Zázrak v domě Páně v Kyjevě
Doru Vasile
Bukurešť, Rumunsko
Ilustrace Allen Garns
V srpnu 2010 jsem se s rodinou těšil na to, že pojedeme autem z Rumunska na zasvěcení chrámu v Kyjevě na Ukrajině. Protože jsme věděli, že tento chrám bude sloužit i Svatým z Rumunsko-Moldavské misie, jeli jsme tam přibližně 14 hodin jen proto, abychom tam byli. Po příjezdu jsme se tam setkali s další skupinou, která rovněž cestovala z Rumunska. Všichni jsme byli šťastní, že můžeme být během této posvátné události v Kyjevě.
V den zasvěcení byla naší rumunské skupině přidělena místnost v přízemí chrámu, odkud jsme zasvěcení měli sledovat prostřednictvím přenosu. Někteří členové začali kvůli tomu dávat najevo zklamání. Doufali, že se spolu s prorokem zúčastní zasvěcení v celestiální místnosti. Někteří dokonce řekli, že mohli jednoduše zůstat doma a přenos sledovat v kapli v Rumunsku.
V srdci jsem se začal modlit: „Nebeský Otče, jak můžeme těmto rumunským členům pomoci získat nezapomenutelný zážitek ve Tvém domě?“
Když zasvěcovací zasedání začalo, odpověď jsem stále ještě neobdržel. Zanedlouho jsme se dozvěděli, že prorok, president Thomas S. Monson (1927–2018), se chystá sejít dolů, aby zasadil na své místo úhelný kámen. Možná, že toto by mohla být naše odpověď! Modlil jsem se o to, aby prorok nějakým způsobem přišel a pozdravil rumunské Svaté.
„Nežádám o to kvůli sobě,“ modlil jsem se, „ale kvůli svým bratrům a sestrám.“
Když se president Monson po obřadní oslavě úhelného kamene vracel zpět do celestiální místnosti, procházel kolem té, kde jsme byli my. Náhle jsem v srdci pocítil, že se mám postavit a pozvat ho, aby přišel do naší místnosti.
Postavil jsem se a řekl jsem: „Náš proroku! Pojďte a podívejte se na nás. Jsme z Rumunska.“
Zdálo se, že mě neslyšel. Pak, o chvíli později, se vrátil. „Rumunsko!“ zvolal a vstoupil do místnosti.
Všechny nás pozdravil a řekl, že nás velice miluje. Mé srdce přetékalo dojetím, když jsem sledoval radost ve tvářích našich drahých členů. „Děkuji Ti, drahý Otče,“ modlil jsem se, „za tento zázrak ve Tvém domě.“
Když prorok z místnosti odešel, nikdo již nebyl smutný. Měl jsem pocit, že jsme byli v té nejpožehnanější místnosti v chrámu. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu.