Kapitola 17

Nefimu je přikázáno postaviti loď–Jeho bratří mu odporují–Nabádá je tím, že jim připomíná historii Božího jednání s Izraelem–Nefi je naplněn mocí Boží–Jeho bratřím je zakázáno dotknouti se ho, aby neseschli jako suchý rákos. Kolem roku 592–591 př. Kr.

  A stalo se, že jsme se opět vydali na cestu do pustiny; a od té doby nadále jsme putovali téměř východním směrem. A putovali jsme a prodírali jsme se mnoha strastmi v pustině; a naše ženy v pustině rodily děti.

  A tak veliká požehnání Páně spočívala na nás, že zatímco jsme se v pustině živili syrovým masem, naše ženy hojně kojily děti a byly silné, ano, dokonce jako muži; a počaly snášeti putování bez reptání.

  A tak vidíme, že přikázání Boží se musejí naplniti. A pakliže děti lidské zachovávají přikázání Boží, on je živí a posiluje je a poskytuje prostředky, jimiž mohou uskutečniti to, co jim přikázal; pročež, poskytl nám prostředky, zatímco jsme přebývali v pustině.

  A přebývali jsme v pustině po dobu mnoha let, ano, dokonce po osm let.

  A přišli jsme do země, kterou jsme nazvali Hojnost, pro její mnohé plody a také pro divoký med; a všechny tyto věci byly Pánem připraveny, abychom nezahynuli. A spatřili jsme moře, které jsme nazvali Irreantum, což přeloženo je mnohé vody.

  A stalo se, že jsme rozbili stany u mořského břehu; a přestože jsme vytrpěli mnohé strasti a mnohé obtíže, ano, dokonce tak mnohé, že je nemůžeme všechny vypsati, nesmírně jsme se radovali, když jsme přišli k mořskému břehu; a nazvali jsme ono místo Hojnost, pro jeho mnohé plody.

  A stalo se, že poté, co jsem byl já, Nefi, v zemi Hojnosti po dobu mnoha dnů, přišel ke mně hlas Páně řka: Vstaň a vystup na horu. A stalo se, že jsem vstal a vystoupil jsem na horu a volal jsem k Pánu.

  A stalo se, že Pán ke mně promluvil řka: Postavíš loď podle způsobu, který ti ukáži, abych mohl převésti tvůj lid přes tyto vody.

  A já jsem pravil: Pane, kam mám jíti, abych našel rudu k tavení a abych zhotovil nástroje, abych mohl postaviti loď po způsobu, který jsi mi ukázal

  10 A stalo se, že Pán mi řekl, kam mám jíti, abych našel rudu a abych mohl zhotoviti nástroje.

  11 A stalo se, že já, Nefi, jsem z kůže zvířat zhotovil měch k rozdmýchávání ohně; a poté, co jsem zhotovil měch, abych jím mohl oheň rozdmýchávati, bil jsem dvěma kameny o sebe, abych oheň rozdělal.

  12 Neboť Pán doposud nestrpěl, abychom si rozdělávali mnoho ohně, když jsme putovali v pustině; neboť pravil: Učiním vaši potravu příjemnou, abyste ji nemuseli vařiti.

  13 A také budu v pustině vaším světlem; a budu před vámi připravovati cestu, pakliže budete zachovávati má přikázání; pročež, nakolik budete zachovávati přikázání má, budete vedeni k zaslíbené zemi; a budete věděti, že to jsem já, kdo vás vede.

  14 Ano, a Pán také pravil toto: Až dosáhnete zaslíbené země, budete věděti, že já, Pán, jsem Bůh; a že já, Pán, jsem vás zachránil před zničením; ano, že já jsem vás vyvedl ze země Jeruzalém.

  15 Pročež, já, Nefi, jsem se snažil zachovávati přikázání Páně a nabádal jsem své bratří k věrnosti a píli.

  16 A stalo se, že jsem zhotovil nástroje z rudy, kterou jsem tavil ze skály.

  17 A když moji bratří viděli, že se chystám stavěti loď, počali proti mně reptati řka: Náš bratr je blázen, neboť si myslí, že může postaviti loď; ano, a také si myslí, že může přeplouti tyto veliké vody.

  18 A tak se moji bratří zpěčovali proti mně a přáli si, aby nemuseli pracovati, neboť nevěřili, že mohu postaviti loď; a také nevěřili, že jsem byl poučen Pánem.

  19 A nyní, stalo se, že já, Nefi, jsem byl převelice zarmoucen tvrdostí srdce jejich; a nyní, když viděli, že jsem počal býti zarmoucen, byli v srdci rádi natolik, že se mi vysmívali řka: Věděli jsme, že nemůžeš postaviti loď, neboť jsme věděli, že ti chybí soudnost; pročež, ty nedokážeš vykonati tak veliké dílo.

