Naslouchejme Jeho hlasu

Žijeme ve světě, kde o naši pozornost usiluje mnoho hlasů. Mezi všemi těmi aktuálními zprávami, příspěvky na sociálních sítích nebo přesvědčivými radami od Alexy, Siri a dalších může být pro nás obtížné rozpoznat, kterým hlasům důvěřovat. Občas hledáme vedení v životě druhých a domníváme se, že názorová většina nám poskytne nejlepší zdroj pravdy. Jindy váháme mezi dvěma názory¹ a rozhodneme se, že nebudeme ani studení, ani horcí.² A jindy zase následujeme to, co je pohodlné, zaměřujeme se na jediný hlas nebo otázku, která nás má vést, nebo se spoléháme pouze na vlastní schopnost uvažování.

Přestože každý z těchto přístupů může být užitečný, zkušenost nás učí tomu, že nejsou vždy spolehlivé. Co je populární, není vždy to nejlepší. Váhání mezi dvěma názory nikam nesměřuje. Pohodlnost málokdy vede k tomu, co je důležité. Když se zaměříme pouze na jeden hlas nebo otázku, může to oslabit naši schopnost porozumět. A spoléháme-li se pouze na vlastní uvažování, může nás to vést k hyperintelektuálnímu otupění myšlení. Nebudeme-li opatrní, nesprávné hlasy nás mohou odvést od centra evangelia na místa, kde bude obtížné udržet si víru a kde nenajdeme o moc více než prázdnotu, zahořklost či nespokojenost.

Dovolte mi vysvětlit, co mám na mysli, pomocí jednoho přirovnání a jednoho příkladu z písem. Horolezci běžně označují nadmořské výšky nad 8 000 metrů jako „zónu smrti“, protože v těchto výškách není dostatek kyslíku k zachování života. Existuje i duchovní obdoba této zóny smrti. Trávíme-li příliš mnoho času na místech bez víry, hlasy, které to zdánlivě myslí dobře, nás připravují o duchovní kyslík, který potřebujeme.

V Knize Mormonově se dočítáme o Korihorovi, který něco takového zažil. Těšil se veliké oblibě, protože jeho učení bylo „libé tělesné mysli“.³ Říkal, že rodiče a proroci učí pošetilým tradicím, jejichž cílem je omezovat svobodu a udržovat lid v nevědomosti.⁴ Argumentoval, že lidé mají mít svobodu dělat cokoli, k čemu se rozhodnou, protože přikázání nejsou nic víc než příhodně vymyšlená omezení.⁵ Víra v Usmíření Ježíše Krista podle něj byla „následek šílené mysli“ pramenící z víry v bytost, která nemůže existovat, protože ji není možné vidět.⁶

Korihor způsobil takový rozruch, že ho předvedli před hlavního soudce a vysokého kněze. Tam se postavil „s velmi nabubřelými slovy“, kritizoval vedoucí a domáhal se znamení. Znamení dostal. Byl stižen němotou. V tu chvíli si Korihor uvědomil, že byl oklamán, a když přemýšlel nad drahocennými pravdami, které opustil, zanaříkal: „Vždy jsem věděl.“⁷

Korihor poté žebral o jídlo, a nakonec ho ušlapala k smrti skupina Zoramitů.⁸ Poslední verš tohoto příběhu obsahuje toto závažné zamyšlení: „A tak vidíme, že ďábel nebude děti své posledního dne podporovati, ale rychle je stáhne do pekla.“⁹

Nebeský Otec si pro nás přeje něco lepšího, a proto nám umožňuje slyšet Jeho hlas. Nejčastěji ho slyšíme skrze vnuknutí, jež nám dává Duch Svatý. Duch Svatý je třetí člen Božstva. Svědčí o Otci a o Synu,¹⁰ byl poslán, aby nás naučil všemu,¹¹ a „ukáže [nám] všechny věci, které [máme] činiti“.¹²

Duch promlouvá k různým lidem různě a může promlouvat k témuž člověku různě v různých dobách. To znamená, že naučit se rozpoznávat různé způsoby, kterými k nám promlouvá, představuje celoživotní úsilí. Někdy promlouvá k naší mysli a v našem srdci¹³ hlasem, který je tichý, ale mocný, a který proniká „těm, kteří ho [slyší,] … až do nitra“.¹⁴ Jindy Jeho vnuknutí zaměstnávají naši mysl a dotýkají se našich pocitů.¹⁵ Někdy nám hoří nitro.¹⁶ A jindy nám zase naplňuje duši radostí, osvěcuje mysl¹⁷ nebo vnáší pokoj do znepokojeného srdce.¹⁸

S Otcovým hlasem se setkáváme na mnoha místech. Setkáváme se s ním, když se modlíme, studujeme písma, účastníme se církevního shromáždění, zapojujeme se do diskusí o evangeliu nebo navštěvujeme chrám. Zajisté se s ním také setkáme během tohoto víkendu na konferenci.

