Malé a prosté věci
Je nutné si připomínat, že souhrn těchto zdánlivě malých věcí v průběhu delší doby je příčinou toho, že se uskutečňují věcí veliké.
I.
Drazí bratři a sestry, podobně jako vás i mě hluboce ovlivňují, vzdělávají a inspirují poselství, hudba a vnímání toho, že jsme zde nyní spolu. Jsem si jist, že mluvím i za vás, když vyjádřím díky našim bratrům a sestrám, kteří nás jako nástroje v rukou Páně v těchto společných chvílích posílili.
Jsem vděčný, že k vám mohu hovořit o velikonoční neděli. Dnes se připojujeme k dalším křesťanům v oslavách Vzkříšení Pána Ježíše Krista. Pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů představuje doslovné Vzkříšení Ježíše Krista pilíř jejich víry.
Díky tomu, že věříme záznamům o doslovném Vzkříšení Ježíše Krista uvedeným v Bibli i v Knize Mormonově, věříme také mnohým naukám z písem ohledně toho, že podobně budou vzkříšeni všichni smrtelníci, kteří kdy žili na této zemi. Toto vzkříšení nám dává to, co apoštol Petr nazval živou nadějí. (Viz 1. Petrova 1:3.) Touto živou nadějí je naše přesvědčení, že smrt nepředstavuje konec naší totožnosti, ale je pouze nezbytným krokem v milosrdném plánu Nebeského Otce vytvořeném za účelem spasení Jeho dětí. Tento plán vyžaduje přechod ze smrtelnosti do nesmrtelnosti. Ústředním bodem tohoto přechodu je soumrak smrti a slavné jitro umožněné díky Vzkříšení našeho Pána a Spasitele, jež tuto velikonoční neděli oslavujeme.
II.
V nádherné písni, jejíž slova napsala Eliza R. Snowová, zpíváme:
V rámci naplňování tohoto božského plánu se scházíme na shromážděních, včetně této konference, abychom jeden druhého učili a povzbuzovali.
Dnes dopoledne pociťuji inspiraci zaměřit se ve svém proslovu na Almovo učení určené jeho synu Helamanovi, jež je zaznamenáno v Knize Mormonově: „Malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké.“ (Alma 37:6.)
V evangeliu Ježíše Krista se učíme mnoha malým a prostým věcem. Je nutné si připomínat, že souhrn těchto zdánlivě malých věcí v průběhu delší doby je příčinou toho, že se uskutečňují věcí veliké. Na toto téma pronesli generální autority a další uznávaní učitelé již mnoho proslovů. Toto téma je tak důležité, že pociťuji nabádání o něm mluvit znovu.
To, jakou mají malé a prosté věci v průběhu delší doby moc, mi připomnělo něco, co jsem spatřil nedávno při ranní procházce. Toto je fotografie, kterou jsem během ní pořídil. Silný a pevný betonový chodník praská. Způsobil to nějaký velký a mocný nápor? Ne, příčinou praskliny je pomalý a nepatrný růst kořene, který tam dosahuje od nedalekého stromu. Zde je podobný příklad, který jsem spatřil v jiné ulici.
Síla, která tyto těžké betonové chodníky rozlámala, byla příliš malá na to, aby se dala denně, či dokonce měsíčně měřit, ale za delší období měla nesmírně mocný vliv.
Stejně mocný vliv mají za delší období i malé a prosté věci, kterým nás učí písma a žijící proroci. Pomyslete na studium písem, o němž se učíme, že ho máme začleňovat do svého každodenního života. Nebo na osobní a rodinné modlitby na kolenou, které jsou pro věrné Svaté posledních dnů běžným zvykem. Pomyslete na to, jak mládež navštěvuje seminář, nebo na výuku v institutu pro mladé dospělé. Přestože se každá z těchto činností může zdát malá a prostá, za delší období vedou k mocnému duchovnímu povznesení a růstu. Děje se tak proto, že každá z těchto malých a prostých věcí přivolává společenství Ducha Svatého – Svědka, který nás osvěcuje a vede k pravdě, jak to vysvětlil president Eyring.
Dalším zdrojem duchovního povznesení a růstu je ustálený zvyk činit pokání i ze zdánlivě malých přestupků. Inspirované sebehodnocení nám může pomoci uvědomit si, kde jsme neuspěli a jak se můžeme zlepšit. Toto pokání má každý týden předcházet přijímání svátosti. Několik námětů, které v procesu pokání můžeme vzít v úvahu, zmiňuje náboženská píseň „Co jsem dobrého dnes vykonal?“
Co jsem dobrého dnes pro svět vykonal,
když jsem pomoci v nouzi měl?