  20 A jsi jako náš otec, sveden pošetilými představami svého srdce; ano, on nás vyvedl ze země Jeruzalém a my jsme bloudili v pustině po tyto mnohé roky; a naše ženy se namáhaly, jsouce těhotné; a rodily děti v pustině a vytrpěly všechno, kromě smrti; a bylo by lépe, kdyby zemřely před odchodem z Jeruzaléma, nežli aby vytrpěly tyto strasti.

  21 Vizte, tyto mnohé roky jsme trpěli v pustině, zatímco jsme si mohli užívati svého majetku a země svého dědictví; ano, a mohli jsme býti šťastni.

  22 A víme, že lidé, kteří byli v zemi Jeruzalém, byli spravedliví lidé; neboť zachovávali ustanovení a soudy Páně a všechna jeho přikázání podle zákona Mojžíšova; pročež, my víme, že to jsou spravedliví lidé; a náš otec je soudil a odvedl nás, protože jsme poslouchali slova jeho; ano, a náš bratr je jako on. A těmito slovy moji bratří reptali a zpěčovali se proti nám.

  23 A stalo se, že já, Nefi, jsem k nim promluvil řka: Věříte, že naši otcové, kteří byli dětmi Izraele, by byli vyvedeni z rukou Egyptských, kdyby neposlouchali slova Páně

  24 Ano, domníváte se, že by byli vyvedeni z poroby, kdyby Pán Mojžíšovi nepřikázal, aby je z poroby vyvedl

  25 Nyní, vy víte, že děti Izraele byly v porobě; a vy víte, že byly obtěžkány břemeny, která bylo zatěžko nésti; pročež, vy víte, že to pro ně muselo nezbytně býti dobré, aby byly vyvedeny z poroby.

  26 Nyní, vy víte, že Pán přikázal Mojžíšovi, aby vykonal ono veliké dílo; a vy víte, že jeho slovem se vody Rudého moře rozestoupily sem i tam a ony prošly po suché zemi.

  27 Ale vy víte, že Egyptští utonuli v Rudém moři, a oni byli vojskem Faraonovým.

  28 A vy také víte, že ony byly v pustině živeny mannou.

  29 Ano, a vy také víte, že Mojžíš svým slovem podle moci Boží, která v něm byla, udeřil do skály a z ní vytryskla voda, aby děti Izraele mohly uhasiti žízeň.

  30 A přestože ony, jsouce vedeny, a Pán, jejich Bůh, jejich Vykupitel, jda před nimi, veda je ve dne a dávaje jim světlo v noci, vykonával pro ně vše, co bylo žádoucí, aby člověk obdržel, zatvrdily své srdce a zaslepily svou mysl a spílaly Mojžíšovi a pravému a živému Bohu.

  31 A stalo se, že je ničil podle svého slova; a vedl je podle svého slova; a vše pro ně vykonal podle svého slova; a nebylo učiněno nic, aniž by to bylo jeho slovem.

  32 A poté, co překročily řeku Jordán, učinil je mocnými tak, že vyhnaly děti té země, ano, že je rozptýlily ke zničení.

  33 A nyní, domníváte se, že děti této země, které byly v zemi zaslíbení a které byly vyhnány našimi otci, domníváte se, že byly spravedlivé? Vizte, pravím vám: Nikoli.

  34 Domníváte se, že naši otcové by byli vyvolenější nežli ony, kdyby byly spravedlivé? Pravím vám: Nikoli.

  35 Vizte, Pán oceňuje veškeré tělo stejně; ten, kdo je spravedlivý, je Bohem oblíben. Ale vizte, tito lidé zamítli každé slovo Boží a byli zralí v nepravosti; a spočívala na nich plnost hněvu Božího; a Pán jim proklel zemi a požehnal ji pro naše otce; ano, proklel jim ji až k jejich zničení a požehnal ji pro naše otce tak, že nad ní získali moc.

  36 Vizte, Pán stvořil zemi, aby byla obývána; a stvořil své děti, aby ji vlastnily.

  37 A pozvedá spravedlivý národ a ničí národy zlovolných.

  38 A vyvádí spravedlivé do drahocenných zemí a zlovolné ničí a kvůli nim proklíná pro ně zemi.

  39 Panuje vysoko v nebesích, neboť ta jsou jeho trůnem a tato země je jeho podnožím.

  40 A miluje ty, kteří chtějí, aby byl jejich Bohem. Vizte, on miloval naše otce a učinil s nimi smlouvu, ano, dokonce s Abrahamem, Izákem a Jákobem; a vzpomněl smluv, které učinil; pročež, vyvedl je ze země egyptské.

