Útěchou je Pán

1. Ú-tě-chou je Pán,

když Ho po-zná-vám

a když vím, že hří-chy mé

na se-be On vzal.

Na-slou-chám slo-vům,

jež pro-mlou-vá k nám,

těm, kte-ří Mu blíz-ko jsou,

ú-tě-chou je Pán.

Na-dě-ji mou

vždy ob-no-ví.

Je o-po-rou,

srd-ce po-vzbu-dí.

Je ú-to-čiš-těm,

sí-lu dá-vá nám.

Du-ši ztrá-pe-né

ú-tě-chou je Pán.

2. Ú-tě-chou je Pán,

když se vy-dá-vám

ces-tou, kte-rou krá-čel On,

když Mu po-má-hám.

Ztrá-pe-né ti-ším,

sla-bé po-zve-dám,

těm, kte-ří s Ním krá-če-jí,

ú-tě-chou je Pán.

Na-dě-ji mou

vždy ob-no-ví.

Je o-po-rou,

srd-ce po-vzbu-dí.

Je ú-to-čiš-těm,

sí-lu dá-vá nám.

Du-ši ztrá-pe-né

ú-tě-chou je Pán.

Na-dě-ji mou

vždy ob-no-ví.

Je o-po-rou,

srd-ce po-vzbu-dí.

Je ú-to-čiš-těm,

sí-lu dá-vá nám.

Du-ši ztrá-pe-né

ú-tě-chou je Pán.

Du-ši ztrá-pe-né

ú-tě-chou je Pán.