Modlitba víry

Obrázek

A young woman kneeling by her bed in prayer. There is a copy of the Book of Mormon on the bed in front of her.

Modlitba je něco více než jen slova, která pronášíme k Bohu. Je to obousměrná komunikace mezi Bohem a Jeho dětmi.

Když modlitba funguje tak, jak má, vyjadřujeme v ní prostými slovy pocity svého srdce. Nebeský Otec obvykle odpovídá tak, že nám vnukne myšlenky doprovázené pocity. Když se modlíme s úmyslem poslechnout Jej bez ohledu na to, jaká Jeho odpověď bude a kdy přijde, vždy takovou upřímnou modlitbu vyslyší.

Pán slibuje všem těm, kteří čtou Knihu Mormonovu a modlí se ohledně ní:

„A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.

A mocí Ducha Svatého můžete znáti pravdu ohledně všech věcí.“ (Moroni 10:4–5.)

Toto je spolehlivý slib. Miliony lidí tento nádherný slib ohledně modlitby vyzkoušely a prokázaly jeho platnost tím, že přijaly požehnání, které naplňuje jejich život radostí a trvalým štěstím. Tento slib se týká všech modliteb, ve kterých usilujeme o to, abychom poznali mysl a vůli Boží ohledně nás samých. Můžeme ho použít, kdykoli obdržíme radu od služebníka Božího, oprávněného poskytovat nám vedení. Můžeme se na něj například spolehnout, když jsme si vyslechli nějaké kázání na generální konferenci. Můžeme ho použít, když nás vyučují pokorní misionáři, kteří jsou povoláni Bohem skrze žijícího proroka. Vztahuje se také na rady, které dostáváme od svého biskupa nebo presidenta odbočky.

Pravidla vedoucí k tomu, aby modlitba v našem životě fungovala, jsou jednoduchá. Prostřednictvím modlitby k Otci ve jménu Ježíše Krista musíme prosit o to, abychom poznali, co je pravdivé. Musíme prosit s upřímným srdcem, což znamená, že musíme mít upřímný úmysl vykonat cokoli, co od nás Bůh ve své odpovědi požaduje. A náš opravdový záměr musí vyvěrat z víry v Ježíše Krista.

Zájemce, který čte Knihu Mormonovu předtím, než je pokřtěn a konfirmován, může obdržet jak ujištění, že tato kniha je pravdivá, tak svědectví o tom, že ji Joseph Smith přeložil mocí Boží. Poté, co jsme konfirmováni za člena Církve, můžeme mít jako společníka Ducha Svatého, který nám bude potvrzovat i další pravdy. Kdykoli se poté s vírou modlíme, můžeme očekávat, že nám Duch Svatý dosvědčí, že Ježíš je Kristus, že Bůh Otec žije a že Oni oba milují nás i všechny ostatní děti Nebeského Otce.

Toto je jeden z důvodů, proč se v Knize Mormonově nachází slib, že když nám Duch Svatý vydá svědectví o tom, že Ježíš je Kristus, budeme mít v srdci pravou lásku: „Je-li člověk mírný a pokorného srdce a vyzná-li mocí Ducha Svatého, že Ježíš je Kristus, musí nezbytně míti pravou lásku.“ (Moroni 7:44.)

Každá postní neděle je pro nás velikou příležitostí k duchovnímu růstu. Postní neděle nám může pomoci přiblížit se zkušenostem Almy a synů Mosiášových, kteří se modlili a postili o to, aby poznali věčnou pravdu, a mohli tak Lamanity učit s mocí, pravomocí a láskou. (Viz Alma 17:3, 9.)

Během postní neděle spojujeme modlitbu s půstem. Abychom požehnali chudým, dáváme biskupovi nebo presidentovi odbočky štědrou postní oběť, která se rovná hodnotě alespoň dvou jídel, jichž se zříkáme. Naše myšlenky a modlitby se obracejí ke Spasiteli a k těm, kterým by si přál, abychom sloužili skrze naplňování jejich duchovních a časných potřeb.

Když se postíme za to, abychom se stali pokornějšími, učenlivějšími a láskyplnějšími, naše modlitby a tužby se stávají více takovými, jakými jsou modlitby a přání Spasitele. A podobně jako On se i my modlíme o to, abychom poznali vůli Otce ohledně nás samotných a poté ji konali.