Nevýslovný dar od Boha

Starší Craig C. Christensen

Předsednictvo Sedmdesáti


Craig C. Christensen
Duch Svatý pracuje v dokonalé jednotě s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem a plní mnoho důležitých úkolů a rozličných zodpovědností.

V roce 1994 vyzval president Howard W. Hunter všechny členy Církve, aby „z chrámu … učinili veliký symbol svého členství“.1 Později v onom roce byla dokončena stavba chrámu Bountiful v Utahu. Jako mnoho dalších jsme se ani my nemohli dočkat, až vezmeme svou mladou rodinu na dny otevřených dveří před zasvěcením. Pečlivě jsme své děti připravovali na vstup do chrámu a modlili jsme se o to, aby měly nějaký duchovní zážitek, díky němuž by se chrám stal v jejich životě ústředním bodem.

Když jsme uctivě procházeli chrámem, obdivoval jsem pozoruhodnou architekturu, prvotřídní zpracování, světlo procházející velikými okny a mnohé inspirující obrazy. Tato posvátná budova byla ve všech ohledech vskutku nádherná.

Jakmile jsme vstoupili do celestiální místnosti, všiml jsem si, že náš nejmladší syn, šestiletý Ben, se mě drží za nohu. Vypadal neklidně – možná i trochu vyděšeně.

„Co je, Bene?“ pošeptal jsem.

„Tati,“ odpověděl, „co se to tady děje? Takhle jsem se ještě nikdy necítil.“

Uvědomil jsem si, že to bylo nejspíš poprvé, co náš malý syn pociťoval tak mocně vliv Ducha Svatého, a tak jsem si klekl vedle něj na zem. Zatímco kolem nás procházeli další návštěvníci, strávili jsme s Benem vedle sebe několik minut tím, že jsme se spolu učili o Duchu Svatém. Žasl jsem nad tím, jak snadné bylo mluvit s ním o jeho posvátných pocitech. Přitom jsem si uvědomil, že to, co Bena nejvíce inspirovalo, nebylo to, co viděl, ale to, co pociťoval – nikoli všechna ta fyzická krása kolem nás, nýbrž tichý a jemný hlas Svatého Ducha v jeho srdci. Podělil jsem se s ním o to, čemu jsem se naučil já z vlastních zážitků, a jeho dětský úžas ve mně dokonce znovu probudil hluboké pocity vděčnosti za tento nevýslovný dar od Boha – dar Ducha Svatého.2

Kdo je to Duch Svatý?

Duch Svatý je třetí člen Božstva, a jako takový zná, tak jako Bůh Otec a Ježíš Kristus, naše myšlenky a záměry našeho srdce.3 Duch Svatý nás miluje a přeje si, abychom byli šťastní. Jelikož zná problémy, kterým budeme čelit, může nás vést a učit nás všemu, co musíme dělat pro to, abychom se mohli vrátit k Nebeskému Otci a znovu s Ním žít.4

Na rozdíl od Nebeského Otce a Ježíše Krista, kteří mají oslavené tělo z masa a kostí, Duch Svatý je osobností ducha, která promlouvá k našemu duchu skrze pocity a vnuknutí.5 Jakožto duchovní bytost má jedinečnou zodpovědnost být prostředkem, skrze nějž získáváme osobní zjevení. V písmech je Duch Svatý často označován jako Svatý Duch, Duch Páně, Svatý Duch zaslíbení nebo prostě jen Duch.6

Co je posláním Ducha Svatého?

Duch Svatý pracuje v dokonalé jednotě s Nebeským Otcem a Ježíšem Kristem a plní mnoho důležitých úkolů a rozličných zodpovědností. Hlavním úkolem Ducha Svatého je vydávat svědectví o Bohu Otci a o Jeho Synu, Ježíši Kristu,7 a učit nás pravdě ohledně všech věcí.8 Nepochybné svědectví od Ducha Svatého dává člověku daleko větší jistotu než svědectví z jakéhokoli jiného zdroje. President Joseph Fielding Smith učil, že „Duch Boží hovořící k duchu člověka má moc sdělit pravdu s větším účinkem a porozuměním, než ji lze sdělit osobním kontaktem dokonce i s nebeskými bytostmi“.9

Duch Svatý je znám také jako Utěšitel.10 V časech starostí či zoufalství, nebo když jen prostě potřebujeme vědět, že Bůh je nablízku, může Duch Svatý pozvednout našeho ducha, dodat nám naději a učit nás „pokojným věcem království“,11 čímž nám pomáhá pociťovat „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“.12

