřátele, kdyby jen byli oni ochotni udělat totéž.“
Ale na tom ve skutečnosti nezáleží, že? Neseme zodpovědnost za své učednictví; a to má jen málo – pokud vůbec něco – společného s tím, jak se k nám chovají druzí. Samozřejmě doufáme, že budou na oplátku chápající a vlídní, ale naše láska k nim nezávisí na tom, co pociťují oni k nám.
Naše snaha milovat své nepřátele je možná v srdci obměkčí a změní k lepšímu. A možná ne. Ale to nic nemění na našem závazku následovat Ježíše Krista.
A tak budeme jakožto členové Církve Ježíše Krista milovat své nepřátele.
Překonáme hněv či nenávist.
Naplníme své srdce láskou ke všem Božím dětem.
Podáme pomocnou ruku druhým, abychom jim žehnali a sloužili – a to i těm, kteří nás možná „utiskují a [nám] se protiví“.5
Pravý učedník
Třetí sestra představuje pravou učednici Ježíše Krista. Dělala něco, co může být nesmírně těžké – důvěřovala Bohu i tváří v tvář posměchu a strastem. Nějak si udržovala víru a naději navzdory opovržení a cynismu, které ji obklopovaly. Žila radostně – ne proto, že by byla radostná její situace, ale proto, že byla šťastná ona sama.
Každý z nás se na cestě životem setká s protivenstvím. Jak lze zaměřit svou vizi na nádherné štěstí zaslíbené věrným, když se nás tolik sil snaží rozptýlit?
Domnívám se, že odpověď obsahuje sen, který se zdál jednomu prorokovi před několika tisíci lety. Ten prorok se jmenoval Lehi a jeho sen je zaznamenán v drahocenné a úžasné Knize Mormonově.
Lehi viděl ve snu rozlehlé pole a na něm úžasný strom, který byl nepopsatelně nádherný. Také viděl velké skupiny lidí, které se ke stromu blížily. Tito lidé chtěli ochutnat jeho skvělé ovoce. Domnívali se, že na základě toho získají pocit velikého štěstí a trvalého pokoje.
Ke stromu vedla úzká cesta a podél ní byla železná tyč, která lidem pomáhala se na oné cestě udržet. Ale byla tam také mlha temnoty, která jim zastírala pohled jak na cestu, tak na onen strom. A ještě nebezpečnější byl možná hlasitý smích a posměšky, jež se ozývaly z veliké a prostorné stavby poblíž. Je šokující, že některé lidi, kteří došli ke stromu a ochutnali jeho úžasné ovoce, výsměch dokonce přiměl k tomu, aby se začali stydět a odešli pryč.6
Možná začali pochybovat o tom, že je onen strom opravdu tak krásný, jak se kdysi domnívali. Možná začali pochybovat, zda se to, co zažili, opravdu stalo.
Snad se domnívali, že pokud se od stromu odvrátí, bude život jednodušší. Možná se jim už nebude nikdo posmívat.
A lidé, kteří si z nich tropili legraci, vlastně vypadali, že jsou docela šťastní a mají se dobře. A tak třeba, když onen strom opustí, je společenství z oné veliké a prostorné budovy uvítá a bude je chválit za jejich úsudek, inteligenci a důvtip.
Vytrvejte na cestě
Drahé sestry, drahé přítelkyně, je-li podle vás těžké držet se oné tyče ze železa a neochvějně kráčet vstříc spasení, způsobují-li posměšky druhých, na pohled tak sebevědomých, že váháte, trápí-li vás nezodpovězené otázky či nauky, jimž zatím nerozumíte, zarmucuje-li vás zklamání, vyzývám vás, abyste si vybavily Lehiův sen.
Vytrvejte na oné cestě!
Nikdy se nepouštějte tyče ze železa – slova Božího!
A když se bude někdo pokoušet vás zahanbit za to, že přijímáte Boží lásku, nevšímejte si ho.
