Kapitola 7

Lehiovi synové se vracejí do Jeruzaléma a zvou Izmaela a jeho dům, aby se k nim připojili na jejich cestě–Laman a ostatní se bouří–Nefi nabádá své bratří, aby měli víru v Pána–Oni ho svazují provazy a chystají jeho zničení–Je osvobozen mocí víry–Jeho bratří prosí o odpuštění–Lehi a jeho výprava přinášejí oběť a zápalné oběti. Kolem roku 600–592 př. Kr.

  A nyní, přál bych si, abyste věděli, že poté, co můj otec Lehi ustal prorokovati o svém semeni, stalo se, že Pán k němu opět promluvil a pravil, že není vhodné pro něj, Lehiho, aby bral svou rodinu do pustiny samotnou; ale že jeho synové si mají vzíti dcery za manželky, aby mohli vzbuditi símě pro Pána v zemi zaslíbení.

  A stalo se, že Pán mu přikázal, abychom se já, Nefi, a moji bratří opět vrátili do země Jeruzalém a přivedli Izmaela a jeho rodinu dolů do pustiny.

  A stalo se, že já, Nefi, jsem se opět se svými bratřími vydal do pustiny a vyšli jsme do Jeruzaléma.

  A stalo se, že jsme vyšli k domu Izmaelovu a získali jsme přízeň v očích Izmaelových, natolik, že jsme k němu promlouvali slova Páně.

  A stalo se, že Pán obměkčil srdce Izmaelovo a také jeho domu natolik, že se vydali na cestu s námi dolů do pustiny ke stanu našeho otce.

  A stalo se, že když jsme putovali v pustině, vizte, Laman a Lemuel a dvě dcery Izmaelovy a dva synové Izmaelovi a jejich rodiny se proti nám vzbouřili; ano, proti mně, Nefimu, a Samovi a jejich otci Izmaelovi a jeho manželce a jeho třem dalším dcerám.

  A stalo se, že v této vzpouře si přáli navrátiti se do země Jeruzalém.

  A nyní já, Nefi, jsem byl tvrdostí jejich srdce zarmoucen, tudíž jsem k nim pravil řka, ano, totiž Lamanovi a Lemuelovi: Vizte, vy jste moji starší bratří, proč jen jste v srdci tak zatvrzelí a v mysli tak slepí, že máte zapotřebí, abych já, váš mladší bratr, k vám promlouval, ano, a dával vám příklad

  Proč jen neposloucháte slova Páně

  10 Proč jen jste zapomněli, že jste viděli anděla Páně

  11 Ano, a proč jen jste zapomněli, jaké veliké věci pro nás Pán vykonal tím, že nás vysvobodil z rukou Labanových, a také abychom získali záznam

  12 Ano, a proč jen jste zapomněli, že Pán je schopen konati všechny věci podle své vůle pro děti lidské, pakliže v něho prokazují víru? Pročež, buďme mu věrni.

  13 A pakliže mu budeme věrni, získáme zemi zaslíbení; a vy v budoucnu poznáte, že slovo Páně o zničení Jeruzaléma bude naplněno; neboť to vše, co Pán promlouval o zničení Jeruzaléma, musí býti naplněno.

  14 Neboť vizte, Duch Páně se s nimi brzy ustane nesnaditi; neboť vizte, odmítli proroky a Jeremiáše uvrhli do vězení. A usilovali o život mému otci natolik, že ho vyhnali ze země.

  15 Nyní vizte, pravím vám, že vrátíte-li se do Jeruzaléma, zahynete s nimi také. A nyní, jestliže si takto zvolíte, vyjděte do země a pamatujte na slova, která k vám promlouvám, že půjdete-li, zahynete také; neboť tak mne nutí Duch Páně, abych promlouval.

  16 A stalo se, že když jsem já, Nefi, promluvil tato slova ke svým bratřím, rozhněvali se na mne. A stalo se, že vztáhli na mne ruce, neboť vizte, byli nesmírně rozhněváni a svázali mne provazy, neboť mi usilovali o život a chtěli mne zanechati v pustině, abych byl sežrán divou zvěří.

  17 Ale stalo se, že jsem se modlil k Pánu řka: Ó Pane, podle mé víry, kterou v tebe mám, kéž bys mne vysvobodil z rukou mých bratří; ano, dokonce mi dej sílu, abych mohl přetrhnouti tyto provazy, kterými jsem svázán.

  18 A stalo se, že když jsem pronesl tato slova, vizte, provazy z rukou a z nohou se uvolnily a já jsem stál před svými bratřími a opět jsem k nim promlouval.

  19 A stalo se, že se na mne opět rozhněvali a snažili se vztáhnouti na mne ruce; ale vizte, jedna z dcer Izmaelových, ano, i její matka, a jeden ze synů Izmaelových prosili mé bratří natolik, že obměkčili jejich srdce; a oni mi přestali usilovati o život.

  20 A stalo se, že byli zarmouceni pro svou zlovolnost natolik, že se přede mnou sklonili a prosili mne, abych jim odpustil to, co mně učinili.

  21 A stalo se, že jsem jim upřímně odpustil vše, co učinili, a nabádal jsem je, aby se modlili k Pánu, svému Bohu, o odpuštění. A stalo se, že tak učinili. A poté, co se pomodlili k Pánu, jsme opět putovali svou cestou ke stanu našeho otce.

  22 A stalo se, že jsme sešli ke stanu našeho otce. A poté, co jsme já a moji bratří a celý dům Izmaelův sešli ke stanu mého otce, vzdávali díky Pánu, svému Bohu; a přinesli mu oběť a zápalné oběti.