Staňte se dobrými rodiči

Starší L. Tom Perry

Kvorum Dvanácti apoštolů


L. Tom Perry
[Je] mnoho způsobů, jak mohou dobří rodiče obdržet potřebnou pomoc a podporu, když učí své děti evangeliu Ježíše Krista.

Letos v létě jsem dosáhl významného milníku – oslavil jsem 90. narozeniny. Když v životě dosáhnete nějakého milníku, je užitečné a poučné ohlédnout se za událostmi a zkušenostmi minulých let. Vás, mladí lidé, kteří tomuto proslovu nasloucháte nebo jej čtete, možná 90 let života příliš neohromuje, ale v době, kdy jsem se narodil, byl tak vysoký věk velkým úspěchem. Každý den jsem Nebeskému Otci vděčný, že mi požehnal tak dlouhým životem.

Za mého života se toho mnoho změnilo. Zažil jsem rozvoj éry průmyslu i éry informací. Sériově vyráběné automobily, telefony či letadla byly za mých mladých let velkými novinkami. Způsob, jak v dnešním světě nacházíme informace, dělíme se o ně nebo je používáme, se mění téměř každý den. Ve svém věku žasnu nad rychle se měnícím světem, ve kterém žijeme. Mnohé ze současných objevů vzbuzují naději, že by nám mohly zlepšit život.

Kolem nás se odehrávají změny takovou rychlostí, že se upřímně modlíme o to, aby hodnoty evangelia Ježíše Krista přetrvaly, a pracujeme na tom, abychom je ochraňovali. Některým z nich již nyní hrozí, že budou ztraceny. Na prvním místě seznamu těchto hodnot, a tudíž i hlavním cílem protivníka, je posvátnost manželství a ústřední význam rodin. Tyto hodnoty poskytují oporu a bezpečný přístav v podobě domova, v němž může být každé dítě milujícího Nebeského Otce ovlivňováno k dobrému a může si osvojovat věčné hodnoty.

Moje rodina mi v očekávání oslav 90. milníku mého života začala pomáhat rozpomínat se na zkušenosti a zážitky mého dlouhého života a být za ně vděčný. Například má neteř shromáždila několik dopisů, které jsem poslal svým rodičům během 2. světové války, před téměř 70 lety, z námořní základny na ostrově Saipan v Tichomoří, a podělila se o ně se mnou.

Jeden z těchto dopisů mě obzvlášť zaujal. Byl to dopis psaný mamince, který si měla otevřít a přečíst na Den matek v roce 1945. Rád bych se s vámi podělil o pár úryvků s nadějí, že pochopíte, proč budu navždy vděčný svému milujícímu otci a své milující matce za to, čemu jsem se naučil z toho, co nám doma předávali. Moji rodiče pro mě zůstávají charakteristickým příkladem dobrých rodičů, kteří své manželství a správnou výchovu dětí učinili svou prioritou.

Můj dopis ke Dni matek v roce 1945 začíná slovy:

„Milá maminko,

poslední čtyři roky mě stíhá to neštěstí, že musím trávit Den matek daleko od Tebe. Každý rok jsem si přál být s Tebou a říci Ti, jak moc Tě mám rád a jak často na Tebe myslím, ale protože to opět není možné, tak budu muset udělat to nejlepší, co v dané situaci udělat mohu, a poslat Ti svá slova poštou.

Letos si více než kdy jindy uvědomuji, jak mě ovlivnilo a ovlivňuje to, že mám tak úžasnou matku. Ze všeho nejvíc mi chybí všechny ty drobnosti, které jsi pro mě dělávala. Kdykoli jsem ráno vstal, nemusel jsem si dělat starosti s tím, zda najdu čistou košili a čisté ponožky. Stačilo, abych otevřel zásuvku, a vždy jsem je tam našel. V době jídla jsem vždy věděl, že dostanu něco, co mám rád a co bylo připraveno tím nejlepším způsobem. Večer jsem vždy věděl, že má postel bude čistě povlečena a budu mít přesně tolik přikrývek, abych se cítil dobře. Bydlet doma bylo opravdu velice příjemné.“

Když jsem si tyto první dva odstavce přečetl, zarazilo mě, jak sentimentálně znějí. Možná, že bydlení ve stanu a spaní na rozkládací posteli pod moskytiérou obracelo mé myšlenky k drahému domovu.

