Pravda a plán

Když hledáme pravdu ohledně náboženství, máme používat duchovní metody vhodné pro toto bádání – modlitbu, svědectví Ducha Svatého a studium písem a slov novodobých proroků. Vždy mě zarmoutí, když slyším o někom, kdo říká, že ztratil náboženskou víru kvůli světským učením. Ti, kteří jednou měli duchovní vizi, si mohou sami přivodit duchovní slepotu. Jak řekl president Henry B. Eyring: „Jejich problém nespočívá v tom, co podle svého názoru vidí; spočívá v tom, co zatím vidět nemohou.“¹

Vědecké metody nás přivádějí k tomu, co nazýváme vědeckou pravdou. „Vědecká pravda“ však nezahrnuje celý život. Ti, kteří se neučí „studiem a také vírou“ (Nauka a smlouvy 88:118), omezují své chápání pravdy na to, co si mohou ověřit vědeckými prostředky. To klade jejich hledání pravdy umělé meze.

President James E. Faust řekl: „Ti, kteří byli [pokřtěni], vystavují svou věčnou duši riziku tím, že se nedbale věnují pouze světským zdrojům poznání. Věříme, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů obsahuje plnost Kristova evangelia, kteréžto evangelium je podstatou pravdy a věčného osvícení.“²

Opravdovou a trvalou radost získáváme tím, že poznáváme pravdu ohledně toho, kdo jsme, ohledně účelu smrtelného života a ohledně toho, kam půjdeme, až zemřeme, a také podle toho jednáme. Tyto pravdy se nemůžeme dozvědět pomocí vědeckých či světských metod.

Nyní budu hovořit o znovuzřízených pravdách evangelia, které jsou základem nauky Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Prosím pozorně se nad těmito pravdami zamyslete. Vysvětlují mnohé ohledně naší nauky a zvyklostí, včetně několika věcí, kterým možná ještě nerozumíme.

Existuje Bůh, který je milujícím Otcem duchů všech lidí, kteří kdy žili nebo budou žít.

Pohlaví je věčné. Než jsme se narodili na tuto zemi, všichni jsme žili v Boží přítomnosti jako duchové mužů nebo žen.

Sbor Tabernáklu na Chrámovém náměstí nám právě zazpíval píseň „Věrně následuji Boží plán“.³ To je plán, který připravil Bůh, aby všechny Jeho duchovní děti mohly činit věčný pokrok. Tento plán je pro každého z nás životně důležitý.

Podle tohoto plánu stvořil Bůh tuto Zemi jako místo, kde se Jeho milované duchovní děti mohou narodit do smrtelnosti, aby získaly fyzické tělo a měly příležitost činit věčný pokrok tím, že se budou spravedlivě rozhodovat.

Aby rozhodování ve smrtelnosti bylo smysluplné, je třeba se rozhodovat mezi dvěma soupeřícími silami dobra a zla. Muselo začít existovat protivenství, a tudíž i protivník, který byl za vzpouru vyvržen a kterému bylo umožněno, aby pokoušel Boží děti, aby jednaly v rozporu s Božím plánem.

Účelem Božího plánu je dát Jeho dětem příležitost zvolit si věčný život. Toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím zkušenosti ve smrtelnosti a poté po smrti prostřednictvím posmrtného růstu v duchovním světě.

V průběhu smrtelného života budeme všichni pošpiněni hříchem tím, že se poddáme zlovolným pokušením protivníka, a nakonec zemřeme. Se všemi těmito překážkami jsme souhlasili díky tomu, že jsme se spoléhali na ujištění v onom plánu, že Bůh, náš Otec, nám poskytne Spasitele, svého Jednorozeného Syna, který nás zachrání prostřednictvím všeobecného vzkříšení, kdy budeme po smrti opět žít v těle. Spasitel nám také poskytne usmíření, skrze které za všechny zaplatí cenu požadovanou za to, aby byli očištěni od hříchu za podmínek, které stanovil. K těmto podmínkám patří víra v Krista, pokání, křest, dar Ducha Svatého a další obřady vykonávané kněžskou pravomocí.

