Usmíření Ježíše Krista

Všichni lidé jakožto potomci Adama a Evy dědí to, co způsobil pád. My všichni procházíme duchovní smrtí, což je odloučení z přítomnosti Boží, a my všichni jsme podrobeni časné smrti, což je smrt fyzického těla (viz Alma 42:6–9; NaS 29:41–42).

Ve svém padlém stavu jsme vystaveni protivenství a pokušení. Když se poddáváme pokušení, vzdalujeme se Bohu a nedosahujeme Jeho slávy (viz Římanům 3:23).

Věčná spravedlnost vyžaduje, aby to, co způsobil pád, působilo i nadále a abychom byli trestáni za svá vlastní provinění. Kdyby nebylo uskutečněno usmíření, duchovní a časná smrt by vložila mezi nás a Boha nepřekonatelnou bariéru. Protože nemůžeme spasit sami sebe od pádu a od svých hříchů, byli bychom na věky odděleni od Nebeského Otce, neboť „žádná nečistá věc… nemůže přebývati… v přítomnosti jeho“ (Mojžíš 6:57).

Jediný způsob, jak můžeme být spaseni, je ten, že nás zachrání někdo jiný. Potřebujeme někoho, kdo uspokojí požadavky spravedlnosti – kdo se postaví na naše místo, aby vzal na sebe břemeno pádu a zaplatil cenu za naše hříchy. Ježíš Kristus vždy byl a je tím jediným, kdo je schopen učinit takovou oběť.

Spasitel byl již od doby, která předcházela stvoření země, naší jedinou nadějí na „pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde.“ (NaS 59:23.)

Pouze On měl moc položit svůj život a vzít si ho zpět. Po své smrtelné matce Marii zdědil schopnost zemřít. Po svém nesmrtelném Otci zdědil moc přemoci smrt. Prohlásil: „Jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.“ (Jan 5:26.)

Pouze On nás může vykoupit z našich hříchů. Bůh Otec mu dal tuto moc (viz Helaman 5:11). Spasitel byl schopen přijmout tuto moc a uskutečnit usmíření, protože se uchoval neposkvrněný hříchem: „Vytrpěl pokušení, ale nedbal jich.“ (NaS 20:22.) Protože žil dokonalým, bezhříšným životem, požadavky spravedlnosti na Něj neměly nárok. Protože měl moc vykoupení a protože neměl žádný dluh vůči spravedlnosti, mohl zaplatit dluh za ty, kteří činí pokání. Může říci:

„Otče, viz utrpení a smrt toho, který žádného hříchu neučinil, v němž se ti dobře zalíbilo; viz krev Syna svého, jež byla prolita, krev toho, kterého jsi dal, abys ty sám mohl býti oslaven;

Pročež, Otče, ušetři těchto bratří mých, kteří věří ve jméno mé, aby mohli přijíti ke mně a míti věčný život.“ (NaS 45:4–5.)

Skutečně, „nebude dáno žádného jiného jména ani žádné jiné cesty ani prostředku, jímž k dětem lidským může přijíti spasení, pouze ve jménu a skrze jméno Krista, Pána Všemocného“ (Mosiáš 3:17).

K Ježíšově smírné oběti došlo v zahradě Getsemany a na kříži na Kalvárii. V Getsemanech se podrobil vůli Otce a začal brát na sebe hříchy všech lidí. Poodhalil nám, co prožíval, když platil cenu za naše hříchy:

„Já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání;

Ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já;

Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –

Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“ (NaS 19:16–19; viz také Lukáš 22:44; Mosiáš 3:7.)

Spasitelovo utrpení za naše hříchy pokračovalo, když svolil, aby byl ukřižován – „pozvednut na [kříž] a zabit pro hříchy světa“ (1. Nefi 11:33).

Na kříži dopustil, aby zemřel. Poté bylo Jeho tělo uloženo v hrobě, kde zůstalo, dokud nebyl vzkříšen a dokud se nestal „[prvotinami] těch, kteříž zesnuli“ (1. Korintským 15:20). Svou smrtí a vzkříšením překonal tělesnou smrt pro nás všechny. Později řekl:

„Přišel [jsem] na svět, abych vykonal vůli Otce svého, protože Otec můj mne poslal.

A Otec můj mne poslal, abych mohl býti pozvednut na kříži; a poté, co jsem byl pozvednut na kříži, abych mohl přitáhnouti všechny lidi k sobě, aby jako já jsem byl lidmi pozvednut, právě tak byli lidé pozvednuti Otcem, aby stanuli přede mnou, aby byli souzeni za skutky své, ať byly dobré, nebo ať byly zlé –

A z tohoto důvodu jsem byl pozvednut; tudíž podle moci Otcovy přitáhnu všechny lidi k sobě, aby mohli býti souzeni podle skutků svých.

A stane se, že každý, kdo činí pokání a je pokřtěn ve jménu mém, bude naplněn; a vytrvá-li do konce, vizte, toho budu považovati před Otcem svým za nevinného onoho dne, kdy stanu, abych soudil svět.“ (3. Nefi 27:13–16.)

Ježíš Kristus vykupuje usmířením všechny lidi z toho, co způsobil pád. Všichni lidé, kteří kdy žili na zemi a kteří kdy na zemi budou žít, budou vzkříšeni a přivedeni zpět do přítomnosti Boží, aby byli souzeni (viz 2. Nefi 2:5–10; Helaman 14:15–17). Spasitelovým darem milosrdenství a vykupující milosti obdržíme všichni dar nesmrtelnosti a budeme žít na věky v oslaveném vzkříšeném těle.

