Kněžství

Kněžství je věčná moc a pravomoc Boha. Prostřednictvím kněžství stvořil Bůh nebesa i zemi a řídí je. Touto mocí je vesmír udržován v dokonalém pořádku. Prostřednictvím této moci Bůh naplňuje své dílo a svou slávu, což znamená „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.)

Nebeský Otec deleguje svou kněžskou moc způsobilým členům Církve mužského pohlaví. Kněžství jim umožňuje jednat v Božím jménu pro spasení lidské rodiny. Jeho prostřednictvím mohou být oprávněni kázat evangelium, vykonávat obřady spasení a spravovat Boží království na zemi.

• Zamyslete se nad významem toho, že Bůh umožňuje způsobilým mužům a chlapcům, aby byli nositeli Jeho kněžství.

Když vykonáváme posvátné obřady evangelia, například křest, konfirmaci, podávání svátosti a chrámový sňatek, musíme mít kněžskou pravomoc, abychom jednali ve jménu Boha. Pokud člověk nemá kněžství, i když to může myslet upřímně, Pán neuzná obřady, které tento člověk vykonal (viz Matouš 7:21–23; Články víry 1:5). Tyto důležité obřady musejí na zemi vykonat muži, kteří jsou nositeli kněžství.

Muži potřebují kněžství, aby mohli předsedat v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a aby mohli řídit práci Církve ve všech částech světa. Když Kristus žil na zemi, vybral si apoštoly a vysvětil je, aby mohli vést Jeho Církev. Dal jim moc a pravomoc kněžství jednat v Jeho jménu. (Viz Marek 3:13–15; Jan 15:16.)

Kněžství potřebujeme na zemi také proto, abychom mohli porozumět vůli Páně a abychom mohli uskutečňovat Jeho záměry. Bůh zjevuje svou vůli svému oprávněnému kněžskému zástupci na zemi – prorokovi. Prorok, který je presidentem Církve, slouží jako mluvčí Boha pro všechny členy Církve a všechny lidi na zemi.

• Proč je nutné, aby měl muž patřičnou pravomoc, když vykonává nějaký obřad?

Pán připravil řádný způsob, kterým má být Jeho kněžství předáváno Jeho synům na zemi. Způsobilý mužský člen Církve přijímá kněžství „skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, aby kázal evangelium a vykonával jeho obřady“. (Články víry 1:5.)

Naprosto stejným způsobem získávali muži kněžství i v dávných dobách, dokonce i za dnů Mojžíšových: „A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.“ (Židům 5:4.) Aron obdržel kněžství od Mojžíše, svého kněžského vedoucího (viz Exodus 28:1). Pouze ti, kteří jsou nositeli kněžství, mohou vysvětit druhé a mohou tak učinit pouze tehdy, když je k tomu oprávní ti, kteří drží klíče k tomuto vysvěcení (viz kapitola 14 v této knize).

Muži si nemohou koupit moc a pravomoc kněžství, ani ji nemohou někomu prodat. Ani si tuto pravomoc nemohou sami přisvojit. V Novém zákoně čteme o muži jménem Šimon, který žil v době, kdy Církvi předsedali Kristovi apoštolové. Šimon se obrátil a byl pokřtěn do Církve. Protože byl dovedným kouzelníkem, lidé věřili, že má moc Boží. Šimon však kněžství neměl, a byl si toho vědom.

Šimon věděl, že apoštolové a další vedoucí kněžství v Církvi měli pravou moc Boží. Viděl je, jak používají kněžství při konání Pánova díla, a chtěl tuto moc pro sebe. Nabídl jim, že kněžství koupí. (Viz Skutkové 8:9–19.) Ale Petr, vedoucí apoštol, řekl: „Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.“ (Skutkové 8:20.)

• Proč je tak významné, že si žádný muž tuto čest – kněžství – nemůže sám přisvojit?

Kněžství se má používat tak, aby se žehnalo dětem Nebeského Otce zde na zemi. Nositelé kněžství mají předsedat v lásce a laskavosti. Nemají nutit své rodiny ani druhé, aby je poslouchali. Pán nám řekl, že moc kněžství nemůže být ovládána jinak než podle zásad spravedlivosti (viz NaS 121:36). Když se snažíme používat kněžství k tomu, abychom získali bohatství, slávu nebo pro jakýkoli jiný sobecký účel, „vizte, nebesa se stáhnou; Duch Páně je zarmoucen; a když se stáhne, amen s kněžstvím neboli s pravomocí onoho muže“. (NaS 121:37.)

Když muž používá kněžství s „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou“ (NaS 121:41), může vykonat mnoho úžasných věcí pro svou rodinu i pro druhé. Může křít, konfirmovat a podávat svátost, pokud je k tomu oprávněn těmi, kteří k vykonávání těchto obřadů drží klíče. Může udělovat požehnání nemocným. Může udělovat kněžské požehnání členům své rodiny, aby je povzbudil a ochránil, když mají zvláštní potřeby. Může také pomáhat ostatním rodinám s těmito obřady a požehnáními, když je o to požádán.

Muži používají kněžskou pravomoc k tomu, aby v Církvi předsedali v povoláních, jako jsou například president odbočky, biskup, president kvora, president kůlu a president misie. Muži a ženy, kteří v Církvi zastávají postavení úředníků a učitelů, pracují pod vedením kněžských vedoucích a s vedením Ducha Svatého.

Pán slíbil velká požehnání spravedlivým nositelům kněžství, kteří používají kněžství k tomu, aby žehnali druhým:

„Potom bude růsti sebedůvěra tvá v přítomnosti Boží; a nauka kněžství bude skrápěti duši tvou jako rosa z nebe.

Duch Svatý bude stálým společníkem tvým a žezlo tvé neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství tvé bude věčným panstvím a bez donucovacích prostředků bude k tobě plynouti na věky věků.“ (NaS 121:45–46.)

President David O. McKay slíbil každému muži, který používá kněžství ve spravedlivosti, „že zjistí, že jeho život je zpříjemněn, jeho schopnost rozlišovat zbystřena, aby rychle rozhodoval mezi dobrem a zlem, jeho pocity jsou něžné a soucitné a jeho duch je přesto silný a statečný v obraně toho, co je správné; zjistí, že kněžství je neselhávajícím zdrojem štěstí – pramenem živé vody tryskajícím k věčnému životu“. (Teachings of Presidents of the Church: David O. McKay [2003], 116.)

• Jaká požehnání jste obdrželi prostřednictvím kněžství?

• NaS 84; 107 (zjevení ohledně kněžství, včetně přísahy a smlouvy kněžství v NaS 84:33–40)

• NaS 20:38–67 (vysvětleny povinnosti kněžství)