Hledejme o Vánocích Krista

O pastýřích toho moc nevíme – jen to, že „byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem“.¹ Tito pastýři byli pravděpodobně celkem obyčejní lidé, jako mnozí jiní chvályhodní lidé, kteří se snaží vydělávat si každý den na živobytí.

Mohli by představovat ty, kteří možná v určité době aktivně nehledali Krista, ale jejichž srdce se změnilo, když se otevřela nebesa a Kristus jim byl oznámen.

Toto jsou ti, kteří se poté, co uslyšeli hlas nebeských poslů, ihned vydali do Betléma, protože onu událost chtěli vidět.²

Mudrci byli vzdělanci, kteří studovali příchod Mesiáše, Syna Božího. Díky své učenosti rozpoznali znamení, která poukazovala na Jeho narození. Když tato znamení našli, odešli z domova a putovali do Jeruzaléma, kde se ptali: „Kde jest ten narozený král Židovský?“³

Jejich povědomí o Kristu však nezůstalo jen na akademické úrovni. Jakmile spatřili znamení Jeho narození, jednali. Vydali se Krista hledat.

Tito mudrci by mohli představovat ty, kteří hledají Krista skrze vzdělání a akademické studium. Jejich oddanost pravdě je nakonec dovedla k tomu, že Krista našli a uctívali Ho jako Krále králů a Spasitele lidstva.⁴

Simeon a Anna by mohli představovat ty, kteří hledají Krista skrze Ducha. Tito úžasní lidé byli upřímně zbožní a skrze půst, modlitbu a oddaný a poslušný život dychtivě čekali na to, až uzří den příchodu Syna Božího.

Skrze věrnost, pokoru a víru trpělivě vyhlíželi Spasitelův příchod.

Jejich věrnost byla nakonec odměněna tím, že jim Maria a Jozef ukázali nemluvně, které na sebe jednoho dne mělo vzít hříchy lidstva.⁵

V Knize Mormonově se nachází dojemný příběh o tom, jak věřící lidé v Novém světě vyhlíželi znamení Spasitelova narození.

Jistě si vzpomínáte na to, že ti, kteří měli víru v Krista, byli zesměšňováni a pronásledováni. Tehdejší intelektuálové obviňovali věřící z toho, že lpějí na bláhových pověrách. Ve skutečnosti byl posměch těchto nevěřících tak halasný, že v zemi způsobili „veliký rozruch“. (3. Nefi 1:7.) Vysmívali se těm, kteří věřili, že se narodí Spasitel.

Jejich hněv a zlost se natolik vystupňovaly, že se jako posedlí snažili jednou pro vždy umlčet ty, kteří ve Spasitele věřili. V Knize Mormonově je zaznamenáno dramatické rozřešení této situace.⁶

Věřící, kteří žili v oné době, by mohli představovat ty, kteří hledají Krista i tehdy, když se jim ostatní posmívají, zesměšňují je nebo si je dobírají. Hledají Krista i tehdy, když se je druzí snaží označovat za nekultivované, nevzdělané či naivní.

Avšak opovrhování ze strany druhých opravdové věřící od hledání Krista neodradí.

Prospělo by nám, kdybychom si během roku, a možná zvláště během tohoto vánočního období, znovu položili otázku: „Jak hledám Krista?“

Král David během jednoho obtížného období svého života napsal: „Bože, Bůh … můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé.“⁷

Možná, že právě tento postoj při hledání Boha byl jedním z důvodů, proč byl David popsán jako muž podle Božího srdce.⁸

Kéž během tohoto vánočního období i po celý rok hledáme srdcem a duší našeho milovaného Spasitele, Knížete pokoje, Svatého Izraelského. Neboť tato touha do značné míry definuje nejen to, kdo jsme jako členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ale především to, kdo jsme jako Kristovi učedníci.