„Jakož já miloval jsem vás“

Před několika lety mi jeden přítel, který se jmenuje Louis, vyprávěl dojemný příběh o své láskyplné a vlídné matce. Když zemřela, nezanechala svým synům a dcerám žádné jmění, pokud jde o peníze, ale bohatý odkaz, pokud jde o příklad, oběti a poslušnost.

Poté, co proběhl pohřební obřad a smutná cesta na hřbitov, se dospělí členové rodiny začali probírat skrovným majetkem, který po sobě maminka zanechala. Louis mezi věcmi našel lísteček a klíček. Na lístečku stálo: „V rohové ložnici ve vrchní zásuvce mého prádelníku je malá truhlička. V ní je poklad mému srdci nejdražší. Tímto klíčem se truhlička odemyká.“

Všichni si říkali, co by tak asi z maminčina majetku mohlo mít dost velkou cenu na to, aby si to zamykala.

Přinesli truhličku z místa, kde spočívala, a opatrně ji pomocí klíče otevřeli. Když Louis a ostatní zkoumali její obsah, našli fotografie jednotlivých dětí s jejich jménem a datem narození. Louis pak vytáhl ručně vyrobené přáníčko k Valentýnu. Dětsky neohrabaným rukopisem, v němž poznal svůj vlastní, na ní stála slova, která napsal před 60 lety: „Milá maminko, mám Tě moc rád.“

Srdce se jim rozechvěla, hlasy zněly tlumeně a oči jim zvlhly dojetím. Maminčiným pokladem byla její věčná rodina. Síla její rodiny spočívala ve skálopevných základech zbudovaných ze slov „mám tě rád“.

V dnešním světě není tohoto skálopevného základu lásky zapotřebí nikde více než právě v domově. A svět by neměl nikde najít lepší příklad tohoto základu než právě v rodinách Svatých posledních dnů, kteří činí lásku srdcem svého rodinného života.

Spasitel dal těm, kteří se prohlašují za Jeho učedníky, tento dalekosáhlý pokyn:

„Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.

Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“¹

Máme-li dodržovat přikázání mít jeden druhého rádi, musíme se jeden k druhému chovat se soucitem a s úctou a dávat druhým svou lásku najevo při každodenní komunikaci. Láska se projevuje laskavým slovem, trpělivou odpovědí, nesobeckým skutkem, chápavým nasloucháním či odpouštějícím srdcem. Ve všech našich vztazích s lidmi nám tyto i jiné podobné skutky pomáhají dávat najevo lásku, kterou chováme v srdci.

President Gordon B. Hinckley (1910–2008) podotkl: „Láska je … oním hrncem [zlata, který se podle legendy skrývá] na konci duhy. Je však i něčím více než koncem duhy. Láska je také na jejím začátku, a právě z ní pramení krása, která se za bouřlivého dne klene po obloze. Láska je jistota, kterou s pláčem vyžadují děti, je to toužebné přání mladých, je to pojivo, které drží pohromadě manželství, a mazivo, které v rodině brání ničivým třenicím; je to pokojnost stáří a sluneční jas naděje, který proniká smrtí. Jak bohatí jsou ti, kteří se z ní těší ve svých vztazích s rodinou, přáteli, v Církvi a s bližními!“²

Láska je samotnou podstatou evangelia a nejušlechtilejší vlastností lidské duše. Láska je lékem pro sužované rodiny, nemocné obce a churavějící národy. Láska je úsměvem, zamáváním, laskavým slovem a komplimentem. Láska je obětí, službou a nesobeckostí.

Manželé, mějte rádi svou manželku. Chovejte se k ní s úctou a uznáním. Sestry, mějte rády svého manžela. Ctěte ho a povzbuzujte.

Rodiče, mějte rádi své děti. Modlete se za ně, učte je a vydávejte jim svědectví. Děti, mějte rády své rodiče. Projevujte jim úctu a vděčnost a buďte jich poslušny.

Bez čisté lásky Kristovy, jak říká Mormon, nejsme ničím.³ Modlím se o to, abychom se řídili radou Mormona a „modl[ili] se k Otci z celé síly srdce, aby[chom] mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; aby[chom] se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on“.⁴