První kniha Nefiova

Kapitola 7

Lehiovi synové se vracejí do Jeruzaléma a zvou Izmaela a jeho dům, aby se k nim připojili na jejich cestě – Laman a ostatní se bouří – Nefi nabádá své bratří, aby měli víru v Pána – Oni ho svazují provazy a chystají jeho zničení – Je osvobozen mocí víry – Jeho bratří prosí o odpuštění – Lehi a jeho výprava přinášejí oběť a zápalné oběti. Kolem roku 600–592 př. Kr.

1 A nyní, přál bych si, abyste věděli, že poté, co můj otec Lehi ustal aprorokovati o svém semeni, stalo se, že Pán k němu opět promluvil a pravil, že není vhodné pro něj, Lehiho, aby bral svou rodinu do pustiny samotnou; ale že jeho synové si mají vzíti bdcery za cmanželky, aby mohli vzbuditi símě pro Pána v zemi zaslíbení.

2 A stalo se, že Pán mu apřikázal, abychom se já, Nefi, a moji bratří opět vrátili do země Jeruzalém a přivedli Izmaela a jeho rodinu dolů do pustiny.

3 A stalo se, že já, Nefi, jsem se aopět se svými bratřími vydal do pustiny a vyšli jsme do Jeruzaléma.

4 A stalo se, že jsme vyšli k domu Izmaelovu a získali jsme přízeň v očích Izmaelových, natolik, že jsme k němu promlouvali slova Páně.

5 A stalo se, že Pán obměkčil srdce Izmaelovo a také jeho domu natolik, že se vydali na cestu s námi dolů do pustiny ke stanu našeho otce.

6 A stalo se, že když jsme putovali v pustině, vizte, Laman a Lemuel a dvě dcery Izmaelovy a dva asynové Izmaelovi a jejich rodiny se proti nám vzbouřili; ano, proti mně, Nefimu, a Samovi a jejich otci Izmaelovi a jeho manželce a jeho třem dalším dcerám.

7 A stalo se, že v této vzpouře si přáli navrátiti se do země Jeruzalém.

8 A nyní já, Nefi, jsem byl tvrdostí jejich srdce azarmoucen, tudíž jsem k nim pravil řka, ano, totiž Lamanovi a Lemuelovi: Vizte, vy jste moji starší bratří, proč jen jste v srdci tak zatvrzelí a v mysli tak slepí, že máte zapotřebí, abych já, váš mladší bratr, k vám promlouval, ano, a dával vám příklad?

9 Proč jen neposloucháte slova Páně?

10 Proč jen jste azapomněli, že jste viděli anděla Páně?

11 Ano, a proč jen jste zapomněli, jaké veliké věci pro nás Pán vykonal tím, že nás avysvobodil z rukou Labanových, a také abychom získali záznam?

12 Ano, a proč jen jste zapomněli, že Pán je schopen konati avšechny věci podle své vůle pro děti lidské, pakliže v něho prokazují bvíru? Pročež, buďme mu věrni.

13 A pakliže mu budeme věrni, získáme azemi zaslíbení; a vy v budoucnu poznáte, že slovo Páně o bzničení Jeruzaléma bude naplněno; neboť to vše, co Pán promlouval o zničení Jeruzaléma, musí býti naplněno.

14 Neboť vizte, Duch Páně se s nimi brzy ustane nesnaditi; neboť vizte, aodmítli proroky a bJeremiáše uvrhli do vězení. A usilovali o cživot mému otci natolik, že ho vyhnali ze země.

15 Nyní vizte, pravím vám, že vrátíte-li se do Jeruzaléma, zahynete s nimi také. A nyní, jestliže si takto zvolíte, vyjděte do země a pamatujte na slova, která k vám promlouvám, že půjdete-li, zahynete také; neboť tak mne nutí Duch Páně, abych promlouval.

16 A stalo se, že když jsem já, Nefi, promluvil tato slova ke svým bratřím, rozhněvali se na mne. A stalo se, že vztáhli na mne ruce, neboť vizte, byli nesmírně rozhněváni a asvázali mne provazy, neboť mi usilovali o život a chtěli mne zanechati v pustině, abych byl sežrán divou zvěří.

17 Ale stalo se, že jsem se modlil k Pánu řka: Ó Pane, podle mé víry, kterou v tebe mám, kéž bys mne vysvobodil z rukou mých bratří; ano, dokonce mi dej sílu, abych mohl apřetrhnouti tyto provazy, kterými jsem svázán.

18 A stalo se, že když jsem pronesl tato slova, vizte, provazy z rukou a z nohou se uvolnily a já jsem stál před svými bratřími a opět jsem k nim promlouval.

19 A stalo se, že se na mne opět rozhněvali a snažili se vztáhnouti na mne ruce; ale vizte, jedna z adcer Izmaelových, ano, i její matka, a jeden ze synů Izmaelových prosili mé bratří natolik, že obměkčili jejich srdce; a oni mi přestali usilovati o život.

20 A stalo se, že byli zarmouceni pro svou zlovolnost natolik, že se přede mnou sklonili a prosili mne, abych jim odpustil to, co mně učinili.

21 A stalo se, že jsem jim upřímně aodpustil vše, co učinili, a nabádal jsem je, aby se modlili k Pánu, svému Bohu, o odpuštění. A stalo se, že tak učinili. A poté, co se pomodlili k Pánu, jsme opět putovali svou cestou ke stanu našeho otce.

22 A stalo se, že jsme sešli ke stanu našeho otce. A poté, co jsme já a moji bratří a celý dům Izmaelův sešli ke stanu mého otce, vzdávali adíky Pánu, svému Bohu; a přinesli mu boběť a zápalné oběti.