Boží veliký plán štěstí zajišťuje dokonalou rovnováhu mezi věčnou spravedlností a milosrdenstvím, které můžeme obdržet skrze Usmíření Ježíše Krista. Také nám umožňuje, abychom se v Kristu stali novým stvořením.

Milující Bůh každému z nás nabízí pomocnou ruku. Víme, že skrze Jeho lásku a díky Usmíření Jeho Jednorozeného Syna „může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů [Jeho] evangelia“. (Články víry 1:3; zvýraznění přidáno.)

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je oprávněně známá jako církev, která se zaměřuje na rodinu. Ale méně je chápáno to, že naše zaměření na rodinu se netýká pouze vztahů ve smrtelnosti. Základem našeho náboženství jsou také věčné vztahy. „Rodina je ustanovena Bohem.“⁴ V rámci velikého plánu našeho milujícího Stvořitele je posláním Jeho znovuzřízené Církve pomáhat dětem Božím dosáhnout nadpozemského požehnání oslavení v celestiálním království, čehož lze dosáhnout jedině prostřednictvím věčného manželství mezi mužem a ženou. (Viz Nauka a smlouvy 131:1–3.) Potvrzujeme Pánovo učení, že „pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce“ a že „manželství mezi mužem a ženou je základem Jeho věčného plánu“.⁵

A nakonec, Boží láska je tak veliká, že s výjimkou několika těch, kteří se vědomě stávají syny zatracení, zajišťuje Bůh všem svým dětem budoucnost vyznačující se slávou. Výraz „všechny Jeho děti“ zahrnuje všechny, kteří jsou mrtví. V chrámech za ně vykonáváme obřady v zastoupení. Účelem Církve Ježíše Krista je pomáhat Jeho dětem, aby byly způsobilé dosáhnout toho nejvyššího stupně slávy, kterým je oslavení neboli věčný život. Pro ty, kteří po něm netouží nebo pro něho nejsou způsobilí, poskytl další, byť nižší stupně království slávy.

Každý, kdo chápe tyto věčné pravdy, dokáže pochopit, proč jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů přemýšlíme a jednáme tak, jak to děláme.

Nyní budu hovořit o tom, jak můžeme uplatňovat některé z těchto věčných pravd, kterým lze porozumět pouze ve světle Božího plánu.

Zaprvé – ctíme individuální svobodu jednání. Většina lidí ví o značném úsilí znovuzřízené Církve prosazovat náboženskou svobodu ve Spojených státech a na celém světě. Tímto úsilím se však neprosazují jen naše vlastní zájmy, ale podle Jeho plánu se snažíme napomáhat tomu, aby se všechny Boží děti mohly těšit svobodě rozhodování.

Zadruhé – jsme misionářský lid. Někdy se nás lidé ptají, proč posíláme misionáře do tolika zemí, a to i mezi křesťanské obyvatelstvo. Také se ptají na to, proč věnujeme mnoho milionů dolarů na humanitární pomoc lidem, kteří nejsou členy naší Církve, a proč tuto pomoc nepropojujeme se svým misionářským úsilím. Děláme to proto, že na všechny smrtelníky nahlížíme jako na děti Boží – naše bratry a sestry – a přejeme si podělit se o své duchovní i časné bohatství se všemi.

Zatřetí – život je pro nás posvátný. Naše oddanost Božímu plánu vyžaduje, abychom se stavěli proti potratu a eutanazii.

Začtvrté – někteří lidé jsou znepokojeni určitými postoji naší Církve ohledně manželství a dětí. Naše poznání Božího zjeveného plánu spasení vyžaduje, abychom se stavěli proti současným společenským a legislativním tlakům na ustoupení od tradičního manželství a na provedení změn, které zaměňují nebo pozměňují role pohlaví či homogenizují rozdíly mezi muži a ženami. Víme, že vztahy mezi muži a ženami, jejich totožnost a jejich role jsou pro naplnění Božího velikého plánu zcela zásadní.