Dopis mamince pokračoval:

„Mnohem hlubší jsou však pocity, které k Tobě chovám díky příkladu, kterým jsi mi vždy byla. Náš rodinný život byl tak radostný, že jsme si přáli jít ve Tvých šlépějích a pokračovat v prožívání téže radosti, kterou jsme zažívali v dětství. Vždy sis našla čas na to, abys nás vzala do kaňonu, a mohli jsme počítat s tím, že s námi budeš dělat vše – od šplhání po horách až po hraní s míčem. Nikdy jste s tatínkem nejeli na dovolenou sami. Vždy jste byli s rodinou. Když jsem nyní daleko od domova, rád o svém životě doma mluvím, protože byl tak radostný. Od Tvého učení se nemohu odklonit, protože mé činy by pošpinily Tvůj charakter. Je pro mě velkou životní výzvou být hodným toho, abych se nazýval synem Nory Sonne Perryové. Jsem na tento titul velmi hrdý a doufám, že ho vždy budu hoden.

Doufám, že příští rok budu moci být s Tebou, abych Tě na Den matek mohl potěšit tak, jak jsem to měl poslední čtyři roky v plánu.

Kéž Ti Pán žehná za všechno to krásné a úžasné, co pro tento neklidný svět děláš.

S láskou Tom“1

Když jsem si tento dopis znovu četl, přemýšlel jsem o kultuře, která převládala v rodině, ve sboru, v kůlu a ve společnosti v době mého dospívání.

Kultura je definována jako způsob života určité skupiny lidí. Existuje jedinečná kultura evangelia – soubor hodnot, očekávání a zvyklostí společný všem členům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Tato kultura evangelia neboli tento způsob života pochází z plánu spasení, z Božích přikázání a z učení žijících proroků. Nachází vyjádření v tom, jak vychováváme svou rodinu a vedeme svůj život.

První pokyn daný Adamovi ohledně jeho zodpovědnosti ve smrtelnosti se nachází v Genesis 2:24: „Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.“

Spojení muže a ženy, kteří jsou zákonně a právoplatně oddáni, není pouze přípravou na to, aby budoucí generace mohly zdědit zemi, ale také s sebou přináší největší radost a uspokojení, které lze ve smrtelnosti zažívat. To platí obzvláště tehdy, když kněžské moci prohlásí manželství platným na čas a na celou věčnost. Děti narozené v takovém manželství se těší bezpečí, jaké jinde nenalezneme.

Zásady, kterým v domově učí dobří rodiče, nabývají na důležitosti právě v dnešním světě, kde je vliv protivníka všudypřítomný. Jak víme, on se snaží narušit a zničit samotný základ naší společnosti – rodinu. Chytrým a důkladně zastřeným způsobem útočí po celém světě na oddanost rodinnému životu a oslabuje kulturu a smlouvy věrných Svatých posledních dnů. Rodiče musí přijmout skutečnost, že výuka v domově je nejposvátnější a nejdůležitější zodpovědností. Ačkoli instituce, jako je Církev nebo škola, mohou rodičům pomáhat „[vyučovat] mladého podlé způsobu cesty jeho“ (Přísloví 22:6), spočívá tato zodpovědnost hlavně na rodičích. Podle velikého plánu štěstí jsou to právě dobří rodiče, komu je svěřena zodpovědnost za péči o děti Nebeského Otce a za jejich rozvoj.

Naše pozoruhodné rodičovské správcovství nabízí mnoho způsobů, jak mohou dobří rodiče obdržet potřebnou pomoc a podporu, když učí své děti evangeliu Ježíše Krista. Dovolte mi navrhnout pět kroků, které mohou rodiče dělat pro to, aby podpořili pevnější kulturu rodiny:

Zaprvé – rodiče mohou v upřímné modlitbě žádat Věčného Otce, aby jim pomohl milovat, chápat a vést děti, které jim seslal.

Zadruhé – mohou pořádat rodinnou modlitbu, studium písem a rodinné domácí večery, mohou jíst co nejčastěji spolu a večeři mohou učinit časem ke komunikaci a k výuce hodnot.