Před několika lety, když se naše širší rodina shromáždila k vánoční večeři, začal můj otec hrát s mnoha svými vnoučaty hry. Najednou a bez jakéhokoli varování se zhroutil a náhle zemřel. Tato nečekaná příhoda mohla mít zničující následky, obzvláště pro jeho vnoučata, která měla otázky, na které se těžko odpovídá. Když jsme však děti shromáždili kolem sebe a když jsme se modlili a četli slova proroků z Knihy Mormonovy týkající se účelu života, Duch Svatý každého z nás jednotlivě utěšil. Různými způsoby, které se těžko popisují slovy, nám odpovědi, o něž jsme usilovali, vstoupily přímo do srdce. Onoho dne jsme pociťovali pokoj, který skutečně přesahoval naše chápání, avšak svědectví od Ducha Svatého bylo jisté, nepopiratelné a pravdivé.

Duch Svatý je učitel a zjevovatel.13 Když studujeme pravdy evangelia, přemítáme o nich a modlíme se o ně, Duch Svatý osvětluje naši mysl a oživuje naše porozumění.14 Působí tak, že se nám pravda nesmazatelně zapíše do duše, a může nám v srdci způsobit mocnou proměnu. Když se o tyto pravdy dělíme s rodinou, s dalšími členy Církve a s přáteli a sousedy ve své obci, Duch Svatý se stává i jejich učitelem, neboť On vnáší poselství evangelia „do srdce dětí lidských“.15

Duch Svatý nás inspiruje, abychom pomáhali druhým prostřednictvím služby. Pro mě jsou tím nejpůsobivějším příkladem toho, jak být poslušen nabádání Ducha Svatého při službě druhým, život a služba presidenta Thomase S. Monsona, který řekl: „Naučil jsem se, že když při vykonávání svých zodpovědností dbáme na tiché nabádání a jednáme podle něj bez otálení, Nebeský Otec povede naše kroky a požehná našemu životu i životu druhých. Neznám žádnou krásnější zkušenost či vzácnější pocit, než když uposlechneme nabádání, abychom pak zjistili, že Pán zodpověděl modlitbu jiného člověka skrze nás.“16

Podělím se o jeden dojemný příběh. Když president Monson sloužil jako biskup, dozvěděl se, že jedna členka jeho sboru, Mary Watsonová, je v nemocnici. Když ji přišel navštívit, zjistil, že leží ve velikém pokoji s několika dalšími pacientkami. Když přistoupil k sestře Watsonové, všiml si, že pacientka na vedlejší posteli si rychle zakryla hlavu.

Když byla návštěva u sestry Watsonové u konce, a poté, co jí president Monson dal kněžské požehnání, podali si ruce, rozloučili se a on se chystal odejít. Pak se stalo něco prostého, avšak úžasného. Nyní cituji presidenta Monsona, jak tento zážitek sám vyprávěl:

„Nedokázal jsem od ní odejít. Bylo to, jako bych měl na ramenou položenou neviditelnou ruku, a v duchu jsem měl pocit, že slyším tato slova: ‚Jdi k posteli, kde leží ta drobná paní, která si při tvém příchodu zakryla obličej.‘ A tak jsem šel. …

Přistoupil jsem k lůžku oné pacientky, jemně jsem jí poklepal na rameno a opatrně jsem odhrnul přikrývku, kterou měla zakrytý obličej. A světe div se! I ona byla členkou mého sboru. Nevěděl jsem, že leží v nemocnici. Jmenovala se Kathleen McKeeová. Když se naše oči setkaly, se slzami v očích zvolala: ‚Ach, bratře biskupe, když jste vstoupil do dveří, myslela jsem, že jste přišel za mnou, abyste mi požehnal, v odpověď na mé modlitby. Měla jsem takovou radost, když jsem si pomyslela, že víte, že jsem zde, ale když jste se zastavil u jiné postele, v srdci jsem si posteskla a pochopila jsem, že jste nepřišel za mnou.‘

Řekl jsem [sestře] McKeeové: ‚Nezáleží na tom, že jsem nevěděl, že jste tady. Je ale důležité, že to věděl náš Nebeský Otec a že jste se mlčky modlila o kněžské požehnání. Byl to On, kdo mi dal vnuknutí, abych narušil vaše soukromí.‘“17

Jak k nám Duch Svatý promlouvá?

Všichni máme zkušenosti s Duchem Svatým, i když je možná ne vždy rozpoznáme. Když nám do mysli vstoupí inspirované myšlenky, víme, že jsou pravdivé, díky duchovním pocitům, které máme v srdci. President Boyd K. Packer učil: „Duch Svatý promlouvá hlasem, který spíše pociťujete než slyšíte. … Když mluvíme o ‚naslouchání‘ našeptáváním Ducha, je duchovní vnuknutí nejčastěji popisováno slovy: ‚Měl jsem pocit …‘.“18 A právě díky těmto posvátným pocitům od Ducha Svatého poznáváme, co si Bůh přeje, abychom dělali, neboť toto je, jak se píše v písmech, „duch zjevení“.19

Co to znamená přijmout dar Ducha Svatého?