Zapáté – také na děti nahlížíme osobitým způsobem. Na přivádění dětí na svět a na jejich výchovu pohlížíme jako na součást Božího plánu a jako radostnou a posvátnou povinnost danou těm, kteří mají moc se na ní podílet. Z našeho pohledu jsou tím největším pokladem na zemi i v nebi naše děti a potomstvo. Musíme proto učit zásadám a praktikám, které poskytnou pro vývoj a štěstí dětí – všech dětí – ty nejlepší podmínky, a zasazovat se o ně.

A nakonec – jsme milované děti Nebeského Otce, který nás učí, že mužskost a ženskost, manželství mezi mužem a ženou a plození a výchova dětí jsou v Jeho velikém plánu štěstí zcela zásadní. Naše stanovisko v těchto zásadních otázkách často vyvolává opozici vůči Církvi. My to považujeme za nevyhnutelné. Protivenství je součástí plánu a Satanův nejhouževnatější odpor se zaměřuje na to, co je v Božím plánu nejdůležitější. Snaží se zničit Boží dílo. Jeho hlavními metodami je zdiskreditovat Spasitele a Jeho božskou pravomoc, zmařit účinky Usmíření Ježíše Krista, odrazovat od pokání, falšovat zjevení a popírat osobní odpovědnost. Také se snaží mást role pohlaví, narušovat manželství a odrazovat od plození dětí – zejména u rodičů, kteří chtějí děti vychovávat v pravdě.

Dílo Páně postupuje kupředu i navzdory organizované a neustálé opozici, které čelíme, zatímco se snažíme praktikovat učení Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Těm, kteří pod tlakem opozice ochabují, nabízím následující rady:

Pamatujte na zásadu pokání, které je dostupné díky moci Usmíření Ježíše Krista. Jak nás nabádal starší Neal A. Maxwell, nepatřete k těm, „kteří by se raději snažili změnit Církev, než by změnili sami sebe“.⁶

Jak nás nabádal starší Jeffrey R. Holland:

„Držte se pevně toho, co již víte, a zůstaňte silní, dokud nepřijde dodatečné poznání. …

V této Církvi je to, co víme, vždy důležitější než to, co nevíme.“⁷

Uplatňujte víru v Pána Ježíše Krista, což je první zásadou evangelia.

A nakonec – vyhledejte pomoc. Naši církevní vedoucí vás mají rádi a usilují o duchovní vedení, aby vám pomohli. Poskytujeme vám mnoho materiálů, které naleznete na stránkách LDS.org a na dalších místech poskytujících podporu pro studium evangelia v domově. Také máme bratry a sestry pověřené pastýřskou službou, kteří jsou povoláni poskytovat láskyplnou pomoc.

Náš milující Nebeský Otec si přeje, aby Jeho děti pociťovaly radost, která je účelem našeho stvoření. Onou radostnou budoucností je věčný život, který budeme moci získat tím, že se budeme tlačit kupředu po cestě, kterou náš prorok, president Russell M. Nelson, často nazývá „cestou smlouvy“. Následující slova pronesl ve svém prvním poselství jako president Církve: „Kráčejte dál cestou smlouvy. Váš závazek následovat Spasitele prostřednictvím toho, že s Ním budete uzavírat smlouvy a pak je dodržovat, vám otevře dveře ke každému duchovnímu požehnání a výsadě, které jsou dostupné mužům, ženám i dětem, ať jsou kdekoli.“⁸

Se vší vážností svědčím o tom, že to, co jsem říkal, je pravdivé a je to umožněno díky učení a Usmíření Ježíše Krista, který toto vše umožňuje na základě velikého plánu Boha, našeho Věčného Otce. Ve jménu Ježíše Krista, amen.