Kapitola 4

Lehi radí svému potomstvu a žehná mu–Umírá a je pohřben–Nefi velebí dobrotivost Boží–Nefi na věky vkládá svou důvěru v Pána. Kolem roku 588–570 př. Kr.

  A nyní já, Nefi, promlouvám o proroctvích, o nichž promlouval můj otec, a o Jozefovi, který byl odveden do Egypta.

  Neboť vizte, on vpravdě prorokoval o veškerém semeni svém. A není mnoho větších proroctví nežli ta, jež napsal. A on prorokoval o nás a o našich budoucích pokoleních; a jsou zapsána na deskách z mosazi.

  Pročež, poté, co můj otec ustal promlouvati o proroctvích Jozefových, svolal děti Lamanovy, jeho syny a jeho dcery, a pravil jim: Vizte, synové moji a dcery mé, kteří jste syny a dcerami mého prvorozeného, chtěl bych, abyste naklonili ucho slovům mým.

  Neboť Pán Bůh pravil toto: Nakolik budete přikázání má zachovávati, bude se vám v zemi dařiti; a nakolik přikázání má zachovávati nebudete, budete z přítomnosti mé odříznuti.

  Ale vizte, synové moji a dcery mé, nemohu sejíti do hrobu, aniž bych na vás zanechal požehnání; neboť vizte, já vím, že budete-li vedeni cestou, kterou máte jíti, neodvrátíte se od ní.

  Pročež, jste-li prokleti, vizte, zanechávám na vás požehnání své, aby ono prokletí mohlo z vás býti sňato a aby bylo zodpověděno na hlavě vašich rodičů.

  Pročež, pro požehnání mé Pán Bůh nestrpí, abyste zahynuli; pročež, bude milosrdný k vám a k semeni vašemu na věky.

  A stalo se, že poté, co můj otec ustal promlouvati k synům a dcerám Lamanovým, nechal před sebe přivésti syny a dcery Lemuelovy.

  A promluvil k nim řka: Vizte, synové moji a dcery mé, kteří jste syny a dcerami mého druhého syna; vizte, zanechávám vám totéž požehnání, jež jsem zanechal synům a dcerám Lamanovým; pročež, vy nebudete zcela zničeni; ale nakonec bude símě vaše požehnáno.

  10 A stalo se, že když můj otec k nim ustal promlouvati, vizte, promluvil k synům Izmaelovým, ano, dokonce k celému jeho domu.

  11 A poté, co k nim ustal promlouvati, promluvil k Samovi řka: Požehnaný jsi ty a símě tvé; neboť ty zdědíš zemi jako bratr tvůj Nefi. A símě tvé bude počítáno mezi símě jeho; a ty budeš dokonce jako bratr tvůj a símě tvé jako símě jeho; a budeš požehnaný po všechny své dny.

  12 A stalo se poté, co můj otec Lehi promluvil k celému svému domu podle pocitů srdce svého a Ducha Páně, jenž byl v něm, že zestárl. A stalo se, že zemřel a byl pohřben.

  13 A stalo se, že nemnoho dnů po jeho smrti se Laman a Lemuel a synové Izmaelovi na mne rozhněvali kvůli napomenutím Páně.

  14 Neboť já, Nefi, jsem byl nutkán promluviti k nim podle jeho slova; neboť jsem k nim promlouval mnohé, a také můj otec před svou smrtí; z kterýchžto slov jsou mnohá napsána na mých druhých deskách; neboť o dějinách je více psáno na mých druhých deskách.

  15 A na tyto píši věci duše své, a mnohá z písem, jež jsou vyryta na deskách z mosazi. Neboť duše má se těší z písem a srdce mé nad nimi přemítá a píše je k poučení a ku prospěchu dětí mých.

  16 Vizte, duše má se těší z věcí Páně; a srdce mé neustále přemítá o tom, co jsem viděl a slyšel.

  17 Nicméně přes velikou dobrotivost Páně v tom, že mi ukázal veliká a podivuhodná díla svá, srdce mé volá: Ó, jak bídný jsem člověk! Ano, srdce mé se souží pro tělo mé; duše má se rmoutí pro nepravosti mé.

