„Pojď, následuj mne“

Milovaní bratři a sestry, s mou manželkou Wendy se velmi radujeme z příležitosti trávit toto sabatní dopoledne s vámi. Od poslední generální konference se toho mnoho událo. Byly zasvěceny nové chrámy v Concepción v Chile, v Barranquille v Kolumbii a v Římě v Itálii. Při těchto posvátných příležitostech jsme zažívali mocná vylití Ducha.

Gratuluji mnoha ženám (i mužům) k tomu, že se jim nedávno podařilo přečíst Knihu Mormonovu a objevit v ní radost a skryté poklady. Inspirují mě zprávy o zázracích, které se ke mně dostávají.

Obdivuji jedenáctileté mladé muže, kteří nyní jako jáhnové každou neděli způsobile roznášejí svátost. Navštěvují chrám spolu s jedenáctiletými mladými ženami, které se nyní dychtivě učí a slouží jako dívky z úlů. Jak mladí muži, tak mladé ženy káží jasně a s přesvědčením pravdy evangelia.

Raduji se z dětí a z mladých lidí, kteří pomáhají učit evangeliu ve svém domově, zatímco se ve spolupráci s rodiči řídí na domov zaměřenými a Církví podporovanými osnovami.

Dostali jsme tuto fotografii čtyřletého Blakea, který jednou v sobotu po ránu popadl církevní příručku a zvolal: „Musím vyživovat svého ducha!“

Blakeu, máme velikou radost z tebe i z dalších, kteří se rozhodli vyživovat svého ducha hodováním na pravdách znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. A těší nás vědomí toho, že se mnohým z vás v životě dostává moci Boží v důsledku uctívání a služby v chrámu.

Jak mnozí z vás vědí, před třemi měsíci prožila naše rodina bolestivé rozloučení, když naše dcera Wendy odešla z tohoto smrtelného života. Během posledních dnů jejího boje s rakovinou jsem byl požehnán příležitostí si s ní sám popovídat – byl to rozhovor tatínka s dcerou na rozloučenou.

Držel jsem ji za ruce a říkal jí, jak moc ji mám rád a jak vděčný jsem za to, že jsem její otec. Řekl jsem: „Vdala ses v chrámu a věrně ctila své smlouvy. Spolu s manželem jste do svého domova přivítali sedm dětí a vychovali jste z nich oddané učedníky Ježíše Krista, statečné členy Církve a občany, kteří jsou velikým přínosem pro společnost. A ti si vybrali manželské partnery stejného formátu. Tatínek je na tebe velmi, velmi hrdý. Děláš mi velkou radost!“

Wendy tiše odpověděla: „Děkuji, tati.“

Byl to pro nás láskyplný a smutný okamžik. Během 67 let jejího života jsme spolu pracovali, zpívali a často i lyžovali. Avšak onoho večera jsme mluvili o tom, na čem záleží nejvíce – o smlouvách, obřadech, poslušnosti, víře, rodině, věrnosti, lásce a věčném životě.

Naše dcera nám velmi chybí. Ale díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista o ni nemáme strach. Díky tomu, že neustále ctíme smlouvy, jež jsme uzavřeli s Bohem, žijeme v očekávání, že se s ní znovu setkáme. Mezitím sloužíme Pánu zde a ona Mu slouží tam – v ráji.¹

Vlastně jsme s manželkou začátkem tohoto roku v ráji byli; tedy v kalifornském městě Paradise [což v angličtině znamená ráj]. Shodou okolností k naší plánované návštěvě onoho města došlo pouhých 40 hodin poté, co naše dcera odešla z tohoto světa. Svatí z kalifornského kůlu Chico byli pro nás a staršího Kevina W. Pearsona a jeho ženu June velikou posilou. Seznámili jsme se s jejich velikou vírou, pastýřskou službou i se zázraky, jež se udály v době, kdy v důsledku nejničivějších požárů v kalifornské historii docházelo k devastujícím ztrátám.

Během našeho pobytu tam jsem si dlouho povídal s mladým policistou Johnem, jedním z mnoha odvážných záchranářů. Vyprávěl mi, jak 8. listopadu 2018 zahalila město Paradise hustá tma, zatímco se městem prohnal déšť žhavých uhlíků s plameny, které lačně hltaly nemovitosti a další majetek a nechávaly za sebou jen hromady popela a osiřelé komíny z cihel.

John projížděl 15 hodin neproniknutelnou temnotou, kterou svištěly jako kopí nebezpečné žhavé uhlíky, a pomáhal člověku za člověkem a rodině za rodinou dostat se do bezpečí – to vše s nasazením vlastního života. Co však Johna během této vysilující zkoušky děsilo nejvíce, byla otázka ze všech nejnaléhavější: „Kde je moje rodina?“ Po mnoha dlouhých, děsivých a mučivých hodinách se konečně dozvěděl, že byla evakuována do bezpečí.