I když jsme bezpodmínečně vykoupeni ze všeobecných účinků toho, co způsobil pád, neseme zodpovědnost za své vlastní hříchy. Ale můžeme získat odpuštění a můžeme být očištěni od poskvrny hříchu, jestliže k sobě „[obrátíme] smírnou krev Kristovu“ (Mosiáš 4:2). Musíme používat víru v Ježíše Krista, činit pokání, být pokřtěni na odpuštění hříchů a obdržet dar Ducha Svatého. Alma radil:

„Musíte činiti pokání a býti znovuzrozeni; neboť Duch praví, že nejste-li znovuzrozeni, nemůžete zděditi království nebeské; tudíž pojďte a buďte pokřtěni ku pokání, abyste mohli býti omyti z hříchů svých, abyste mohli míti víru v Beránka Božího, který snímá hříchy světa a který má moc spasiti a očistiti od veškeré nespravedlivosti.“ (Alma 7:14.)

Spasitel prohlásil, že věčný život je „největší ze všech darů Božích“ (NaS 14:7). Získat věčný život znamená být učiněn způsobilým přebývat v Boží přítomnosti a zdědit místo v nejvyšším stupni celestiálního království. Tento dar je dosažitelný pouze skrze usmíření, které vykonal Ježíš Kristus. Mormon řekl: „A v co budete doufati? Vizte, pravím vám, že budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, abyste byli pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle příslibu.“ (Moroni 7:41.)

Abychom tento dar obdrželi, musíme splnit určité podmínky. Musíme používat víru v Ježíše Krista, činit pokání z hříchů a vytrvat věrně do konce. Musíme přijmout obřady spasení: křest, dar Ducha Svatého, vysvěcení k Melchisedechovu kněžství (pro muže) a chrámové obdarování a zpečetění manželství. Když přijmeme tyto obřady a zachováváme smlouvy s nimi spojené, přicházíme ke Kristu a jednou obdržíme dar věčného života (viz Články víry 1:3).

Pán také ve své nekonečné spravedlnosti a milosrdenství dává věčný život „[všem], kdož zemřeli bez poznání tohoto evangelia, kdož by ho přijali, kdyby jim bylo dovoleno zůstati“, a „[všem dětem], jež zemřely předtím, než dosáhly let zodpovědnosti“ (NaS 137:7, 10).

Spasitel nás všechny vyzývá, abychom přijali věčný život: „On nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo a on praví: Čiňte pokání a já vás přijmu. Ano, on praví: Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života; ano, budete volně jísti a píti z chleba a z vod života.“ (Alma 5:33–34.)

Požehnání Spasitelova usmíření se rozprostírají celou věčností, ale také přicházejí v tomto životě. Když přicházíte ke Kristu, budete poznávat radost z toho, že jste čistí před Pánem. Budete schopni opakovat slova Almova, jenž po mnoha hříších a vzdoru prošel bolestivým, ale uzdravujícím procesem pokání. Poté, co mu bylo odpuštěno, svědčil:

„Nemohl jsem si již více vzpomenouti na bolesti své; ano, vzpomínka na hříchy mé mne již nedrásala.

A ó, jaká radost a jaké podivuhodné světlo jsem uzřel; ano, duše má byla naplněna radostí tak nesmírnou, jakou byla bolest má!

… nic nemohlo býti tak pronikavé a trpké, jako byly bolesti mé… na druhé straně nic nemůže býti tak pronikavé a sladké, jako byla radost má.“ (Alma 36:19–21.)

Kromě toho, že Spasitel nabízí vykoupení z bolesti hříchu, nabízí pokoj v dobách zkoušek. Ježíš vzal na sebe, jako součást svého usmíření, bolesti, nemoci a slabosti všech lidí (viz Alma 7:11–12). Rozumí vašemu utrpení, protože jím prošel. Díky svému dokonalému porozumění ví, jak vám pomoci. Můžete uvrhnout „všelikou péči svou… na něj. Nebo on má péči o vás.“ (1. Petrova 5:7.)

Vaší vírou a spravedlivostí a Jeho smírnou obětí mohou být všechny nepravosti, ublížení a bolesti tohoto života plně vyrovnány a napraveny. Požehnání odepřená v tomto životě budou udělena ve věčnostech. A i když vás Pán možná nezprostí veškerého utrpení nyní, bude vám žehnat útěchou, porozuměním a silou, abyste „snášeli svá břemena lehce“ (Mosiáš 24:15).

„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste,“ řekl Spasitel, „a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11:28.) Při jiné příležitosti opět přislíbil svůj pokoj řka: „Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.) Toto jsou přísliby usmíření, dostupné v tomto životě i po veškerou věčnost.

Další odkazy: Izaiáš 49:13–16; 53; Matouš 26–28; Marek 14–16; Lukáš 22–24; Jan 10:14–15; 11:25–26; 14:6; 15:13; 19–20; 1. Korintským 15:20–22; Židům 4:14–16; 1. Janova 1:7; 1. Nefi 10:6; 2. Nefi 2:1–10; 9; 25:23–26; Jákob 4:12; Mosiáš 3:1–19; Alma 22:14; 34:5–18; 42; Helaman 5:9–12; 14:13–19; 3. Nefi 9:14–22; 27:13–22; Mormon 9:10–14; Eter 12:27, 41; Moroni 8:5–26; 10:32–33; NaS 18:10–12; 19:15–24; 20:17–34; 45:3–5; 76:40–43; Mojžíš 1:39

Viz také Bůh Otec; Evangelium; Království slávy; Křest; Milosrdenství; Obřady; Odpuštění; Pád; Plán spasení; Pokání; Smrt, duchovní; Smrt, tělesná; Spasení; Spravedlnost; Věčný život; Víra; Vzkříšení