Zdali zmírnil jsem žal, pocit radosti dal?
Když ne, tak jsem neuspěl.
Měl někdo dnes břímě mnohem lehčí,
když rád jsem mu pomohl s ním?
Bylo chorému lépe, i pro mou péči,
byl jsem v nejtěžší chvíli snad s ním?2
Tyto věci jsou dozajista malé, ale jsou také dozajista dobrým příkladem toho, čemu Alma učil svého syna Helamana: „A Pán Bůh užívá prostředků, aby uskutečnil své veliké a věčné záměry; a velice malými prostředky Pán … uskutečňuje spasení mnoha duší.“ (Alma 37:7.)
President Steven C. Wheelwright popsal Almovo učení posluchačům na Univerzitě Brighama Younga-Havaj inspirovaně těmito slovy: „Alma svému synovi potvrzuje, že vzor, kterým se Pán vskutku řídí, když v Něho uplatňujeme víru a řídíme se Jeho radami v malých a prostých věcech, spočívá v tom, že nám každý den žehná malými zázraky a v průběhu času podivuhodnými díly.“3
President Howard W. Hunter učil: „Mnohdy jsou to právě tyto běžn[é] … povinnosti, které mají ten největší pozitivní vliv na život druhých, když tyto povinnosti porovnáváme s tím, co svět tak často považuje za významné.“4
Přesvědčivě vyjádřené světské učení týkající se téže zásady pochází od bývalého senátora z Indiany Dana Coatse, který napsal: „Jedinou přípravou na určité důležité rozhodnutí, které může změnit něčí život, nebo dokonce i národ, jsou stovky a tisíce bezděčných, charakter formujících a zdánlivě bezvýznamných rozhodnutí, která činíme v soukromí.“5
K těmto „zdánlivě bezvýznamným“ osobním rozhodnutím patří to, jak využíváme svůj čas, co sledujeme v televizi a na internetu, co čteme, jakým uměním a hudbou se obklopujeme v práci i doma, jakou zábavu vyhledáváme a jak uplatňujeme svůj závazek být čestní a pravdomluvní. Další zdánlivě malou a prostou věcí je slušnost a srdečnost při jednání s druhými.
Žádná z těchto žádoucích malých a prostých věcí nás nepozvedne k ničemu velkému, pokud je nebudeme soustavně a nepřetržitě uplatňovat v praxi. Uvádí se, že president Brigham Young řekl: „Náš život se skládá z malých, prostých situací, které, když se spojí dohromady, nabudou velké důležitosti a výstižně shrnou celý život daného muže či ženy.“6
Jsme obklopeni vlivy médií a kulturním úpadkem, které jako dravý proud strhnou s sebou na nižší úroveň i naše hodnoty, pokud jim nebudeme neustále odolávat. Abychom pluli proti proudu ke svému věčnému cíli, musíme neustále pádlovat. Pomůže, když budeme součástí družstva, které pádluje společně, podobně jako veslařská posádka. Když tento příklad dále rozvinu, tyto proudy kulturního prostředí jsou tak silné, že pokud někdy přestaneme pádlovat, strhnou nás s sebou někam, kam se dostat nechceme, ale bude to neodvratné, nebudeme-li se neustále snažit plout vpřed.
Nefi poté, co vylíčil zdánlivě nepodstatnou událost, která měla značné následky, napsal: „A tak vidíme, že malými prostředky může Pán uskutečniti věci veliké.“ (1. Nefi 16:29.) Pozoruhodný příklad této zásady najdeme ve Starém zákoně. Dočítáme se tam, jak Izraelity sužovali ohniví hadi. Mnozí lidé na jejich uštknutí zemřeli. (Viz Numeri 21:6.) Když se Mojžíš modlil o pomoc, byl inspirován, aby vyrobil „hada měděného, a vyzdvihl jej na sochu“. Poté, „když ušťkl had někoho, a on vzhlédl na hada měděného, … zůstal živ“. (Verš 9.) Taková maličkost k tak zázračnému výsledku! Avšak, jak Nefi vysvětlil, když o tomto příkladu učil ty, kteří se bouřili proti Pánu, přestože Pán připravil prostý způsob, jak mohli být uzdraveni, „pro jednoduchost onoho způsobu neboli jeho snadnost“ (1. Nefi 17:41) byli mnozí, kteří zahynuli.
