Kapitola 8

Lehi vidí vidění o stromu života–Pojí z jeho ovoce a přeje si, aby jeho rodina učinila totéž–Vidí tyč ze železa, těsnou a úzkou cestu a mlhy temnoty, které zahalují lidi–Saria, Nefi a Sam pojedí z ovoce, ale Laman a Lemuel odmítají. Kolem roku 600–592 př. Kr.

  A stalo se, že jsme shromáždili všeliká semena všeho druhu, jak obilí všeho druhu, tak i semena ovoce všeho druhu.

  A stalo se, že zatímco můj otec prodléval v pustině, promluvil k nám řka: Vizte, snil jsem sen; neboli jinými slovy, viděl jsem vidění.

  A vizte, pro to, co jsem viděl, mám důvod radovati se v Pánu pro Nefiho a také pro Sama; neboť mám důvod se domnívati, že oni, a také mnozí z jejich semene, budou spaseni.

  Ale vizte, Lamane a Lemueli, nesmírně se strachuji kvůli vám; neboť vizte, zdálo se mi, že ve snu vidím temnou a chmurnou pustinu.

  A stalo se, že jsem viděl muže a ten byl oblečen v bílém rouše; a přišel a stanul přede mnou.

  A stalo se, že ke mně promluvil a vyzval mě, abych ho následoval.

  A stalo se, že když jsem ho následoval, spatřil jsem sebe, že jsem v temné a chmurné pustotě.

  A poté, co jsem putoval po dobu mnoha hodin v temnotě, počal jsem se modliti k Pánu, aby byl ke mně milosrdný podle množství svých láskyplných milosrdenství.

  A stalo se, že poté, co jsem se modlil k Pánu, spatřil jsem veliké a rozlehlé pole.

  10 A stalo se, že jsem spatřil strom, jehož ovoce bylo žádoucí, aby učinilo člověka šťastným.

  11 A stalo se, že jsem vykročil a pojedl z jeho ovoce; a shledal jsem, že je nadmíru sladké, sladší než vše, co jsem kdy ochutnal. Ano, a spatřil jsem, že jeho ovoce je bílé a že převyšuje veškerou bělost, jakou jsem kdy viděl.

  12 A když jsem pojedl z jeho ovoce, naplnilo to mou duši nesmírně velikou radostí; pročež, počal jsem si přáti, aby má rodina z něho pojedla také; neboť jsem věděl, že je žádoucí nade všechno jiné ovoce.

  13 A když jsem se rozhlédl kolem, abych snad našel také svou rodinu, spatřil jsem řeku s vodou; a tekla a bylo to blízko stromu, z něhož jsem pojedl ovoce.

  14 A pohlédl jsem, abych spatřil, odkud přitéká; a uviděl jsem její počátek kousek stranou; a u jejího počátku jsem spatřil vaši matku Sarii a Sama a Nefiho; a stáli, jako by nevěděli, kam mají jíti.

  15 A stalo se, že jsem jim pokynul; a také jsem jim řekl silným hlasem, aby přišli ke mně a pojedli z ovoce, které bylo žádoucí nade všechno jiné ovoce.

  16 A stalo se, že ke mně přišli a pojedli z ovoce také.

  17 A stalo se, že jsem si přál, aby přišli Laman a Lemuel a pojedli z ovoce také; pročež, pohleděl jsem k počátku řeky, abych je snad uviděl.

  18 A stalo se, že jsem je uviděl, ale oni nechtěli ke mně přijíti a pojísti z ovoce.

  19 A já jsem spatřil tyč ze železa a ta se táhla podél břehu řeky a vedla ke stromu, u kterého jsem stál.

  20 A také jsem spatřil těsnou a úzkou cestu, která vedla podél tyče ze železa až ke stromu, u kterého jsem stál; a také vedla kolem počátku pramene k tak velikému a rozlehlému poli, jako by to byl svět.

  21 A viděl jsem nesčetné zástupy lidí, z nichž se mnozí tlačili kupředu, aby dosáhli cesty, která vedla ke stromu, u kterého jsem stál.

  22 A stalo se, že se přiblížili a vkročili na cestu, která vedla k tomuto stromu.

  23 A stalo se, že povstala mlha temnoty; ano, dokonce nesmírně veliká mlha temnoty, natolik, že ti, kteří vkročili na cestu, ztratili směr, zabloudili a ztratili se.

  24 A stalo se, že jsem spatřil další, jak se tlačí kupředu, a přiblížili se a chopili se konce tyče ze železa; a tlačili se kupředu mlhou temnoty, držíce se tyče ze železa, až se přiblížili a pojedli z ovoce tohoto stromu.

  25 A poté, co pojedli z ovoce tohoto stromu, rozhlíželi se kolem, jako by se styděli.

  26 A já jsem se také rozhlédl kolem dokola a spatřil jsem na druhé straně řeky s vodou velikou a prostornou stavbu; a stála, jako by byla ve vzduchu vysoko nad zemí.

  27 A byla plná lidí, jak starých, tak mladých, jak mužů, tak žen; a jejich způsob odívání byl nesmírně vybraný; a oni se posmívali a ukazovali prstem na ty, kteří přišli a pojídali z ovoce.

  28 A poté, co ochutnali z ovoce, styděli se kvůli těm, kteří se jim vysmívali; a odpadli na zakázané cesty a byli ztraceni.

  29 A nyní já, Nefi, neříkám všechna slova svého otce.

  30 Ale abych byl stručný v psaní, vizte, viděl další zástupy tlačící se kupředu; a přišly a chopily se konce tyče ze železa; a tlačily se svou cestou kupředu, neustále se pevně držíce tyče ze železa, dokud se nepřiblížily a neklesly a nepojedly z ovoce stromu.

  31 A viděl také další zástupy tápavě hledající cestu směrem k oné veliké a prostorné stavbě.

  32 A stalo se, že mnozí se utopili v hlubinách pramene; a mnozí se mu ztratili z dohledu, bloudíce po podivných cestách.

  33 A veliký byl zástup, který vstoupil do oné podivné stavby. A poté, co vstoupili do oné stavby, ukazovali pohrdavě prstem na mne a na ty, kteří také pojídali z ovoce; ale my jsme jich nedbali.

  34 Toto jsou slova mého otce: Neboť všichni ti, kteří jich dbali, odpadli.

  35 A Laman a Lemuel nepojedli z ovoce, pravil můj otec.

  36 A stalo se poté, co můj otec vypověděl všechna slova, kterých bylo mnoho, svého snu neboli vidění, že nám pravil, že pro věci, které viděl ve vidění, se nesmírně o Lamana a Lemuela obává; ano, obává se, aby nebyli zavrženi z přítomnosti Páně.

  37 A pak je nabádal s veškerým citem láskyplného rodiče, aby poslouchali slova jeho, aby snad Pán k nim byl milosrdný a nezavrhl je; ano, můj otec jim kázal.

  38 A poté, co jim kázal a také prorokoval mnohé, vyzval je, aby zachovávali přikázání Páně; a ustal k nim promlouvati.