Příběh o tom, jak se John strachoval o svou rodinu, mě přiměl promluvit dnes k těm z vás, kteří si na sklonku svého smrtelného života možná budou klást otázku: „Kde je moje rodina?“ Až nadejde onen den, kdy bude vaše zkušební doba ve smrtelnosti u konce a vy vstoupíte do duchovního světa, budete této niterně důležité otázce „Kde je moje rodina?“ čelit tváří v tvář.

Ježíš Kristus učí o cestě, jež vede zpět do našeho věčného domova. Lépe než kdokoli z nás rozumí plánu věčného pokroku, který připravil náš Nebeský Otec. On je koneckonců závěrným kamenem celého tohoto plánu. Je to náš Vykupitel, náš Uzdravovatel a náš Spasitel.

Od okamžiku, kdy byli Adam a Eva vyhnáni ze zahrady Eden, nabízí Ježíš Kristus své mocné rámě na pomoc všem těm, kteří se rozhodnou Ho následovat. Písma opakovaně zaznamenávají, že Jeho rámě je navzdory všem možným hříchům všech možných lidí neustále vztaženo.²

Duch v každém z nás přirozeně touží po tom, aby láska v rodině trvala na věky. Milostné písně neustále živí falešnou naději, že to jediné, co potřebujete, chcete-li být spolu na věky, je láska. A někteří se mylně domnívají, že Vzkříšení Ježíše Krista představuje zaslíbení, že všichni lidé budou po smrti se svými blízkými.

Ve skutečnosti dal sám Spasitel zcela jasně najevo, že ačkoli Jeho Vzkříšení zaručuje, že každý člověk, který kdy žil, bude skutečně vzkříšen a bude žít na věky,³ tak chceme-li dosáhnout oné úžasné výsady oslavení, požaduje se toho od nás mnohem více. Spasení je osobní záležitostí, ale oslavení je záležitostí rodinnou.

Poslechněte si tato slova, která Pán Ježíš Kristus promluvil ke svému prorokovi: „Všechny smlouvy, dohody, pouta, závazky, přísahy, sliby, úkony, spojení, sdružení nebo očekávání, jež nejsou učiněny a uzavřeny a zpečetěny Svatým Duchem zaslíbení, … nemají žádnou účinnost, působnost ani platnost při vzkříšení z mrtvých ani po něm; neboť všechny dohody, které nejsou učiněny za tímto účelem, končí, když lidé zemřou.“⁴

Co se tedy od rodiny požaduje, aby mohla být na věky oslavena? Tuto výsadu budeme mít nárok získat tehdy, když uzavřeme smlouvy s Bohem, budeme je dodržovat a přijmeme nezbytné obřady.

Toto platí již od počátku času. Adam a Eva, Noé a jeho manželka, Abraham a Sára, Lehi a Saria i všichni ostatní oddaní učedníci Ježíše Krista od doby, kdy byl stvořen svět, uzavírali a uzavírají s Bohem tytéž smlouvy. I oni přijali tytéž obřady, které my jako členové Pánovy znovuzřízené Církve přijímáme v dnešní době – ony smlouvy, které přijímáme při křtu a v chrámu.

Spasitel nás všechny vybízí, abychom Ho následovali do vod křtu a po určitém čase uzavřeli s Bohem dodatečné smlouvy v chrámu a přijali ony další nezbytné obřady a byli jim věrni. To vše je nutné, chceme-li být na věky oslaveni se svou rodinou a s Bohem.

Velmi mě trápí, že mnozí z těch, které mám rád a obdivuji a kterých si vážím, Jeho vybídnutí odmítají. Stavějí se lhostejně k naléhavým výzvám Ježíše Krista, když jim říká: „[Pojď], následuj mne.“⁵

Chápu, proč Bůh pláče.⁶ I já pro tyto přátele a příbuzné pláču. Jsou to úžasní muži a ženy, oddaní svým rodinám a občanským zodpovědnostem. Štědře se dělí o svůj čas, energii a prostředky. A svět je díky jejich úsilí lepším místem. Avšak rozhodli se, že smlouvy s Bohem neuzavřou. Nepřijali obřady, díky nimž by se svou rodinou získali oslavení a které by je na věky spojily.⁷

