Rozvíjejme schopnost vcítit se do druhých potřebnou při pastýřské službě

Vcítit se do druhého znamená, že chápeme jeho pocity, myšlenky a situaci spíše z jeho perspektivy namísto z té svojí.¹

Být se schopen vcítit do druhého je důležité v našem úsilí sloužit druhým a naplňovat účel, který jako sestry a bratři pověření pastýřskou službou máme. Umožňuje nám to představit si sebe sama v situaci druhého člověka.

Vypráví se příběh o jednom plachém členu Církve, který v kapli často sedával sám v zadní řadě. Když jeden člen kvora starších náhle zemřel, biskup udělil členům jeho rodiny kněžské požehnání, aby je utěšil. Sestry z Pomocného sdružení jim přinesly jídlo. Přicházeli k nim přátelé a sousedé a v dobré víře jim říkali: „Dejte nám vědět, kdybyste potřebovali s něčím pomoct.“

Ale když je později téhož dne navštívil tento plachý muž, zazvonil na zvonek, a když mu vdova otevřela, jednoduše řekl: „Přišel jsem vám vyčistit boty.“ Za několik hodin měla celá rodina boty vyčištěné a naleštěné, a díky tomu připravené na pohřeb. Příští neděli seděla rodina zmíněného zesnulého staršího s oním plachým mužem v zadní řadě.

Tento muž dokázal uspokojit nenaplněnou potřebu. On i ta rodina byli požehnáni jeho službou, k níž ho dovedla schopnost vcítit se do druhých.

Někteří jsou zjevně schopností vcítit se do druhých obdařeni. Ale i pro ty, kteří s tím zápolí, máme dobrou zprávu. Posledních 30 let se výzkumem schopnosti vcítit se do druhých zabývá stále více vědců. I když mnozí k této problematice volí různý přístup, většina z nich se shoduje na tom, že schopnost vcítit se do druhého je možné si osvojit.²

O dar schopnosti vcítit se do druhého se můžeme modlit. Chceme-li se zlepšit, může nám také pomoci, když získáme hlubší porozumění tomu, jak schopnost vcítit se do druhého funguje. Následující náměty se obecně považují za základní prvky vcítění se do druhého.³ I když se často odehrávají, aniž bychom si to uvědomovali, pokud je budeme vnímat, budeme mít šanci všimnout si příležitostí ke zlepšení.

Ke vcítění se do druhého je zapotřebí určitá míra porozumění jeho situaci. Čím více budeme chápat okolnosti, s nimiž se vyrovnává, tím snadněji pochopíme, jaký k nim má postoj a jak mu můžeme pomoci.

Aktivně naslouchat, klást otázky a radit radit se s dotyčným i s dalším lidmi – to všechno představuje důležité kroky k porozumění jeho situaci. O těchto myšlenkách se dozvíte více v předchozích článcích z rubriky Zásady pastýřské služby:

• „Pět tipů, jak lépe naslouchat druhým“, Liahona, červen 2018 (pouze na internetu).

• „Raďte se o jejich potřebách“, Liahona, září 2018 (pouze na internetu).

• „Jak získat pomoc při pomáhání druhým“, Liahona, říjen 2018, 6.

Při snaze pochopit určitého člověka je zapotřebí věnovat čas tomu, abychom porozuměli jeho konkrétní situaci, namísto toho, abychom si vytvářeli domněnky založené na někom jiném, kdo měl podobnou zkušenost. Jinak se může stát, že dojdeme k chybnému úsudku a dotyčný bude mít pocit, že mu nerozumíme.

Ve snaze dodržovat svou smlouvu, že budeme truchlit s těmi, kteří truchlí, a utěšovat ty, kteří mají útěchy zapotřebí, se můžeme modlit o to, aby nám Duch Svatý pomohl pochopit, co ten druhý nejspíše pociťuje a jak mu můžeme pomoci.⁴

Jakmile situaci toho druhého pochopíme, může si každý z nás – ať už k tomu dojde samovolně, nebo ne – zkusit představit, co by si v takové situaci myslel nebo co by pociťoval on sám. Porozumění těmto myšlenkám a emocím, společně s vedením Ducha Svatého, nám může být vodítkem v tom, jak na situaci tohoto člověka zareagujeme.

Pochopíme-li okolnosti, jimž ten druhý čelí, a představíme-li si, jak se asi cítí, je důležité, abychom ho nepatřičně neposuzovali (viz Matouš 7:1). Budeme-li kritičtí vůči tomu, jak se onen člověk do dané situace dostal, může se stát, že kvůli tomu budeme přehlížet bolest, kterou mu tato situace způsobuje.

Naše reakce je důležitá, protože právě jejím prostřednictvím se projevuje naše schopnost vcítit se do druhého člověka. Máme bezpočet možností, jak dát své pochopení najevo, ať již prostřednictvím slov, či mlčky. Je důležité pamatovat na to, že naším cílem nezbytně nemusí být daný problém vyřešit. Naším cílem často je druhého člověka jednoduše pozvednout a posílit tím, že mu dáme najevo, že není osamocen. Můžeme to udělat například tak, že řekneme: „Jsem moc rád, že jsi mi o tom pověděl.“ nebo „To mi je líto. To musí bolet.“

Naše reakce musí být každopádně upřímná. A bude-li to vhodné, můžeme dát druhým najevo, že i my jsme zranitelní a máme své slabosti a nejistoty, což mezi námi může vytvořit vzácný pocit sounáležitosti.

Při zvažování okolností, jimž čelí ti, kterým sloužíte v rámci pastýřské služby, si představujte, že jste v jejich situaci, a přemýšlejte o tom, co byste považovali za nejpřínosnější, kdybyste byli na jejich místě. Modlete se o to, abyste pochopili, jak se cítí, a na základě toho reagujte. Vaše reakce může být prostá, ale bude mít smysl.