Nikdy nezapomínejte, že jste děti Boží; čekají vás bohatá požehnání; zvládnete-li se naučit činit Jeho vůli, budete s Ním znovu žít!7
Zaslíbení chvály a přijetí od světa jsou nespolehlivá, nepravdivá a neuspokojivá. Boží zaslíbení jsou spolehlivá, pravdivá a radostná – nyní a na věky.
Vybízím vás, abyste na náboženství a víru nahlížely z vyšší perspektivy. Nic, co nabízí ona veliká a prostorná stavba, nelze srovnat s ovocem, jež přináší život v souladu s evangeliem Ježíše Krista.
Vskutku, „čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, [to] připravil Bůh těm, kteříž jej milují“.8
Zjistil jsem sám pro sebe, že cesta učednictví v evangeliu Ježíše Krista je cestou k radosti. Je to cesta k bezpečí a pokoji. Je to cesta k pravdě.
Svědčím o tom, že darem a mocí Ducha Svatého toto můžete samy pro sebe zjistit i vy.
A mezitím – bude-li pro vás obtížné kráčet po oné cestě – doufám, že naleznete útočiště a sílu v našich úžasných církevních organizacích – v Primárkách, Mladých ženách či Pomocném sdružení. Jsou jako zastávky na cestě, kde můžete obnovit svou sebedůvěru a víru k dalšímu putování. Jsou bezpečným domovem, kde můžete pociťovat, že tam patříte, a získat povzbuzení od svých sester a spoluučednic.
To, čemu se naučíte v Primárkách, vás připraví na další pravdy, jimž se naučíte jako mladé ženy. Cesta učednictví, po níž kráčíte ve své třídě Mladých žen, vede k přátelství a sesterství v Pomocném sdružení. Každým krokem na této cestě získáváte další příležitosti dávat najevo lásku k druhým prostřednictvím skutků víry, soucitu, pravé lásky, ctnosti a služby.
Rozhodnutí kráčet po této cestě učednictví povede k nevýslovnému štěstí a naplnění vaší božské podstaty.
Nebude to lehké. Bude to od vás vyžadovat to nejlepší – veškerou vaši inteligenci, tvořivost, víru, zásadovost, sílu, odhodlání a lásku. Ale jednoho dne pohlédnete zpět na své úsilí – a jak budete vděčné za to, že jste zůstaly silné, že jste věřily a že jste se neodchýlily z cesty!
Vytrvejte
Možná je toho, co v životě nemůžete nijak ovlivnit, mnoho. Ale nakonec bude ve vaší moci rozhodnout jak o cíli své cesty, tak o mnoha zkušenostech, které během ní učiníte. V životě nezáleží ani tak na vašich schopnostech jako na vašich rozhodnutích.9
Nemůžete připustit, aby vás okolnosti rozesmutnily.
Nemůžete připustit, aby vás rozhněvaly.
Můžete se radovat z toho, že jste dcery Boží. Můžete najít radost a štěstí v Boží milosti a v lásce Ježíše Krista.
Můžete být šťastné.
Vyzývám vás, abyste naplnily své srdce vděčností za hojnou a nekonečnou Boží dobrotivost. Drahé sestry, vy to dokážete! Modlím se s veškerým citem své duše, abyste se rozhodly vytrvat na cestě ke stromu života. Modlím se, abyste se rozhodly pozvednout hlas a proměnily svůj život v nádhernou symfonii chvály, radujíce se z toho, co láska Boží, zázraky Jeho Církve a evangelium Ježíše Krista mohou přinést světu.
Píseň pravého učednictví může některým znít falešně, či dokonce příliš hlasitě. Je tomu tak od počátku časů.
Ale pro našeho Nebeského Otce a ty, kteří Ho milují a ctí, je to ta nejdražší a nejkrásnější píseň – nádherná a posvěcující píseň vykupující lásky a služby Bohu a bližním.10
Zanechávám vám své požehnání apoštola Páně, abyste našly sílu a odvahu radostně prospívat jakožto dcery Boží, zatímco budete s radostí kráčet každý den po úžasné cestě učednictví. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.