Kéž bych tak za nimi mohl zajít a vybídnout je, aby se vážně zamysleli nad uschopňujícími zákony Páně. Říkám si, co bych jim tak mohl říci, aby pocítili, jak moc je Spasitel miluje a jak moc je mám rád i já, a aby poznali, jak mohou ženy a muži, kteří dodržují smlouvy, obdržet „plnost radosti“.⁸

Je zapotřebí, aby pochopili, že ačkoli existuje určité místo, kam přijdou po tomto životě – po boku skvělých mužů a žen, kteří se také rozhodli neuzavřít smlouvy s Bohem – není to ono místo, kde se spolu znovu setkají rodiny a získají výsadu žít a rozvíjet se na věky. Není to ono království, v němž budou zakoušet plnost radosti – z nikdy nekončícího rozvoje a štěstí.⁹ Tato vrcholná požehnání lze získat jen tehdy, budeme-li žít v oslavené celestiální říši s Bohem, naším Věčným Otcem, s Jeho Synem Ježíšem Kristem a s úžasnými, způsobilými členy své rodiny, kteří k tomu budou oprávněni.

Svým váhavým přátelům bych pravděpodobně řekl:

„V tomto životě jste se nikdy nespokojili s druhou nejlepší možností čehokoli. A přesto, když se bráníte v plné míře přijmout znovuzřízené evangelium Ježíše Krista, rozhodujete se spokojit s tím, co je druhé nejlepší.

Spasitel řekl: ‚V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou.‘¹⁰ Když se však rozhodnete neuzavřít smlouvy s Bohem, vybíráte si tím na celou věčnost tu nejubožejší střechu nad hlavou.“

Dále bych na své váhavé přátele naléhal:

„Vylijte srdce Bohu. Zeptejte se Ho, zda to, co vám říkám, je pravda. Udělejte si čas na studium Jeho slov. Na opravdové studium! Máte-li opravdu rádi svou rodinu a přejete-li si být s ní oslaveni na věčnost, zaplaťte požadovanou cenu nyní – skrze vážně míněné studium a vroucí modlitbu – abyste poznali tyto věčné pravdy, a těch se pak držte.

Pokud si nejste jisti ani tím, zda vůbec v Boha věříte, začněte odtud. Pochopte, že když člověk nemá s Bohem žádné zkušenosti, může skutečně pochybovat o Jeho existenci. A tak se uveďte do pozice, kdy tyto zkušenosti s Ním budete moci začít získávat. Pokořte se. Modlete se o to, abyste měli oči k vidění a dokázali ve svém životě a ve světě kolem sebe vnímat Boží ruku. Požádejte Ho, aby vám dal najevo, zda skutečně existuje – a zda vás zná. Zeptejte se Ho, jaké pocity k vám chová. A pak naslouchejte.“

Jeden z mých drahých přátel měl jen omezené zkušenosti s Bohem. Toužil ale být se svou zesnulou manželkou. A tak mě požádal o pomoc. Vybídl jsem ho, aby se setkal s našimi misionáři, aby porozuměl nauce Kristově a dozvěděl se o smlouvách, obřadech a požehnáních evangelia.

A to také udělal. Ale měl pocit, že to, co mu misionáři navrhovali, by vyžadovalo, aby ve svém životě udělal příliš mnoho změn. Řekl: „Ta přikázání a smlouvy jsou pro mě prostě příliš složité. A také není možné, abych platil desátek, a nemám čas sloužit v Církvi.“ Pak mě požádal: „Až umřu, vykonej prosím za mě a mou ženu nezbytnou chrámovou práci, abychom já a ona mohli být opět spolu.“

Naštěstí nejsem soudcem tohoto muže. Ale pochybuji o účinnosti chrámové práce v zastoupení za muže, který měl v životě příležitost dát se pokřtít, být vysvěcen ke kněžství a přijmout požehnání plynoucí z chrámu zde ve smrtelnosti, ale který učinil vědomé rozhodnutí se touto cestou nevydat.

Moji drazí bratři a sestry, Ježíš Kristus nás vybízí, abychom se vydali po cestě smlouvy zpátky domů k našim Nebeským rodičům a byli tam se svými blízkými. Vyzývá nás: „Pojďte, následujte mě.“

Jako president Jeho Církve se nyní naléhavě obracím na vás, kteří jste se od Církve vzdálili, a na vás, kteří jste se zatím nepokusili skutečně dozvědět, zda Spasitelova Církev byla znovuzřízena. Vykonejte onu duchovní práci nutnou k tomu, abyste to zjistili sami pro sebe, a udělejte to prosím hned. Čas se krátí.

Svědčím o tom, že Bůh žije! Ježíš je Kristus. Jeho Církev a evangelium byly znovuzřízeny, aby požehnaly radostí životu mnohých – jak zde, tak v životě, který přijde. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.