Zatřetí – rodiče mohou plně využívat podpůrnou síť Církve a být ve styku s učitelkami Primárek, vedoucími mládeže a předsednictvy tříd a kvor svých dětí. Když jsou rodiče ve styku s těmi, kteří byli povoláni a ustanoveni k tomu, aby pracovali s jejich dětmi, mohou jim poskytnout hlubší pochopení zvláštních a konkrétních potřeb každého dítěte.

Začtvrté – rodiče se mohou se svými dětmi často dělit o svědectví, mohou jim pomoci zavázat se k dodržování přikázání Božích a slíbit jim požehnání, která Nebeský Otec slibuje svým věrným dětem.

Zapáté – svou rodinu můžeme zorganizovat na základě jasných a prostých rodinných pravidel a očekávání, hodnotných rodinných tradic a rituálů a „rodinného hospodaření“, kdy děti mají doma zodpovědnosti, za které si mohou zasloužit kapesné, aby se mohly naučit používat rozpočet, spořit a platit desátek z vydělaných peněz.

Tyto kroky vedoucí k vytvoření pevnější kultury rodiny jdou ruku v ruce s kulturou Církve. Posílená kultura rodiny bude pro naše děti ochranou před ohnivými šípy protivníka (viz 1. Nefi 15:24), které jsou zapuštěny v kultuře jejich vrstevníků, v kultuře zábavního průmyslu a celebrit, v kultuře úvěrů a sociálních dávek a v kultuře internetu a médií, kterým jsou neustále vystavovány. Pevná kultura rodiny pomůže našim dětem žít ve světě, ale nestát se světskými. (Viz Jan 15:19.)

President Joseph Fielding Smith učil: „Je povinností rodičů, aby těmto spásným zásadám evangelia Ježíše Krista učili své děti, aby mohly rozumět tomu, proč mají být pokřtěny, a aby v srdci pociťovaly touhu neustále dodržovat přikázání Boží i poté, co jsou pokřtěny, aby se mohly navrátit zpět do Jeho přítomnosti. Chcete být, drazí bratří a sestry, se svou rodinou a se svými dětmi? Chcete být připečetěni ke svému otci a matce, kteří šli před vámi …? Pokud ano, pak musíte začít učit děti již v kolébce. Musíte učit jak příkladem, tak slovem.“2

V prohlášení o rodině stojí:

„Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti. ,Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky.‘ (Žalm 127:3.) Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby, a učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému, dodržovat přikázání Boží a být občany, kteří dodržují zákony, kdekoli žijí. …

… Otcové jsou božsky určeni, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám, a jsou zodpovědni za to, že se postarají o životní potřeby a ochranu svých rodin. Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí. V těchto posvátných zodpovědnostech jsou otcové a matky povinni pomáhat jeden druhému jako rovnocenní partneři.“3

Jsem přesvědčen o tom, že důvod, proč se v úloze matky klade důraz na to, aby vychovávala a učila příští generaci, má božskou podstatu. Je však nádherné vidět manžele a manželky, kteří dosáhli skutečného partnerství, v němž vzájemně propojili svůj vliv a efektivně spolu komunikují nejen o dětech, ale i s dětmi.

Nápor zlovolnosti vůči našim dětem je lstivější a nestydatější, než tomu bylo kdykoli předtím. Budování pevné kultury rodiny přidává našim dětem další ochrannou vrstvu, která je chrání před světskými vlivy.

Kéž vám, dobrým matkám a otcům v Sionu, Bůh žehná. Svěřil vám do péče své věčné děti. Jako rodiče spolupracujeme, ba dokonce stojíme po boku Boha v tom, abychom mezi Jeho dětmi uskutečňovali Jeho dílo a slávu. Naší posvátnou povinností je dělat to nejlepší. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.

Mostrar referencias

  1.  

    1. Dopis L. Toma Perryho, datovaný 3. května 1945, který zaslal své matce ke Dni matek ze Saipanu.

  2.  

    2. Joseph Fielding Smith, Conference Report, Oct. 1948, 153.

  3.  

    3. „Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.