Podvolte se nabádáním Ducha

Duch inspirace, dar zjevení, nepatří pouze jednomu muži; není to dar, který se týká pouze předsednictva Církve a dvanácti apoštolů. Neomezuje se na předsedající autority Církve, patří každému jednotlivému členovi Církve; a je právem a výsadou každého muže, každé ženy a každého dítěte, které dosáhlo věku zodpovědnosti, těšit se z ducha zjevení a mít ducha inspirace při vykonávání svých povinností jako člena Církve.²

Každý jedinec v Církvi má stejně tolik práva těšit se z ducha zjevení a porozumění od Boha, které mu onen duch zjevení dává pro jeho vlastní dobro, kolik ho má biskup, aby mu umožnil předsedat jeho sboru. Každý člověk má výsadu používat tyto dary a tyto výsady při řízení svých vlastních záležitostí, při přivádění svých dětí na cestu, kterou mají jít, a při hospodaření na své farmě, při péči o své stádo a při vedení svého podnikání…; Má právo těšit se z ducha zjevení a inspirace dělat správnou věc, být moudrým a prozíravým, spravedlným a dobrým ve všem, co dělá. Vím, že toto je správná zásada.³

Jedinci mají právo být inspirováni a přijímat projevy Ducha Svatého pro své osobní vedení, aby posilovaly jejich víru a povzbuzovaly je ve skutcích spravedlivosti, ve věrnosti a zachovávání a dodržování přikázání, která jim Bůh dal; až potud je výsadou každého muže a ženy přijímat zjevení. Ale ne dále. v okamžiku, kdy se nějaký jednotlivec pozvedá a osvojuje si právo ovládat a diktovat, nebo soudit své bratří, zejména ty, kteří předsedají, má být neprodleně zastaven, nebo to bude mít za následek neshodu, rozdělení a zmatek. Každý muž a žena v této Církvi má vědět, že se nemá takovému duchu poddávat.⁴

Máme žít Pánu tak nablízku, být tak pokorní ve svém duchu, tak poddajní a povolní, pod vlivem Svatého Ducha, abychom za všech okolností mohli znát mysl a vůli Otce ohledně nás jako jednotlivců a jako úředníků v Církvi Kristově.⁵

Máme… žít vždy tak, aby s námi mohl být Duch Svatý jako živoucí pramen, jehož účelem je, aby nás vedl k dokonalosti ve spravedlivosti, ctnosti a bezúhonnosti před Bohem, dokud nenaplníme své pozemské poslání a nevykonáme každou povinnost, která může být vyžadována z našich rukou.⁶

Utvrzeni v pravdě nebudeme skrze zázračné projevy, ale skrze pokoru a věrnou poslušnost přikázání a zákonů Božích. Když jsem jako chlapec začínal sloužit, často jsem vycházel a prosil Pána, aby mi ukázal nějakou zázračnou věc, abych mohl obdržet svědectví. Pán ale přede mnou zázraky zadržel a ukazoval mi pravdu, řádek za řádkem, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu [viz 2. Nefi 28:30], dokud neučinil, abych znal pravdu od hlavy až k patě, a dokud jsem nebyl absolutně očištěn od pochyb a strachu. Nemusel vyslat anděla z nebe, aby toto učinil, ani nemusel hovořit hlasem pozounu archanděla. Svědectví, které mám, mi dal skrze našeptávání tichého jemného hlasu Ducha žijícího Boha. A podle této zásady a touto mocí bude dávat všem dětem lidským poznání pravdy, které s nimi zůstane, a to způsobí, aby poznaly pravdu, jako ji zná Bůh, a aby činily vůli Otce, jako ji činí Kristus. A to nedokáže žádné množství zázračných projevů.⁷

Nikdy nemusíte mít obavy, bratří a sestry, nepřichází-li nějaký velký nebo zázračný projev, nebo nepřichází-li nějaké velmi podivuhodné zjevení z nebe. Stačí, budete-li žít tak, aby se vám mohl zjevit sám Bůh, bude-li chtít. Pokud se vás týče, budete naprosto v pořádku, nebudete se muset ničeho bát, nebudete nic postrádat, budete-li ve stavu, že budete moci přijímat vůli Boží, kdykoli On bude připraven nebo bude toužit po tom, aby vám ji projevil. To stačí. A potom vám Bůh zjeví pouze to, co je nutné k vašemu rozvoji, pro váš růst a postup v poznávání pravdy.⁸

Necítím se ani fyzicky ani duševně schopen vykonávat povinnosti, které jsou ode mne vyžadovány, bez pomoci Ducha Páně. Neznám žádného člověka, který by byl schopen provádět dílo Páně, jež může být vyžadováno z jeho ruky, nezávisle na Pánu nebo bez nabádání a inspirace Ducha, který přichází od Otce světla.⁹

Když žijeme tak, abychom mohli slyšet našeptávání tichého a jemného hlasu ducha Božího, dělejme bez obav z následků vše, co Duch přikazuje. Nezáleží na tom, zda to uspokojuje mysl šťouralů nebo kritiků nebo nepřátel království Božího, či nikoli. Je to v souladu s vůlí Páně? Je to slučitelné s duchem velkého díla posledních dnů, do kterého jsme zapojeni? Směřuje cíl k pravděpodobnému pokroku Církve a k jejímu posílení na zemi? Směřuje-li to tímto směrem, udělejme to bez ohledu na to, co mohou říkat nebo co si mohou myslet lidé.¹⁰

Nestačí, abychom byli spokojeni a uspokojeni s pouhou znalostí toho, co je správné. Když víme, co je správné, musíme se do toho dát a dělat to, může to být cokoli, co od nás [Ježíš Kristus] vyžaduje. Víme-li, co je správné, známe-li pravdu, musíme se toho, co je správné a pravdivé, držet a musíme dělat správnou věc, vždy, za všech okolností, a nikdy nesmíme podlehnout pokušiteli nebo se odklonit ze správné cesty, přímé a úzké stezky, která vede zpět do přítomnosti Boží.¹¹

[Naše] poslušnost musí být dobrovolná; nesmí být vynucená, nesmí být žádný nátlak. Lidé nesmějí být nuceni proti své vůli být poslušnými vůle Boží; musejí jí být poslušni, protože vědí, že to je správné, protože po tom touží a protože je to těší. Bůh se raduje z ochotného srdce.¹²

Člověk je zavázán zdroji veškeré inteligence a pravdy, za poznání, které vlastní; a všichni, kteří se podrobí poslušnosti nabádání Ducha, který vede k ctnosti, cti, lásce k Bohu a člověku a k lásce k pravdě a k tomu, co zušlechťuje a rozšiřuje duši, získají jasnější, obsáhlejší a přímější a přesvědčivější poznání Božích pravd, než které může získat kdokoli jiný.¹³

Muži a ženy se mají usadit v pravdě a být založeni na poznání evangelia a nemají se spoléhat na světlo vypůjčené nebo odražené od žádné osoby, ale mají důvěřovat pouze Svatému Duchu, který je vždy týž, svítí navěky a vydává jedinci a kněžstvu, jež žije v souladu se zákony evangelia, svědectví o slávě a vůli Otce. Potom budou mít věčné světlo, které nemůže být zatemněno.¹⁴

Jediná bezpečná cesta pro nás jako jednotlivce je žít tak pokorně, tak spravedlivě a tak věrně před Bohem, abychom mohli vlastnit jeho Ducha do té míry, abychom byli schopni spravedlivě soudit a rozlišovat mezi pravdou a omylem, mezi tím, co je správné a co je špatné.¹⁵

Jak poznáme, že [rada, kterou dostáváme od církevních vedoucích,] je správná? Tím, že získáme do srdce Ducha Božího, skrze něhož může být naše mysl osvícena a otevřena, abychom mohli poznávat nauku pro sebe a byli schopni oddělovat pravdu od omylu, světlo od temnoty a dobro od zla.¹⁶

