Kapitola 20

Pán zjevuje Izraeli své záměry–Izrael byl vyvolen v peci strasti a vyjde z Babylonu–Porovnej s Izaiášem 48. Kolem roku 588–570 př. Kr.

  Poslouchej a slyš toto, ó dome Jákobův, vy, kteří se nazýváte jménem Izraelovým a kteří jste vyšli z vod Judy neboli z vod křtu, kteří přísaháte jménem Páně a připomínáte Boha Izraelského, avšak nepřísahají v pravdě ani ve spravedlivosti.

  Nicméně se nazývají ze svatého města, ale nespoléhají se na Boha Izraelského, který je Pán zástupů; ano, Pán zástupů je jeho jméno.

  Vizte, oznamoval jsem ony dřívější věci od počátku; a vycházely z úst mých a ukazoval jsem je. Ukazoval jsem je náhle.

  A činil jsem to, protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý a šíje tvá je železná šlacha a čelo tvé mosaz.

  A dokonce od počátku jsem ti oznamoval; nežli se přihodily, ukázal jsem ti je; a ukazoval jsem ti je z obavy, abys neřekl – Modla má je učinila a rytá zpodobenina má a odlitá zpodobenina má je přikázala.

  Ty jsi toto vše viděl a slyšel; a přece je nebudeš oznamovati? A že jsem ti ukázal nové věci od této doby, dokonce skryté věci, a ty jsi je neznal.

  Ony jsou stvořeny nyní, a ne od počátku, dokonce předtím, když jsi je neslyšel, byly ti oznamovány, abys neřekl – Viz, já je znám.

  Ano, a ty jsi neslyšel; ano, ty jsi je neznal; ano, od té doby ucho tvé nebylo otevřeno; neboť jsem věděl, že se zachováš velmi zrádně, a byl jsi nazýván přestupníkem již z lůna.

  Nicméně pro jméno své poshovím s hněvem svým a pro chválu svou se zdržím, abych tě neodřízl.

  10 Neboť viz, já jsem tě zušlechtil, já jsem tě vyvolil v peci strasti.

  11 Kvůli sobě, ano, kvůli sobě to učiním, neboť nestrpím, aby jméno mé bylo pošpiněno a nevydám slávu svou jinému.

  12 Poslouchej mne, ó Jákobe a Izraeli, povolaný můj, neboť já jsem ten; já jsem první a já jsem i poslední.

  13 Ruka má také položila základ země a pravice má rozklenula nebesa. Volám je a ony povstávají společně.

  14 Vy všichni, shromážděte se a slyšte; kdo z nich jim tyto věci oznámil? Pán ho miluje; ano, a splní slovo své, jež skrze ně oznamoval; a učiní Babylonu podle libosti své a rámě jeho padne na Kaldejské.

  15 Také, praví Pán; já, Pán, ano, jsem promluvil; ano, povolal jsem ho, aby oznamoval; přivedl jsem ho a on učiní cestu svou vzkvétající.

  16 Přistupte ke mně; nepromlouval jsem ve skrytu; od počátku, od té doby, kdy to bylo oznámeno, promlouval jsem; a Pán Bůh, a Duch jeho, poslal mne.

  17 A tak praví Pán, Vykupitel tvůj, Svatý Izraelský; já jsem ho poslal, Pán, Bůh tvůj, který tě učí, jak prospívati, který tě vede po cestě, kterou máš jíti, to učinil.

  18 Ó, kéž bys byl poslouchal přikázání má – pak by byl pokoj tvůj jako řeka a spravedlivost tvá jako vlny mořské.

  19 I semene tvého by bylo jako písku; potomstva nitra tvého jako štěrku moře; jméno jeho by nebylo odříznuto ani zničeno přede mnou.

  20 Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zpěvavým ohlašujte, řekněte toto, rozneste do končin země; řekněte: Pán vykoupil služebníka svého Jákoba.

  21 A oni nežíznili; on je vedl pouštěmi; dal, aby vody pro ně proudily ze skály; také skálu rozťal a vody se vyvalily ven.

  22 A přestože vykonal toto vše, a také větší věci, zlovolní, praví Pán, nemají žádného pokoje.