  18 Jsem obklíčen pokušeními a hříchy, jež mne tak snadno napadají.

  19 A když se chci radovati, srdce mé sténá pro hříchy mé; nicméně vím, v koho důvěřuji.

  20 Bůh můj je mi oporou; On mne vodil ve strastech mých v pustině; a zachovával mne na vodách veliké hloubky.

  21 Naplňoval mne láskou svou, až tělo mé bývalo stravováno.

  22 Zahanboval nepřátele mé tak, že se přede mnou roztřásli.

  23 Vizte, ve dne vyslýchal volání mé a v noci mi dával poznání viděními.

  24 A ve dne jsem se před ním osměloval v mocné modlitbě; ano, vysílal jsem hlas svůj na výsost; a andělé sestupovali a sloužili mi.

  25 A na křídlech Ducha jeho bylo tělo mé unášeno na převysoké hory. A oči mé vídávaly veliké věci, ano, dokonce příliš veliké pro člověka; tudíž mi bylo uloženo, abych je nepsal.

  26 A tak, jestliže jsem tedy vídával tak veliké věci a jestliže Pán v blahosklonnosti své k dětem lidským přicházívá k lidem s tak mnohým milosrdenstvím, proč by mělo srdce mé lkáti a duše má prodlévati v údolí smutku a tělo mé chřadnouti a síla má ochabovati pro strasti mé

  27 A proč bych se měl poddávati hříchu pro tělo své? Ano, proč bych měl podléhati pokušením, aby onen zlý měl místo v srdci mém, aby ničil pokoj můj a sužoval duši mou? Proč se hněvám kvůli nepříteli svému

  28 Probuď se, duše má! Neklesej již v hříchu. Raduj se, ó srdce mé, a nedej již místa nepříteli duše mé.

  29 Nehněvej se již kvůli nepřátelům mým. Neoslabuj sílu mou pro strasti mé.

  30 Raduj se, ó srdce mé, a volej k Pánu a řekni: Ó Pane, budu tě na věky chváliti; ano, duše má se bude v tobě radovati, Bože můj a skálo spasení mého.

  31 Ó Pane, vykoupíš duši mou? Vysvobodíš mne z rukou nepřátel mých? Učiníš mne takovým, abych se třásl při objevení se hříchu

  32 Kéž jsou brány pekla přede mnou neustále zavřeny, protože srdce mé je zlomeno a duch můj je zkroušený! Ó Pane, kéž bys nezavíral přede mnou brány spravedlivosti své, abych mohl kráčeti po stezce pokory, abych mohl býti přísně dbalý přímé cesty!

  33 Ó Pane, kéž bys mne zahalil rouchem spravedlivosti své! Ó Pane, kéž bys mi připravil cestu, abych unikl nepřátelům svým! Kéž bys učinil cestu mou přede mnou přímou! Kéž bys mi nepokládal do cesty kámen úrazu – ale kéž bys uvolnil cestu mou přede mnou a kéž bys nedával překážky do cesty mé, ale do cest nepřátel mých.

  34 Ó Pane, důvěřoval jsem v tebe a budu v tebe důvěřovati na věky. Nebudu vkládati důvěru svou v rámě těla; neboť vím, že proklet je ten, kdo vkládá důvěru svou v rámě těla. Ano, proklet je ten, kdo vkládá důvěru svou v člověka nebo spoléhá na rámě těla.

  35 Ano, já vím, že Bůh dá štědře tomu, kdo žádá. Ano, můj Bůh mi dá, když nebudu žádati nesprávně; tudíž pozdvihnu hlas svůj k tobě; ano, budu volati k tobě, Bože můj, skálo spravedlivosti mé. Viz, hlas můj bude k tobě na věky vystupovati, skálo má a věčný Bože můj. Amen.