Dnes jsme vyjádřili podporu patnácti mužům jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům. Díky své duchovnosti a zkušenostem nahlížejí na vše z jedinečného zorného úhlu, což naléhavě potřebujeme. Jejich poselství se dají snadno najít a jsou vyjádřena naprosto jasně. Říkají nám, co si Bůh přeje, abychom věděli, ať již je to populární, či nikoli.¹⁹

Vyhledávat Jeho hlas na kterémkoli z těchto míst je dobré, ale vyhledávat ho na více z nich je ještě lepší. A když ho uslyšíme, musíme následovat směr, který udává. Apoštol Jakub řekl: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko.“²⁰ A president Thomas S. Monson kdysi učil: „Bdíme. Čekáme. Nasloucháme onomu tichému a jemnému hlasu. Když hovoří, moudří muži a ženy jsou ho poslušni.“²¹

Na začátku mé profesní dráhy jsme byli se sestrou Homerovou vyzváni přijmout v zaměstnání určitou změnu. V té době nám to přišlo jako obrovské rozhodnutí. Studovali jsme, postili jsme se, modlili jsme se, ale odpověď si dávala načas. Nakonec jsme učinili rozhodnutí a řídili se jím. Když jsme to udělali, pocítili jsme klid a brzy jsme zjistili, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsme kdy učinili.

V důsledku toho jsme se naučili, že odpovědi někdy přicházejí s prodlevou. Může to být proto, že zrovna není vhodná doba, odpověď není nutná, nebo proto, že Bůh má důvěru v to, že toto rozhodnutí učiníme sami. Starší Richard G. Scott jednou učil, že bychom za takové chvíle měli být vděční, a dal nám tento slib: „Když žijete způsobile a vaše rozhodnutí je v souladu se Spasitelovým učením a musíte-li jednat, postupujte s důvěrou. … Bůh vás nenechá bez varovného vnuknutí zajít příliš daleko, pokud jste se rozhodli špatně.“²²

A tak se musíme rozhodnout, který z oněch mnoha různých hlasů budeme poslouchat. Budeme následovat nespolehlivé hlasy prosazované světem, nebo vynaložíme úsilí potřebné k tomu, abychom umožnili hlasu našeho Otce, aby nás vedl v našich rozhodnutích a ochraňoval nás před nebezpečím? Čím pilněji Jeho hlas vyhledáváme, tím snáze ho slyšíme. Není to tím, že by se Jeho hlas stával hlasitějším, ale tím, že se zlepšuje naše schopnost ho slyšet. Spasitel slíbil, že budeme-li poslouchat Jeho předpisy a propůjčíme-li sluch Jeho radě, dá nám více.²³ Svědčím o tom, že tento slib je pravdivý – pro každého z nás.

Před necelým rokem jsme v důsledku tragické automobilové nehody přišli o mého staršího bratra. Johnovo mládí bylo plné příslibů a úspěchů. Ale jak stárl, zdravotní potíže a nespolupracující mysl mu velmi komplikovaly život. I když k uzdravení, ve které John doufal, v tomto životě nedošlo, držel se i přesto své víry a byl odhodlaný vytrvat do konce, jak jen nejlépe bude moci.

Vím, že John nebyl dokonalý, ale přemýšlím nad tím, co mu dodalo takovou výdrž. Mnoho hlasů ho svádělo k tomu, aby zatrpkl, ale on se rozhodl to nedopustit. Místo toho se co nejvíce snažil ukotvit svůj život v centru evangelia. A tam žil, protože věděl, že tam nalezne hlas svého Mistra; tam žil, protože věděl, že právě tam získá poučení.

Bratři a sestry, ve světě, kde se nachází tolik soupeřících hlasů, svědčím o tom, že Nebeský Otec nám umožňuje slyšet Jeho hlas a následovat ho. Budeme-li pilní, On a Jeho Syn nám poskytnou vedení, které hledáme, sílu, kterou potřebujeme, a štěstí, po kterém všichni toužíme. Ve jménu Ježíše Krista, amen.