Nádherná rána

Starší Bruce D. Porter

Sedmdesátník


Bruce D. Porter
Nemusíme se bát budoucnosti a naše naděje a dobrá mysl nemusí ochabovat, protože je s námi Bůh.

Ježíš a Jeho učedníci se shromáždili ve čtvrtek večer v horní místnosti v Jeruzalémě, aby oslavili přesnice. Muži, kteří tam s Ježíšem byli, nevěděli, že tato večeře bude jednou nazývána Poslední večeří. Kdyby to věděli a znali její význam, určitě by plakali.

Jejich Mistr však dokonale rozuměl tomu, že zanedlouho započne Jeho utrpení v Getsemanech a na Golgotě. Nejtemnější hodiny v historii světa se hrozivě přibližovaly; avšak Ježíš jim řekl: „Na světě soužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.)

Dnes žijeme v době nepokojů a nejistoty, v době, o níž Pán prorokoval Enochovi, že bude označována jako „dny zlovolnosti a odplaty“. (Mojžíš 7:60.) Před námi jsou možná strasti a těžkosti, ale máme také důvod být dobré mysli a radovat se, neboť žijeme v poslední dispensaci, kdy Bůh znovuzřídil svou Církev a království na zemi v přípravě na návrat svého Syna.

President Boyd K. Packer jednou mluvil o svých vnoučatech a o stále problematičtějším světě, ve kterém žijí. Řekl: „V průběhu svého života budou svědky mnoha událostí. Některé z nich budou vyžadovat jejich odvahu a prohloubí jejich víru. Pokud však budou s modlitbou usilovat o pomoc a vedení, získají moc nad protivenstvími.“

A později dodal: „Morální hodnoty, na nichž musí záviset civilizace jako taková, se propadají ve spirále stále se zrychlujícím tempem. Přesto se však budoucnosti nebojím.“ („Nebojte se“, Liahona, květen 2004, 77, 78.)

Bratři a sestry, nemusíme se bát budoucnosti a naše naděje a dobrá mysl nemusí ochabovat, protože je s námi Bůh. Mezi prvními zaznamenanými radami, které dal Ježíš svým nově povolaným učedníkům v Galileji, bylo toto dvouslovné nabádání: „Nebojž se.“ (Lukáš 5:10.) Tuto radu zopakoval během svého působení mnohokrát. Svým Svatým v naší době Spasitel řekl: „Buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“ (NaS 68:6.)

Pán bude stát při své Církvi a při svém lidu a bude je udržovat v bezpečí až do svého příchodu. V Sionu a v jeho kůlech bude vládnout pokoj, protože Pán prohlásil: „A aby shromáždění v zemi Sion a v kůlech jeho mohlo býti jako ochrana a jako útočiště před bouří a před hněvem, až bude vylit bez zředění na celou zem.“ (NaS 115:6.)

Církev stojí jako ochranný val zajišťující bezpečí svých členů. Ačkoli okolnosti ve světě mohou být čas od času velmi znepokojující, věrní Svatí posledních dnů naleznou útočiště v kůlech Sionu. Pán prohlásil, že kámen vylomený z hory bez rukou se bude valit, až naplní celou zemi. (Viz Daniel 2:31–45; NaS 65:2.) A žádná lidská moc nemůže zastavit jeho pohyb, neboť autorem tohoto díla je Bůh a Ježíš Kristus je jeho základním kamenem.

Prorok Nefi spatřil ve vidění, že v posledních dnech sestoupí moc Beránka Božího „na lid smlouvy Páně“ a že tito lidé budou „ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě.“ (1. Nefi 14:14.)

Každý z nás, i naše rodina, může být ozbrojen mocí Boží jakožto ochranou, pokud jen zůstaneme věrní Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a dovolíme Duchu, aby byl naším průvodcem. Mohou přijít zkoušky a možná že nebudeme rozumět všemu, co se nám nebo kolem nás děje. Ale pokud pokorně a tiše důvěřujeme Pánu, dostane se nám od Něho síly a vedení při všech zkouškách, kterým čelíme. Je-li naší jedinou touhou těšit Pána, budeme požehnáni hlubokým vnitřním klidem.