Věrnému Svatému posledních dnů je dáno právo znát pravdu tak, jak ji zná Bůh; a žádná moc pod celestiálním královstvím ho nemůže svést, zatemnit jeho chápání, zastřít jeho mysl nebo zakalit jeho víru nebo poznání zásad evangelia Ježíše Krista. To nelze učinit, neboť světlo Boží svítí jasněji než osvětlení falše a omylu; tudíž ti, již vlastní světlo Kristovo, ducha zjevení a poznání Boha, se povznášejí nad všechny tyto vrtochy světa; znají tuto nauku, vědí, že je od Boha a ne od člověka.¹⁷

Je mnoho věcí, které budou teprve zjeveny. Jsou věci, které budou zjeveny, které Bůh oznámí ve svém vlastním příhodném čase a kterým nyní nerozumíme. Pokud se mne týče, je toho již zjeveno tolik, kolik, jak se mi zdá, mohu pochopit. Pokud bych již znal vše, co Bůh zjevil, a rozuměl tomu tak, jak mám, a používal to ve spravedlivosti ve svém životě, myslím, že potom bych byl připraven na něco více, pokud bych toho stále byl hoden. Proč, pro všechno na světě, jsou mezi námi lidé, kteří se starají o věci, jež nebyly dětem lidským zjeveny, a znepokojují se jimi… Kdyby lidé platili desátky, kdyby dodržovali Slovo moudrosti, kdyby pronášeli své modlitby, kdyby zasvětili svůj život dílům spravedlivosti na zemi a sami studovali evangelium a byli ho poslušni, nebylo by tak nutné, aby kladli otázky, a nezapomínejte na skutečnost, že by znali věci lépe, než jak tomu je.¹⁸

Neznáme nic a nebudeme lidem kázat nic, kromě toho, co zjevil Pán Bůh, a radíme těm, kteří mají pravomoc a jejichž povinností a prací je učit a kázat zásady evangelia světu a Svatým posledních dnů, aby své učení a své pokyny omezili na slovo Boží, které bylo zjeveno. Ujišťuji vás, že je velmi mnoho toho, co bylo zjeveno a podle čeho ještě nežijeme. Zůstává ještě velké množství toho, čemu se musíme naučit. Existuje ještě velká část toho, čemu má být ještě učeno s duchem poučení, a existuje velká část toho, co bylo zjeveno prorokem Josephem a jeho druhy, co lidé ještě nepřijali do svého srdce a neobrátili se k tomu tak, jak by měli.

Když budeme poslušní a schopní zachovávat předpisy evangelia a zákony Boží a požadavky nebe, které již byly zjeveny, budeme v daleko lepším postavení a blíže k cíli dokonalosti v moudrosti, poznání a moci, než jsme dnes. Až přijde onen čas, potom budou lidu Božímu zjeveny další, ještě větší věci. Dokud však nebudeme konat svou povinnost v tom, co jsme již obdrželi, dokud nebudeme věrní ve věcech, které nám jsou nyní svěřeny do rukou, dokud nebudeme žít podle svého náboženství, jak ho máme nyní, jak nám ho dal Pán, dávat nám další přikázání, další světlo a inteligenci k tomu, co jsme již obdrželi a čeho ještě nejsme zcela poslušni, by znamenalo přidávat odsouzení na naši hlavu. Je pro nás dostatečné, abychom žili ve světle současné inspirace a současného zjevení, a je dostatečné pro každého jednotlivého člena Církve, aby dodržoval přikázání Páně a pracoval v Církvi tak, jak ho při vykonávání jeho povinností může vést Duch. Každá duše z nás má nárok na inspiraci od Boha, aby věděla, co je naší povinností a jak ji máme vykonávat.¹⁹

Tím, co máme činit, je žít podle světla a inteligence, kterou nám Bůh zjevil v této dispensaci, abychom mohli být v souladu s mocemi nebes a s nebeskými bytostmi, a zejména s naším Pánem Ježíšem Kristem, který stojí v našem čele, který je naším zákonodárcem, naším příkladem a cestou života a spasením pro celý svět; skrze něhož můžeme vejít do celestiálního království Božího a bez něhož nemůžeme nikdy vstoupit do onoho stavu slávy, světy bez konce. On je ta cesta, světlo a život světa; a kdokoli chce být poslušen přikázání, která dal, a činit skutky, které On činil a které nám přikázal konat, nebude kráčet v temnotě, ale bude mít v sobě světlo života.²⁰