Když jsem učil svého šestiletého syna Bena, měl jsem pocit, že je důležité zdůraznit rozdíl mezi tím, co pociťoval, což byl vliv Ducha Svatého, a darem Ducha Svatého, který přijme poté, co bude pokřtěn. Všichni ti, kteří poctivě a upřímně hledají pravdu, mohou před křtem čas od času pocítit vliv Ducha Svatého. Ale možnost obdržet stálé společenství Ducha Svatého a plnost všech souvisejících požehnání je dostupná pouze způsobilým a pokřtěným členům, kteří přijali dar Ducha Svatého vkládáním rukou těmi, kteří jsou nositeli Boží kněžské pravomoci.

Díky daru Ducha Svatého získáváme další schopnosti a duchovní dary, hojnější zjevení a ochranu, stálé vedení a zaslíbená požehnání posvěcení a oslavení v celestiálním království. Všechna tato požehnání se dostavují v důsledku naší osobní touhy je přijmout, a získáváme je tehdy, když žijeme v souladu s vůlí Boží a když usilujeme o Jeho stálé vedení.

Když se ohlížím zpět na svůj zážitek s Benem v chrámu Bountiful, naplňuje mě mnoho radostných pocitů a vnuknutí. Jasně si vybavuji například to, že zatímco jsem byl já přemožen nádherou toho, co jsem viděl, malé dítě vedle mě zažívalo v srdci mocné pocity. Díky jemnému připomenutí jsem se mohl nejen na chvíli zastavit a pokleknout, ale také uposlechnout Spasitelovu výzvu stát se jako malé dítě – pokorným, mírným a připraveným naslouchat tichému, jemnému hlasu Jeho Ducha.

Vydávám svědectví, že Duch Svatý skutečně žije a že má božské poslání a že mocí Ducha Svatého můžeme znát pravdu ohledně všech věcí. Svědčím o tom, že dar Ducha Svatého je drahocenný a nevýslovný dar od Nebeského Otce pro všechny, kteří přijdou k Jeho Synu, dají se pokřtít v Jeho jménu a obdrží Ducha Svatého skrze konfirmaci v Jeho Církvi. O těchto posvátných pravdách vydávám osobní svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.

Show References

  1.  

    1. Howard W. Hunter, v článku Jaye M. Todda, „President Howard W. Hunter: Fourteenth President of the Church“, Ensign, July 1994, 5; viz také Howard W. Hunter, „The Great Symbol of Our Membership“, Tambuli, Nov. 1994, 3.

  2.  

    2. Viz Nauka a smlouvy 121:26.

  3.  

    3. Viz Alma 12:7; 18:16–18; Nauka a smlouvy 6:15–16.

  4.  

    4. Viz 2. Nefi 32:5.

  5.  

    5. Viz Nauka a smlouvy 130:22.

  6.  

    6. Viz Lukáš 4:1, 18; 11:13; Jan 1:33; Efezským 1:13; Nauka a smlouvy 88:3.

  7.  

    7. Viz 2. Nefi 31:18; 3. Nefi 28:11; Nauka a smlouvy 20:27.

  8.  

    8. Viz Moroni 10:5.

  9.  

    9. Joseph Fielding Smith, Doctrines of Salvation, comp. Bruce R. McConkie, 3 vols. (1954–1956), 1:47–48.

  10.  

    10. Viz Jan 14:26; Nauka a smlouvy 35:19.

  11.  

    11.  Nauka a smlouvy 36:2.

  12.  

    12.  Filipenským 4:7.

  13.  

    13. Viz Lukáš 12:12; 1. Korintským 2:13; Nauka a smlouvy 50:13–22; Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 129–130.

  14.  

    14. Viz Nauka a smlouvy 11:13.

  15.  

    15.  2. Nefi 33:1.

  16.  

    16. Thomas S. Monson, „Umlkni a upokoj se“, Liahona, listopad 2002, 55.

  17.  

    17. Viz Thomas S. Monson, „Christ at Bethesda’s Pool“, Ensign, Nov. 1996, 18–19.

  18.  

    18. Boyd K. Packer, „Osobní zjevení: dar, zkouška a slib“, Liahona, červen 1997, 10.

  19.  

    19.  Nauka a smlouvy 8:3; viz také verš 2.