V prvních dnech Znovuzřízení museli členové Církve čelit těžkým zkouškám. President Brigham Young o tomto období řekl: „Když jsem obklopen lůzou, smrtí a zničením hrozícím ze všech stran, neuvědomuji si to, ale jsem právě tak plný radosti, je mi právě tak dobře v duchu, jako je tomu nyní. Vyhlídky se mohou zdát chmurné a velmi temné, ale nikdy jsem v tomto evangeliu neviděl dobu, ve které bych nevěděl, že výsledek prospěje věci pravdy.“ (Učení presidentů Církve: Brigham Young [2004], 357.)

Můj společník na misii, Paul, byl člověk, který vždy vyzařoval dobrou náladu. Když byl mladým otcem, postihla ho roztroušená skleróza. Navzdory protivenstvím, která následovala, však nepřestával sloužit druhým s radostí a humorem. Jednou mě navštívil v kanceláři na svém prvním invalidním vozíku a prohlásil: „Život začíná až s motorizovaným vozíkem!“ Budu si ho navždy pamatovat, jak několik let předtím, než zemřel, jel na invalidním vozíku a držel olympijskou pochodeň, zatímco ho povzbuzovaly stovky lidí. Tak jako stále hořící pochodeň, ani Paulova víra v bouři života nikdy nevyhasla.

Když jsem studoval na Univerzitě Brighama Younga, bydlel jsem v domě s několika mladými muži. Můj spolubydlící, Bruce, byl ten nejoptimističtější člověk, jakého jsem kdy poznal. Nikdy jsme ho neslyšeli říci nic negativního o někom druhém nebo o nějaké situaci, a v jeho přítomnosti jste se nemohli cítit jinak než příjemně. Jeho dobrá nálada pramenila z nepomíjející důvěry ve Spasitele a v Jeho evangelium.

Můj další kamarád, Tom, kráčel jednoho chladného zimního dne po areálu univerzity. Bylo teprve 7 hodin ráno a areál byl opuštěný a potemnělý. Padal těžký sníh a foukal ostrý vítr. Tom si pomyslel: „To je hrozné počasí!“ Pokračoval v chůzi a najednou ze tmy a ve sněhové vánici uslyšel někoho zpívat.

A jak možná tušíte, sněhovou vánicí kráčel náš stále optimistický kamarád Bruce. Paže měl zvednuté k obloze a zpíval píseň z broadwayského muzikálu Oklahoma: „Ó, jaké nádherné ráno! Ó, jaký nádherný den! Cítím se tak nádherně, všechno se daří mi jen.“ (Richard Rodgers a Oscar Hammerstein II, „Oh, What a Beautiful Morning“ [1943].)

V dalších letech se pro mě onen jasný hlas v temné bouři stal symbolem toho, co víra a naděje skutečně znamenají. My, Svatí posledních dnů, můžeme i ve stále potemnělejším světě radostně zpívat, protože víme, že moci nebes jsou s Boží Církví a Jeho lidem. Můžeme se radovat z poznání, že před sebou máme nádherné ráno – úsvit dne milénia, kdy Syn Boží povstane na východě a bude opět vládnout na zemi.

Přemýšlím ještě o dvou dalších nádherných ránech v historii světa. Na jaře roku 1820, zrána krásného jasného dne v Palmyře ve státě New York, vešel mladý muž, který se jmenoval Joseph Smith, do lesíka a poklekl k modlitbě. V odpověď na tuto modlitbu se mu zjevili Otec a Syn a ohlásili dispensaci plnosti časů a Znovuzřízení Církve Ježíše Krista na zemi.

A další nádherné ráno nastalo téměř před 2 000 lety těsně za městskými zdmi Jeruzaléma. Slunce onoho velikonočního rána bezpochyby zářilo s nebývalou jasností. Skupinka žen přišla k zahradnímu hrobu doufajíc, že pomažou tělo svého ukřižovaného Pána. Spatřily dva anděly, kteří prohlásili: „Co hledáte živého s mrtvými? Neníť ho tuto, ale vstalť jest.“ (Lukáš 24:5–6.)

Vydávám svědectví o vítězství Ježíše Krista nad hříchem a nad smrtí. Svědčím o milosrdném plánu našeho Věčného Otce a o Jeho věčné lásce. Kéž každé ráno po probuzení vzhlédneme ve víře k nebi a zvoláme: „Ó, jak nádherné ráno!“ O to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.