Kapitola 5

Nefité se oddělují od Lamanitů, zachovávají zákon Mojžíšův a stavějí chrám–Pro svou nevíru jsou Lamanité odříznuti z přítomnosti Páně, jsou prokleti a stávají se metlou Nefitům. Kolem roku 588–559 př. Kr.

  Vizte, stalo se, že já, Nefi, jsem mnoho volal k Pánu, svému Bohu, pro hněv svých bratří.

  Ale vizte, jejich hněv proti mně vzrostl natolik, že mi usilovali o život.

  Ano, reptali proti mně řka: Náš mladší bratr si myslí, že nad námi bude panovati; a my jsme kvůli němu mnoho zkusili; pročež, nyní, zabijme ho, aby nás již nesužoval svými slovy. Neboť vizte, nechceme, aby byl naším vládcem; neboť to přísluší nám, kteří jsme jeho staršími bratřími, abychom panovali nad tímto lidem.

  Nyní, já nepíši na tyto desky všechna slova, jimiž proti mně reptali. Ale postačí, když řeknu, že mi usilovali o život.

  A stalo se, že Pán mne varoval, abych já, Nefi, od nich odešel a utekl do pustiny, a všichni ti, kteří chtějí jíti se mnou.

  Pročež, stalo se, že já, Nefi, jsem vzal svou rodinu a také Zorama a jeho rodinu a Sama, svého staršího bratra, a jeho rodinu a Jákoba a Jozefa, své mladší bratří, a také své sestry a všechny ty, kteří chtěli jíti se mnou. A všichni ti, kteří chtěli jíti se mnou, byli ti, kteří věřili ve varování a zjevení Boží; pročež, poslouchali slova moje.

  A vzali jsme své stany a vše, co jsme mohli, a putovali jsme pustinou po dobu mnoha dnů. A poté, co jsme putovali po dobu mnoha dnů, rozbili jsme své stany.

  A můj lid chtěl, abychom pojmenovali ono místo Nefi; pročež, nazvali jsme ho Nefi.

  A všichni ti, kteří byli se mnou, přijali pojmenování lid Nefiův.

  10 A hleděli jsme zachovávati soudy a ustanovení a přikázání Páně ve všech věcech, podle zákona Mojžíšova.

  11 A Pán byl s námi; převelice se nám dařilo; neboť jsme zaseli semena a sklidili jsme oplátkou v hojnosti. A počali jsme chovati stáda a dobytek a zvířata všeho druhu.

  12 A já, Nefi, jsem také přinesl záznamy, které byly vyryty na deskách z mosazi; a také kouli neboli kompas, který, podle toho, co je psáno, byl rukou Páně připraven pro mého otce.

  13 A stalo se, že se nám počalo převelice dařiti, a počali jsme se v zemi množiti.

  14 A já, Nefi, jsem vzal meč Labanův a podle něj jsem zhotovil mnoho mečů, aby lid, který se nyní nazýval Lamanité, na nás snad nepřišel a nezničil nás; neboť jsem znal jejich nenávist vůči sobě a svým dětem a těm, kteří se nazývali mým lidem.

  15 A učil jsem svůj lid stavěti stavby a také jsem je učil všelikým pracím ze dřeva a ze železa a z mědi a z mosazi a z oceli a ze zlata a ze stříbra a z drahých rud, kterých bylo ve veliké hojnosti.

  16 A já, Nefi, jsem postavil chrám; a vystavěl jsem ho podle chrámu Šalomounova až na to, že nebyl postaven z tak mnoha drahocenných věcí; neboť v zemi nebyly k nalezení, pročež nemohl býti postaven jako Šalomounův chrám. Ale stavěl se jako chrám Šalomounův; a jeho opracování bylo nesmírně jemné.

  17 A stalo se, že já, Nefi, jsem vedl svůj lid k tomu, aby byl přičinlivý a aby pracoval vlastníma rukama.

  18 A stalo se, že chtěli, abych byl jejich králem. Ale já, Nefi, jsem si přál, aby neměli žádného krále; nicméně jsem pro ně činil to, co bylo v mé moci.

  19 A vizte, vyplnila se slova Páně o mých bratřích, jež o nich promlouval, že budu jejich vládcem a jejich učitelem. Pročež, byl jsem jejich vládcem a jejich učitelem podle přikázání Páně až do té doby, kdy mi usilovali o život.

  20 Pročež, vyplnilo se slovo Páně, jež ke mně promlouval řka: Poněvadž nebudou slova tvoje poslouchati, budou z přítomnosti Páně odříznuti. A vizte, byli z jeho přítomnosti odříznuti.

  21 A nechal na ně přijíti prokletí, ano, dokonce těžké prokletí, pro jejich nepravost. Neboť vizte, oni proti němu zatvrdili srdce své tak, že ztvrdla jako křemen; pročež, poněvadž byli bílí a nesmírně krásní a rozkošní, Pán Bůh jim nechal ztmavnouti kůži, aby nemohli býti přitažliví pro můj lid.

  22 A tak praví Pán Bůh: Způsobím, že budou odporní lidu tvému, ledaže budou činiti pokání z nepravostí svých.

  23 A prokleto bude símě toho, kdo se mísí se semenem jejich, neboť ti budou prokleti, dokonce týmž prokletím. A Pán to pravil, a tak se stalo.

  24 A pro své prokletí, které bylo na nich, stali se líným lidem plným zlomyslnosti a lstivosti a hledali v pustině divou zvěř.

  25 A Pán Bůh mi pravil: Budou metlou semeni tvému, aby je podněcovali k rozpomenutí se na mne; a poněvadž na mne pamatovati nebudou a slova moje poslouchati nebudou, budou je sužovati až ke zničení.

  26 A stalo se, že já, Nefi, jsem vysvětil Jákoba a Jozefa, aby byli kněžími a učiteli nad zemí mého lidu.

  27 A stalo se, že jsme žili šťastně.

  28 A uplynulo třicet let od doby, kdy jsme opustili Jeruzalém.

  29 A já, Nefi, jsem vedl do této doby záznamy o svém lidu na svých deskách, které jsem zhotovil.

  30 A stalo se, že Pán Bůh mi pravil: Zhotov další desky; a vyryješ na ně mnohé věci, které jsou v očích mých dobré ku prospěchu lidu tvého.

  31 Pročež, já, Nefi, abych byl poslušen přikázání Páně, jsem šel a zhotovil jsem tyto desky, na které jsem vyryl tyto věci.

  32 A vyryl jsem to, co je Bohu libé. A jestliže mému lidu budou libé věci Boží, budou mu libé rytiny mé, které jsou na těchto deskách.

  33 A jestliže si můj lid přeje znáti dějiny mého lidu podrobněji, musí zkoumati mé druhé desky.

  34 A postačí, když řeknu, že uplynulo čtyřicet let a již jsme měli války a sváry se svými bratřími.