  41 A ukázňoval je v pustině svou holí; neboť ony zatvrzovaly své srdce, stejně jako vy; a Pán je ukázňoval pro jejich nepravost. Seslal mezi ně ohnivé létající hady; a poté, co byly uštknuty, připravil způsob, jak mohou býti uzdraveny; a úkolem, který měly vykonati, bylo pohlédnouti; a pro jednoduchost onoho způsobu neboli jeho snadnost byly mnohé, které zahynuly.

  42 A ony čas od času zatvrzovaly své srdce a spílaly Mojžíšovi a také Bohu; nicméně vy víte, že jeho nesmírnou mocí byly vyvedeny do země zaslíbení.

  43 A nyní, po tom všem přišel čas, kdy se staly zlovolnými, ano, téměř ke zralosti; a domnívám se, že v tento den jsou blízko toho, aby byly zničeny; neboť vím, že musí zajisté přijíti den, kdy musejí býti zničeny, až na několik, které budou odvedeny do zajetí.

  44 Pročež, Pán přikázal mému otci, aby odešel do pustiny; a Židé se také snažili připraviti ho o život; ano, a vy jste se také snažili připraviti ho o život; pročež, jste vražedníky ve svém srdci a jste jako oni.

  45 Jste pohotoví k tomu, abyste činili nepravost, ale pomalí v tom, abyste se rozpomněli na Pána, svého Boha. Viděli jste anděla a on k vám promlouval; ano, čas od času jste slyšeli jeho hlas; a on k vám promlouval tichým, jemným hlasem, ale vy jste neměli citu, a tak jste nemohli cítiti jeho slov; pročež, promlouval k vám jako hlasem hromu, jenž způsobil, že se země otřásala, jako by se měla rozpuknouti.

  46 A vy také víte, že mocí svého všemohoucího slova může způsobiti, aby země zanikla; ano, a vy víte, že svým slovem může způsobiti, aby nerovná místa byla srovnána a rovná místa byla rozlámána. Ó, tedy, proč jen jste tak zatvrzelí ve svém srdci

  47 Vizte, má duše je rozervána úzkostí o vás a srdce mne bolí; bojím se, abyste nebyli zavrženi na věky. Vizte, jsem plný Ducha Božího natolik, že mé tělo nemá sílu.

  48 A nyní, stalo se, že když jsem tato slova promluvil, rozhněvali se na mne a chtěli mne vrhnouti do hlubin mořských; a když přistoupili, aby na mne vztáhli ruce, promluvil jsem k nim řka: Ve jménu Všemohoucího Boha přikazuji vám, abyste se mne nedotýkali, neboť jsem naplněn mocí Boží, dokonce tak, že mé tělo je stravováno; a kdo na mne vloží ruku, uschne, stejně jako usušený rákos; a bude nicotný před mocí Boží, neboť Bůh ho udeří.

  49 A stalo se, že já, Nefi, jsem jim pravil, aby již nereptali proti svému otci; a také aby mi neodpírali pomoc, neboť Bůh mi přikázal, abych postavil loď.

  50 A pravil jsem jim: Kdyby mi Bůh přikázal vykonati cokoli, mohl bych to vykonati. Kdyby mi přikázal, že mám této vodě říci, staň se zemí, stala by se zemí; a kdybych to řekl, stalo by se tak.

  51 A nyní, má-li Pán tak velikou moc a způsobil tak mnohé zázraky mezi dětmi lidskými, proč by mi nemohl naříditi, abych postavil loď

  52 A stalo se, že já, Nefi, jsem pravil svým bratřím mnohé věci, a tak byli zahanbeni a nemohli se se mnou svářiti; a také se neopovážili vložiti na mne ruku, ani dotknouti se mne prstem, dokonce po dobu mnoha dnů. Nyní, neopovážili se to učiniti, aby přede mnou neuschli, tak mocný byl Duch Boží; a tak na ně zapůsobil.

  53 A stalo se, že Pán mi pravil: Vztáhni opět ruku k svým bratřím a neuschnou před tebou, ale já jimi otřesu, praví Pán, a to učiním, aby poznali, že já jsem Pán, jejich Bůh.

  54 A stalo se, že jsem vztáhl ruku k bratřím a oni přede mnou neuschli; ale Pán jimi otřásl, dokonce podle slova, které promluvil.

  55 A nyní, oni pravili: Víme s jistotou, že Pán je s tebou, neboť víme, že to, co námi otřáslo, byla moc Páně. A padli přede mnou a chystali se mne uctívati, ale já jsem to nestrpěl řka: Já jsem váš bratr, ano, dokonce váš mladší bratr; pročež, uctívejte Pána, svého Boha, a ctěte otce svého i matku svou, aby se prodleli dnové vaši na zemi, kterou vám Pán, váš Bůh, dá.