Duben 2018 | Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy

    Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy

    Duben 2018 Generální konference

    Když se naučíme ochotně odpouštět těm, kteří se vůči nám dopustili přestupku, budeme moci všichni obdržet nevýslovný pokoj a partnerství s naším Spasitelem.

    „Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.

    I nalezly kámen odvalený od hrobu.

    A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.

    I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.

    Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?

    Neníť ho tuto, ale vstalť jest.“1

    Zítra, o velikonočním sabatu, si zvláštním způsobem připomeneme to, co pro nás vykonal Ježíš Kristus: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“2 Jednou budeme vzkříšeni tak jako On, abychom žili na věky.

    Skrze zázrak posvátného Usmíření Ježíše Krista můžeme rovněž obdržet dar odpuštění svých hříchů a přestupků, pokud přijmeme příležitost a zodpovědnost činit pokání. A pokud obdržíme nezbytné obřady, budeme dodržovat smlouvy a budeme poslušni přikázání, budeme moci obdržet věčný život a oslavení.

    Dnes bych se rád zaměřil na odpuštění – nezbytný a drahocenný dar, který nám náš Spasitel a Vykupitel Ježíš Kristus nabízí.

    Jedné prosincové noci roku 1982 mě a mou ženu Terry u nás doma v Pocatellu v Idahu probudilo zvonění telefonu. Když jsem telefon zvedl, slyšel jsem pouze vzlykání. Po chvilce má sestra s obtížemi pronesla: „Tommy je mrtvý.“

    Dvacetiletý opilý řidič, který se bezohledně řítil rychlostí přes 135 km za hodinu, projel na předměstí Denveru ve státě Colorado na červenou. Prudce narazil do vozidla, které řídil můj nejmladší bratr Tommy, a na místě zabil jeho i jeho manželku Joan. Vraceli se z vánočního večírku domů ke své malé dcerce.

    S manželkou jsme okamžitě odletěli do Denveru a šli jsme do pohřebního ústavu. Tam jsme se setkali s mými rodiči a sourozenci a truchlili jsme nad ztrátou našeho milovaného Tommyho a Joan. Přišli jsme o ně kvůli nesmyslnému trestnému činu. Měli jsme zlomené srdce a v nitru jsem začal vůči onomu mladému viníkovi pociťovat sílící hněv.

    Tommy pracoval jako právník na ministerstvu spravedlnosti Spojených států a směřoval k tomu, aby se na příštích několik let stal pevným zastáncem ochrany půdy domorodých obyvatel Ameriky a přírodních zdrojů.

    Po nějaké době se s mladíkem konalo soudní líčení, při němž byl uznán vinným z usmrcení z nedbalosti. Moji rodiče a nejstarší sestra Katy se líčení zúčastnili i přes přetrvávající bolest a zármutek. Byli tam rovněž rodiče opilého řidiče, kteří po skončení líčení seděli na lavici a vzlykali. Moji rodiče a sestra seděli poblíž a snažili se ovládnout vlastní emoce. Po chvíli rodiče a sestra vstali, přistoupili k rodičům opilého řidiče a nabídli jim slova útěchy a odpuštění. Muži si potřásli rukou; ženy se držely za ruce; všichni prožívali hlubokou bolest, plakali a připustili, že obě rodiny nesmírně trpěly a stále trpí. Maminka, tatínek a Katy šli svou poklidnou silou a odvahou příkladem a ukázali naší rodině, jak vypadá odpuštění.

    To, že v takové chvíli dokázali odpustit, způsobilo, že i mé srdce se obměkčilo a otevřela se mi cesta k uzdravení. Časem jsem se naučil tomu, jak mít odpouštějící srdce. Jenom díky pomoci Knížete pokoje mi bylo mé bolestivé břemeno odňato. V srdci se mi po Tommym a Joan bude vždy stýskat, ale odpuštění mi nyní umožňuje, abych na ně vzpomínal s nespoutanou radostí. A vím, že jednou budeme opět spolu jako rodina.

    Netvrdím, že máme schvalovat nezákonné jednání. Moc dobře víme, že lidé musí nést odpovědnost za trestné činy a občanská provinění. Zároveň ale víme, že jako synové a dcery Boží následujeme učení Ježíše Krista. Musíme odpouštět, i když se zdá, že si druzí naše odpuštění možná nezasluhují.

    Spasitel učil:

    „Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.

    Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich.“3

    Když se naučíme ochotně odpouštět těm, kteří se vůči nám dopustili přestupku, budeme moci všichni obdržet nevýslovný pokoj a partnerství s naším Spasitelem. Toto partnerství nám do života jednoznačně a nezapomenutelně přináší Spasitelovu moc.

    Apoštol Pavel radil:

    „Protož oblectež se jako vyvolení Boží, … v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost;

    Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek. … Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.“4

    Sám Pán prohlásil:

    „Pročež, pravím vám, že si máte navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích.

    Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“5

    Učení našeho Spasitele a Vykupitele, Ježíše Krista, je jasné; hříšník musí být ochoten odpouštět druhým, pokud chce mít naději, že sám získá odpuštění.6

    Bratři a sestry, jsou v našem životě lidé, kteří nám ublížili? Přechováváme v sobě zdánlivě plně ospravedlnitelné pocity zášti a hněvu? Dovolujeme pýše, aby nám bránila odpustit a zbavit se negativních pocitů? Vyzývám nás všechny, abychom plně odpustili a zakusili uzdravení ve svém nitru. A i když odpuštění nepřijde dnes, vězte, že budeme-li si ho přát a snažit se ho dosáhnout, pak přijde – tak jako nakonec přišlo po bratrově smrti i ke mně.

    Pamatujte také prosím na to, že základním prvkem odpuštění je i odpuštění sobě samému.

    „Ten, kdo činil pokání z hříchů svých,“ praví Pán, „tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.“7

    Snažně nás všechny v tento den prosím, abychom pamatovali na příklad Ježíše Krista a následovali ho. Na kříži na Golgotě v bolestech pronesl tato slova: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“8

    Když budeme mít ducha odpuštění a budeme podle něj jednat, tak budeme moci, podobně jako moji rodiče a starší sestra, prožít naplnění tohoto Spasitelova slibu: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“9

    Svědčím o tom, že tento pokoj do našeho života přijde tehdy, když budeme dbát učení Ježíše Krista a následovat Jeho příklad tím, že budeme odpouštět druhým. Slibuji vám, že když odpustíme, Spasitel nás posílí a do života nám začne plynout Jeho moc a radost.

    Jeho hrob je prázdný. Kristus žije! Znám Ho. Miluji Ho. Jsem vděčný za Jeho milost, která je posilující mocí dostačující k uzdravení všeho. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.

    Ukázat odkazySkrýt odkazy

      Poznámky

      1. Lukáš 24:1–6.

      2. Jan 3:16.

      3. Matouš 6:14–15.

      4. Kolossenským 3:12–13; zvýraznění přidáno.

      5. Nauka a smlouvy 64:9–10.

      6. Viz James E. Talmage, The Articles of Faith, 12th ed. (1924), 110.

      7. Nauka a smlouvy 58:42.

      8. Lukáš 23:34.

      9. Jan 14:27.