Kapitola 7

Izaiáš promlouvá jako Mesiáš–Mesiáš bude mluviti jazykem učených–Nastaví záda bijícím–Nebude zahanben–Porovnej s Izaiášem 50. Kolem roku 559–545 př. Kr.

  Ano, neboť tak praví Pán: Zapudil jsem tě nebo odvrhl jsem tě na věky? Neboť tak praví Pán: Kde je rozlukový lístek matky vaší? Ke komu jsem tě vypudil nebo kterému z věřitelů svých jsem vás prodal? Ano, komu jsem vás prodal? Vizte, pro nepravosti své prodali jste sami sebe a pro přestupky vaše je matka vaše zapuzena.

  Pročež, když jsem přišel, nebylo nikoho; když jsem volal, ano, nebylo nikoho, kdo by odpověděl. Ó dome Izraele, což je ruka má nějak zkrácena, že nemůže vykoupiti, nebo nemám žádné moci vysvoboditi? Viz, pokáráním svým vysušuji moře, činím řeky jejich pustinou a ryby jejich zapáchajícími, protože vody jsou vysušeny a ony umírají žízní.

  Oblékám nebesa v čerň a žíně dávám jim za oděv.

  Pán Bůh mi dal jazyk učených, abych věděl, jak promluviti v příhodnou dobu slovo k tobě, ó dome Izraele. Když jste zemdlení, probouzí jitro za jitrem. Probouzí ucho mé, aby slyšelo jako učení.

  Pán Bůh otevřel ucho mé a já jsem nevzdoroval ani jsem se neodvrátil.

  Nastavil jsem záda svá bijícímu a líce své těm, kteří rvali vousy. Neskrýval jsem tvář před pohanou a pliváním.

  Neboť Pán Bůh mi pomůže, tudíž nebudu zahanben. Tudíž jsem nastavil tvář jako křemen a vím, že nebudu zahanben.

  A Pán je blízko a ospravedlňuje mne. Kdo se bude se mnou svářiti? Postavme se spolu. Kdo je protivníkem mým? Nechť přistoupí ke mně a já ho udeřím silou úst svých.

  Neboť Pán Bůh mi pomůže. A všichni, kteří mne odsoudí, vizte, oni všichni zvetšejí jako šat a mol je sežere.

  10 Kdo se mezi vámi bojí Pána, kdo poslouchá hlasu služebníka jeho, kdo kráčí v temnotě a nemá žádného světla

  11 Vizte, všichni vy, kteří rozněcujete oheň, kteří se obklopujete jiskrami, kráčejte ve světle ohně svého a v jiskrách, jež jste roznítili. Toto budete míti z ruky mé – ulehnete v žalu.