Snaž, snaž, snaž

Drazí bratři a sestry, jsem vděčný za příležitost k vám promluvit. Tato konference pro mě byla a je povznášející a poučná. Hudbu, která tu zazněla, a slova, jež tu byla pronesena, nám vnesl do srdce Duch Svatý. Modlím se o to, aby vám tentýž Duch předal to, co budu říkat já.

Před mnoha lety jsem byl prvním rádcem presidenta okrsku ve východní části Spojených států. Nejednou mi cestou do našich malých odboček říkával: „Hale, když se s někým setkáš, jednej s ním, jako by měl velké potíže, a ve více než polovině případů budeš mít pravdu.“ Nejenže měl pravdu, ale v průběhu let jsem zjistil, že jeho odhad byl příliš nízký. Dnes bych vás rád povzbudil v obtížích, kterým čelíte.

Náš smrtelný život navrhl milující Bůh tak, aby byl pro každého z nás zkouškou a zdrojem růstu. Jistě si vzpomínáte na Boží slova ohledně Jeho dětí při Stvoření světa: „A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“¹

Od samého počátku nebyly tyto zkoušky snadné. Čelíme zkouškám vznikajícím v důsledku toho, že máme smrtelné tělo. Všichni žijeme ve světě, kde zesiluje Satanova válka proti pravdě a našemu osobnímu štěstí. Svět a váš život vám mohou připadat čím dál zmatenější.

Kéž je vám útěchou, že milující Bůh, který dovolil, aby na vás tyto zkoušky přišly, zároveň navrhl spolehlivý způsob, jak jimi projít. Nebeský Otec tak miloval svět, že poslal svého Milovaného Syna, aby nám pomáhal.² Jeho Syn, Ježíš Kristus, za nás obětoval život. Ježíš Kristus snášel v Getsemanech a na kříži tíhu všech našich hříchů. Prožil všechna utrpení, bolesti a následky našich hříchů, aby nás mohl utěšovat a posilovat v každé životní zkoušce.³

Jistě si vzpomenete, co Pán řekl svým služebníkům:

„Otec a já jedno jsme. Já jsem v Otci a Otec ve mně; a nakolik jste mne přijali, jste ve mně a já ve vás.

Pročež, já jsem ve vašem středu a jsem dobrý pastýř a kámen Izraele. Ten, kdo staví na této skále, nikdy nepadne.“⁴

Náš prorok, president Russell M. Nelson, nám dává totéž ujištění. Kromě toho také popsal, jak můžeme na této skále stavět a vložit si Pánovo jméno do srdce, aby nás provázelo našimi zkouškami.

Řekl: „Vy, kteří jste možná chvilkově skleslí, pamatujte, že život nemá být jednoduchý. Po cestě musíme snášet zkoušky a přetrpět smutek. S vědomím toho, že ‚nebude nemožné u Boha žádné slovo‘ (Lukáš 1:37), je třeba mít na paměti, že On je váš Otec. Jste syn nebo dcera, kteří byli stvořeni k Jeho obrazu, a skrze svou způsobilost máte nárok získávat zjevení, jež vám budou ve vašem spravedlivém úsilí pomáhat. Můžete na sebe vzít svaté jméno Páně. Můžete se stát způsobilými mluvit v posvátném jménu Božím. (Viz NaS 1:20.)“⁵

Slova presidenta Nelsona nám připomínají slib, který se nachází v modlitbě svátosti – slib, který Nebeský Otec plní, když děláme to, co naopak slibujeme my.

