Proroci, kteří nás vedou

Před několika lety jsem seděl v chrámu Salt Lake v místnosti, kde se jednou týdně setkávají členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Díval jsem se na stěnu naproti místu, kde sedává První předsednictvo, a prohlížel si portréty jednotlivých presidentů Církve.

Zatímco jsem se na ně, na své předchůdce, díval – od Proroka Josepha Smitha (1805–1844) až po presidenta Gordona B. Hinckleyho (1910–2008) – pomyslel jsem si: „Jak vděčný jsem za vedení každého z nich!“

Toto jsou velcí muži, kteří nikdy nezakolísali, nikdy neklopýtli a nikdy neselhali. Jsou to muži Boží. Když myslím na novodobé proroky, které jsem znal a měl rád, vzpomínám na jejich život, na jejich charakterové rysy a na jejich inspirované učení.

President Heber J. Grant (1856–1945) byl presidentem Církve, když jsem se narodil. Když rozjímám o jeho životě a učení, jsem přesvědčen, že určitým charakterovým rysem, který vždy ztělesňoval, je vytrvalost – vytrvalost v tom, co je dobré a ušlechtilé.

President George Albert Smith (1870–1951) byl presidentem Církve v době, kdy jsem sloužil jako biskup sboru v Salt Lake City. Jednou poznamenal, že mezi Pánem a protivníkem probíhá velká přetahovaná. „Zůstanete-li na Pánově straně linie,“ učil, „budete pod Jeho vlivem a nebudete mít touhu činit zlo.“¹

Do služby v Kvoru Dvanácti mě v roce 1963 povolal president David O. McKay (1873–1970). Tím, jak žil, učil tomu, že máme být ohleduplní vůči druhým. „Pravé křesťanství,“ řekl, „je láska v akci.“²

President Joseph Fielding Smith (1876–1972), jeden z nejproduktivnějších církevních pisatelů, se v životě řídil zásadou studia evangelia. Neustále studoval písma a byl obeznámen s učením a s naukami, které se na stránkách písem nacházejí, jako nikdo jiný, koho jsem kdy znal.

President Harold B. Lee (1899–1973) sloužil jako můj president kůlu, když jsem byl chlapcem. Jeho oblíbený citát zněl: „Stůjte na svatých místech a nepohněte se.“³ Povzbuzoval Svaté, aby byli naladění a vnímaví vůči našeptávání Ducha Svatého.

Hlavní zásadou, jíž se v životě řídil president Spencer W. Kimball (1895–1985), je podle mého názoru nejspíše oddanost. Byl zcela a jednoznačně oddán Pánu. Byl také oddán životu podle evangelia.

Když se stal presidentem Církve president Ezra Taft Benson (1899–1994), povolal mě, abych sloužil jako druhý rádce v Prvním předsednictvu. Hlavní zásadou, kterou se řídil, byla láska zahrnutá v těchto jeho oblíbených slovech z písem, jež pronesl Spasitel: „Jakými lidmi máte býti? Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“⁴

President Howard W. Hunter (1907–1995) byl člověkem, který se v druhých vždy snažil hledat to nejlepší. Byl vždy zdvořilý a vždy pokorný. Měl jsem tu výsadu sloužit jako jeho druhý rádce.

President Gordon B. Hinckley nás učil, že máme dělat to nejlepší, co můžeme. Vydával mocné svědectví o Spasiteli a o Jeho poslání. Učil nás s láskou. Možnost sloužit jako jeho první rádce pro mě byla ctí a požehnáním.

Spasitel nám posílá proroky, protože nás miluje. Během generální konference letos v říjnu budou mít generální autority Církve opět výsadu podělit se o slovo Páně. K této zodpovědnosti přistupujeme s velikou vážností a pokorou.

Jak požehnáni jsme, že znovuzřízená Církev Ježíše Krista je dnes na zemi a že tato Církev je založena na skále zjevení! Pokračující zjevení je pravou životní silou evangelia Ježíše Krista.

Kéž se připravíme na to, abychom dokázali přijmout osobní zjevení, která během generální konference v hojnosti přicházejí. Kéž je naše srdce naplněno opravdovým odhodláním, až budeme pozvedat ruku na vyjádření podpory žijícím prorokům a apoštolům. Kéž jsme osvíceni, povzneseni, utěšeni a posíleni, až budeme naslouchat jejich poselstvím. A kéž jsme připraveni obnovit svůj závazek vůči Pánu Ježíši Kristu – Jeho evangeliu a Jeho dílu – a s obnoveným odhodláním dodržovat Jeho přikázání a naplňovat Jeho vůli.