Druhá kniha Nefiova

Kapitola 5

Nefité se oddělují od Lamanitů, zachovávají zákon Mojžíšův a stavějí chrám – Pro svou nevíru jsou Lamanité odříznuti z přítomnosti Páně, jsou prokleti a stávají se metlou Nefitům. Kolem roku 588–559 př. Kr.

1 Vizte, stalo se, že já, Nefi, jsem mnoho volal k Pánu, svému Bohu, pro ahněv svých bratří.

2 Ale vizte, jejich hněv proti mně vzrostl natolik, že mi usilovali o život.

3 Ano, reptali proti mně řka: Náš mladší bratr si myslí, že nad námi bude apanovati; a my jsme kvůli němu mnoho zkusili; pročež, nyní, zabijme ho, aby nás již nesužoval svými slovy. Neboť vizte, nechceme, aby byl naším vládcem; neboť to přísluší nám, kteří jsme jeho staršími bratřími, abychom panovali nad tímto lidem.

4 Nyní, já nepíši na tyto desky všechna slova, jimiž proti mně reptali. Ale postačí, když řeknu, že mi usilovali o život.

5 A stalo se, že Pán mne avaroval, abych já, bNefi, od nich odešel a utekl do pustiny, a všichni ti, kteří chtějí jíti se mnou.

6 Pročež, stalo se, že já, Nefi, jsem vzal svou rodinu a také aZorama a jeho rodinu a Sama, svého staršího bratra, a jeho rodinu a Jákoba a Jozefa, své mladší bratří, a také své sestry a všechny ty, kteří chtěli jíti se mnou. A všichni ti, kteří chtěli jíti se mnou, byli ti, kteří věřili ve bvarování a zjevení Boží; pročež, poslouchali slova moje.

7 A vzali jsme své stany a vše, co jsme mohli, a putovali jsme pustinou po dobu mnoha dnů. A poté, co jsme putovali po dobu mnoha dnů, rozbili jsme své stany.

8 A můj lid chtěl, abychom pojmenovali ono místo aNefi; pročež, nazvali jsme ho Nefi.

9 A všichni ti, kteří byli se mnou, přijali pojmenování alid Nefiův.

10 A hleděli jsme zachovávati soudy a ustanovení a přikázání Páně ve všech věcech, podle azákona Mojžíšova.

11 A Pán byl s námi; převelice se nám dařilo; neboť jsme zaseli semena a sklidili jsme oplátkou v hojnosti. A počali jsme chovati stáda a dobytek a zvířata všeho druhu.

12 A já, Nefi, jsem také přinesl záznamy, které byly vyryty na adeskách z mosazi; a také bkouli neboli ckompas, který, podle toho, co je psáno, byl rukou Páně připraven pro mého otce.

13 A stalo se, že se nám počalo převelice dařiti, a počali jsme se v zemi množiti.

14 A já, Nefi, jsem vzal ameč Labanův a podle něj jsem zhotovil mnoho mečů, aby lid, který se nyní nazýval bLamanité, na nás snad nepřišel a nezničil nás; neboť jsem znal jejich nenávist vůči sobě a svým dětem a těm, kteří se nazývali mým lidem.

15 A učil jsem svůj lid stavěti stavby a také jsem je učil všelikým pracím ze dřeva a ze aželeza a z mědi a z mosazi a z oceli a ze zlata a ze stříbra a z drahých rud, kterých bylo ve veliké hojnosti.

16 A já, Nefi, jsem postavil achrám; a vystavěl jsem ho podle bchrámu Šalomounova až na to, že nebyl postaven z tak mnoha cdrahocenných věcí; neboť v zemi nebyly k nalezení, pročež nemohl býti postaven jako Šalomounův chrám. Ale stavěl se jako chrám Šalomounův; a jeho opracování bylo nesmírně jemné.

17 A stalo se, že já, Nefi, jsem vedl svůj lid k tomu, aby byl apřičinlivý a aby pracoval vlastníma rukama.

18 A stalo se, že chtěli, abych byl jejich akrálem. Ale já, Nefi, jsem si přál, aby neměli žádného krále; nicméně jsem pro ně činil to, co bylo v mé moci.

19 A vizte, vyplnila se slova Páně o mých bratřích, jež o nich promlouval, že budu jejich avládcem a jejich bučitelem. Pročež, byl jsem jejich vládcem a jejich učitelem podle přikázání Páně až do té doby, kdy mi usilovali o život.

20 Pročež, vyplnilo se slovo Páně, jež ke mně promlouval řka: Poněvadž anebudou slova tvoje poslouchati, budou z přítomnosti Páně odříznuti. A vizte, byli z jeho přítomnosti bodříznuti.

21 A nechal na ně přijíti aprokletí, ano, dokonce těžké prokletí, pro jejich nepravost. Neboť vizte, oni proti němu zatvrdili srdce své tak, že ztvrdla jako křemen; pročež, poněvadž byli bílí a nesmírně krásní a brozkošní, Pán Bůh jim nechal cztmavnouti kůži, aby nemohli býti přitažliví pro můj lid.

22 A tak praví Pán Bůh: Způsobím, že budou aodporní lidu tvému, ledaže budou činiti pokání z nepravostí svých.

23 A prokleto bude símě toho, kdo se amísí se semenem jejich, neboť ti budou prokleti, dokonce týmž prokletím. A Pán to pravil, a tak se stalo.

24 A pro své prokletí, které bylo na nich, stali se alíným lidem plným zlomyslnosti a lstivosti a hledali v pustině divou zvěř.

25 A Pán Bůh mi pravil: Budou metlou semeni tvému, aby je podněcovali k rozpomenutí se na mne; a poněvadž na mne pamatovati nebudou a slova moje poslouchati nebudou, budou je sužovati až ke zničení.

26 A stalo se, že já, Nefi, jsem avysvětil Jákoba a Jozefa, aby byli kněžími a učiteli nad zemí mého lidu.

27 A stalo se, že jsme žili šťastně.

28 A uplynulo třicet let od doby, kdy jsme opustili Jeruzalém.

29 A já, Nefi, jsem vedl do této doby záznamy o svém lidu na svých deskách, které jsem zhotovil.

30 A stalo se, že Pán Bůh mi pravil: Zhotov adalší desky; a vyryješ na ně mnohé věci, které jsou v očích mých dobré ku prospěchu lidu tvého.

31 Pročež, já, Nefi, abych byl poslušen přikázání Páně, jsem šel a zhotovil jsem atyto desky, na které jsem vyryl tyto věci.

32 A vyryl jsem to, co je Bohu libé. A jestliže mému lidu budou libé věci Boží, budou mu libé rytiny mé, které jsou na těchto deskách.

33 A jestliže si můj lid přeje znáti dějiny mého lidu podrobněji, musí zkoumati mé druhé desky.

34 A postačí, když řeknu, že uplynulo čtyřicet let a již jsme měli války a sváry se svými bratřími.