Poslechněte si ta slova: „Ó Bože, Věčný Otče, prosíme tě ve jménu tvého Syna, Ježíše Krista, abys požehnal a posvětil tento chléb duším všech těch, kteří jej přijímají, aby jej mohli jísti na památku těla tvého Syna a tobě dosvědčiti, ó Bože, Věčný Otče, že jsou ochotni vzíti na sebe jméno tvého Syna a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání, jež jim dal; aby mohli vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi. Amen.“⁶

Pokaždé, když řekneme slovo amen, když je tato modlitba pronesena v náš prospěch, slibujeme, že přijetím chleba jsme ochotni vzít na sebe svaté jméno Ježíše Krista, vždy na Něj pamatovat a zachovávat Jeho přikázání. Na oplátku je nám slíbeno, že budeme moci vždy mít Jeho Ducha, aby byl s námi. Díky těmto zaslíbením je Spasitel onou skálou, na níž můžeme stát bezpečně a beze strachu ve všech bouřích, kterým čelíme.

Když přemítám o slovech této smlouvy a o slíbených požehnáních, která se s ní pojí, přemýšlím, co to znamená být ochotný vzít na sebe jméno Ježíše Krista.

President Dallin H. Oaks vysvětlil: „Je významnou skutečností, že při přijímání svátosti nedosvědčujeme, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista. Dosvědčujeme, že jsme ochotni to udělat. (Viz NaS 20:77.) Skutečnost, že dosvědčujeme pouze svou ochotu, naznačuje, že než na sebe ono posvátné jméno skutečně vezmeme v tom nejdůležitějším smyslu, musí se stát ještě něco dalšího.“⁷

Slova, že jsme „ochotni vzíti na sebe“ Jeho jméno, nám říkají, že i když jsme na sebe Spasitelovo jméno vzali při křtu, braní Jeho jména na sebe křtem nekončí. V průběhu života musíme brát Jeho jméno na sebe neustále, včetně chvil, kdy obnovujeme smlouvy u stolu se svátostí a uzavíráme smlouvy v Pánově svatém chrámu.

A tak se pro nás dvěma zásadními otázkami stávají otázky: „Co musím dělat, abych na sebe bral Jeho jméno?“ a „Jak poznám, že činím pokrok?“

Jednu užitečnou odpověď naznačují slova presidenta Nelsona. Řekl, že na sebe můžeme vzít Spasitelovo jméno a že můžeme hovořit v Jeho zastoupení. Když hovoříme v Jeho zastoupení, sloužíme Mu. „Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“⁸

Hovořit v Jeho zastoupení vyžaduje modlitbu víry. Chceme-li se dozvědět, jaká slova bychom mohli použít, abychom Spasiteli pomohli v Jeho díle, musíme pronést vroucnou modlitbu k Nebeskému Otci. Musíme se stát hodni zaslíbení: „Ať praven[o] mým vlastním hlasem nebo hlasem služebníků mých, to je totéž.“⁹

Abychom však na sebe vzali Jeho jméno, je zapotřebí více, než jen hovořit v Jeho zastoupení. Abychom se mohli považovat za Jeho služebníky, musíme mít v srdci určité pocity.

Prorok Mormon popsal pocity, díky nimž se stáváme způsobilými vzít na sebe Jeho jméno a které nám to umožňují. K těmto pocitům patří víra, naděje a pravá láska, což je čistá láska Kristova.

Mormon vysvětlil:

„Neboť soudím, že pro svou mírnost máte víru v Krista; neboť nemáte-li v něho víru, pak nejste hodni toho, abyste byli počítáni mezi lid církve jeho.

A opět, milovaní bratří moji, chtěl bych k vám promluviti o naději. Jak tedy můžete dosáhnouti víry, pokud nebudete míti naděje?

A v co budete doufati? Vizte, pravím vám, že budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, abyste byli pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle příslibu.

Pročež, má-li člověk víru, musí nezbytně míti naději; neboť bez víry nemůže býti žádné naděje.

A opět, vizte, pravím vám, že nemůže míti víru a naději, pokud nebude mírný a pokorného srdce.

A je-li tomu tak, jeho víra a naděje je marná, neboť nikdo není před Bohem přijatelný, leda mírný a pokorného srdce; a je-li člověk mírný a pokorného srdce a vyzná-li mocí Ducha Svatého, že Ježíš je Kristus, musí nezbytně míti pravou lásku; neboť nemá-li pravou lásku, není ničím; pročež musí nezbytně míti pravou lásku.“

Poté, co Mormon popsal pravou lásku, pokračuje:

„Ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.

Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý. Amen.“¹⁰

Svědčím o tom, že Spasitel vkládá své jméno do vašeho srdce. Víra mnohých z vás v Něj roste. Pociťujete více naděje a optimismu. A pociťujete čistou lásku Kristovu k ostatním i k sobě samým.

Vídám to u misionářů sloužících po celém světě. Vídám to u členů, kteří mluví o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů se svými přáteli a členy rodiny. Muži, ženy, mladí lidé, a dokonce i děti slouží z lásky ke Spasiteli a ke svým bližním.

Při prvních zprávách o katastrofách kdekoli na světě se členové připravují, že přijdou na pomoc – někdy i přes oceány – aniž by je o to kdokoli žádal. Občas je pro ně těžké čekat, až budou poničené oblasti připraveny je přijmout.

Uvědomuji si, že někteří z vás, kteří mě dnes posloucháte, mají možná pocit, že vaši víru a naději přemáhají vaše obtíže. A možná toužíte pociťovat lásku.

Bratři a sestry, Pán vám ve vaší blízkosti poskytuje příležitosti, abyste pociťovali Jeho lásku a dělili se o ni. Můžete se s důvěrou modlit, aby vás Pán vedl k tomu, abyste v Jeho zastoupení někomu projevili lásku. On odpovídá na modlitby pokorných dobrovolníků, jako jste vy. Budete pociťovat Boží lásku k sobě samým i k člověku, kterému v Pánově zastoupení budete sloužit. Budete-li pomáhat dětem Božím v jejich obtížích, vaše vlastní obtíže se budou zdát lehčími. Vaše víra a naděje budou posíleny.

Jsem očitým svědkem této pravdy. Má žena hovořila v Pánově zastoupení a sloužila v Jeho zastoupení druhým celý život. Jak už jsem vyprávěl při jiné příležitosti, jednou mi jeden náš biskup řekl: „Žasnu. Pokaždé, když slyším, že má někdo ve sboru potíže, pospíchám mu na pomoc. Ale vždy, když tam dorazím, je zřejmé, že tam již byla tvoje žena.“ Takto tomu bylo všude, kde jsme během 56 let žili.

Dnes dokáže za den říci jen několik slov. Navštěvují ji lidé, kterým v zastoupení Pána projevovala lásku. Každý večer a ráno s ní zpívám náboženské písně a modlíme se. Slova modliteb i písní musím pronášet já. Občas vidím, jak ústy naznačuje slova písní. Upřednostňuje písně pro děti. Myšlenka, kterou má patrně nejraději, je nejlépe shrnuta v písni „Mým příkladem je Pán Ježíš“.¹¹

Jednou, když jsme dozpívali slova refrénu, která [v angličtině] znějí: „Miluj druhé jako Ježíš miluje tebe. Snaž se projevovat laskavost ve všem, co děláš,“ řekla potichu, ale zřetelně: „Snaž, snaž, snaž.“ Myslím, že až Ho uvidí, zjistí, že jí Spasitel vložil své jméno do srdce a že se stala takovou, jako je On. Nyní jí pomáhá procházet strastmi stejně, jako pomůže vám procházet těmi vašimi.

Vydávám vám své svědectví o tom, že Spasitel vás zná a miluje. Zná vaše jméno, tak jako vy znáte to Jeho. Zná vaše strasti. Sám je prožil. Svým Usmířením přemohl svět. Když budete ochotni brát na sebe Jeho jméno, ulehčíte břemena bezpočtu druhých. A časem zjistíte, že Spasitele znáte lépe a že Ho ještě více milujete. Jeho jméno budete mít v srdci a budete ho mít vryto v paměti. Tímto jménem budete nazýváni. O tom svědčím s vděčností za Jeho láskyplnou vlídnost ke mně, k mým blízkým i k vám. Ve jménu Ježíše Krista, amen.