Tento příklad a nauka nám připomínají, že to, že je cesta jednoduchá nebo zadaný úkol snadný, nemůže znamenat, že pro dosažení našeho spravedlivého přání nejsou důležité.
Podobně i malé skutky neposlušnosti či drobná opomenutí řídit se spravedlivými zvyky nás mohou stáhnout k něčemu, před následky čehož jsme byli varováni, abychom se tomu vyhnuli. Příkladem toho je Slovo moudrosti. Vliv jedné cigarety, jedné sklenky alkoholu nebo jedné dávky nějaké jiné drogy na naše tělo pravděpodobně nelze změřit. Časem se však tento vliv umocní a může být nevratný. Vzpomeňte si na chodník popraskaný v důsledku pozvolného růstu kořene stromu. Jedno je jisté – hrůzným následkům přijímání čehokoli, z čeho může vzniknout závislost, jako jsou drogy, které útočí na naše tělo, nebo pornografické materiály, které znehodnocují naši mysl, se lze zcela vyhnout, pokud je nikdy nepřijmeme poprvé – ani jedenkrát.
President M. Russell Ballard popsal před mnoha lety publiku na generální konferenci to, „jak mohou mít malé a prosté věci negativní a ničivý dopad na spasení určitého člověka“. Učil: „Tak jako slabá vlákna, která tvoří přízi, poté nit a nakonec provaz, se tyto malé věci, spojí-li se dohromady, mohou stát příliš silnými, než abychom se z nich dokázali vymanit. Vždy si musíme být vědomi moci, kterou tyto malé a prosté věci mohou mít na utváření duchovnosti,“ řekl. „Zároveň si musíme být vědomi toho, že Satan použije malé a prosté věci k tomu, aby nám přivodil zoufalství a utrpení.“7
President Wheelwright adresoval svým studentům na univerzitě BYU-Havaj podobné varování: „Právě opomíjení těchto malých a prostých věcí je příčinou toho, že víra kolísá, zázraky ustávají a postup směrem k Pánu a k Jeho království se zprvu zastaví a poté se začne hroutit, neboť hledání království Božího nahrazují ve vzrůstající míře časné zájmy a světské tužby.“8
Abychom se ochránili před negativními vlivy, které se sčítají a jsou pro náš duchovní pokrok ničivé, musíme se řídit duchovním vzorem malých a prostých věcí. Starší David A. Bednar popsal tuto zásadu na Konferenci žen, která se konala na BYU: „O podstatě a důležitosti tohoto duchovního vzoru se můžeme mnohému naučit z techniky … kapání vody na půdu velmi pomalým tempem“ v porovnání se zaplavením nebo nastříkáním velkého množství vody tam, kde to nemusí být potřeba.
Vysvětlil: „Vytrvalé kapky vody se vsakují hluboko do země a zajistí vysokou míru půdní vlhkosti, ve které mohou rostliny prospívat. Podobně, pokud se vy i já soustředíme na časté přijímání neutuchajících kapek duchovní výživy, může pak evangelium zapustit hluboké kořeny do naší duše, pevně se usadit a ukotvit a nést výjimečné a lahodné ovoce.“
A pokračoval: „Tento duchovní vzor malých a prostých věcí, jež dávají vzniknout věcem velikým, je zdrojem pevnosti a neochvějnosti, prohlubující se oddanosti a úplnějšího obrácení k Pánu Ježíši Kristu a k Jeho evangeliu.“9
Prorok Joseph Smith učil této zásadě slovy, která jsou nyní součástí Nauky a smluv: „Nechť to žádný člověk nepovažuje za malé věci; neboť je mnohé, … co se týká svatých a co závisí na těchto věcech.“ (NaS 123:15.)
V souvislosti s prvními snahami o založení Církve v Missouri Pán vyzýval k trpělivosti, neboť „všechny věci se musejí státi ve své době“ (NaS 64:32). Poté udělil toto důležité ponaučení: „Pročež, nebuďte znaveni konáním dobra, neboť kladete základ velikého díla. A z malých věcí pochází to, co je veliké.“ (NaS 64:33.)
Věřím, že si všichni přejeme řídit se výzvou presidenta Russella M. Nelsona, abychom kráčeli dál „cestou smlouvy“.10 Naše odhodlání tak činit je posilováno soustavným vykonáváním „malých věcí“, kterým nás učí evangelium Ježíše Krista a vedoucí Jeho Církve. Vydávám o Něm svědectví a svolávám Jeho požehnání na všechny, kteří se snaží vytrvat na Jeho cestě smlouvy, ve jménu Ježíše Krista, amen.